Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amores perros - 7. kapitola

25.08.2009 (10:30) • Lillith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1842×

7. kapitola

Celá „slavnost“ se odehrávala na útesu. Bylo tu malé prostranství, kde právě hořel oheň, kousek od táboráku byl tmavý les. Čím víc jsme se blížili, tím víc jsem slyšela příboj, jak se odráží od skály pod námi. Snažila jsem se soustředit jen na šumění moře a pocit nervozity, který svíral můj žaludek, ignorovat. Bez úspěchu. Michael šel sebejistě vepředu. „Co by se vůbec stalo, kdybych neprošla?“ Na tuhle otázku jsem neznala odpověď. Jen jsem doufala, že se odpověď nedozvím na vlastní kůži. Sice jsem zatím ty kluky moc nemusela, ale nevím jestli bych dokázala žít jako vyděděnec.

Pod Michaelovou nohou křupla větvička a celé osazenstvo se na nás otočilo. Nikdo se ani nenamáhal od nás odtrhnou zvědavý pohled a jen trpělivě čekali až dojdeme o něco blíž. Brácha s úsměvem došel až ke kruhu, kde bylo volné místo, nejspíše pro nás. Vesele všem zamával a sedl si do tureckého sedu. Já jsem se jen nervózně rozhlédla skoro nevnímající vesele mávnutí od Setha a povzbudivý úsměv od Leah. Všichni ze smečky na sobě, stejně jako Michael, měli jen kalhoty. Bylo tu o něco větší světlo než večer, kdy jsem poprvé potkala smečku, ale zároveň jsem byla neskonale vděčná, že je tu přece jen dost tmy, aby skryla můj obdivný pohled. Kdo by se rád nepodíval na skupinku kluků bez trička s takovými svaly. V LA jsem kluky bez trička viděla, ale La Pushská smečka byla mocnější a větší a to se projevovalo i na jejích členech. Když jsem se je všechny rychle přelétla pohledem, přisedla jsem si k bratrovi a přitáhla si kolena k hrudníku a obejmula si je rukama. Byla to spíš obraná pozice, jako kamna skvěle sloužil Michael.

Přímo naproti nám seděl postarší indián. Vypadal jak náčelník kmene. Přihodil do ohně dřevo a odkašlal si.

„Od té doby, co jsem členem Quileutské smečky, se nikdy nestalo, že by jsme někoho přibírali dodatečně. Proto jsme museli hledat v záznamech našich předků, jak má správně probíhat rituál, aby jste se stali právoplatnými členy naší smečky,“ chvíli se odmlčel a zadíval se na nás. Většina pohledů už nesledovalo nás, ale spíše se dívali mimo. Většinou do ohně nebo někam do dáli. Já osobně jsem nervózně těkala mezi sedícími.

„Dlouho jsme nemohli nic najít a už jsme si mysleli, že něco podobného nemůžeme provést. Až tady můj syn,“ ukázal na Jacoba, který seděl vedle něj, „konečně našel starý záznam o vlku, který se chtěl připojit k místní smečce, tak mu vymysleli úkol, který pak zůstal jako oficiální rituál pro každého nového člena,“ opět klesnul hlasem a zadíval se do plamenů. Byla jsem jako na trní. Cítila jsem, že i Michaelovi se vedle mě napnuli svaly a svůj pohled stočil netrpělivě ke starci.

„Každý z vás si vybere jednoho soupeře, se kterým si dáte závod. Jestli vyhrajete, vítejte ve smečce, jestli ne..“ konec raději ani nedokončoval. Nedokázala jsem si představit, jestli to bude jednoduché a oni nás prostě nechají vyhrát nebo to bude opravdu závod na život a na smrt.

„Odkud kam bude závod?“ zeptal se bratr.

„Tady od ohně do lesa až na okraj a pak zpátky. Tady skočíte z útesu, kde dole na pláži je kámen hned u moře, kdo se ho dotkne první, je vítěz.

„Půjdeš první, prosím?“ pošeptala jsem Michaelovi. Nevím proč, ale chtěla jsem ta muka prostě absolvovat až druhá. Kývnul jako že jo.

„Vyber si soupeře.“

Brácha chvíli přejížděl pohledem po smečce.

„Seth!“

Myslela jsem si to. Seth se nadšeně zvedl a s úsměvem se vydal za bráchou a plácl si s ním rukou. Pak hodil trochu smutný pohled po mně. Nejspíš doufal, že poběžím proti němu. Povzbudivě jsem se na něj usmála. Setha bych si nevybrala. Sice nevím, jak moc je rychlý, ale já jsem byla nejrychlejší ze smečky a já nemám ráda moc snadné soupeře.

„Jsou tu i dámy, bratříčku!“ vykřikla Leah, když si Seth začal sundávat kalhoty, aby se mohl proměnit.

„Promiň, já zapomněl,“ ušklíbl se a s Michaelem se vydali do lesa. Za okamžik z temného houští vyběhl pískově hnědý vlk a hned v závěsu šedý s černým čumákem, ocasem a tlapami. I když to byl spíše přátelský závod, byla ovzduší cítit nervozita a napětí. Všichni kolem ohně se zvedli a napjatě sledovali připravující se závod. Pohladil jsem Michaela po čumáku a popřála mu hodně štěstí. Hravě do mě strčil, jako abych si nedělala starosti a postavil se vedle Setha.

„Připravit,“ ozval se Samův hlas, „pozor…teď!“ vykřikl a dva obrovští vlci vyrazili. Brácha nebyl nikdy špatný běžec, ale na mě nikdy neměl. Měl spíš sílu než rychlost. Mě spíš znervózňovalo to, že nevím, kolik toho budu muset uběhnout, takže jsem nevěděla, jak si mám rozložit síly. V duchu jsem si snažila počítat vteřiny, jak dlouho zmizeli, abych si potom udělal nějaký dohad. Trvalo to dobrých deset minut než jsem konečně zaslechla funění, zvuk tlap a šustění listí. Ostatní to zaslechli taky. Otočili pohled k lesu a netrpělivě vyhlíželi, kde přiběhne jako první. Když jsem zahlédla stříbrný odlesk, oddechla jsem si. Za chvíli z lesa vyběhl Michael a proběhl kolem nás k útesu. Asi minutu po něm následoval Seth. Na okraji útesu se Michael proměnil a skočil dolů, Seth ho následoval. Přiběhla jsem k okraji a snažila se rozeznat, kam dopadli a jestli už někdo vylezl ven z vody. Byla tma a příboj moc silný, takže jsem viděla velký kulový.

„Stejně tam nic nevykoukáš,“ ozval se za mnou Paul.

„No promiň, že mám starost,“ odpověděla jsem kousavě.

„Jo bacha nebo po tobě něco hodí,“ ozval se Jacob. Šlehla jsem po něm pohledem. Zrovna teď jsem neměla náladu se s ním hádat. Každou sekundu jsem se nervózně dívala dolů z útesů a kontrolovala situaci. Po chvíli mě to přestalo bavit a svůj pohled jsem stočila k plamenům. Musím vymyslet, koho si vyberu. Jsem hrozně soutěživá, takže Quila ani Embryho ne. Paula taky ne, je to sice svalouš, ale bude spíš na boj než běh…Tok mých myšlenek přerušil veselý smích, který se ozýval s cestičky, která vedla dolů z útesu.

„Je fakt dobrej,“ poplácal Michaela po rameni Seth. Podle toho, jak se oba usmívali, brácha vyhrál. Úlevně jsem si oddychla. Brácha se Sethem se šli obléct a pak přišli za námi.

„Neboj sestřičko,“ řekl mi na uklidněnou Michael a usmál se.

„Tak teď ty si vyber,“ řekl starší. Zavřela jsem oči a ještě jednou prošla všechna pro a proti a nakonec řekla… „Jacob.“

Po mém výběru se rozprostilo ticho, které přerušilo jen Paulovo zavití. „Přišla si mi celkem fajn, škoda, že už se neuvidíme,“ řekl.

„Ticho Paule. Ty jsi takový srab, že by sis vybral Leah…nic proti tobě,“ řekl Sam, sjel Paula pohled a omluvně se usmál na Leah, která se na něj zamračila.

„Divím, že si ji nevybral tady Michael, i když to bysme je asi už neviděli,“ řekl Paul. Trochu zamračeně jsem se na něj zadívala a pak jsem pohledem sklouzla k Leah, které se po tváři rozlil ruměnec. „Něco mi uniká?“

Tyhle citový záležitosti proberu jindy, teď se musím soustředit na závod. Jacob na mě kývl, jako že můžeme jít a já se vydala za ním do lesa. V hustém houští se ode mě odešel kousek víc doprava, aby mi dal víc soukromý. S roztřesenými prsty jsem si sundala všechno oblečení, poskládala ho na hromádku a schovala do křoví. Otočila jsem jednou hlavou dokola a nechala prokřupat páteř jako, když se sprinter připravuje na běh. Soustředila jsem pozornost na svoje ruce a cítila, jak se pomalu začínají třást. Pak už jen výbuch a já se dívala na les jinýma očima…a to doslova. Má sněhobílá srst zářila v tmavém lese a já po celkem dlouhé době pocítila měkkou půdu pod nohama, vnímala a slyšela les vlčími smysly, bylo to úžasné. Otočila jsem se a pomalu došla na světlo. Tam už stál Jacob v podobě červeno-hnědého vlka. Byl opravdu veliký. Když mě uslyšel přicházet stočil ke mně hlavu a postavil se na start. Následovala jsem ho. Zezadu se ozvala pár povzbuzujících výkřiků od Leah, Setha a Michaela. Moc jsem je nevnímala. Snažila jsem se být co nejvíce vlk, co nejvíce se nechat ovládnout tím zvířetem ve mně.

„Připravit…pozor,“ přikrčila jsem se, „start!“

Moje zvířecí instinkty se probudily naplno a já vystartovala. Věděla jsem, že les nebude až tak velký, ale musela jsem se trochu šetřit, abych se potom neutopila v moři. Cítila jsem dusot Jakových tlap vedle mě. Nebylo pro mě důležité mu to natřít, ale porazit ho. Byl opravdu dobrý. Celkem dlouhou dobu jsem jen tak běželi lesem a drželi se u sebe, abychom se navzájem neztratili. Už jsem se necítila jako člověk, ale jenom jako vlk. Vlk, který běží hustým lesem, měkká půda se mu přizpůsobuje pod nohami a větve, jakoby doslova uhýbaly z cesty.

Ke konci lesa mě předběhl a já byla až o celou délku za ním. Trochu jsem přidala a v tu chvíli mě poprvé přepadl pocit, že jsem možná přebrala. Doběhla jsem na konec, smykem to otočila a vyběhla nejrychleji, jak jsem mohla. Jacob mi to nechtěl dát zadarmo a za to jsem mu byla vděčná. Půda mi pod nohama doslova letěla a vzdálenost mezi námi se pomalu začala zmenšovat. Jacob to postřehl a otočil se za mnou, aby zjistil, jak moc jsem zrychlila. To byla chyba. Tím, že se na mě otočil trochu zpomalil a já ho konečně doběhla. Ven z lesa jsme vyběhli nastejno. Nikoho jsem nevnímala. Jen já, Jacob a poslední část závodu. Cítila jsem větve, jak mě zpomalují a snažila jsem se jim vyhýbat. Proběhli jsme kolem ohně a mířili ke kraji útesu. Viděla jsem Jacoba, jak se na okraji útesu přeměňuje a skáče. Já jsem si chvíli počkala, skočila jako vlk a až potom se proměnila. Nikdy jsem takový adrenalin nezažila. Ten pocit letu byl úžasný. Ani mě nenapadlo se začít bát a už jsem cítila ledovou vodu, jak mě pohlcuje do svého chřtánu. Až teď jsem si uvědomila svoji největší nevýhodu. Nejsem chodící topení. Ledová voda mi svírala plíce a já jsem pomalu přestávala cítit končetiny. Pořádně jsem se nalokala vody. Prsty mi zchřadly a nohy se odmítaly hnout.

Najednou mi hlavou projel můj neustále se opakující se sen s kameny a divným hlasem a já jako bych dostala novou energii plavat. Rychle jsem se vynořila a hledala směr pláže. Kousek ode mě jsem zahlédla Jacoba, tak jsem přidala. Můj kraul sice nebyl perfektní, ale v tu chvíli jsem byla vděčná za ty nudné lekce plavání v osmé třídě. Po chvilce napůl plavání a napůl topení jsem ucítila písek pod nohami. Rychle jsem zabrala a rozeběhla se na souš. Asi třikrát jsem spadla a pokaždé se nalokala slané vody. Oči jsem měla zarudlé a nohy mě skoro neposlouchaly. Nakonec jsem je dokázala přinutit k pohybu a doběhla k obrovskému kameni, ne moc daleko od moře. Rukou jsem sjela po hrubém povrchu. Unaveně jsem se opřela a snažila se chytit dech.

Najednou se ve mně probudil pocit cudnosti a stydlivosti a okamžitě jsem se schovala za kámen na druhou stranu než bylo moře. Nevím, kolik z toho ze mě Jacob viděl, ale nechtěla jsem nic riskovat. Doběhl asi minutu po mně.

„Yasmine?“

„Hm…“

„Dobrý jen jsem tě neviděl.“

„To byl účel,“ řekla jsem mu a nejspíš až potom mu to došlo, proč se schovávám, tak se rychle otočil s rukou na očích.

„To je v pohodě. Myslíš, že by si mi mohl donést oblečení?“ zeptala jsem se ho.

„Jo jasný, hned jsem zpátky,“ odpověděl a pořád s rukou na očích odběhl nahoru. Sice hned je dost neurčitá doba, ale pro mě i pár vteřin byly jako muka. Byla mi neuvěřitelná zima a cítila jsem se hrozně. „Tohle večerní koupání se neobejde bez následků.“

Za chvíli se vrátil Jacob a opět s rukou na očích mi opatrně podával moje věci. Musela jsem se mu smát.

„Hele…až budeme nahoře, tak já za to fakt nemůžu, takže prosím, po mně nic neházej,“ řekl a otočil se.

„Co tím myslíš?“ zeptala jsem se oblékla si spodní prádlo.

„Paul možná viděl tvoji…tu no…tam tu…takový to…“ koktal.

„Tvoje slovní zásoba je geniální,“ vzdychla jsem si.

„Tohle,“ řekl a otočil se ukázal na moji podprsenku zrovna, když jsem už měla oblečené tříčtvrťáky a chystala se na triko.

„Hej!“ vykřikla jsem a rychle se přikryla tričkem.

„Promiň,“ řekl a ušklíbl se.

„Co to má zname…“ začal, když si všiml mé zimnice a modrých rtů.

„Vysvětlím vám to potom,“ rychle jsem na sebe hodila tričko a vydala se nahoru se zmateným Jakem. Tam už se na mě vrhl Michael a vesele mi gratuloval. Pak se k němu přidali Seth s Leah. Embry a Quil mi ukázali zdvižené palce a Paul si neodpustil poznámku na moje spodní prádlo.

„Jeho si nevšímej, je to ještě puberťák,“ řekl Sam a vřele se na mě usmál.

„Gratuluju, já jsem Billy Black,“ řekl mi starší a podal ruku.

„Jak to teď bude?“ zeptala jsem se.

„Ještě musíme dokončit rituál, aby se propojily vaše myšlenky,“ řekl Billy a pokynul mi, abych se posadila. Seděli jsme opět v kroužku. Michael mě chytl za ruku,stejně jako Leah z druhé strany. Po vzoru ostatních jsem zavřela oči a poslouchala Billyho melodický hlas, který přednášel rituál ve starém indiánském jazyce. Najednou jsem pocítila, že jsem se smečkou mnohem víc spjatá. Mnohem víc jím důvěřuji a byla bych schopní kvůli nim obětovat i vlastní život. Otevřela jsem oči a cítila na nás všechny pohledy sedících. Úlevně jsem se usmála a najednou napětí opadlo. Všichni začali opékat buřty. Michael si šel sednou víc mezi kluky a já se zas pustila do hovoru s Leah.

„Hej, Yas, ještě nám dlužíš vysvětlení,“ ozval se najednou Jacob a já jsem v koutku duše doufala, že na to zapomněl.

„Jaké vysvětlení?“ zeptal se Sam

„Proč se třese jako osika.“

„Dobře…ale já nevím, co bych vám na tom vysvětlovala. Sama to nevím, prostě mám normální teplotu jako každý jiný,“ řekla jsem lhostejným tónem.

„A jsi blázen? To si to nemohla dřív, než jsme tě poslali do ledové vody?“ zeptal se zděšeně Sam.

„Mně to nějak nedošlo,“ řekla jsem omluvně.

„No jo…blondýnka,“ ozval se Jacob a já mít po ruce klacek tak ho po něm hodím. Musela jsem si vystačit jenom s pohledem. Vrátil mi ho, ale pak se jeho rysy změnily na o něco měkčí a pokynutím hlavy mi naznačil, že si mého vítězství opravdu cení a že mě rozhodně nenechal vyhrát…

Předchozí ¤ Shrnutí ¤ Další

Autor: Lillith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Amores perros - 7. kapitola: