Další kapitola je tady. V minulém díle jste se dozvěděli něco o tom, jak je Ag nepřemořitelná. Ale opravdu by příroda dovolila to, aby existoval někdo tak mocný? Někdo opravdu nepřemožitelný? Nebo má také Ag nějakou slabinu?
01.12.2011 (16:30) • Veronixika • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1372×
Najednou mě něčí ruka začala škrtit. Silná a ledová upíří kůže se mi zařezávala do krku a já jsem cítila, jak začínám modrat. Už jsem byla skoro na omdlení, když vtom Bella opět zakřičela.
„Emmette, nech ji!“ Její hlas zněl celkem vyděšeně, takže přece jí na mně i tak záleží. I když miluje ty svoje upíry. Ušklíbla jsem se nad tou myšlenkou a najednou mě upír, kterému Bella říkala Emmett, pustil. Načež jsem se zhroutila k zemi, protože jsem neměla sílu. Začala jsem lapat po vzduchu a kuckat. Podívala jsem se nahoru a uviděla toho upíra. Hodně silný upír, jak jsem nyní zjistila na vlastní kůži. Já jej viděla, on mě vidět nemohl, ale mohl mě cítit, slyšet a kdoví, co ještě. Celkem tiše jsem zavrčela.
„Ag, vrať jim zrak,“ řekla Bella. Bella mluvila opravdu vážně.
„Ne,“ řekla jsem rozhodně. Přišla jsem, abych je zničila. Nezaslouží si existovat, jsou to zabijáci, zabijáci lidí. Hromotluk Emmett mě opět chytil a vytáhnul na nohy. Věděla jsem, že nemám šanci, i když jsem je takhle chytře okradla o zrak.
„No dobrá,“ nabručeně jsem se dotkla rukou upírova čela a ten jen zamrkal, dezorientován tím náhlým světlem kolem sebe. Já jsem už ale zůstala na nohou, přikrčená v bojové pozici.
„Sakra Charlie, to nemůžeš Bellu odvést pryč?“ zeptala jsem se v duchu a podívala na Charlieho. Charlie ovšem byl jako omráčený, asi toho na něj bylo moc. Proč jsem ho sem, já blbá, brala? Začala jsem si nadávat, ale pak jsem se na to vykašlala a soustředila jsem se na to, aby se mě opět nepokusil někdo uškrtit. Emmett mě nechal na pokoji a raději se přemístil k té nafintěné blondýně, která už vstala a měla nejspíše sto chutí mě zabít. Ovšem já jsem stále byla rozhodnuta zabít ji.
„Paní Ag, mohla byste nám vrátit zrak a můžeme to pak v klidu probrat, jako jiní lidé?“ ozvalo se od dalšího upíra, který už také vstal.
„Lidé?!“ vyprskla jsem smíchy, „vy nejste lidé, jste krvelačné bestie, upíři! A já také nejsem člověk, takže není co řešit. Já vás teď všechny navždy vymažu ze světa a budu pokračovat ve své práci,“ oznámila jsem jim, jak vypadá můj plán. Ovšem nedostavila se reakce, kterou bych čekala, většina z nich sice vrčela, jako podráždění psi, ale nikdo na mě nezaútočil, tedy ta blondýna se o to pokusila, ale hromotluk ji zastavil.
„Ag, poslouchej je,“ skoro přikázala Bella.
„Bello, ty nemáš do toho co mluvit, ty jsi nikdy o žádných upírech neměla ani vědět. Chápeš to?“ zařvala jsem na Bellu. Charlie se konečně probral.
„Bello, Ag má pravdu, měli bychom jít,“ rozhodl se Charlie a už chtěl vzít Bellu domů, ovšem ona se mu vytrhla.
„Ty jsi to také věděl, všechno jsi věděl, celou tu dobu, a neřekl jsi mi ani ň!“ obvinila Bella otce.
„Sakra, nechcete to vyřešit později?“ zeptala jsem se, jedním okem sledujíc upíry, kteří kupodivu stále neútočili. Nechápala jsem to.
„Ne!“ ozvalo se jednohlasně.
„Bello, domů! Charlie, s tím zamykáním v pokoji jsi měl nejspíše pravdu,“ zahučela jsem.
„Ne, Ag, ty mě poslouchej, hned teď pustíš všechny ty upíry, nebo,“ začala vyhrožovat Bella, „nebo se nechám zakousnout!“ rozhodla se. Chvíli jsem nechápala, co to vymýšlí, dokud se nepřiblížila k malé upírce s černými vlasy, která ji bleskově chytila. Charlie se vyděsil a já také.
„Dobrá, dobrá. Jak chceš,“ řekla jsem nakonec. Proletěla jsem kolem všech upírů a vrátila jsem jim zrak, nakonec jsem si nechala malou černovlasou elfí upírku. Jen, co upírka odtušila, že stojím kousek před ní, pustila Bellu, která s úsměvem uskočila a já s nechutí ve tváři vrátila zrak i této upírce.
„Teď zmizte!“ zavolala jsem na všechny, upíry i lidi. Ovšem nikdo se k tomu neměl. Světlovlasý upír, vypadající celkem mile, udělal krok ke mně.
Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Agentka (12):
Super!!! už se těším na další!
Článek jsem ti opravila, ale příště si dávej pozor na chyby - hodně chybuješ v přímé řeči.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!