Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amores perros - 10. kapitola

03.09.2009 (20:30) • Lillith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1514×

10. kapitola

„To…to není možné!“ zašeptala jsem. Leah mě sledovala nechápavým výrazem.

„Jdeme,“ zavelela jsem, vzala si svoji tašku a hodila do ní deník.

„Ale já jsem ještě nedopila,“ protestovala Leah.

„Teď ne Leah. Klidně sem s tebou pojedu příští týden a budeš moct vypít hektolitry čaje, ale teď prosím tě pojď,“ řekla jsem skoro až zoufale. Potřebovala jsem na vzduch a všechno si v hlavě srovnat.

Leah, i když pořád se zmateným výrazem, poděkovala za čaj a následovala mě ven. Po celou cestu k autu jsme mlčely a já přemýšlela, jak vlastně ten příběh mám vylíčit. Došli jsme až k autu a vyjely. Mlčely jsme, dokaď kola auta nedosedly na upravený povrch dálnice.

„Tak vysvětlíš mi to?“ zeptala se netrpělivě Leah.

„Dobře. Abych řekla pravdu, nejela jsem do LA jen kvůli výletu s tebou. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale určitě si to ještě zopakujeme, abych ti ukázala všechno.“

„Dobře,“ řekla Leah a já s obavami sledovala jakýkoliv náznak hněvu. Měla na čele vrásky, ale podle výrazu ve tváři to bylo ze soustředění než z naštvanosti na mě. Když nevypadala, že by se na mě vrhala, pokračovala jsem.

„Chtěla jsem zjistit něco víc o tom, proč jsme zrovna mi jako jediné holky přeměněné. Víš, od té doby, co jsem přijela sem, tak se mi zdá jeden sen. Každou noc pořád dokola. Sama jsem mu nerozuměla až do dneška. Bylo tam moc faktorů, ale hlavně na mě mluvil nějaký hlas. Mluvil jazykem, který jsem znala, ale nerozuměla. Dnes večer jsem si konečně vzpomněla. Byl to hlas té cikánky a mluvila jejich jazykem. Když jsem byla mladší, hodně jsem k ní chodila a ona se mnou hodně mluvila jejich jazykem. Proto jsem ho znala, ale nerozuměla.“

„Co to má ale společn…“ otočila se na mě Leah

„Nepřerušuj mě a soustřeď se na cestu. Jde o to, že nějakou souvislost to mít mohlo, tak jsem to chtěla alespoň zkusit a doufala jsem, že to bude mít něco společného právě s naší přeměnou. Chtěla jsem, kdybych něco zjistila, aby si u toho byla i ty,“ řekla jsem a hodila po ní psí oči. Chvíli zamračeně sledovala silnici před sebou, ale nakonec podlehla a usmála se na mě.

„A měla jsem pravdu. Cikánka mi dala tenhle deník mé dávné příbuzné.“

„Byla vlkodlak.“

„Ne…nebyla, ale na poslední stránce je vysvětlení, proč jsem já a mám tušení, že už vím i proč ty. Povím ti to ve zkratce. Jde o příběh, který se až nápadně shoduje s tím tvým.“

„S mým? Jak to myslíš?“

„Příběh, který nekončí happy endem. Něco o nešťastné lásce a špatném otisku. Nepřipomíná ti to něco?“ zeptala jsem se ironicky.

„Možná.“

„Akorát moje příbuzná je Emily a tvoji roli hraje její sestra Francesca. Francesca a můj budoucí pra-něco-děda se znali už od malička a byli si doslova předurčeny ke společnému životu a k lásce do konce života. Kdyby se najednou ve vesnici, kde bydleli, náhle neobjevila ztracená sestra Caroline. Můj děda Joseph se otiskl a Francescu opustil.“

„Neslyšela jsem to už někde,“ neodpustila si poznámku Leah a já jsem ji v tu chvíli naprosto chápala. Role zhrzené milenky není nikdy moc oblíbená.

„Nestihla jsem přečíst celý deník. Většinou jsou to jen blafy potrhlé puberťačky,“ řekla jsem znuděně. Leah se na mě podívala pohledem, který jasně dával najevo, že já se nechovám o nic lépe. Ušklíbla jsem se a pokračovala.

„Jenže pro naše štěstí ty jsi jen vlkodlak.“

„Jak to myslíš?“

„Ty nás nemůžeš proklet. Caroline přesně nevěděla, jestli byla Francesca napůl cikánka nebo to byly nějaké jiné čáry-máry. Já jsem jednoznačně pro cikánku. Klidně s ním svůj vlastní ocas, že ten hlas, co jsem slyšela ve snu, byl Francesci. A právě teď přichází poslední stránka deníku.“

Vůbec nechápu, co se děje. Přijela jsem zhruba před týdnem a od té doby se můj život doslova převrátil naruby. Francesca mě nenávidí, protože si mě její přítel Joseph hodně všímá. Měli jsme včera schůzku. Je úžasný. Ta záře v jeho očích kdykoliv se na mě podívá. A v jeho pohledu je jakýsi obdiv a úcta. Asi jsem se do něj zamilov…

„Tohle můžeme přeskočit. Tuhle pohádku už znám,“ řekla Leah a já se opět začetla do deníku, abych našla důležitou část.

„Tady to je!“

Nevím, co to se mnou Francesca udělala. Nachytala nás včera s Josephem a říkala, že jsou to jen hloupé čáry a že by se měl vrátit k ní. Vůbec jsem to nechápala. Joseph řekl, že miluje jedině mě a ten výraz, co poté měla Fran. Už vůbec nevypadala jako ta hezká a milá sestra, která mě vřele přivítala do nové rodiny, kterou jsem objevila. Začala si něco mumlat. Vůbec jsem ji nerozuměla, nejspíš to byl jazyk naší matky. Nikdy jsem ji neviděla, já jsem bydlela s otcem, Fran zůstala s celým klanem naší matky.

Najednou se Joseph začal třást. Tvář se mu zkřivila zlostí smíchanou s bolestí. Nechtěla jsem, aby trpěl. Najednou Fran něco vykřikla a Joseph se přestal třást. Já jsem k němu nadšeně přiběhla a byla jsem ráda, že konečně netrpí. Jenže on se najednou tvářil hrozně vyděšeně.

„Nejde to? Budete trpět. Oba dva. Když tě nemůžu mít já, tak žádná,“ vykřikla Francesca. Nechápala jsem její slova, ale chtěla jsem, abych hlavně zůstala s Josephem.

„Ji nech být,“ řekl Joseph.

„Nenechám. Ale neboj, nedostanu jenom ji, ale i všechny vaše potomky. Neboj, vaše pokolení nevymře. Ale bude prokleté. Celý váš rodokmen bude prokletý!“

Tyhle slova jsem si vryla do paměti. Zbytek už si nepamatuji. Začala říkat něco jazykem mé matky a šermovat rukama.

Od té doby mám vše jako rozmazané…

„Co je tam dál?“ zeptala se Leah.

„Pak už jsou tu zmatené zápisy. Ale Francesca nejspíš zaklela Caroline nějakým rychlo-porodním kouzlem. Porodila až nepřiměřeně brzo.“

„A CO přesně porodila?“

„Dítě.“

„Normální?“

„Ano…zdravého chlapečka. A o to jde. Ona jen chtěla urychlit narození dítěte, aby hned, jak se dítě narodí, mohla Caroline zabít.“

„To se jen tak po té události s hysterickým záchvatem na chvíli schovala v místním motelu, pak nakráčela po porodu tvého dalšího předka k nim domů a řekla bang bang?“

„Trochu zjednodušeně, ale nejspíše ano.“

„Fíha. A ty jako myslíš, že to prokletí, která pronesla se týká vašeho rodu? Jenže vy už jste vlkodlaci byli,“ byla zmatená Leah.

„V téhle části můžu už jen hádat, ale myslím, že svůj vztek směřovala jen k jemnému pohlaví našeho rodu. Nikdy, až na mě, neměl nikdo dceru. Vždy se narodili jen kluci. A je zvláštní náhoda, že všechny manželky Smithů vždy umírají v poměrně mladém věku nejčastěji na rakovinu.“

„Bojíš se o maminku?“

„Po dnešku? Rozhodně. Ale je to u nás známá věc. Mamka tvrdí, že od té doby, co je s taťkou tak žije co nejvíce zdravě, aby se tomu vyhla. Teď už vím, že to nepomůže,“ konstatovala jsem smutně. Bylo to v naší rodině všeobecně známo, že se rodí jen kluci a manželky umírají mladé, ale nikdy jsem si to doopravdy nepřipustila.

„A jak do toho zapadám já?“

„To je další část pro naší pátrací kancelář. Myslím, že jsme příbuzní. Nejspíš vzdálení jinak bychom vás znali, ale něco společného mít budeme. Na to se musím zeptat taťky. Jako správně zapálený historik někde náš rodokmen schovaný mí bude.“

„Dobře. Moc informací na mě pro dnešek. Uděláme shrnutí nebo se do toho zamotám. Francesca měla vztah s Josephem. Najednou se na scéně objevuje její sestra Caroline, do které se Joseph otiskl,“ řekla a já jsem jí u toho pokyvovala hlavou. Klidně odpřísáhnu, že na konci věty řekla „mrcha“. „Joseph se s Caroline začal stýkat a Francesca jim na to přišla, a proto je proklela. Kvůli tomu manželky ve vaší rodině umírají dřív a děti, které se narodí jako holky se promění taky ve vlkodlaky.“

„A jsme nejspíš příbuzné,“ doplnila jsem ji.

„Seth bude nadšený.“

„Asi jo.“

„Víš, že se do tebe asi zamiloval?“ zahihňala se Leah.

„Cože?“ vykulila jsem oči na Leah.

„Jo, pořád o tobě mluví.“

„No…ne, že bych ho neměla ráda, ale není na mě trochu mladej?“

„Je to spíš taková školácká láska. Měla si ho vidět, jak vyváděl, když se dozvěděl o tom upíru, co tě napadl.“

„Myslím, že já jsem přece jen byla vyděšena o něco víc.“

„Když už jsme u té události s upírem. Viděla jsem něco v mysli Paula a…“

„Ticho!“ okřikla jsem ji. „Tohle je záležitost, kterou nechci vytahovat. Byla jsem ve stresu a všechno to dění kolem. Prostě tohle je zakázané téma.“

„Dobře nebudeme o tom mluvit. Ale Paul je fešák. Jo a kdyby si viděla ty jeho pocity, když ses k němu tulila…“

„Dost!“ okřikla jsem ji a po zbytek cesty jsem se s ní nebavila. Tentokrát jsem neusnula, ale pročítal si deník. Většinou to byly jen nezáživné zápisy o všedních dnech jejího života. Za chvíli jsme dojely domů a Leah zastavila před naším domem. Nervózně dlaněmi přejížděla po volantu a střídavě se dívala na náš dům a před sebe.

„Jestli chceš jít dovnitř, tak klidně můžeš. Michael mi všechno řekl.“

„Ne. Já…stejně už musím jet domů.“

„Určitě?“

„Určitě,“ řekla rozhodně Leah. Vystoupila jsem, zamávala ji a vydala se zpátky k domu.

„Tak jaké to bylo, zlatíčko?“ zeptala se mamka hned ve dveřích.

„Super. Bylo to krásné vidět a cítit zase velkoměsto,“ sundala jsem si boty a šla za mamkou do obýváku. Mamka seděla rozvalená na sedačce a četla si nějaký lékařský časopis. Když jsem ji tam viděla sedět probleskla mi hlavou myšlenka: „Kolik jí dala času ta mrcha?“

„Potřebuji s tebou mluvit.“

„A o čem?“ zeptala jsem se trochu nejistě. Další přednášku o klucích bych nemusela vydýchat. Stačila mi ta, kterou mi dala, když jsem se vrátila z té noční procházky.

„Jde o ten vak, co jsem ti nechala v pokoji. Jsou to šaty,“ odmlčela se.

„Šaty na co?“

„Na ples. Je to charitativní ples, který pořádá naše nemocnice. Jsou tam přizváni většina rodin z Forks a La Push. Bude to skvělé. Krásně se namalujeme a učešeme a já třeba přesvědčím tvého otce, aby si se mnou zatancoval.“

Z mého prvotní šoku jsem přešla v hlasitý smích.

„Co se děje?“ zeptala se zmateně mamka.

„Nic…to…je…dobrý,“ smála jsem se a skoro po čtyřech jsem se odplazila do pokoje. Když si to představím. Celý klan Cullenových a k tomu La Pushská smečka. To bude rodeo. Už vidím ty nenávistivé pohledy. Myslím, že budu jediná, která s nimi vychází s oběma, takže to bude nakonec na mě, abych je ohlídala, aby se nepozabíjeli. Velmi zábavný ples…

Předchozí ¤ Shrnutí ¤ Další

Autor: Lillith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Amores perros - 10. kapitola: