Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » All are not equally! - 1) kapitola - SNAHA

28.05.2009 (10:00) • Katyy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1124×

1. SNAHA

Byl opět chmurný den. Seděla jsem na lavičce a dívala jsem se před sebe. Přemítala jsem si všechny formy mého dosavadního života po boku toho, koho jsem nedokázala slovy popsat .. tedy nedokázala jsem ho lidskými slovy popsat.

Také jsem myslela na maminku, na mojí chaotickou maminku, která nejspíš zapomene žít, až jí řeknu tuhle .. novinku. Nevím jak bude reagovat, žila jsem s ní půlku svého dosavadního života, ale stejně jsem ji neznala natolik dobře, abych to mohla říct, abych mohla říct jak bude reagovat. Na druhé straně tu byl Charlie. Netušila jsem nic, ale v duchu jsem myslela na jeho výraz až mu to řeknu. Zamýšlela jsem se a naprosto jsem propadla svým myšlenkám.

Najednou mě začalo na zátylku šimrat něco ledového, dokonale hladkého.

„Edwarde“ vydechla jsem, ale otřásla se. Sedl si vedle mě na lavičku, vítr mu foukal do jeho bronzových vlasů a jeho oči měli magický, tajemný výraz.

„ Víš, potřebuji se na něco zeptat Edwarde“ zamumlala jsem nejistě. „ Ano, lásko“ řekl.

„No víš, já .. jen jaké to bude přesně až se stanu upírkou“ vydechla jsem, to slovo mě pálilo v ústech, kdykoli jsem ho vyslovila v krku mě začal tlačit obrovský knedlík, který mi nedovolovat pokračovat dál v konverzaci. Nechápala jsem sama sebe, toužila jsem se jí stát, toužila jsem se proměnit, celým tělem i duší, ale vždy jen při pomyšlení jsem se klepala jako osika. Edward to zpozoroval. Chytil mě kolem ramen a políbil na krk. „Bello“ zašeptal. „Vím, jak se cítíš, jak ti je. Nemusíš dělat nic co nechceš, ty to víš “. Uhnula jsem mu pohledem. Nesnášela jsem, když tohle řekl, v o pravdě nesnášela jsem jeho ochranitelské reflexy v nevhodnou dobu. A tohle byl přesně ten případ. „ Edwarde, ale já se nechci bavit o té proměně, ale o tom, co bude pak“ odsekla jsem. „ Bello, já to chápu“ vydechl. Zamyslela jsem se, opět tak hluboce, jako předtím, že jsem přestala vnímat časoprostor. Jen letmo jsem zahlédla Edwardův výraz. Nesnášel, když jsem se zamýšlela, nesnášel, když nevěděl na co myslím, bylo to pro něj jako kdyby neměl oči, nebo by neslyšel, nebo byl němý. Jako kdyby přišel o smysly. Uchechtla jsem se. „ Co je tu k smích Bello“ nasadil vážný výraz. „ Ty si takový hlupáček“ zasmála jsem se, vzala jeho obličej do dlaní a políbila jsem ho. Jemně se odtáhl. „ Máš ráda, když se trápím?“ „Ne, vůbec ne. Jen se mi líbí tě pozorovat, když prostě máš jen tolik smyslů kolik obyčejný člověk.“ řekla jsem, při vyslovení slova člověk mě začalo pálit v krku. Edward přece nebyl člověk, to bylo na něm tak lákavého, úžasného a kouzelného. Prostě nepopsatelného. „ Chápu“ řekl. „ Ale lásko, nemyslela jsem to tak, víš jaká jsem“ usmála jsem se. „Právě proto“ zasmál se tím andělským úsměvem, který jsem tolik milovala. „ Ale pořád si mi neodpověděl na mou první otázku“ dodala jsem. „ Na otázku o tom jaké o bude pak.“ dodala jsem. Jeho nadšený výraz pohasl a zdálo se, že ještě více zbledl. „Neřekla jsem nic nevhodného, ne?“ zeptala jsem se. „ Ne, jistě že ne.“ usmál se, ale stejně přede mnou neukryl zklamání v této otázce. Byl asi stejně dobrý lhář jako já.

„ Bello, musíš to brát ze dvou stránek. Ne z dobré a špatné, ale ze špatné a špatné a později možná špatné a dobré“ pokračoval. Nic z toho co řekl jsem nepochopila, snažila jsem se o to, abych alespoň vypadala, že tomu rozumím, ale byla jsem tak mizerný lhář, že jsem se o to ani nepokoušela. Edward to zaregistroval. „Dobře Bello, řeknu ti to na rovinu, protože vidím, že jinak to ani nemá cenu“ odsekl. „ Budeš toužit po krvi a jediné co tě bude zajímat bude krev, alespoň bude na prvním místě a .“. Přerušila jsem ho. „ Takže na prvním místě krev a na kolikátém až láska k tobě“ řekl jsem to se zasténáním. Naše láska, nebo alespoň moje k němu byla taková, že byla nesmrtelná. „ To se ale časem srovná“ pokračoval. „Začneš svou žízeň ovládat a cvikem se z tebe stane „vegetarián“ a nikdo nepozná, že si byla šílený novorozený upír.“ Usmála jsem se. Bylo fascinující poslouchat jeho sametový, uklidňující hlas, kterému jsem věřila nejvíc na světě. „Děkuji za odpověď“ pohladila jsem ho po dokonalých vlasech.

Pohlazení mi oplatil a políbil mě. Motala se mi hlava, nemohla jsem dýchat. Užívala jsem si ten polibek jak jen jsem mohla. Vydechla jsem když se Edward opět jemně odtáhl, zvedl se z lavičky a podal mi ruku, abychom šli. Chvíli jsem ne něj koukala s nevěřícným výrazem. Uculil se. „ Přece nechceš, aby po tobě Charlie vyhlásil celostátní pátrání.“ „ To je fakt“ dodala jsem a chytila se Edwardovi dokonale ledové ruky.

Charlie seděl doma na gauči a sledoval utkání v baseballu. „ Ahoj tati“ pozdravila jsem. „ Dobrý večer“ přidal se hned Edward. Charlie hned vstal. „ Bello, kde si byla tak dlouho“ řekl. Zarazil mě jeho tón, byl ostrý a káravý. S vykulenýma očima jsem se podívala na hodiny. „ Tati, máš vůbec představu kolik je“ řekla jsem a odsekávala každé slovo s důrazem. Edward mi tiskl ruku. Charlie se poškrábal pod vousy. „ Promiň Bells, jsem nějaký přetažený.“ „Bylo šest hodin čas na večeři.“ mumlala jsem si v duchu. Zatáhla jsem Edwarda do kuchyně, kde si sedl na židli a pročítal si dnešní noviny, které ležely na stole.

Začala jsem vařit špagety a k tomu krájet kousky masa. „ To není možné, v Seattlu se zase vraždí“ řekl nevěřícným tónem. Škubla jsem sebou, že jsem se málem řízla do prstu.

Vyndala jsem špagety a vše jsem začala servírovat na talíř a posypala sýrem. Odnesla jsem jídlo Charliemu, který byl opět vděčný.

Byl čas oficiálně ukázat, že Edward odjíždí a neoficiálně zase přijet. Uchichtla jsem se. Edward mě políbil na čelo, rozloučil se s Charliem a odjel se svým bourákem. Bylo to jako pohádka o ošklivé princezně a nádherném princi, ale má to jeden háček, ten princ je upír a ta princezna chce být upírkou také. „ Musím si jít dělat úkoly tati, dobrou chuť.“ Řekla jsem a šla nahoru po schodech. „ Děkuju holčičko“ řekl s plnou pusou. Nahoře v pokoji bylo šero, tma a celkově divně. Věděla jsem moc dobře proč. Nebyl tady se mnou Edward. Bylo to, jako kdybych tady neměla životně důležité orgány, nebo mi chyběla půlka těla. Zatnula jsem zuby, musela jsem to vydržet, alespoň do té doby, než Charlie usne. Lehla jsem si na postel a otevřela knihu a sešit z matematiky, měli jsme asi tisíc úkolů. Skřípala jsem zuby, byla jsem neuvěřitelně naštvaná. Nedokázala jsem se soustředit ani na vypočítání jediného příkladu. Na rovinu: matematika nikdy nebyla moje silná stránka. Silné světlo lampičky mě pálilo do očí a já jsem nejednou pocítila strašnou únavu. Snažila jsem překonat se, ale těžká víčka, kerá se mi zavírala jsem nemohla přemoct. Mozek mi přestal fungovat a já už jsem jen bezvládně ležela ve spánku. V tu chvíli jsem se vzbudila jako by do mě někdo zabodl nůž. Všimla jsem si, že lampička je vypnutá a vedle mě leží Edward a má starostlivý obličej. Sedla jsem si na postel, celá zpocená jsem těžko oddychovala. „ Co se stalo lásko“ zeptal se ustaraně a hladil mě po vlasech. „ Já .. jen noční můra, měla bych si už zvyknout.“ vydechla jsem těžce. Lehla jsem si zpátky na rozpálený polštář. Bylo mi vedro, ale vedle Edwardova mramorového těla, studeného jako led, který byl čerstvě vytáhnutý z mrazáku mi bylo absolutně příjemně a brzy jsem se zase ponořila do spánku. Ráno mě zasáhlo do očí prudké světlo. Promnula jsem si oči a nehybně jsem ležela. „ Oh, Edwarde ty si pořád tady“ zeptala jsem se rozespale. „ Jistě, kde bych měl být“ zeptal se. „ To je jedno“ odsekla jsem. „ Kolik je hodin?“. „Sedm“ řekl. „tak to je nejvyšší čas vstát z postele“ zašklebila jsem se. Edward se usmál. Vstala jsem a šla do koupelny, při pohledu do zrcadla jsem se lekla. Měla jsem obří kruhy pod očima, ospalky mi lemovaly kolem očí a vlasy mi trčeli do všech stran. Edward přišel za mnou do koupelny. „Víš co mě udivuje“ zeptala jsem skepticky. „ Ne“ odpověděl vážně. „ Jak dokážeš tak dokonale předstírat to, že se mě nelekneš.“ zeptala jsem se nevěřícně. „ Nevím, proč bych se měl lekat“ pokračoval vážným hlasem, ale potom se zasmál a políbil mě na čelo. „ Si nádherná Bello a na tom už nic nezměníš, i kdyby si to zopakovala tisíckrát za hodinu “ dýchal mi na čelo jeho sladký dech až se mi zamotala hlava. Usmála jsem se. Nezasloužila jsem si, aby na mě byl někdo takhle neuvěřitelně hodný, byla jsem obyčejná holka. Opět jsem se zarazila a myšlenky se mi vířily hlavou. Obyčejná holka co chodí s upírem a brzy si ho vezme a obyčejná holka co se brzy stane upírkou. Uchichtla jsem se téhle představě. V představě, kdyby tohle říkala doopravdy nějaká normální, obyčejná holka, ale to já jsem rozhodně nebyla v žádném slova smyslu! Například s mým maximálním štěstím. Zase jsem se zasmála. „ Na co myslíš Bells“ zeptal se znepokojeně. „ To bys stejně nepochopil lásko.“ zasmála jsem se.

Bylo už docela pozdě, Charlie byl dávno v práci, to byla jistota o kterou mě nemohl připravit. Navlékla jsem ne sebe první džíny, které jsem uviděla a triko.

„To by Alice asi neměla zrovna radost, naše manekýna.“ zašklebila jsem se. Šla jsem se ještě upravit do koupelny a Edward čekal dole. Vyčistila jsem si zuby a vzala jsem si svou oblíbenou čelenku. „Hu“ lekla jsem se, když jsem viděla nepořádek na kuchyňské lince. „ To tu řádilo tornádo.“ „ To asi bylo tornádo jménem Charlie“ zachechtal se Edward. „ Ach bože“ vzdychla jsem a začala uklízet nádobí a vylité mléko s marmeládou dohromady. Kopla jsem do sebe chleba s máslem a čajem a mohli jsme vyrazit na cestu do školy. Dnes se mi tam obzvláště nechtělo, zřejmě to bylo proto, že jsem měli s Edwardem pouze dvě společné hodiny a já jsem neměla úkoly.

První hodiny byla zrovna matematika. Profesor mi vynadal jako jen mohl a dal mi další dvaadvacet cvičení na doma. Viděla jsem v koutě Jessicu, jak se šklebí, ale bylo mi to jedno. Škola utekla dnes na můj vkus rychle a nebýt společných svou hodin s Edwardem byla bych úplně grogy.

„ Tak co chceš dneska dělat“ zeptal se Edward při cestě domů. „ Úkoly z matiky“ zašklebila jsem se a zaskřípala zuby. „ To zvládneš, pomůžu ti“ nabídl se. „ Děkuji Edwarde, ale tohle musím zvládnout sama, stejně se potřebuji chystat na závěrečné zkoušky. „ A pak, co teda“ zeptal se nedočkavě. „ A pak teda bychom mohli jet k vám, slíbila jsem Esmé, že jí pomůžu s dopisy a Alici zase že pomůžu s „úklidem“ skříně“ řekla jsem. Edward se při těch slovek zasmál. „ To je celá Alice, ale na to vám hodina nestačí, chce to celý den a vůbec .. takhle tě zneužívat“ zasmál se.

Přijeli jsme k nám. Odnesla jsem si učení nahoru a vytáhla jsem si učebnici matematiky. „ Chceš, abych tady zůstal“ zeptal se nejistě. Přišla jsem k němu, sedla jsem si mu do klína a políbila ho. „ Chceš ještě větší důkaz že ano“ zašeptala jsem. „ Ne Bells, díky za odpověď.“ culil se. Opět si sedl k novinám. A já naopak k hromadě domácích úkolů. Dnes to bylo lepší než včera, dokázala jsem se alespoň více soustředit. Za hodinu jsem měla vše vzorně vypočítané. Připravila jsem si tašku a mohli jsme vyjet.

U Cullenových to vonělo tou opět dobře známou sladkou vůní. „ Ahoj Bello“ pozdravila mě Rosalie svým absolutně sladkým hlasem a pokračovala v přebírání knížek. Nemohla jsem se ne ni ani koukat, byla tak nádherné, tak dokonalá, nedalo se to popsat slovy. Její nádherné blonďaté vlasy kontrastovali s její sněhově bílou pletí a její oči, tak sladké … „Bello.“ přerušil mě najednou uklidňující, mateřský a milý hlas dokonalé Esmé. Objali jsme se. „Bello“ vykřikla Alice a odtančila ke mně, kdy mě objala. Koukala jsem kolem sebe jestli mě nepřijdou přivítat další. Esmé to zpozorovala. „ Chlapci jsou na lovu.“ usmála se. „ Edwarde, jak to, že nejsi s nimi.“ divila jsem se. „ Musím za nimi, nebo ti ukousnu hlavu“ žertoval a políbil mě na rozloučenou. „ Neumučte mi ji tady“ hodil sarkastický pohled hlasně po Alici. „ Ta se zahihňala. „Tak co chceš dělat.“ zeptala se Esmé mile. „ No myslela jsem, že vám pomůžu“ řekla jsem v o pravdě. „ To budeš moc hodná“ ujala se mě hned Alice, podívej na svoje oblečení.“ Vzdychla jsem. Věděla jsem, že úklid pro Alici vůbec není úklid ale nové zařízení mého šatníku. Nevím co by za to dali ostatní holky, ale já na tohle opravdu nebyla.

Alice mě táhla za sebou, když jsme vešli do jejího šatníku. Ani nevím, jestli se tomu dalo říkat šatník, ale bylo to spíš jako celý náš dům. „ Tak se na to podíváme“ řekla a už začala hrabat v prvním stojáncích s tričky, halenkami a různými blůzami. „ Myslím, že se k tobě nejvíc hodí modrá a fialová a červená, to je ono“ jásala. Vyndala asi 15 triček a jedno po druhém na mě navlíkala. „ No nemůžu uvěřit, jak jsem dokonalá“ oznámila hrdě. „ Všechno ti pasuje jako ulité, budeš hvězda“ smála se. A takhle nějak pokračovalo celé odpoledne s Alicí a zbylo mi strašně málo času na pomoc Esmé, když jsem přišla k ní do pokoje měla skoro celou poštu probranou. Nasadila jsem omluvný výraz, ale Esmé se usmívala. Nedokázala jsem si ji představit, jak se zlobí, to bylo jako si přestavit nebe zelené. Nešlo to. Ale byla jsem ráda, že jsem jí pomohla alespoň s něčím.

Za chvíli jsem uslyšela hlasité hučení. „ Chlapci“ zasmála se. Vztala ze zěmě a šla ke dveřím. Následovala jsem ji.

Autor: Katyy, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek All are not equally! - 1) kapitola - SNAHA :