Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkoholička - 4. kapitola

26.05.2011 (07:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 4711×

Čekali jsme dole v obývacím pokoji. Nechtěl jsem, abych byl první, koho uvidí, až se probudí.

Charlie nervózně klepal prsty o stehno, horečnatě přemýšlel a připravoval si svůj proslov. Dohodli jsme se. Bella musí navštívit lékaře. Dostat se z toho.

Sám jsem nevěděl pořádně, co řeknu, ale pokud bude třeba, odvezu ji tam, třeba násilím. Carlisle se dohodl s přítelem v Seattlu, jenž pracuje v léčebně pro lidi závislé na alkoholu. Mluvil s ním a popisoval případ Belly. Doktor Davis se omluvil, že takhle na dálku nemůže stanovit přesnou diagnózu, ale myslí, že to bude těžké a možná neúspěšné. Nikdy se prý nemůže zaručit pozitivní výsledek.

„Už se probouzí," oznámil Jasper šeptem, že to Charlieho lidské uši nemohly slyšet. Potom, co se včera v noci stalo, si s ním šel Jasper promluvit a vážně nevím přesně, co mu řekl, ale zapůsobilo to. Teď tu Charlie seděl, záda rovná a probodával mě očima. V myšlenkách mě nazýval všelijak, ale většinou myslel na nadcházející konverzaci.

Davis řekl, že každý jí musíme říct, co pro nás znamená a jak nám ubližuje tím, co dělá. Semknout se v kruhu rodinném a donutit ji, aby si uvědomila, že je závislá.

Slyšel jsem ze shora povzdechnutí. Scházela dolů, obličej ztrhaný. Jakmile uviděla scenérii před sebou, na tváři se jí objevilo snad tucet emocí. Především byla zmatená. Vyhledala mě očima a silně stiskla zábradlí schodů.

„Netušila jsem, že máte nějakou sešlost." Všimla si Charlieho a zarazila se.

„Chceme ti něco říct," odhalil důvod shledání Charlie.

„To je směšné," reagovala. Carlisle položil ruku na Charlieho rameno.

„Když jsi přijela do Forks, slíbil jsem si, že se o tebe budu starat. Chtěl jsem ti vynahradit všechny ta léta. Díval jsem se, jak si postupně kvetla a na Forks sis začala zvykat. Vím, že nesnášíš déšť, ale oči ti svítily, byla jsi šťastná. Taky vím, že nejsem ten nejlepší táta na světě, ale ty jsi má jediná milovaná dcera. Ničí mě, když tě takhle vidím. Každý den v práci přemýšlím a strachuju se o tebe. Chtěl bych zpět svou dceru." Věděl jsem, jak je pro Charlieho těžké mluvit o citech. Ještě před tolika lidmi.

Bella upírala skelný pohled na Charlieho. Charlie chvíli přešlapoval z jedné nohy na druhou, a pak se rozhodl, že by měl odejít.

„Dobře, měl bych jít," řekl a dával nám tím prostor. Nebylo by dobrémluvi s Bellou před ním. Stále tu viselo tajemství, které on neví a nikdy vědět nebude. Nesmí. Odcházel pryč. Nasedl do služebního auta a byl ten tam. Teď jsme na řadě my. Byla tu celá rodina.

K mému a všeobecnému překvapení začala Rosalie.

„Bello…“ oslovila ji, ale Bella ji utnula.

„Ty mlč. To ty jsi nejvíc protestovala proti tomu, abych patřila do vaší rodiny.“

„Ano, nechtěla jsem ji ohrozit. Byly tam i sobecké důvody, ale to je moje věc!“ Bella na ni koukala, oči přivřené, ale už nic nenamítala.

„Víš, můj lidský život byl ukončen s velkým přispěním alkoholu. Měla jsem snoubence, který se velice rád opíjel. V nejhorší noci mého života mě znásilnil i s dalšími opilými muži a nechali mě ležet na ulici. Umírala jsem. V opilosti zmařili můj lidský život.“

Pro Rosalii, to byla potupa. Mluvit o jejím zážitku takhle veřejně, i když to byla rodina. Emmett jí obmotal ruce kolem pasu, tiskl jí rty do vlasů a šeptal láskyplné věty.

Cítil jsem skrze Jaspera Bellinu lítost. Vlastně jsem k tomu Jaspera nepotřeboval, viděl jsem jí to v očích. Tolik bych ji chtěl obejmout a říct, že všechno bude dobré, že už ji nikdy neopustím, že ji miluji.

„Musíš si nechat pomoct, jinak taky možná jednou uděláš něco, čeho budeš litovat," dokončila to Rosalie. Bella se podívala do země a čekala.

„Miláčku, vím, že to bolí," řekla Esmé. Milovala Bellu. Byla to pro ni dcera. Hodně trpěla, když jsem včera Bellu přivezl v tom hrozném stavu.

„Bello, jsi jako naše dcera. Nechceme, aby ses ničila," podpořil ji Carlisle.

„Když každé ráno vstáváš, pro co vlastně vstáváš? Pro Charlieho nebo se těšíš na kamarády? Já vím, že ani pro jedno. Je tu něco jiného.“

Jasper na mě zapůsobil. Četl jsem mu v myšlenkách, že by pro Bellu něco rád udělal, že ji bral jako součást rodiny. Mrzelo ho to? Zvláštní. Jasper se takhle poprvé někomu, kromě Alice, otevřel. Vždy se staral, ale držel se v ústraní. Bylo vidět, že i Bella byla překvapená.

Slova se ujala Alice.

„Včera v lese jsi mi řekla své, ale něco ti povím, Bello. Ty jsi moje sestra a já tě musím sledovat opilou. Viděla jsi někdy někoho opilého? Není to hezký pohled. Miluju tě, jsi má nejlepší kamarádka. Strašně jsi mi chyběla. Byla jsem měsíce zoufalá a myslela na tebe. Chtěla jsem si s tebou povídat, vyprávět ti. Byla jsi žena, která plánovala budoucnost, měla rodinu a přátelé. Teď ses svých plánů definitivně vzdala a vzdala si i snahu o to cítit se naživu.“ Šla k ní a objala ji. Bella jí objetí neoplácela, ale ani ji neodstrčila.

„Vidíš, všichni tě mají rádi," promluvil Emmett a mrkl na Rose, zatímco mluvil k Belle. Teď byla řada na mně. Já jí nejvíc ublížil, proto jsem poslední.

Přešel jsem pomalu místnost, minul rodiče. Podíval jsem se jí do tváře a řekl vše, co jsem říct měl.

„Probudila si mě k životu. Teď chci já probudit tebe. "

Chvíli zírala na bílou pohovku, sváděla vnitřní boj. Mezi očima měla vrásku, chtěl jsem ji vyhladit, dotknout se jí. A potom nám osvětlila svůj názor.

„Hezké. Když dovolíte, mám nějakou práci.“

Protáhla se kolem mě, ani se neohlédla. Bohužel, Bello, dneska už nikam neodejdeš. Dal jsem jí chvíli náskok, a když byla u dveří svého vozu, vystřelil jsem ven. Popadl jsem ji do náruče a utíkal s ní tam, kde všechno skončilo a zároveň začalo. Jakmile jsme byli na místě, poznala to tu. Rty měla bílé a celá se třásla. Pustil jsem ji opatrně na zem. Odstoupila ode mě.

„Už tě nenechám odejít. Příliš tě miluji.“ Šlehla po mě pohledem. Rozhlížela se po malém plácku a očima vyděšeně koulela sem tam.

„Když jsem ti řekl, že tě nemiluji, že pro mě nejsi příliš dobrá, myslel jsem to přesně naopak. To já nejsem dost dobrý pro tebe.“

„Směšné,“ zašeptala, že člověk by ji neslyšel.

„Chtěl jsem přetrhnout všechny naše pouta, ale teď už vím, jak pitomý nápad to byl.“ Kolena se jí třásla a pořád těkala očima. Srdeční tep jí stoupal na maximum. Snad jí nepřivodím infarkt, ale musím pokračovat.

„Všude a ve všem jsem tě viděl. Tvoji tvář mám navždy vyrytou v mysli. Víš proč? Protože jsi to nejkrásnější, co jsem viděl. To nejkrásnější, co jsem kdy měl. Chtěl jsem s tebou trávit život, užívat si i ty nejmenší drobnosti, protože s tebou by všechny ty drobnosti měly jinou váhu.“

Ustupovala přede mnou dozadu.

„Odešel jsem, protože jsem tě nechtěl připravit o všechny radosti lidského života. Myslel jsem, že se s tím vyrovnáš. Jsem hlupák. Nevěděl jsem, že jsem hoden tvé lásky. Bello, já nevěděl, že si mě tolik milovala!“

„Kolikrát jsem ti to řekla. Myslela jsem, že upíři mají výborné smysly. Ty dvě slova jsem ti říkala každý den!“ křičela na mě a hlas se jí na konci zlomil.

„Přesně tady jsme před rokem stáli a já tě prosila, abys mě neopouštěl. Překonala jsem fakt, že jsi upír. Vlastně jsem to překonávat nemusela, milovala jsem tě tak, že mi to bylo jedno!“ Ten minulý čas byla tvrdá rána. Zasloužil jsem si to.

„Proč ses vrátil?“ ptala se.

„Protože když upír miluje, miluje navždy,“ řekl jsem něco, co jsem díky ní bezpečně věděl.

Sesula se na zem a plakala. Slzy jí tekly proudem a její srdce běželo maratón. Risknul jsem to a objal ji. Máčela mi košili horkými slzami a já pocítil takové štěstí, že ji držím v náručí. Měla celé mé mrtvé srdce.

„Bello, Charlie tě potřebuje!“ Nechtěl jsem říkat - já tě potřebuji.

„Nesmíš si dál ubližovat, Bello, já tě prosím, pojeď se mnou do léčebny v Seattlu a zase žij!“

Podívala se mi do očí a já jí viděl až na dno duše. Pocit zrady se mísil s láskou. Nejspíš mě nikdy nebude chtít zpět. Až se vyléčí, najde si manžela, bude mít děti a bude vzpomínat na Edwarda Cullena, kterého milovala. Šíleně to bolelo, když jsem tu představu viděl. Cítil jsem její vůni a tleskal ohni, který plápolal v mém krku.

„Já si nemyslím, že bych něco takového potřebovala.“ Odtahovala se a oči měla zase tvrdé.

„Řekni, co jsi dělala včera?“

„Byla jsem na večírku.“

„Konkrétně jsi dělala co?“

„Dala jsem si jen pár panáku. To tam pili všichni a nikoho z nich do žádného ústavu nestrkáte, co?“

„Nikdo z nich neskončil v bezvědomí. A co jsi dělala předevčírem?“

„No tak jsem si nalila pár sklenek! To člověka nezabije!“

„Co jsi vůbec dělala poslední týden?"

„Co je tohle za výslech?“ ptala se rozčileně.

„Odpověz!“

„Nejsi můj otec!“

„Ne, to nejsem. Bohudík. Nechtěl bych sledovat celý rok, jak se nalíváš v mém vlastním domě a jak jsi zrušila auto, které jsem ti koupil.“ Uhnula očima.

„Co tvé výsledky ve škole. Absence? Chystáš se na vysokou?“ Oči se jí začínaly zase zalévat slzami. Nejradši bych si nafackoval za to, co jí říkám, ale musím ji přinutit, uvědomit si to.

„Co tvůj otec, nepovýšili ho třeba? Co tví kamarádi, trávíš s nimi čas? A jak se má Renée? Kdy jsi s ní naposledy mluvila?“

„Nééé!" Začala vzlykat a obličej si schovala do dlaní. To už stačilo.

„Ano, půjdu tam, ale prosím, už toho nech!“

„Všechno bude dobré.“ Nechal jsem průchod svým pocitům a utěšoval ji.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alkoholička - 4. kapitola: