Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amy Cullen 15. kapitola Start

08.06.2009 (22:30) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1554×

„Esme pojď už, jsme všichni.“ Celá naše rodina čekala u dveří krásné starodávné vili- mně to připadalo spíše jako hrad. Esme se usmála, ale nezrychlila. Já jsem se hrozně těšila. Viděla jsem chaloupku, takže jsem věděla jak je moc je Esme šikovná. Ostatní to asi věděli taky. Alice, Emmett a já jsme byli velmi nervózní. Edwart s Bellou stáli stranou a zasněně se hladili. Rosalii byla duchem mimo.(opravdu) No a Jesper byl prostě Jesper.

„Tobě to trvalo Esme.“ Uklouzlo mi. Vždy to nějak pokazím. Carlis i Esme po mě vrhli přísný pohled. Ještě mně pořád vychovávali.

„Promiň, jsme jen natěšená.“  A sklonila jsem omluvně hlavu. To už, ale Esme s Carlisem došli ke dveřím a odemkli. Opatrně jsem udělala krok přes práh. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Vstoupila jsem do veliké haly. Po stranách ji lemovali police s knihami a stálo tu pár pohodlně vypadajících křesel. Přesně 9. Takže tato hala obsahovala i knihovnu. Fajn, líbilo se mi tady. Tázavě jsme se podívala na Esme.

„Amy, půjdeš až nahoru a úplně v levo jsou takové světle hnědé dveře. Ty jsou tvoje.“

„Díky.“ A vyrazila jsem. První část jsem vyběhla, ale pak se mně zmocnilo napětí. Uvědomila jsem si, co vše pro mě dělají. Jak moc je mám ráda. Poslední patro schodů jsem vyšla pomalu. Pak jsem došla ke zmiňovaným dveřím a pomalu jsem otevřela. Jediné co mě zarazilo, bylo, že dveře nebyly úplně v levo, ale hned u schodů. To znamená, že to je celé patro. Vešla jsem do nádherného pokoje. Byl výrazně barevný, Esme věděla, jak nerada se rozhoduji a zapracovala tam všechny moje oblíbené barvy. Modrá, fialová, zelená všechny možné druhy růžové, trocha červené a oranžové. Přesto to vše působilo tak lehce. Byla tam velká postel, rohová šatna, spoustu CD a dřevěný stůl s kyblíkem pastelek a notebookem. Nebyl to velký pokoj, ale mněl velké okno překryté průhledným béžovým závěsem. Podlaha byla světlá dřevěná, ale byla tam spoustu polštářů. Pak jsem se vydala do šatny. Rohová šatna s lustrem malou lavicí, s malým zrcadlem a spoustou oblečení. Ale byla to prostě šatna. V hlavním pokoji jsem si všimla dveří. Byla jsem zvědavá, co se za nimi skrývá. Otevřela jsem je a nevěřila jsem vlastním očím. Místnost měla tu stejnou podlahu, ale prázdnou až na jeden roh kde byla obrovská věž, proto tolik CD. Ale místnost měla po všech stranách obrovské jednolitá zrcadla. Ale nebyly to ty zrcadla, co jsme měli doma, které prodlužovali nebo zmenšovali obraz, ale přesná jako odraz vody. Zlatá Esme, tančila jsem ráda, ale nemohla jsem před někým. Tančila jsem vždy sama. Tady jsem měla soukromí dost. Za věží byly, ale další dveře. Tak jsem je otevřela. Stoupila jsem do malé místnosti, která měla jednu stranu celou prosklenou, všude vyseli police s barvami a malířským náčiním. Na jedné stěně bylo dokonce plátno na abstraktní malbu. Pak tu byl jeden stojan. Úplně uprostřed místnosti však byli malé točité schody. Vystoupala jsem po nich nahoru. Tohle byla nejlepší část pokoje. Dům měl malou věžičku. Já jsem stála v té malé kruhové místnosti a rozjímala nad její krásou. Byla to od zpod až nahoru, knihovna vyskládaná knihami. Ještě tam byl mohutný lustr , spoustu malých lampiček, malé okno v rohu a velké bílé křeslo. Byla jsem naprosto okouzlena. Také jsem si všimla, že v každém pokoji jsou malé repráčky a takové tabulky. Nejdříve jsem nevěděla co to je, ale pak mi došlo, že to je vše napojené na věž. Seděla jsem v křesle a vychutnávali si ten slastný pocit. Když to jsem ze zpod uslyšela křik. Seběhla jsem moje schody. Pak jsem proběhla mým pokojem, otevřela dveře a běžela dolů. Běžela jsem ne moc dlouhou chodbou. Na dveřích jsem si všimla papírků. Skoro celé jedno patro zabírala obrovská šatna. Měla jsem chuď tam nakouknout, ale věděla jsem, že Alice mně ráda provede. Pak tam byl jeden malý pokoj s papírkem E+B nevstupovat. Seběhla jsem schody a běžela další chodbou. Tam byli další dva pokoje. Alice + Jesper a Rosalii + Emmett.  Další chodba měla papírky Carlis+ Esme a Edwarde+ Bella. Byly to opravdu velké pokoje, ale asi to byla půlka ložnice a dvě velké pracovna. Pak jsem běžela patrem, kde už jsem byla. Kuchyň spojená s obývákem, obrovská televize knihovna. V pravo byly dveře, kterých jsem si nevšimla. Otevřela jsem je a seběhla dolů. Byla tam koupelna, ale k čemu potřebují upíři koupelnu? Pak jsem otevřela další dveře. Ale nemohla jsem udělat ani krok. Stála jsem na prahu obrovské místnosti. Byla to garáž a taková tělocvična. Ale asi místo kilových závaží, byli tunové. Stáli tam všichni a na tváří kluků jsem viděla rozčarované vírazi, holky se usmívali, ale já jsem dostala záchvat smíchu. Všechno kromě těch devíti aut (si jedno pro mě, hurá) bylo jasně růžové. Ostatní se na mě podívali. Já jsem se snažila smích zadusit, ale ono to nešlo.

„Amy nesměj se!“ řekla Emmett hrozivě. Ale já jako novorozený upír jsem se ho nebála.

„Já se nesměju Emmette.“ řekla jsem s úsměvem.

„Ach jo, já ty dělníky zastřelím.“ Řekla s povzdechem Esme.

Ostatní odcházeli tak já jsem vyrazila také, ale Esme si mě zavolala zpět.

„Jen jdi Carle, jí ti přijdu.“ Kývla na něj, aby odešel.

„Amy, dnes bude první noc, a naše páry, jak sis určitě všimla, jsou velmi bouřlivé. Emmett s Rosalii možná rozbijí tu krásnou postel, kterou jsem jim tam nechala dát. Takže ti radím. Jdi na lov, prozkoumej kraj, nebo se zavři nahoru a všechny díry zacpi oblečením. Dneska bude velmi rušná noc.“ A tajuplně se na mně usmála.

Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Amy Cullen 15. kapitola Start: