Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alecovo rozhodnutí - 1. kapitola

07.01.2013 (15:00) • petruss11 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3625×

Jednou jsem šel jako obvykle na lov, když jsem ji spatřil. Byla to krásná upírka a dokonce na sobě měla plášť Volturiových. Bylo to divné, protože jsem si ji nepamatoval. Nevěděl jsem, jaké má schopnosti, ani jak se vlastně jmenuje. Jediné, co jsem věděl, bylo, že je překrásná. Měla krásné hnědé vlasy, ale modré oči, což bylo na upíra zvláštní. Barva jejích očí nebyla zvláštní jen proto, že měla tmavé vlasy, ale také proto, že měla tmavou kůži. Když si mne všimla, barva jejích očí se hned z krásně modré změnila na rudou. V tu chvíli jsem nechápal, jak to dokázala. Pomalu – skoro lidskou chůzí – se ke mně přibližovala. Čím víc se blížila, tím víc bylo poznat, že je jednou z gardy.

„Ahoj, já jsem Theresa,“ představila se mi a její hlas zněl jako zvonečky. Podivně se na mě podívala, asi jsem na ni civěl. Hned jsem se to snažil napravit.

„Já jsem Alec, Alec Volturi,“ vykoktal jsem ze sebe. Byla zvláštní, teprve když ke mně přišla blíž, všiml jsem si, že je přibližně stejně stará jako já – možná dokonce mladší.

„Ty jsi Alec?“ zeptala se mě nevěřícně. „Myslela jsem si, že jsi starší,“ rýpla do mne.

Naštvaně jsem odsekl:

„Tak to vypadá, že o mně něco víš, ale já nevím nic o tobě -“ Vtom mě přerušila.

„Klidně se mě ptej, ale pozor – máš jen tři otázky.“ Tři otázky, to byl přesný počet, jaký jsem potřeboval, měl jsem sice mnoho otázek, ale tři byly nejpodstatnější.

„Tak dobře, moje první otázka. Jaká je tvoje schopnost?“

„Já se dokáži měnit v jakékoli zvíře,“ odpověděla tiše, jako by se za to styděla. Byl to vlastně velmi zajímavý dar. Z myšlenek mě probudil její hlas.

„Tak teď tvoje druhá otázka.“

„Ano,“ odpověděl jsem rychle. „Moje druhá otázka zní: Jak dlouho už jsi u Volturiových?“

Teď na Therese bylo vidět, že se musela zamyslet.

„Já… jsem novorozená,“ odpověděla. „Aro mě proměnil asi před dvěma měsíci.“ Dva měsíce a já si ani nevšimnu, že do gardy přibyl nový člen, zbývala však moje poslední otázka.

„Proč jsi byla přeměněna v tak útlém věku?“ To byla asi ta hlavní otázka, protože jsem nečekal, že Volturiovi promění někoho ještě mladšího, než jsem já s Jane. Tahle otázka byla asi nejtěžší i pro ni, protože tentokrát se musela déle zamyslet, na upíra měla docela špatnou paměť.

Po chvíli odpověděla:

„Jak už jsem řekla, jmenuji se Theresa, ale co jsem ti neřekla, je, jak se jmenuje můj otec.“

Nechápavě jsem se na ni podíval.

„Můj otec se jmenuje Hamad.“ Znovu jsem se na ni nechápavě podíval. To jméno mi sice něco připomínalo, ale nemohl jsem si vzpomenout. Pak si všimla mého nechápavého pohledu a začala vyprávět dál.

„Je to arabský šejk. Má matka je jen obyčejná africká žena, otec se však do matky zamiloval. Byl na ni milý, byl galantní. Po pár měsících bouřlivé lásky si matku odvezl k sobě do paláce, kde se z něj však stal úplně jiný člověk. Začal se k matce chovat jako k majetku, dělal si s ní, co chtěl, dokonce ji i někdy bil. Matka to rok snášela, pak zjistila, že je těhotná. Nechtěla pro mě stejný život, jaký měla ona. Vymyslela proto plán.

Když na matce začínalo být vidět, že je těhotná, rozhodla se utéct. Utekla k šamance, která žila hluboko v buši. Ta ji přijala a starala se o ni až do porodu, když jsem se narodila, šamanka nás u sebe nechala, nemohla prý vyhodit dvě ženy do buše. Tři roky jsme žily šťastné. Já se učila všechny Jessičiny schopnosti. Po třech letech se k nám donesla zpráva, že si jeden šejk myslí, že by se v této oblasti mohla nacházet jeho manželka. Po této zprávě matka tři dny plakala, po třech dnech se rozhodla. Měla dlouhou hádku s Jessicou, a když se dohádaly, řekla mi všechno. O tom, kdo jsem, kdo je můj otec a kam musí odejít, aby mne ochránila a že se o mne odteď bude starat Jessica. S pláčem odešla, v tu dobu jsem ještě nechápala, co se stalo. Od svých tří let jsem vyrůstala s Jessicou, která mě začala brát jako dceru. Nakonec jsem skoro zapomněla, ale pak se vrátil otec. Chtěl ze mne vychovat pravou dceru arabského šejka. Vzal mne z buše a přede mnou Jessicu zastřelil, pak zapálil její chatrč. Celý můj život byl v troskách. Odvezl mne s sebou do jeho paláce, kde mne zavřel do pokoje, slunce už jsem prakticky neznala. Vždy dvakrát týdně za mnou přišel a nadával mi. Nakonec jsem si zvykla i na tohle. Po roce jsem se ho začala vyptávat. Myslela jsem si, že moje matka žije, že mne zachrání. Vždy když se tématem stala matka, praštil mě a odešel. V jedenácti jsem to pochopila, neměla jsem pro co žít. Matka i Jessica byly mrtvé a já byla odsouzena k životu v pokoji. Pak se to stalo, jeden strážný si se mnou začal povídat. Můj plán umřít se tak začal rýsovat. Mluvila jsem s ním stále víc a víc. Ukazovala mu všechny své jizvy. Po pár měsících se mě rozhodl vysvobodit. Unesl mě z paláce, byla jsem zase volná. Stále jsem ale měla svůj plán. Když mě odtamtud odvezl, zeptal se mě, kam bych nejradši jela. „Na skály nad moře,“ odpověděla jsem. Bez odmítání mě tam vzal. Párkrát jsem se nadechla mořského vzduchu a pak skočila. Při pádu jsem byla zase šťastná, pak jsem dopadla do ledově svěží vody a těšila se na smrt, to se ale nestalo. Poslední co jsem viděla, byl upír, který mě vytáhl z vody a pak mne proměnil. Jmenoval se Aro. Po pár dnech jsem se vzbudila zde na hradě,“ rukou naznačila hrad Volturiových za námi, „otci to neprošlo, před měsícem jsem ho první zmlátila a pak zabila. Na jeho bezduché tělo jsem pak vyryla za matku a Jessicu. Od té doby jsem členem Volturiových, trénuji dál svou přeměnu a snažím se být ukázkovým upírem.“ Tím zakončila své vyprávění. Kdybych mohl dýchat, určitě bych nemohl popadnout dech, její příběh mě uchvátil.

+++

Vrátili jsme se společně na hrad a já ji jako gentleman zavedl do pokoje. Bylo to hlavně proto, že jsem chtěl vědět, kde bydlí. Nebylo to ani moc daleko ode mne.

 Když jsem ji zavedl do jejího pokoje, vrátil jsem se do toho, který jsem sdílel s Jane. Přišla chvíli po mně a tvářila se nadmíru spokojeně.

„Co se ti stalo?“ zeptal jsem se.

„Dnes jsem byla na úžasném lovu,“ odpověděla a pak si všimla mého výrazu. „A co se stalo tobě? Vypadáš jako sluníčko na hnoji.“

„Dnes jsem potkal anděla,“ svěřil jsem se jí.

„Anděla?“ zeptala se. „Nebyl to spíš Caius v bílém oblečení?“

„Ten by i v bílém vypadal jako ďábel,“ oponoval jsem jí. Tomuhle jsme se oba zasmáli, docela často jsme si dělali srandu z ostatních členů gardy, ale z vládců ještě častěji. Pak jsem Jane začal vyprávět to, co vyprávěla Theresa mně. Když jsem skončil, měla skoro stejně užaslý výraz jako já, když mi to vyprávěla Theresa. Ji ale nadchlo něco jiného:

„To mě nikdy nenapadlo. Zabít ty, co nás chtěli upálit.“ Ano, tohle byla celá Jane. Byla sice mladší, ale o dost drsnější než já.

„Počkej… Theresa. To mi něco říká… No jasně, je jedna z té skupiny, kterou máme vychovat. Ne že by ses tam někdy ukázal…“ Aha, na to jsem úplně zapomněl.

„Promiň,“ řekl jsem tiše omluvným tónem. „Zítra určitě přijdu,“ dodal jsem rychle.

„To je jasné, máš totiž za kým,“ píchla do mě. Nevěděl jsem, co jí mám odpovědět, protože jsem nevěděl, co pro mě Theresa vlastně znamená. Když jsem ji poprvé spatřil, rozbušilo by se mi srdce, kdyby to šlo. Normálně nesnáším dlouhé příběhy cizích lidí, dokonce i ty Jane mě nudí, ale ten její bych mohl poslouchat klidně tisíckrát. Možná že to bylo jen jejím hlasem. Ano, uvědomil jsem si. Zamiloval jsem se do Theresy Volturiové. A vlastně jsem se už nemohl dočkat na zítřejší hodinu.

První část noci jsem přemýšlel. Potom mě z myšlenek vytrhl hlas Jane.

„Haló, Země volá Aleca. Je tam někdo?“ Úplně jsem zapomněl, že je se mnou v pokoji, asi mě celou dobu pozorovala. Nad tou myšlenkou jsem se musel pousmát. Druhou část noci jsem si s Jane povídal o nakupování, o minulosti... prostě o všech různých blbostech, které mi zrovna přišly na mysl, ale stejně jsem se stále nemohl dočkat rána.

Moc děkuji všem, kteří došli až sem, a taky bych chtěla poděkovat Sundance za korekci, bez tebe by tahle povídka nikdy nevyšla. Doufám, že si tuto povídku alespoň někdo přečte. Další se budu snažit přidat co nejdříve.

Vaše petruss11

Autor: petruss11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alecovo rozhodnutí - 1. kapitola: