Omlouvám se za nehoráznou pauzu! Stydím se, stydím! :) Tato kapitolka je napsána dle mě humornějším stylem. Doufám, že se u reakce Jaspera aspoň trochu pobavíte. :) Celé jeho chování je upravené, tak se nelekněte peprnějšího slovního projevu. :D V této kapitolce se dočkáte boje Belly a Edouška. Přidala jsem také pohled Jaspera. :) Chtěla bych poprosit o komentíky, abych věděla, jestli takovým stylem pokračovat, nebo ne. :) S pozdravem, Jerrda. :*
02.12.2011 (07:15) • jerrda • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2316×
Edward
Cestou se k nám přidal Jasper. Emm se vydal napravo, Jazz nalevo a já přímo za nosem, nebudeme si tak zavazet. Až teď jsem si uvědomil, jaká žízeň spaluje mé hrdlo. Lačně jsem se rozběhl za prvním pachem, co jsem ucítil. V mém obzoru se objevilo stádo jelenů, nevonělo to zrovna lákavě, ale nemohl jsem se dočkat, až se ta životadárná sladká tekutina rozlije v mém hrdle a uhasí plameny, které okupují můj krk. Přidal jsem na rychlosti, ale najednou mě do nosu uhodila neskutečně vábivá sladká vůně… sladčí než zvířecí, ale jiná než lidská. Pohltily mě smysly lovce, vystartoval jsem vstříc té vůni. Z té vůně jsem doslova šílel!
Vyřítil jsem se zpoza stromů na menší mýtinku. Stál jsem tváří v… čumák své budoucí oběti. Momentálně mě ani nezajímal důvod toho úchvatného aroma. Puma? Hm…
Bojovně se přikrčila k zemi a hrdelně zavrčela. Její bojovná reakce mě pobavila… Jako by měla šanci. Věnoval jsem jí úšklebek. Stále jsem měl pocit, že to není jen tupé zvíře poháněné svými pudy. V jejích očích se skrýval prvek lidskosti. Vztekle zařvala na celou loučku, pomalu jsem se k ní blížil, každé zvíře by už bylo na útěku, ale ona, ona se nepohnula ani o píď. A pak vystartovala. Udivila mě její rychlost. Tlapou zuřivě šermovala ze strany na stranu. Jednou ránou mě strefila do hrudi, ozval se skřípavý zvuk. Drápy roztrhla mou košili. Co mě udivilo, byly čtyři podlouhlé šrámy či rýhy na mé hrudi. Na okamžik se přikrčila a v mžiku na mě učinila výpad, byl jsem z toho všeho tak mimo, že jsem nebyl schopen útočit, pouze jsem se bránil, což mi dávalo chvílemi celkem zabrat. To je dost bolestivý zásah pro mé ego.
Obrovskou silou jsem se ohnal po tom zvířeti. Její velké tělo odletělo o pár metrů dál. Z krku jí pomalu stékal pramínek líbezně vonící krve.
Ta šelma využila mé roztěkanosti a rychlostí, kterou mé oko sotva zachytilo, se vymrštila do vzduchu a svalila mě na zem. Má ramena svíraly dvě mohutné tlapy, nebyl jsem schopen jakéhokoli pohybu. Zuřivé vrčení otřásalo celým jejím tělem, hrozivě tasila své tesáky a její oči… oči byly plné vzteku a podlé radosti, že mě položila na lopatky. Ale to, co mě doopravdy odzbrojilo, nebyla síla, rychlost a ani to, že právě ležím pod zvířetem, co má být teoreticky stokrát slabší a pomalejší – v tom má matka příroda trochu bordel, ne?! Tupé zvíře loví toho nejbystřejšího, nejrychlejšího, nejsilnějšího... mohl bych pokračovat ještě spoustou nej, predátora, co kdy kráčel po povrchu zemském. Doteď jsem neslyšel jedinou její myšlenku, ale zničehonic mi poslala: „Kdo tu koho loví?! To ty se ze mě snažíš udělat šlechetného dárce krve proti mé vůli!“
Toto byla podpásovka. Už jsem se ani nevzpíral, odevzdaně jsem jí hleděl do očí. Rozmáchla se mohutnou tlapou, smířlivě jsem zavřel oči a očekával smrtící úder. Nic, váhavě jsem zamžoural do slunce, byla pryč.
Jasper
S výrazem osoby, co byla svědkem tragické události, jsem se rozešel za Edwardem a Emmettem. Když jsem byl u nich, nostalgicky jsem upřel svůj pohled do dálky. Jejich oděv vypadal stejně jako ten můj, jakoby ho přejela lokomotiva a pak se vrátila, aby zkontrolovala, zda svou práci odvedla dobře.
„Vy taky?“ zeptal se rozrušeně můj bratr Edward. Z Emmem jsme pouze nepřítomně přikývli hlavou na souhlas.
„Co to bylo u vás? U mě… puma,“ řekl a stydlivě sklopil zrak.
„Medvěd,“ pronesl zaraženě můj druhý bratr, se kterým se občas snažím na veřejnosti všechny příbuzenské vztahy popřít, a on mi bezostyšně mou práci kazí. A až pak mi to došlo…
„No to si ze mě dělá někdo prdel, ne? Vás aspoň málem rozsápaly divoký šelmy! A mě?! A mě málem ukopala k smrti srnka! Chápete to, býložravec, bez zubů, drápů?! Psychologa! Ne, psychiatra, a to pronto!“ začal jsem zoufale pokřikovat jako smyslů zbavený. Jako odpověď se mi dostavil pouze hurónský smích mých bratrů. Emmett, ten si mě bude dobírat minimálně dalších patnáct let.
„A tak srnka málem sejmula nejobávanějšího predátora všech dob,“ pronesl melodramaticky Edward. Jako odpověď se mu ode mě dostavilo hrdelní vrčení.
Společně jsme se vydali zpátky domů. Moje nálada se pohybovala někde kolem mínus patnácti stupňů.
Emmett se stále pochechtával a já jsem vztekle funěl. Znenadání kolem nás proběhla srnka.
„Fanatická srnka! Přišla si pro mě!“ vyjekl jsem a nadskočil asi tři metry vysoko. Až poté mi došla hloupost mého chování. Pokud se doteď Emm držel, tak teď vypadal, že zanedlouho exploduje smíchy. Tu srnku posedlou ďáblem mi byl čert dlužen! Ještě si vypěstuji fobii.
Své blbosti jsem se musel zasmát.
„No, chlapi, to jsem udělal, jen abych vás pobavil!“ začal jsem obezřetně vysvětlovat, i když mi bylo jasné, že si už stihli udělat úsudek.
Všem chci velmi poděkovat za krásné komentíky! :) Tato kapitolka je napsaná trochu jíným stylem, líbí se vám to? :) Ráda bych znala váš názor a podle toho se snažila psát. ;)
Doufám, že se bude kapitolka líbit. S pozdravem, vaše Jerrda.
Autor: jerrda (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Amphibia - 4. kapitola:
No ty vole! Ten pohled Jazze... wááááá No nemůžu z toho! Smála jsem se jak mentálně narušený člověk
další :D z Jazze nemužu :D
ježíííš :D to bylo... legendáární! :D já upe výtlem od začátku do konce! :D rychle rychle! a pokračuj pls tímto stylem ! ;)
jsem nadšená, homen pokračuj, těším se
Tak to bylo něco... Paráda... další
Jazz to zabil představa jak se jazz bojí srnky Bála jsem se že se mi ten styl psaní nebude líbit(tenhle styl psaní pro každého jen málo kdo to umí podat dobře) ale u tebe to bylo krásný...klidně pokračuj v tomhle stylu psaní(já bych byla radši )
Královsky se bavím.Přečetla jsem kousek téhle kapitoly a hned jsem se vracela k prvnímu dílu.Omlouvám se,že jsem nenechala komentář pod každou,ale už mi to přišlo zbytečné.Krásné a vtipné.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!