Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alecovo rozhodnutí - 3. kapitola

23.01.2013 (20:30) • petruss11 • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1394×

Cestou jsem vymýšlel nejrůznější výmluvy, když mě před dveřmi zastavila Ress. 

„Řekni jim, že jsi opatrně zavíral dveře, když vtom tě vyděsila rána a ty jsi mě běžel zachránit a omylem u toho moc bouchl dveřmi.“ Pořád jsem na ni byl naštvaný, ale byla to ta nejlepší výmluva, kterou jsem měl.

Vešel jsem tedy do sálu, kde si vládci právě pochutnávali na odpolední svačince. Aro si mě všiml jako první, a když viděl, co s sebou nesu, dost se zamračil. Výmluvně jsem se na něj podíval a odříkal lež, kterou mě naučila Ress. Když uslyšel její jméno, zpozorněl, a když jsem to dovyprávěl, odpověděl jen, že jsem měl dobrý důvod, a aby se to už nestalo. Dost mě to vyvedlo z míry, ale nic jsem neříkal a jen přikyvoval, co jiného mi zbývalo?

Vyšel jsem z hlavního sálu, ale už bez dveří, protože ty jsem nechal u vládců, však oni si s nimi poradí. Chtěl jsem se zeptat Ress, jak věděla, co mám říct. Myslel jsem si, že na mě počká před sálem, aby viděla, jak to dopadlo, ale nestála tam. Šel jsem se podívat i k ní do pokoje, kde také nebyla. Vrátil jsem se tedy zklamaně do toho svého a povzdechl si. Když jsem prošel kolem Janina zrcadla, lekl jsem se sám sebe. Měl jsem velké vrásky pod očima, až teď jsem si uvědomil, že už jsem týdny nejedl. Chtěl jsem jít na lov předevčírem, ale to mě vyrušila Ress, včera to samé. Dnes musím na lov, i kdyby prasata létala. I kdybych ji zase potkal.

+++

Vyrazil jsem hned, jak se setmělo. Věděl jsem, že dnes bude v hospodě více lidí než obvykle, protože dávali zápas. Nechápal jsem, co na tom vidí, ale alespoň je to přivedlo na jedno místo. Sedl jsem si tedy k nim a vytipoval si jednoho muže asi ve věku třiceti let, kterého jsem tady viděl poprvé. Vždy jsem si vybíral ty, co asi neměli nikoho, kdo by je mohl oplakávat. Začal jsem se s ním bavit. Byl už docela opilý, takže nebylo těžké z něj vymámit informace. Jmenoval se James a doma měl manželku, která čekala dítě. Toho jsem nemohl zabít. Pak jsem si vytipoval ženu, která měla nemocné rodiče, o které se starala. To už jsem to nemohl vydržet a zaběhl do nemocnice, tam měli vždy krve dost, nebyla sice tak dobrá jako lidská, ale o mnoho lepší, než ta zvířecí.

Opatrně jsem se tam proplížil, což nebylo moc těžké, protože tu v noci bývá jen pár doktorů a sestřiček. Když jsem došel do dost známé místnosti, viděl jsem ji před sebou. Co tam, sakra, Ress dělala? Byla novorozená, ti se takhle nikdy ovládat neuměli. Všimla si mého překvapeného pohledu.

„Co tak koukáš?!“ zeptala se naštvaně, pak přešla ke mně a políbila mě krásnou, krvavou pusou. Už jsem se nedokázal udržet. Začal jsem ji vášnivě líbat a ona se vůbec nebránila. Pak jsem si musel udělat pauzu na krev. Chutnala strašně po tom, co jsem ochutnal tu z jejích rtů. Najednou mě napadlo pár otázek.

„Proč ses dneska ke mně chovala tak odtažitě? Jak si věděla, co mám říct?“ Chtěl jsem pokračovat dál, když mě umlčela polibkem. Byl to jeden z našich nejdelších polibků. Pak pomalu začala vysvětlovat, nebo spíš vše zodpověděla jedním slovem.

„Aro,“ hlesla potichu. Znovu jsem se na ni nechápavě podíval a ona začala vysvětlovat dál.

„Víš, že dokáže číst myšlenky?“ To byla hloupá otázka, ale chtěl jsem, aby mi to dořekla, a tak jsem jen přikývl.

„No, on mě nepřeměnil jen kvůli mé síle, ale také proto, že jsem se líbila Caiovi.“ Vystrašeně jsem se na ni podíval, „Ne tak, jak si myslíš,“ odpověděla na můj pohled se smíchem. „Líbila jsem se mu jako dcera, kterou nikdy neměl a vždy si ji přál. To je další věc, ve které jsem ti lhala. Nejsem novorozená, jsem upírem už přes sto let, ale až teď uznal Caius, že můžu mezi upíry, do té doby jsem byla jen v pokoji. Jestli mne nachytá s klukem – a ještě tak pohledným jako jsi ty – zase mě zavře do kobky,“ dořekla smutně. Nechtěl jsem, aby se trápila, znovu jsem ji políbil. Po polibku jsem jí slíbil:

„Neboj, mě tě nikdo nevezme.“

+++

Byli jsme spolu až do rána. Část noci jsme si povídali a většinou se líbali. Ráno jsem ji opustil a ona šla do pokoje. Já ještě půlhodinu počkal a pak jsem šel k sobě, kde jsem našel Jane. Nebyla však sama. Vedle ní seděla Ress a společně se smály. Byl jsem rád, že Ress měla Jane ráda. Jane pro mě byla sestra, matka i nejlepší kamarádka v jednom a nevím, co bych dělal, kdyby se Ress Jane nelíbila.

Mé myšlenky přerušila Ress se slovy: „Ahoj zlato.“ A polibkem. Viděl jsem, jak za mnou Jane zadržuje smích. Udělal jsem na ni podivnou grimasu, ale to to už nevydržela a rozesmála se na celé kolo. Byla to jedna z nejhezčích chvilek mého života. Já a dvě nejdůležitější dívky v mém životě. Tu chvíli jsem si pořádně užil, ale utekla moc rychle. Po pár chvílích někdo zaťukal na dveře. Hned jsem zaujal pózu s časopisem a Jane se začala bavit jen s Ress. Do dveří vstoupil Caius a vypadal dost naštvaně. Jane se mě hned zastala.

„Promiňte. Co se děje?“ zeptala se Jane milým hlasem.

„Co tady provádíte?!“ odpověděl na otázku otázkou.

„Velice se omlouvám, pane, ale seznámila jsem se při hodině s Theresou a velice mě zaujala její schopnost, a tak jsem ji s ní chtěla probrat. Theresa by klidně jednou mohla být jednou z nejlepších gardistek,“ snažila se vypadat nevinně, ale moc jí to nešlo.

„Promiňte, příště už se to nestane,“ přidala se k Jane Ress. Caius se trochu uklidnil.

„Souhlasím. Jane, odteď máš s Theresou samostatné hodiny, a to v té době, když Alec bude vychovávat nováčky, a chci, aby byla do půl roku připravena nastoupit do gardy. Ty, Alecu, vychováváš nováčky odteď sám,“ ukončil svůj proslov a významně na mě pohlédl. Určitě něco tušil. 

„Ano, pane,“ odpověděl jsem se zmučenou grimasou v obličeji.

„Thereso, pojď, musíme ještě něco dořešit.“ Ani nečekal na odpověď, otočil se a odešel. Ress rychle spěchala za ním, jen se otočila ve dveřích, ústy naznačila ,promiň‘ a byla pryč. Teď ji budu vídat ještě méně. Ani jsem nečekal, že by ji Caius dnes večer pustil ven, a tak jsem se uvelebil na posteli a snažil se vymyslet, co budu zítra dělat s jedenácti novorozenými. Zabralo mi to skoro celou noc, a když jsem konečně skončil, jediné, co mi vyšlo, bylo, že s nimi budu procvičovat osobní schopnosti. Docela jsem se na to i začal těšit.

Ráno jsem přišel do sálu, kde byla skupina již jen jedenácti upírů. Dva z nich se prali a ostatní se o něčem bavili. Když jsem přišel, vypuklo hrobové ticho a všichni se postavili do řady – jako na vojně. To je asi naučila Jane, šikovná sestřička.

„Tak, dnes se mi všichni znovu představíte a povíte mi, jakou máte schopnost. Začni ty,“ ukázal jsem na kluka úplně nalevo.

„Já jsem Marty a umím nechat věci levitovat.“

„Hmm,“ zapřemýšlel jsem a pak kývl na dívku stojící vedle něho.

„Já jsem Angelica a umím ovládat počasí.“ Takhle se mi nakonec všichni představili a začali jsme trénovat. Byl to dlouhý boj - upír versus vůle, ale nakonec někteří už svou schopnost ovládat uměli a ostatní to naučím příště. Všem jsem poděkoval za hodinu a šel se podívat do menšího sálu, kde Jane trénovala Ress. Hned, jak jsem přišel, obě se rozesmály a já nemohl pochopit proč. Pochopil jsem to teprve, když jsem se uviděl ve velkém zrcadle. Byl jsem celý zmáčený a moje oblečení bylo celé roztrhané, a to byl teprve začátek. Chtěl jsem se prohlížet dál, když vtom vtrhl do místnosti Caius.  

„Co jsi to provedl?!“ začal na mě naštvaně řvát.

„Já nic, to jen ti novorození. S každým jsem totiž trénoval jejich osobní dovednost a musím uznat, že zde máte pár super talentů,“ dořekl jsem a zadržoval smích, nakonec jsem se ovládl a Caius se mezitím otočil k Jane.

„Doufám, že už se to nebude opakovat, jinak tě stihne trest,“ dodal výhružně. Bylo mi jí líto, vždyť ona za to nemohla, ale já se jí nemohl zastat, vždyť by Caius zjistil, že Ress miluji a potrestal by mě, Jane i Ress. Omluvně jsem se podíval na Jane a vyšel k místnosti.

 Tak a je tu konec další kapitoly. Děkuji za všechny komentáře u minulé a doufám, že jich zde bude také pár, oni vždy potěší. Znovu děkuji a nikdy nepřestanu děkovat Sundance za korekci, bez tebe bych byla v pytli. Další kapitolu se budu snažit přidat co nejdříve, ale teď máme ve škole hodně testů a zkoušek, takže se na mě, prosím, nezlobte, když tu bude o něco později než normálně.

Vaše Petruss11

Autor: petruss11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alecovo rozhodnutí - 3. kapitola: