Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » All are not equally! kapitola 2) - PŘÁNÍ

29.05.2009 (10:00) • Katyy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 909×

„Edwarde“ vyhrkla jsem a rozběhla se k němu, jako malá holčička ke svému tatínkovi. Políbila jsem ho na tvář. Vypadal spokojeně a to mi bylo jasné, že má dobrou náladu. „ Tak jakého glizzliho si ulovil dnes.“ zasmála jsem se. „Velkého lásko“ usmál se a vzal mě do náruče. Rosalie vstala od svých knih a šla za Emmettem, pozdravit ho. Dala mu dlouhý polibek na přivítanou. Najednou jsem uslyšela ránu, Alice tančila ze svého pokoje až do náruče Jasperovi a Esmé objala Carlisla. Bylo to jako koutek zamilovaných, jenom já sem tolik nepatřila. Nebyla jsem jako oni, tak nádherná, dokonalá, ale byla jsem jenom hadrová panenka mezi takovou dokonalostí. „ Bello, jistě máš hlad, strávila si tady celé odpoledne a teď je už sedm hodin“ řekla ustaraně Esmé. V o pravdě jsem hlad měla, kručel mi žaludek. „ Ano, mám docela hlad“ přiznala jsem. Esmé se usmála a šla do kuchyně chystat večeři. „ Nebude Charlie zuřit, že přijedeš později než na Večerníčka“ utahoval si Edward. Uchechtla jsem se. Z kuchyně se ozvalo náhlé zasyčení pánve a sním mi do nosu přilétla nádherná vůně. Nechápala jsem to. Ani jeden z těchto upírů nejedl nic jiného než krev, ale každý z nich uměl vařit lépe než kdejaký vyhlášený kuchař světa. Mnohokrát jsem navrhla Edwardovi, aby šel po škole dělat kuchaře, ale jen se uškleboval. „ Bello, máš večeři na stole“ volala Esmé z kuchyně. Sama jsem se divila, ale vyrazila jsem tam krokem hodným běhu.

Na stole ležel nádherný talíř s ještě nádhernějšími příbory. „Mňam“ mlaskala jsem. Jídlo bylo opravdu vynikající a to bez přehánění. „ Esmé, jako vždy úžasné“ pochválila jsem jí. Něžně se usmála a šla do obýváku. Edward si sedl vedle mě ke stolu. „ Netrápili tě?“ zeptal se soucitně a hladil mě po rozpálené tváři. Kromě Alice a její „chutě“ mi měnit skříň to tu bylo jako v pohádce“ zasmála jsem se. „ Nechápu jí“ povytáhl obočí. „ Musím tě odvést domů“ řekl najednou. „ Klid Edwarde, moje večerka je až do jedenácti, jsem dospělá, Charlie mi nemůže přikazovat takovýmhle způsobem“ řekla jsem rozzlobeně. „ Dobře Bello“ řekl „ odvezu tě přesně na minutu“. „ Jak jinak, že“ zašklebila jsem se. Někdy mi Edward připadal tak strašně vychovaný a slušný, že jsem si občas připadala s ním tak nevychovaná, neposlušná. Byl to hrozný pocit. Nikdy neprohodil sprosté slovo a nikdy by ho nenapadlo mluvit o těch jiných věcech, jako třeba o těch, že jsem ho tolik chtěla. Poškrábal se ve vlasech. „Máme ještě tři hodiny čas, kam půjdeme?“ zeptal se. „ Je mi to jedno, ale můžeme zůstat tady jestli chceš“ řekla jsem. „ Nevím, jestli je to vhodný nápad, Alice by tě umučila, Rosalie by se přidala a Esmé by byla tak milá, že by tě rozmačkali“ řekl s po vytáhlým obočím a úsměvem na rtech. „ Dobrá jak chceš, můžeme jít někam ven, jen si povídat“ usoudila jsem nakonec. Souhlasil.

Moc jsem poděkovala Alici za nové oblečení, ale vážně jenom ze slušnosti a Esmé za večeři, byla vynikající. Se všemi jsem se rozloučila. Byli tak přátelští, milí a byla to moje rodina. Nová rodina do které budu za chvíli patřit. Venku byla už tma. Nastoupili jsme do auta a vyjeli jsme. Edward se díval přímo dopředu svýma bronzovýma očima. Jeho tvář byla tak bílá a bledá, tak dokonalá. Jeho rysy zářili při světle pouličních lamp, které jsme míjely. „ Kam tedy jedeme“ zeptala jsem se nakonec zvědavě. „ Nech se překvapit“ řekl a obličej měl pořád stejně klidný. Za chvíli zasel někam do lesa, kde byla veliká tma. Následně jsme vyjeli zase ve světle. Byla jsem překvapená, jakou rychlostí Edward jede. Nakonec zastavil na opuštěném parkovišti. „ Pojď“ řekl a otevřel mi dveře. Podal mi ruku. Vedl mě někam více hluboko do té tmy. Bylo to tajemné, stejně jako on. Za chvíli se z husté tmy vynořilo spousty světýlek. „ To je nádhera“ vydechla jsem. Stáli jsme na útesu, který vyhlížel na celé Forks. Představovala jsem si třeba .. Paříž , to by bylo jiné, ale hlavně že jsem tu byla s ním. Sedli jsme si na zem a Edward si mě posadil do klína. Opřela jsem se o jeho ledovou, mramorovou hruď a zírala na malinkatá světýlka osvícených domů Forks. Bylo mi krásně. Najednou jsem zapomněla na všechny starosti a užívala jsem si každý okamžik v této chvíli. Podívala jsem se nepatrně na Edwardův obličej. Byl pořád jako kámen, bez náznaku života s dokonalými rysy. Teď vypadal vážně trochu jako upír. Byl tak nádherný! „ Edwarde“ řekla jsem nakonec. „ Co se děje“. „ Co by se mělo dít Bello“ zašeptal a byl pořád jako socha, bez mrknutí a známky života. „ Prosím tě Edwarde, nelži mi, nejsi dobrý lhář“ zamračila jsem se. „ To máš asi pravdu“ vzdechl. „ Víš Bello, nechci abys byla něčím co sama nechceš“ Už jsem otevřela pusu abych mu na tuhle arogantní větu odpověděla ale dal mi prsty na rty. „ Chci jen abys byla šťastná a nemusela nic ukrývat“ pokračoval. „ Ale já jsem šťastná Edwarde, vždycky když jsem s tebou jsem šťastná“ řekla jsem trochu smutným tónem, tohle byla samozřejmost. „ Jistě Bello, ale tak to chápeš ty“ vzdychl. „ Cože“ vydechla jsem a zvedla se z jeho ledového náručí. „ Chceš říct, že ty to tak .. necítíš“ zděsila jsem se. „ Bello, klid, takhle jsem to vůbec nemyslel“ pousmál se konečně. „ Samozřejmě, že to tak cítím, ani neuvědomuješ si jak. Si můj život, nedokážu si ho bez tebe představit. Miluju tě“ řekl svým smrtelně vážným hlasem. Pohladil mě po vlasech. „ Ach Edwarde, ani nevíš jak nádherně to zní“ vydechla jsem. „ Teď jsem šťastná, stejně jako vždycky když jsem stebou“ zopakovala jsem to. „ Fajn“ usmál se mým andělským úsměvem a políbil mě. Opět se mi z té sladké vůně motala hlava.Když se naše jazyky setkali, jeho dokanalý ledový jazyk kroužil po mých rtech. Byla jsem nejšťastnější člověk na Zemi. Napadlo mě, že tohle je možná ta ideální chvíle. Zalapala jsem po dechu a zase ho políbila a přitom jsem si svlékla bundu a mikinu. Sedla jsem si na Edwarda obkročmo a svalila ho do trávy. Než něco stačil říct, opět jsem ho políbila. Převalil se zpátky, tentokrát ležel on na mě a drtil mě svými polibky, rukama se podpíral, protože by mě zřejmě umačkal. Jednou rukou jsem objala jeho krk a druhou mu začala nervózně rozepínat bundu. "Bello" zarazil se přísně a opět se posadil. " Jestli se nemýlím, to je tvoje bunda" podal mi jí s pozdviženým obočím. Byla jsem neuvěřitelně naštvaná. " Proč Edwarde, proč " vztekala jsem se. " Moc dobře to víš Bello" řekl důrazně a dost nahlas, nebyla jsem si jistá, jestli ještě někdy takhle nahlas mluvil, to bylo poprvé. Zarazila jsem se, dokonce lekla. Edward to zpozoroval a opět mě políbil. " Promiň" řekl. Posadila  jsem se  zpátky vedle něj a dělala, že se nic nestalo. A Edward také. 

„ Takže jsem se tě chtěl zeptat jestli si takhle spokojená“ řekl nakonec. „ Já jsem víc než spokojená“ dodala jsem a opět ho políbila.

„ Už je čas jít Bells“ řekl nakonec a jemně se ode mne odtáhl. Pane bože, proč musel kazit ty nejkrásnější chvíle. Nastoupila jsem zpátky do auta. Až teď jsem si všimla jaká zima mi je. Začala jsem třást zuby. „ Je ti dobře Bello“ zeptal se Edward. „ J-e-e-e-e m-i f-a-a-a-j-n“ drkotala jsem zuby. V mžiku natáhl ruku a podal mi deku se kterou mě přikryl a okamžitě zapnul topení. Byl tak pozorný. A také připravený na vše v mé situaci. Jako například ta deka.  Doma Charlie zase pochrupoval na gauči. Na stole ležely zbytky od  pizzy. Oddychla jsem si, protože jsem si neuměla představit ještě teď vařit. Alespoň jsem umyla nádobí. Vzala jsem deku a přikryla Charlieho. „ Aaaaah“ zívla jsem. Edward oficiálně odjel.

Šla jsem nahoru a odestlala jsem si postel, byla jsem přetažená. Hodila jsem na sebe staré triko ve kterém jsem tolik ráda spala. Všimla jsem si pytle, který ležel u mé skříně. „Alice“ vzdychla jsem. „ Nosí mi oblečení až domů, copak jí na tom tak záleží.“ Zachumlala jsem se do peřin. Za chvíli tady byl Edward „Skočil do okna jako netopýr, nebo spíš jako upír“ usmála jsem se. Zavřel za sebou okno, aby netáhlo a lehl si vedle mě. Začal broukat mojí ukolébavku, kterou mi složil sám. Okamžitě jsem usnula, neměla jsem šanci ani na kraťoučký rozhovor.

Ráno bylo temné, zamračené a pršelo. Byla jsem překvapená, dnes žádná noční můra. Byla jsem na sebe patřičně pyšná. Edward ležel na posteli a hrál si s mými vlasy. Sedla jsem si na postel a podívala jsem se na mobil. „ Jedna nepřijatá zpráva“ divila jsem se. „ Jacob“ vydechla jsem s úsměvem, najednou, jako by mě něco zahřálo u srdce.

Ahoj Bello, dnes je v La Push oslava mých narozenin. Jestli chceš si samozřejmě pozvaná. Tvoje pijavice tě může přivést na hranici. Budu rád když přijdeš. Jacob

Opět jsem vzdychla a podala mobil Edwardovi. Ten četl SMS pomalu a bez přestávek a zdálo se, že víckrát po sobě. „ Bello, Bello“ vzdychl. „ Co si mám s tebou počít.“. „ Myslíš, že mám nějakou šanci do toho zasáhnout.“ „ Nemáš“ uchychtla jsem se a dloubla ho do nosu. „ Je to jen na chvíli Edwarde a když budeš tak hodný a po škole mě tam hodíš“ nasadila jsem svůj smutný, prosebný výraz jak nejlépe jsem uměla. Zasmál se a chytil mi obličej do dlaní.        „ Samozřejmě že tě tam odvezu“ usmál se a políbil mě na čelo.

Usoudila jsem, že je možná nejlepší doba vyhrabat se z postele a vzít si něco z těch věcí od Alice, ze slušnosti, aby nebyla uražená, což ona často je!

Hrábla jsem do pytle a vytáhla jsem nádherné žluté triko a hrábla jsem podruhé a vytáhla jsem krásné kalhoty. „ Ok, tím udělám Alici radost“ ujistila jsem se a oblékla se do nádherného, sladkého oblečení. Ale pak mi došlo, že takhle na oslavu mezi vlkodlaky jet opravdu nemůžu, nerada bych viděla zvratky Jakoba a jiných vlkodlaků. Pach uprů, jim teda dobře nedělá. 

V koupelně jsem si vyčistila a zuby a udělala jsem všechny ranní povinnosti.

Škola utekla velmi rychle. Alice byla štěstím bez sebe, že mě viděla v „jejím“ oblečení.

Po škole mě Edward odvezl domů abych se převlékla a mohla jet na oslavu do vlkodlačího revíru, neboli La Push, jak jsem tomu říkala.Vzala jsem si na sebe staré džíny a triko. Edward na mě už čekal dole u auta. Když jsme jeli Edward byl opět jako tělo bez duše. Jak jsme se blížili k hranici byl více nervózní. Jakob už čekal. Vypadal neupraveně a trochu nejistě, ale když mě viděl rozzářil se. „ Zavolej lásko až budeš chtít jet domů“ řekl. Vystoupil z auta, aby mi pomohl vystoupit. Přiblížil se ke mně. Čekala jsem, že mi dá pusu na rozloučení, ale políbil mě, dlouhým, sladkým polibkem ze kterého jsem byla tak unešená a motala se mi hlava. Napadlo mě, proč to dělá a jediné co mě napadlo bylo, že chce ukázat před Jacobem, kdo je jeho láska, ale přede mnou se nemusel ukazovat nijak, milovala jsem ho nejvíc na světě.

Ještě jsem mu zamávala a šla jsem k Jacobovi.Schovala jsem mobil do kapsy. „ Ahoj Bells“ pozdravil mě s úsměvem. „ Ahoj Jaku“ oplatila jsem mu úsměv. „ Tak pojď Bells, všichni na teba čekají“ podal mi teplou dlaň.

Na zahrádce v La Push bylo mnoho lidí, hlavně banda vlkodlaků a také Billy.

„ Nazdar Bello,“ zařechtal se, když mě viděl. Na stole leželo plno jídla a pití. Všichni byli v bujaré náladě. Připadala jsem si tam trochu odstrčená. „Bello pojď jsem“ zařval Seth. Poslušně jsem k němu šla. „ Bello, musíme Jacobovi udělat překvapení, dej sem svůj dárek“ řekl a rovnal balíčky v balících papírech na stole. „ Na co tak vejráš děvče“ zeptal se. „ Já nemám žádný dárek Sethe“ přiznala jsem. „ Aha“ zamyslel se. „ To nevadí, Sue pojď jsem“ volal na ostatní lidi. To mě tedy překvapilo, kdo jiný mohl znát Jacoba lépe než vlkodlaci, tak jakto že nevědí, že Jacob nenávidí oslavy, tak jako já. Nebo jsem se zmýlila, chápala jsem já špatně jeho? „ Hu“ lekla jsem se, když mě Jacob při mém přemýšlení chytil kolem pasu. „ Co to sakra děláš“ řekla jsem otráveně. „ Promiň, promiň“ řekl a zvedal ruce pryč, jako by byl neviňátko. „ Bells, chováš se jako … nevim jak to říct. Copak se svýma pijavicemi neslavíte oslavy?“ zeptal se sarkasticky. „ Jacobe“ vydechla jsem. „ Copak si ještě nepochopil, že já neslavím?“ osekla jsem. „ Bello, myslel jsem, že si změnila názor, ale jak vidím že ne.“ řekl.  „ Promiň to jsem si o tobě nemyslela Jaku, myslela jsem že s tímhle táhneme za jeden provaz, ale opak je pravdou, že?“ zamračila jsem se. Jacob povytáhl obočí a dešel pryč.  Ten byl tak náladový, mračila jsem se. Nebo já spíš? Jedno jsem věděla, na tohle jsem neměla náladu.      Vzala jsem mobil do ruky a chtěla jsem zavolat Edwardovi. Ale v tu ránu přiběhl Jacob. „Bells promiň, zůstaň tu“ prosil. „ Tak dobře, ale naposledy mladý pane a taky se mi musíš víc věnovat je to tady nudný“ mumlala jsem. „ Fajn, tak pojď“ řekl a chytil mě za ruku, vedl mě někam blíž k ohni. „ To je ta upírova holka?“ mračila se Leo. „ Bella“ zabručel Jacob. Sedla jsem si k ohni, byla docela výhoda takhle sedět blízko něčeho teplého, kromě Jacoba samozřejmě.

Billy se poškrábal pod fousy a začal vyprávět jednu z historek ve svém mládí. Jak vlastně přišli k Jacobovi. Jacob tohle téma neměl rád, jako by se pod rudou kůží červenal.

„ To bylo takhle“ začal Billy. „ Potkal jsem Kathrine, šel jsem do obchodu a stála přede mnou. V tom jí ale upadl kapesníček a já jsem jí ho zvedl. Podíval jsem se na nia a zadíval se, do jejích nádherných tmavě hnědých očí“ přemýšlel s úsměvem. „ Ona poděkovala a hned se začala ptát odkud jsem. A já jí řekl, že ze Seattlu, kde jsem dříve bydlel a ona, že je to úžasné a má tam maminku. Povídali jsme si tam dlouho, že už na to chodník nestačil, tak jsem ji pozval do jednoho z barů. Povídali jsme si a nakonec jsem ji pozval k sobě na skleničku“ řekl zasněně. „ Potom jsem ji asi měsíc neviděl, když mi volala, že je těhotná. Byl jsem v šoku a nemohl jsem tomu věřit. Žádné dítě jsem nechtěl.“ Viděla jsem Jacoba vedle sebe, jak se začervenal, ale nebyla jsem si tak jistá, nebylo to poznat. Billy také změnil barvu a pokračoval. „ No, ale ona mi telefon jen típla a za devět měsíců volala z porodnice, že se narodil malý Jacob, ať s přijedu podívat. Přijel jsem do Seattlu, pamatuju si, že byla hrozná mlha a silný déšť. Zrovna ten den pouštěly Kate z porodnice. Políbil jsem ji na čelo a malinkého Jakoba jsem posadil do sedačky vedle ní na zadní sedadlo.

Jeli jsme a jeli, když najednou jsem slyšel hromovou ránu a viděl jsem jen tmu.“ Musela jsem polknout, Billy to uměl vyprávět opravdu dost tajemně a napínavě.

Pokračoval. „ Když jsem se konečně probral, slyšel jsem jak Jacob brečí, hysterickým brekem, ale Kate jsem nelyšel. Nemohl jsem se hýbat, ale otočil jsem se jen horní polovinou těla, nohy jako by se mi usekly. Kate byla celá od krve a nehýbala se, bylo jasné, že je mrtvá, měli jsme autonehodu došlo mi. Za chvíli jsem vyděl jen blikačky od sanitky. Opět na mě padly mdloby. Probral jsem se až v nemocnici, kde jsem zjistil, že Kate je mrtvá a já budu už navždy na vozíčku. Můj život se zhroutil, brečel jsem celou noc. Až ráno mě napadla jediná naděje … Jacob. Hned jsem se zeptal sestřičky, jestli je v pořádku. Nic mu nebylo. Přinesla mi ho na pokoj. Malinkého a už tehdy silného Jacůbka“ rozplýval se.

„ No a tak žijeme do teď“ řekl a otřel si slzy z obličeje. Všimla jsem si, že mám také úplně mokré oči. Bylo to tak smutné, člověk by nevěřil, že pravdivé a že se to stalo zrovna mému Jacobovi. Nakonec dostal Jacob spousty dárků, byl překvapený, ale mě trochu mrzelo, že ode mě nic. Byla jsem nervózní a celá ne svá. Jacob si toho všiml, „ Klid Bells, pro mě je dárek, že si tady.“ usmál se a rozbaloval další balíček.

V La Push jsem strávila ještě asi hodinu, potom mě Jacob odvezl zpět na hranici, kde čekal Edward. Celý nervózní. „Tak jí tady máš, pijavice.“ řekl Edwardovi. „ Díky, pse“ odsekl Edward. 

Autor: Katyy, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek All are not equally! kapitola 2) - PŘÁNÍ :