Bella balí věci a jede s Edwardem do Seattlu, aby bydlela v léčebně.
28.05.2011 (09:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 4558×
Balila jsem si věci. Stála jsem uprostřed pokoje, který byl bez ladu a skladu. Všude vládl chaos. Stejně jako v mém životě. Kdysi mělo vše své místo a řád. Pak vstoupil do mého života muž a vše se změnilo. Byla jsem nejšťastnější osoba pod sluncem. Můj život měl smysl. Jeho smysl byl žít pro něj, žít pro nás.
Dnes jsem tu stála bez muže a bez smyslu života. Miloval mě opravdu? Nebo si se mnou zahrávala má mysl i mé srdce? Chtějí po mně, abych byla jako dřív. Já ale byla roztrhaná na tisíc malých kousků. Dohromady je dá málokdo. Oni věří, že se někdo takový najde. Já ale ne. Když tomu nevěřím já, která má být poskládána, jak to mám zvládnout, jak to má vůbec někdo zvládnout?
Věci na mě ponuře mávaly ze skříně. Vezmi si mě, vezmi si mě, volaly. Oblečení. Poslední věc, která mě zajímala. Sebrala jsem to, co mi přišlo první pod ruku, a víc se nestarala. Jedu do protialkoholní léčebny. No, to ses tedy pochlapila, Bello. Jak jsem se mohla dostat tak daleko?
Naházela jsem do velkého kufru poslední věci. Vzala jsem si kabelku a zaváhala. Byla v ní placatka. Byla ještě plná, jelikož na poslední párty jsem se k ní nedostala. Ale co, jedna placatka nikomu ještě neublížila. Zatáhla jsem zip kabelky a popadla kufr. Dotáhla jsem ho jen ke dveřím, tam mi ho vzal z ruky Jasper. Nebyla jsem zvyklá, že se Jasper takhle staral. Ano, vždy se ke mně choval slušně, ale rozhodně ho nijak nezajímal můj osud. Spletla jsem se. On se zajímal. Nevím, jestli to bylo kvůli jeho milé, či kvůli incidentu, který se tenkrát odehrál. Beze slova mi ho vzal a odnesl dolů. Tak fajn. Rozhlédla jsem se po svém pokoji. Asi to tu dlouho neuvidím, ale já už to tu neviděla pořádně rok. Zavřela jsem dveře a pomalu scházela po schodech jako na popravu.
Dole čekal on. Vždy, když jsem teď viděla jeho tvář, projelo mnou tolik pocitů, které k sobě vůbec nepasovaly.
Charlie tu nebyl. Nejspíš jsem ho za ten rok hodně zklamala. Asi nejsem jediná, která potřebuje poskládat zase dohromady. Pocítila jsem osten viny.
Povzbudivě se na mě usmál. Já si zachovala kamennou tvář. Byla jsem na něj stále naštvaná, byla jsem naštvaná na celý svět.
Vyšla jsem do chladného ranního vzduchu Forks. Bude mi scházet. Jasper mi podržel dveře od auta.
„Hodně štěstí.“ Zvláštní.
Jasper s námi nejel. Zmizel v lesích. Edward si sedl na místo řidiče. Myslela jsem, že po všem, co se událo, mi už nepřijde tak oslnivě krásný, že ho uvidím v jiném světle. Omyl. Pořád to byl on. Ostře řezané rysy, rovný nos, zlaté oči, rozcuchané bronzové vlasy, dech beroucí úsměv a vysoká postava.
Cestou do Seattlu nemluvil. Nemluvili jsme. Vyhovovalo mi to. Neměla jsem s ním o čem mluvit. Ale máš s ním o čem mluvit, Bello, nelži si do kapsy!
Pitomé svědomí.
V Seattlu bylo slunečno. Auto mělo tmavá okýnka. Chtěla jsem vidět jeho zář. Tolik mi chyběla. Začínalo se mi líbit, že budu v izolaci. Zaženu tak aspoň podobné myšlenky.
„Do večera zbývají dvě hodiny, musíme počkat.“ Výborně, strávím s ním někde dvě hodiny. Neodpovídala jsem mu, neměla jsem v úmyslu vést s ním nějakou konverzaci.
Dvě hodiny jsme seděli v tmavé restauraci. Nemluvili jsme a jedla jsem jen já. Myslím, že se obával reakcí, které by nastaly, kdyby na mě začal mluvit. Těch jsem se ovšem obávala i já. Když jsme dorazili před léčebnu, ztuhla jsem úžasem. Nevypadalo to jako léčebna, spíš jako vila lidí, co nevědí, co s penězi. Normálně bych se sem asi nedostala, ale za mým jménem stáli Cullenovi a tohle příjmení otevíralo dveře všude. Byl to velmi moderní dům. Otevřená okna hrála v pozitivních barvách. U velkých železných dveří stáli dva usmívající se lidé. Nejspíš terapeuti.
„Dobrý den, slečno Swanová, vítejte. Já jsem doktor André Davis,“ pozdravil mě celkem hezký muž ve středních letech. Jiná by s ním možná začala flirtovat, ale co týče krásy, měla jsem jiná měřítka. Okem jsem zabrousila na mého společníka. Druhý muž mě také pozdravil a podával mi ruku.
„Á, mladý pan Cullen. Jak se má otec?“ všiml si Davis jeho.
„Daří se mu. Děkuji, doktore Davisi,“ pozdravil ho také. Chtěla jsem vstoupit, ale Davis mě zadržel. Tázavě jsem se na něj podívala.
„Musíme vám zkontrolovat zavazadla. Je to normální pracovní postup.“ A sakra! Podal moji kabelku tomu druhému muži a ten ji odnesl. Zřejmě, aby obsahy kabelek neprohledávali před rodinou a přáteli. Za to jsem jim byla vděčná. Odnesli i můj kufr. Skvělé, teď loučení. Nevěděla jsem, jestli si mám zachovat tvář pokerového hráče, protože jsem nevěděla, jak dlouho ho neuvidím. Otočila jsem se a podívala se mu do nádherné tváře. Nic jsme neříkali a jen si vzájemně hleděli do očí. Netušila jsem, co v mých očích vidí. Sama jsem nevěděla, jak se cítím.
„Můžeme jít?“ ptal se Davis a tak nás přerušil.
„Ano, jistě.“
„Počkej, Bello!“ chytl mě za ruku Edward. Projel mnou elektrický proud a jiskra života, kterou jsem dlouho postrádala. Vytrhla jsem se mu a on stáhl ruku zpět.
„Esmé i ostatní by byli rádi, kdybys zavolala, jak se ti tu líbí.“
„Vlastně nebude moct volat sedmdesát dva hodin. Detoxikace,“ vysvětlil Davis.
„Já se ozvu.“ Chtěla jsem mu říct další věci, ale neměla jsem na to. Naposled jsem se podívala do jeho překrásné tváře.
Vstoupila jsem do toho velkého domu a stále žasla. Opravdu vkusně zařízeno. Velké prostory. Jednoduché, ale krásné. Davis mě zavedl do druhého patra. Zastavil se u pokoje na konci dlouhé chodby a otevřel je čipovou kartou. Přede mnou stála ohromná místnost zařízená do hnědých a béžových barev. Byla tu velká terasa s lehátky, obrovská postel a dřevěné skříně.
„Cullenovi pro vás chtěli to nejlepší.“ Jistě, vše hradili Cullenovi a já neměla sílu na to, abych se s nimi o tom hádala, a tak jsem vše bez protestů přijala. Jakmile jsem si všimla velké postele, pohltila mě únava.
„Jste jistě unavená. Prospěte se a začneme zítra. Budíček je v osm ráno. Koupelna je támhle,“ ukázal na dveře vedle postele. Neměla jsem už sílu jít se podívat na terasu nebo do koupelny, která bude jistě nádherná a výhled z terasy jakbysmet.
Ulehla jsem do postele, skopla boty, ani jsem se neobtěžovala převléct do pyžama. Hlavou se mi honily myšlenky na zítřejší den. Za víčky jsem měla vyrytého jeho. Edwarda. Provázel mě v mých snech, jako to bylo po celý ten rok. Spánek byl jediná doba, kdy jsem byla s ním.
Díky mé únavě jsem ani nenapočítala do padesáti oveček.
Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Alkoholička - 5. kapitola:
Do prčic, ja mam zimomriavky po celom Tele
Dokonale opísané !!!!!!
Teďka to bude mít Bella obrovsky těžký... Kapitolka se mi líbila... Ale jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, takže pádím na další
Tak tam by som to chcela vidieť . Musí tam byť fakt krásne . Držím Bruške palce . Musí sa z toho dostať .
Dúfam, že jej tam pomôžu. Som rada že tak je, len dúfam, že to nebude zbytočné.
No, to jsem zvědavá, jak se tam s tím popasuje. Vůbec jí nezávidím, ale držím všechny palce
Zatím nejlepší kapitola! Držím Belle palce, tohle bude běh na dlouhou trať.
Tak jsem tady a zase zírám! Kapitolka byla skvělá, krásně rozepsané pocity Belly. Bella si ještě neuvědomuje, co s ní alkohol dělá a vybíjí si zlost na Edwardovi v podobě tváře pokerového hráče . Ale je dobře, že se mu ještě nevrhla do náruče, to já ráda.
Jsem zvědavá, jak to bude v léčebně probíhat a jak jako to dopadne s Edwardem a Cullenovými. Bude to ještě ale hodně zajímavé.
Musím říct, že jsem ráda, že má tato kapitolovka úspěch, a zároveň nemůžu uvěřit, že nejsi OP. Musím si spravit chyby, protože zpracování a děj je naprosto famózní.
Chválím!
Krásná a smutná kapitola. Doufám, že se Bella nebude chovat apaticky a aktivně se zúčastní svého vyléčení. Po přečtení tohohle dílu na mě dopadla jistá melancholie. Emoce a pocity z toho jenom sršely a to umí se mnou udělat jen málokdo. Moc se těším na další
Líbí se mi a moc. Píšeš skvěle. Doufám, že se Bella časem probere, ať už pro to, aby byla s Edwardem anebo pro sebe. Každopádně Cullenovi byli ti, kdo ji dostal tam, co je, a tak placení super léčebny je jen součástí "úklidu" bince, který po sobě zanechali. Moc se těším na pokračování.
Wow, fakt dobrá povídka, úplně mě ohromila
Stydím se za to, že jsem nestihla okomentovat minulou kapitolu...
Tak aspoň tuhle stihnu!
Bella je chudinka, netuší, co s ní alkohol dělá, neví, jaké pocity k ní chová Edward, není si jistá světem kolem sebe, jestli je to všechno divadlo nebo realita.....
Stále nedokážu uvěřit tomu, že nejsi OP.... Blbý chyby!
Zpracování kapči bylo opět výborné, Bella má úžasné svědomí, nechtěla bys ho tam přidávat víc? Krásně mě rozesmálo. Jasper se tady chová opravdu zajímavě, jsem zvědavá, co se z něho vyklube. Edward je chudák, ale zaslouží si to, ten nepořádek spáchal on, tak ať po sobě uklidí, a pořídně! Jééé, mě se ta tvoje povídka tak zalíbila, tu si nikdy nezapomenu přečíst. A je skvělý, že má i hodně čtenářů, to jen tak všechny povídky od těch, kteří nemají OP, není, tady aspoň vidíš, jaký slavíš úspech. Jsem moc vděčná za to, že kapitoly přidáváš takhle rychle, jak to stíháš? To máš nějaký rozvrh či co? No, tak teda doufám, že další se tu objeví co nejdřív...
A hrozně moooc děkuji za věnování, to opravdu potěší!
Chudák Bells Ale byla to úžasná kapitolka
Hezkééé .Prosím aspoň naznač,jestli bude Hapyend
Je to úžasné!!!!!!! Rychlo dalšie.
Ahoj,
Článek jsem ti opravila, ale dávej si pozor na tyto chyby.
* Okolo oslovení se dělají čárky.
* Spisovný výraz jsou Cullenovi, ne Cullenové.
* Chybuješ v čárkách. Pokud jsou ve větě dvě slovesa - vzniká souvětí -, musejí být odděleny čárkou nebo spojkou, před kterou se buď čárka píše nebo ne. Zpravidla se píše čárka před těmito spojkami, částicemi, příslovci a zájmeny (když, který, jak, ale, protože, že, ať, co...) - samozřejmě i to má svoje výjimky, ale většinou před nimi ta čárka je.
Tak pro příště.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!