Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » All the right people, 6. kapitola

Ashley - LV and Glam


All the right people, 6. kapitolaTakže... Další kapitola je na světě. Děj se opět vrací do Londýna. Tentokrát jde o dovyprávění Bellina příběhu. Jak na to bude Marc reagovat? Co si bude myslet o Bellině svatbě? A co bude říkat na Renesmé? Prosím zanechte komentář.

6. kapitola – Dokonalý příběh

Bella

Dnes budu Marcovi vyprávět poslední část příběhu. Už se moc těší na to, jak dopadne můj příběh.

Jednou mi Rosalie řekla: „Můj život neměl šťastný konec, ale které z našich mají?“
 
„Tak, Bello, můžeš,“ pobídl mě Marc.
 
„Byla jsem zasnoubená a Jacob se stále nevracel zpět domů. Edward mi koupil nové auto, vlastně dvě nová auta. Ale pak nadešel den svatby. Byla jsem hrozně nervózní. Alice mě vyzvedla brzy ráno. Pak mě celé dopoledne líčila a Rosalie mě česala.
  Už byl čas jít. Alice, jako jediná družička, tančila po schodech dolů. Já a Charlie jsme ji následovali. Já jsem se vlastně ani vdávat nechtěla, dělala jsem to kvůli Edwardovi. Ale pak, když řekl ano a já věděla, že už navždycky budu s ním, tak jsem to všechno pochopila. Byla jsem neskutečně šťastná. Dostala jsem nečekaný svatební dárek. Přišel mi svědek. Jacob. Dvakrát jsme spolu tančili, ale pak, pak jsem ho naštvala.
  Odjeli jsme na svatební cestu. Jeli jsme na ostrov Esmé. Tam jsem otěhotněla,“ přeskočila jsem podrobnosti.
 
„Edward, ani nikdo jiný z naší rodiny nevěděl, co bude to dítě zač. Museli jsme se vrátit domů. Edward chtěl, abych se dítěte vzdala. Já jsem nechtěla. Sice jsem nikdy nemusela děti, ale tohle bylo jiné. Bylo to Edwardovo dítě.
  Všichni si mysleli, že se dítěte musím vzdát. Zabíjelo mě to. I Jacob byl proti, ale nakonec to byl on, kdo přišel na řešení. Já jsem byla člověk, ale to dítě ve mně, bylo člověk pouze napůl. A jediný způsob, jak ho udržet při životě, bylo pít krev. Na to se Jacob nemohl koukat.
Když jsem byla s Jacobem, zraňovalo to Edwarda a naopak. A když to jednoho zraňovalo, tak jsem trpěla i já. Proto Jacob hledal dívku, do které by se mohl otisknout. Žádnou nenašel…
A pak, se mému děťátku zachtělo na svět. Narodila se mi dcera Renesmé, která mi v mém těle stihla polámat nějaká žebra, kosti a krátce před porodem i páteř.
  Byla krásná. Měla bronzové kudrlinky a moje oči,“ zavzpomínala jsem. Pak jsem přešla pokoj a vyndala z kabelky peněženku. Tu jsem otevřela a vyndala fotku Ness. Pak tam byly ještě asi tři další. Podala jsem mu je všechny.
 
„Páni, ta je nádherná,“ pronesl.
 
„Ano, většinu své krásy zdědila po otci,“ přikývla jsem.
 
„O tom jsem nemluvil. Ty její oči… Vážně je má po tobě?“
 
„Ano, jenže ty její jsou hezčí než byly ty moje.“
 
„A to je celý příběh?“
 
„Ještě zdaleka ne.  Po porodu mě Renesmé kousla a Edward mě proměnil. Probudila jsem se po třech dnech. Vše bylo nové, tak krásné, tak neobyčejné.
  Jacob se do Renesmé otiskl. To byla taková vlkodlačí záležitost.
Ness rychle rostla. Za jeden měsíc vyrostla tolik, co normální lidské dítě za půl roku. Jednou jsem byla s Jacobem a Ness na lovu. Uviděla nás Irina, členka rodiny z Denali, která nenáviděla vlkodlaky za to, že jí zabili Laurenta. Bylo zle, velmi zle.
  Jednoho takového normálního večera to Alice uviděla. Ona totiž viděla budoucnost, stejně tak jako její Jasper ovládal emoce, Edward četl myšlenky, Renesmé ukazovala obrázky a já bránila ostatním darům dostat se do mé, popřípadě cizí hlavy.
  Alice a Jazz utekli. Nikdo nevěděl proč, ani kam. Jediné, co jsme věděli bylo to, že musíme sehnat co nejvíce svědků.“
 
„Promiň, že tě vyrušuji, ale co ta Alice viděla?“
 
„Viděla, že to Irina poví Volturiovým, ale o tom až později.
    Alice se stále nevracela a my už byly připravení zemřít.
Volturiovi byly něco jako upíří královská rodina. Zakládali pravidla a dohlíželi na jejich chod. V Novém měsíci i Zatmění jsem se s nimi také setkala.
  A ti Volturiovi nás přicházeli zabít, protože Irina si myslela, že jsme porušili pravidlo, kvůli kterému zemřela její matka,“ povzdechla jsem.
 
„A pak, po měsíci přišli. Celá garda se svědky. Nás bylo jedenáct plus sedmnáct svědků, a pak ještě šestnáct vlkodlaků.
  Stáli jsme na louce, kde se před dvěmi roky hrál baseball a rok potom tam proběhla bitva s novorozenými.
  Volturiovi se nakonec vzdali, zbaběle odešli, jak to popisoval Edward. Prý se mě a vlků báli. Ale podle mě to bylo také kvůli Manuelovi, prvním poloupířím člověku. Toho přivedla Alice.
  Všichni svědkové odešli a my si ve Forks žili dál spokojeně.“
 
„Ale to ještě není konec, že?“ nedal se.
 
„Ne, takhle by to skončilo šťastně.
   Renesmé vyrostla a přestala stárnout. Měla s Jacobem dva syny, kteří jsou teď upíři. Jacob se usadil a začal stárnout. Zemřel. Jediné, co jí po něm zůstalo, byly právě dvojčata.
Ale na mě byl ten upíří svět přespříliš dokonalý. Vadilo mi to. Čekala jsem sto let. Sto let. Pak jsem odjela do Seattlu, odkud jsem tajně odlétla do Evropy. Žila jsem tady, v Anglii. Nejprve jsem byla v lese, teprve po pár letech jsem se přistěhovala do Londýna. A pak jsem potkala tebe.“
 
„Máš dlouhý příběh,“ podotkl.
 
„Ano, to mám.“
 
„Ale je velmi zajímavý. Nemáš nějakou fotku těch Cullenových?“
 
„Možná, že ano.“ Vstala jsem. Přešla jsem do šatny a poklekla ke kufru. Chvilinku jsem hledala,ale nakonec jsem stejně našla Nessino album. Vrátila jsem se za ním.
 
„Na, tady určitě něco bude.“
 
„Díky.“
 
„Není zač.“
Nechala jsem ho tam samotného s mými vzpomínkami a šla na balkon. Byla tma a jí se dívala na blikající světla taxíků a letadel. Tady to bylo tak jiné. Tak čisté, oproti Americe.
  Pak zafoukal slabý větřík a větev stromu, který stál u našeho domu, se zhoupla. Zaostřila jsem a viděla deset osob, jak se přibližují.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek All the right people, 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!