Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkoholička - 29. kapitola

05.09.2011 (19:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2850×

Eric

„Jaspere!“ zařval Edward pode mnou. Drtil jsem mu krk. Udeřil mě do spánku a já z něj odletěl. Snažil se. Všichni se v tu chvíli snažili, ale už bylo pozdě. Ostré zuby prokously jemnou lidskou kůži. Krev bublala a prýštila z rány. Všechny upíry to přilákalo. Někteří méně zdatní upíři chtěli o kořist bojovat, ale Bella skončila rychleji, než se mohla svrhnout skutečná bitva. Prohlédl jsem si tváře všech přítomných. Nikdo se netvářil zkroušeně nebo opovržlivě, protože ač jsme byli všichni vegetariáni, pořád jsme byli upíři a bylo to přirozené. Jenom Bella zírala na svoje zkrvavené ruce jako na dílo ďábla a třásla se němými vzlyky. Chtěl jsem jí vysvětlit, že neudělala nic špatného. Cítil jsem potřebu všechno jí říct a ukázat jí krásy tohoto života. Připadalo mi to, jako moje právo a povinnost. Jenže ona byla mojí součástí, ke které jsem cítil lásku a důvěru. Bylo to divné a nepoznané. Nedalo se to kontrolovat, a tak jsem chtěl, aby se smála a dostala vše, po čem touží, a to byl Edward. Nechal jsem ho, aby ji utěšil.

„Chtělo by to trochu soukromí,“ zašeptal jsem směrem k ostatním, protože Bella po ostatních koukala a čekala, kdo ji začne soudit. Edward Bellu objal a ona si držela ruce metr od těla, dlaně zkroucené vzhůru, jako kdyby nechtěla, aby byly její součástí. Sám jsem šel ostatním příkladem a přes to, že jsem tu chtěl zůstat, mihnul jsem se napříč chodbou pryč. Cítil jsem za sebou po chvíli Tanyu. Rozhodoval jsem se, jestli nechci prostě jen zavrčet a v klidu přemýšlet sám, ale zachvátila mě nekontrolovatelná tužba po jejím těle. Měla všechno, co jsem si kdy přál. Nedočkavě jsem ji chytnul za ruku a usmál se na ni. Bylo to automatické a přirozené.

„Poběžme na Aljašku. Chci ti ukázat náš dům.“ Pomyslel jsem si, že bych s ní běžel i na kraj světa a trochu mě to vyděsilo. Kde se ve mně berou tyhle sentimentální myšlenky?

„Teď to asi nepůjde.“ Otočil jsem se a podíval se směrem k mému domu.

„Bella.“ Hořce se zasmála. Než jsem se stačil zeptat na její tón, odpověděla mi sama. „Asi bych si měla zvyknout, že muži, pro které mám slabost, mají slabost pro Bellu.“ Cítil jsem nutkání a potřebu jí to vysvětlit, protože jsem nechtěl, aby byla nešťastná. Proč jsem tohle cítil k upírce, se kterou jsem jednou spal a skoro ji neznal? Spal jsem se spousty upírek, opravdu nádherných a zajímavých upírek. Tak proč zrovna ona? Mám věřit na tu jednoduchost našeho setkání? Asi budu muset. Chtěl jsem ji mít u sebe rozumět jejím pocitům. Nevěděl jsem, jestli o to, ale stojím.

„Stvořila jsi někdy někoho?“ Zavrtěla zmateně hlavou, protože nejspíš nevěděla, kam mířím.

„Já taky ne. Až donedávna. Není to jen výměna tělních tekutin,“ hledal jsem slova, kterými to vysvětlit. „Prostě ji teď cítím jako svojí součást, kterou musím zasvětit a chránit,“ řekl jsem neobratně, ale Tanya dál smutně zírala na hory za námi. Než jsem se stačil zastavit, zvedl jsem jí ukazovákem bradu a donutil ji podívat se mi do očí. Musela zvednout oči do výšky a já je naopak sklonil. „Je jako moje dcera,“ dodal jsem. Vlastně, když se nad tím tak zamyslím, tak v upíří hierarchii je opravdu moje dcera. Jak jinak vysvětlit, když někoho doslova vytvoříte? Lidští muži a ženy tvoří svými pohlavními buňkami. Jed tvořil všechny naše tekutiny a nahradil všechny lidské. Protékal naším tělem, našimi ústy a očima. Předal jsem Belle své geny. Tanya se rozpačitě usmála. Chtěla mi vtisknout polibek, ale nedosáhla k mým rtům. Schválně jsem se narovnal, ale ona si poradila. Vyskočila a ty nádherné dlouhé nohy obmotala kolem mého pasu. Její stehna mě pevně tiskla a já zatoužil si mezi ně lehnout a laskat je.

„Chci navrhnout Edwardovi, aby se přestěhovali k nám,“ řekla tu novinku.

„Proč?“

„No, Bella by teď měla být pod neustálým dozorem a na Aljašce rozhodně bude. V části, kde žijem, je pěkná zima, tedy pro lidi a populace tam tím pádem není moc hustá. Nebude v takovém pokušení. Všude skály a sníh. Bude se mít, kde vyřádit. A ty ji chceš mít u sebe,“ dodala s úsměvem. To jsem neřekl, ale byla to pravda. Ano, slíbil jsem, že se s ní přestěhuji na Aljašku. Bez Viktora to tady ztrácí smysl a celá ta šaráda se konala jen kvůli němu. Neviděl jsem důvod proč s ní nejít. Mám přece nekonečné množství času. Proč nestrávit pár desítek a možná stovky let s touhle dokonalou blondýnkou? Začínalo se to nebezpečně formovat ve vztah.

„No tak. Bude to maximálně hodina. Zapomínáš, že jsme sakra rychlí.“

„Možná, že bych si mohl prohlédnout svoji ložnici,“ mrknul jsem na ni a dal se znovu do běhu směrem k Aljašce. Přemýšlel jsem nad Bellou, Viktorem, Edwardem, Tanyou a nad tím, jak řekla, že si zvykla na to, že muži, o které se zajímá, se zajímají o Bellu. Zajímala se o Edwarda. Zrovna o něj! Potlačil jsem zavrčení.

„Myslíš naši ložnici?“ řekla laškovně Tanya vedle mě. Vlasy jí vlály všemi směry a vypadala jako bohyně. Nedal jsem na sobě znát, jak mě zarazilo slovo naši. Ze slova naši se stává my. Připadal jsem si jako zbabělec, ale když nad tím tak přemýšlím, nikdy jsem neměl plnohodnotný vztah. Za víc, jak dvě stě let jsem k nikomu nechoval žádné intenzivní city kromě Viktora a jeho Elizabeth. Myslel jsem kdo ví jakou neměly mé city k Elizabeth hloubku, ale teď mi to začíná připadat jako povrchní záležitost v porovnání s Tanyou. Nikdy jsem od žen neočekával víc než dobrý sex. Zasmál jsem se.

„Co je k smíchu?“ zareagovala. Na scénu přichází vzájemné svěřování. Dobře jsem znal scénář, i když jsem ho sám nikdy nečetl.

„Je mi přes dvě století a táhne mi na třetí, ale nikdy jsem neměl plnohodnotný vztah. Jsem v podstatě nezkušený mladík a ty mě svádíš,“ smál jsem se dál.

„Táhne mi na třetí? Říkáš to tak zkroušeně. Jsi ještě mladík v mnoha ohledech.“ Věděl jsem, na co naráží.

„Kolik ti je?“ Bouchla mě pěstí do ramene. Dřív bych ji za to hodil o sto metrů dál. Bylo by to instinktivní, ale já se zase nenuceně zasmál. „Co je? Chceš na mě vybalit etiketu?“

„Fajn. Tak hádej. Můžeš třikrát.“ Prohlédl jsem si ji. Samozřejmě to bylo k ničemu. Každý byl cíp dokonalý bez náznaku stáří. Řekla, že jsem mladý, tudíž jí je víc než mně.

„Pět set?“ zkusil jsem a myslel, že se trefím hned na poprvé.

„Samá voda.“

„Sedm set?“

„Samá voda.“ Zkusím to zaokrouhlit.

„Tisíc?“

„A pár drobných.“ Nezaskočilo mě to, ale bylo to úctyhodné.

„Mám starší ženskou.“

„Máš mě úplně celou i s mými zkušenostmi ve všech oblastech.“ Chytila mě za lem kalhot a přitáhla si mě. Nebránil jsem se. „Tady můžeme ničit a demolovat bez obav,“ prozradila mi.

„Starším se neodmlouvá.“

„Budeme rychlí jako blesk.“ Jak řekla, tak udělala. Šaty z ní zmizely a moje kalhoty je následovaly.

„Kuchyň, ve které připravujeme ty nejlepší speciality,“ řekla, když jsme vkročili do místnosti s ocelovým vybavením. Zela prázdnotou a čistotou. Typická upíří rekvizita. Nemohl jsem z Tanyy spustit oči. Neustále jsem se jí dotýkal a ona mě. „No, viděl jsi celý dům.“

Přešel jsem k oknu a prohlížel si tu nádhernou zasněženou vegetaci venku.

„Stále tu chceš bydlet?“

„Okolní lesy naší přítomností dost utrpí.“

„Zvyknou si.“

„Budou muset,“ přitakal jsem. „Vrátíme se.“

„Tak pojď.“ Vzala mě za ruku a táhla mě ke dveřím.

Celá cesta probíhala klidně až na to napětí, které mezi námi vládlo. Nelíbilo se mi, že byla zase oblečená, i když jen do úsporných šatů. Vrátili jsme se ruku v ruce. Před upíry se nic utajit nedá. Bellu jsem nezaslechl. Už jsem ji nemohl slyšet. Žádné tlukoucí srdce neměla, a pokud byla v klidu, nedala nijak znát svou přítomnost.

„Carlisle, myslím, že byste se měli zase na čas přestěhovat k nám,“ uhodila na něj rovnou Tanya. Carlisle tázavě zvedl obočí a než se stačil zeptat, Tanya na něj vychrlila všechny důvody, které měla.

„Co na to říkáte?“ zeptal se Carlisle ostatních.

„Zase celá rodina dohromady. Užijeme si, Kate,“ mrknul Emmett na Kate, která si mě zaujatě prohlížela.

„Jak vidím, kvůli Edwardovým výstřelkům střední stejně nikdy nedodělám,“ stěžovala si Rosalie. Bylo mi jedno, jestli obviňuje Edwarda, ale Bella není žádný výstřelek. Probodnul jsem ji očima.

„Máš Harvard,“ oponoval jí Jasper, ale ona jen pohodila svou zlatou hlavou a přitiskla se k Emmettovi.

„Nevidím v tom problém. Děkujeme ti, Tanyo.“

„Nemáte za co. Bella je součástí vaší rodiny a vaše rodina je naše rodina.“ Pozoroval jsem její dokonalé rty, jak se třou o sebe. U toho jsem myslel na Bellu.

„Jak je jí?“ zeptal jsem se směrem k Jasperovi, který by to měl vědět nejlíp.

„Ta malá racionální část Belly je na dně. Je strašně zmatená a agresivní. Edward dostal pořádně zabrat za tu hodinu, co jste tu nebyli.“ Dobře mu tak. Edward ze shora zavrčel, když k němu doplula moje myšlenka. Bella na to zareagovala. Začala zase dýchat a látka zašustila, když vstala.

„Čeká ji těžký rok,“ povzdechla si Esmé.

„Zvládne to,“ přesvědčoval ji Carlisle a ruku jí položil kolem ramen.

„Bude muset,“ řekl Jasper. Všiml jsem si, že někteří přítomní na mě zírají jako na trestance. I když slyšeli má slova, co jsem řekl Tanye, viděli mě jako toho, kdo Belle způsobil utrpení. I Carlisle měl v očích stín nepřátelskosti. Já ale neměl potřebu se jim ospravedlňovat. Neměl jsem za co. Dal jsem Belle dar. Chtěl jsem zavrtět hlavou a vytřást si z mysli tahle slova, protože jsem začínal mluvit jako Viktor. Vydal jsem se směrem ke dveřím. Carlisle mě chytil za paži.

„To není dobrý nápad.“

„Nebudu žádat o povolení,“ zasyčel jsem a on mě bez dalších protestů pustil. Oba dva nás totiž zaplavil klid. Došel jsem k Bellině pokoji, do kterého se očividně přesunuli, a otevřel jsem dveře. Bella vyskočila do obranné pozice a Edward hned zvedal ruce vzhůru, jakože se vzdává. Kdyby ho teď napadla, může mu utrhat všechny končetiny bez mrknutí oka.

„Bello, to jsem já, Eric.“ Ovšem, že ví, kdo jsem, ale bylo potřeba ji nějak uklidnit. Narovnala se a zírala z okna. Mihnul jsem se pokojem až k ní. Tvář měla kamennou a z jejích rysů se nedalo nic rozpoznat, ale v očích měla zoufalství.

„Bello, ty jsi neudělala nic špatného,“ začal jsem a ona na mě nevěřícně pohlédla.

„Jak to můžeš říct?“

„Můžu to říct, protože jsem upír. Smrt je pro nás přirozená. Nikdo z nás ti tu nebude vyčítat, co se stalo, protože ani nemá co.“

„Věděl jsi, že Carlisleovi je čtyři sta let a nikdy se lidské krve nenapil?“ Zasáhla mě vlna obdivu.

„A víš, že ty nejsi Carlisle?“

„Jsem zrůda,“ řekla a chtěla se rozplakat.

„Nejsi,“ řekl jsem prostě. Ještě nemá zkušenosti a věk na to, aby chápala přirozenost lovu. Je to jako vysvětlovat dítěti daně. Možná nakonec pochopí, o co jde, ale nic si z toho nevezme. Natáhnul jsem ruce před sebe a varovně se zatvářil, aby pochopila, co chci udělat. Poprvé jsem ji pořádně stisknul ve svém náručí. Mohl jsem využít všechnu svou sílu a ona by už nevydala jediný bolestivý sten.

„Teď už jsme asi doslova… Jak se to říká? Nejlepší přátelé navždy?“ zašeptal jsem jí do vlasů. Rty se jí na chvíli zkroutily do úšklebku, ale hned se vrátila ke svému zoufalství. Už jsem ji dál neutěšoval a pustil ji. Prošel jsem kolem Edwarda, který měl oči jen pro Bellu. Její bolest byla i jeho bolest.

Začni balit!

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alkoholička - 29. kapitola: