Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » After New Moon - PROLOG (1. kapitola)

07.06.2009 (14:30) • Pavlush • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1976×

Vzbudila jsem se celá politá potem. Měla jsem noční můru. Zdálo se mi, že mě Edward znovu opustil a.. už se nevrátil. Prostě odešel, navždy.

Běžela jsem.. Běžela jsem letištní halou plnou lidí, nemohla jsem se procpat davem a nějaký hlas oznamoval: „Poslední cestující, nechť se urychleně dostaví do letadla, letadlo se chystá odletět." Chtěla jsem přidat, ale těch lidí každou chvíli přibývalo a mě se jen ztěžka dařilo pohnout v tom davu. To, co jsem mě zmocňovalo, byla panika a bezmoc. Viděla jsem, jak letušky zavírají dveře do letadla. Do letadla, které mi bralo můj život. Edwarda! Edwarda, bez kterého nedokážu žít.

Jakmile jsem se vzbudila, ucítila jsem na své ruce chlad. Chladnou a známou ruku. Byl tu. Byl tu se mnou a utěšoval mě svým sametovým hlasem. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a pomalu jsem se uklidňovala. Hladil mě po vlasech a hrál si s jejich pramínky. Omotával si je kolem prstu.

„Proč.. Proč jsi věci, které nás spojovaly nezničil? Schoval jsi je do podlahy." Opatrně jsem se zeptala.

„Nemohl jsem je jen tak zničit. Už to, že jsem tě musel opustit mě ničilo. A vědomí, že spolu už opravdu nemáme nic, ale opravdu nic společného, by mě zabilo." Odpověděl.

„Aha." To byla jediná odpověď, na kterou jsem se zmohla.

Na čele jsem ucítila studené rty, jak mě políbil a pak mi zašeptal: „Miluju Tě."

Jak ta dvě slova hřála na srdci. Ten pocit znají jen ti, kdo milují. Podívala jsem se mu do očí a řekla jsem mu: „Já tebe taky. Ale víš, co by pro nás oba bylo ještě lepší?" Tu druhou větu jsem řekla opatrně. Věděla jsem, že se naštve...

„Bello, nezačínej s tím zase. Nechci tě připravit o žádnou z lidských radovánek. Copak ty nechceš mít třeba děti?"

To mě zarazilo. Samozřejmě že jsem chtěla a vlastně jsem nepřemýšlela o tom, že s Edwardem se mi to nikdy nesplní, ale pocit, že spolu budeme navždy, je daleko silnější.

„Ano, děti bych chtěla, ale ty jsi pro mě přednější. Jsi důležitější něž cokoliv na světě." Odpověděla jsem. Edward si jenom něco zamručel. Něco ve smyslu, že mě opravdu nechápe. Kdyby on měl takovou možnost... Možnost nevzdat se života, udělal by to. Zůstal by člověkem. Ale on tenkrát neměl nikoho, s kým by mohl být. Je jsem v jiné situaci. Já mám. Mám jeho a nehodlám se ho ani za nic vzdát! To je moje poslední slovo.

Edward mi jemně posunul hlavu ze sebe na polštář. Věděla jsem, že jde Charlie, který neměl ani potuchu, že zde tráví Edward většinu nocí. Vlepil mi pusu na čelo a byl pryč.

Na chodbě jsem uslyšela Charlieho loudavé kroky, zavrzání dveří a potom sprchu. Vstala jsem z postele a ustlala si. Zapnula jsem si notebook a zkontrolovala si maily. Psala mi Reneé.

Drahá Bello

Jsem moc ráda, že už jsi úplně pořádku. Charlie říká, že už jsi dlouho nic nevyvedla. Tak se snaž to nepokazit. Phil pilně trénuje a já mám spoustu času na sebe. Většinu volného času trávím buď v obchodech, nebo na pláži. Nechceš se na nás někdy přijet podívat? Každý den je tu krásně. Jen opravdu málokdy je tu zamračeno, nebo prší. Věřím, že by se ti tu líbilo. Tak pa a měj se moc, moc, moc hezky. Mám tě ráda

Tvoje mamka

V rychlosti jsem napsala stručnou odpověď, která obsahovala, jako vždy, prospěch- v celku dobrý-, pár výletů s Cullenovými, nebo Angelou a Jessicou a pár nezajímavých informací. Klikla jsem na tlačítko „ODESLAT" a vypnula jsem notebook.

Ještě v pyžamu jsem šla do koupelny, která už byla v tuhle dobu prázdná. Vyčistila jsem si zuby a pročesala si kartáčem vlasy. Pak jsem šla ke skříni a vytáhla tričko a kalhoty, popadla tašku a seběhla schody. Snídani jsem neřešila. Dala jsem Charliemu pusu na čelo a vypařila se z domu.

Venku už na mě čekal Edward. Nastoupila jsem do hezky vyhřátého autíčka.

„Tak jak jsi přežila těch 15 minut beze mně?"

„Ale.. myslela jsem že už to po těch 2 minutách nevydržím." Prohodila jsem a udělala smutné oči. Rázem jsme se oba dva rozesmáli. Venku začalo pršet, tak Edward zapnul stěrače. Vyprávěla jsem mu, že mi psala Reneé. Jediné, co mě rozptylovalo od Edwardova úžasně a roztomile zaujatého obličeje byly stěrače.

První hodinu jsem měla s Alicí. Celou hodinu básnila, že si koupila nové oblečení. Ach.. Nevím, proč mě to nějak nebere. Je pravda, že Alici to vždy sluší, ale že bych to všechno musela tak prožívat. Ani ne. Ale jak jsem tak přemýšlela o nákupech, napadlo mě, že má zítra Edward narozeniny.

„Alice?"

„Ano?" Naklonila se ke mně a šeptem odpověděla.

„Víš... Tak mě napadlo..." Schválně jsem tu větu protahovala.

„Co tě napadlo?" Ptala se celá nedočkavá.

„No... Co děláš dneska odpoledne?"

„Nic." Odpověděla stále nechápajíc.

„Co kdybychom si zajely do Port Angeles?"

„Bello!" Vypískla radostí Alice, až ji učitel napomenul.

„Šššt." Tišila jsem ji a uchichtla jsem se. Alice se ztišila a potichu začala drmolit o tom, jak si to báječně užijeme, nakoupíme spoustu věcí a další blbůstky.

„A na závěr si uděláme pyžamovou párty!" Dokončila svůj proslov a ukázala krásné zuby v zářivém úsměvu. Pomyslela jsem si, že to dělám pro Edwarda. Chci mu přece udělat radost nějakým dárečkem, nebo ne? Samozřejmě že ano! Zamračila jsem se nad svojí úvahou.

„Ty nechceš žádnou párty?" Zeptala se smutně Alice.

„Ale samozřejmě, že ano." Odpověděla jsem.

„Tak proč jsi se mračila?"

„Ále. Jen jsem hloupě uvažovala." Mávla jsem nad tím rukou.

„Aha."

Mlčely jsme a tak jsem měla čas přemýšlet nad tím, co vůbec koupím. Chtěla bych něco originálního. A pak mě to napadlo! Mám nějaké naše společné fotky, tak z nich nechám vytvořit velikou koláž na puzzle. V Port Angeles je takový malý krámek, kde to vyrábějí. Akorát se ještě musím teda stavět doma. Z mých úvah mě vytrhlo zvonění.

Na obědě jsme seděli všichni jako obvykle. Když jsem se podívala na Alici, stále zářila z té zprávy, že jdeme nakupovat. Edward nic netušil o mém plánu uspořádat mu malou soukromou oslavu. Ostatně to netušil nikdo. Byla jsem za to ráda. Můj myšlenkový pochod narušila Alice, která začala brebentit o našem výletu.

„Edwarde, víš že jedeme dneska Bellou nakupovat? A potom budeme mít pyžamovou párty." Řekla pyšně.

Edward se na mě zvědavě podíval.

„No... Jo.." Vykoktala jsem ze sebe a Edward se pobaveně usmál.

Po obědě jsme jeli do port Angeles. Přesně podle domluvy. Když jsme míjely náš dům, poprosila jsem Alici, zda by zastavila, že si musím pro něco skočit. Rychle jsem vběhla do domu. V pokoji jsem popadla peněženku a pár fotek a zase jsem běžela zpět do auta.

„Byla jsi rychlá." Prohodila Alice s úsměvem.

„To abys nečekala." Odvětila jsem. „Tak jedeme, né?" Zeptala jsem se a usmála jsem se.

Když jsme zaparkovaly, táhla mě nedočkavě do krámu. Jak jsme tak procházely kolem regálu, směrem ke kabinkám, brala z nich různé oblečení. V kabince mi je pověsila na věšák a já je začala zkoušet. Když jsem vylezla se ukázat, Alice si něco spokojeně zabrblala. Zkoušela jsem spoustu věcí. Nějaká trička, dvoje kalhoty a pak taky sukni. To vše mi koupila. I když nerada, musela jsem si přiznat, že mi ta sukně docela slušela.

Potom jsme zašly do krámku se spodním prádlem. Měli tam i pyžama. Stojan s nimi stál uprostřed. Vybraly jsme pro mě dvě pyžama. Jedno saténové, zelené- kraťasy a tílko-, a druhé bílé s retro vzory všech barev. Zalezla jsem do kabinky a začala zkoušet. Nejprve to zelené. Podívala jsem se do zrcadla. Sice mi ladilo k pleti a očím, ale připadala jsem si v něm... No, jako nahá. Pak jsem si vyzkoušela to druhé. Moc příjemné.

„To beru. Líbí se ti?" Řekla jsem a vyšla se ukázat Alici.

„Pěkný, ale hlavní je aby se líbilo tobě. Ty v něm budeš spát." Řekla a zazubila se.

Pak jsme šly koupit nějaké dobroty pro mě na večer.

„Alice, potřebuju si rychle něco ještě zařídit. Kdy a kde se sejdeme?" Zeptala jsem se.

„Za půl hodiny u auta? Půjdu si asi teda něco chtit."

„OK."

Šla jsem teda směr můj krámek. Na domě byla cedule PHOTO STUDIO. Vešla jsem dovnitř. Zacinkal zvonek a za pult vešla mladá holka.

„Co pro Vás mohu udělat?"

„Potřebuju do zítra koláž z těchto fotografií."

„Ano. A na co to máme natisknout? Tričko, nebo hrneček či puzzle?"

„Na puzzle." Usmála jsem se a odpověděla. Podala jsem jí fotky a zaplatila zálohu.

„Zítra si můžete po 12 hodině přijít."

Pozdravila jsem a odešla. Moc milá holka, pomyslela jsem si.

Když jsem přišla k autu, Alice už v něm seděla. Nasedla jsem.

„Nejdu pozdě?" Zeptala jsem se s obavami.

„Ne, já přišla dřív."

„To jsem ráda."

Pokračování v příštím díle :) Pište komenty..

Autor: Pavlush, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek After New Moon - PROLOG (1. kapitola):