Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » About her - kapitola 3.

24.05.2010 (20:15) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1566×

„Tak tohle bude tvůj pokoj. Doufám, že se ti líbí. Patřil Rebece a Reachel, teď patří tobě,“ usmál se Jacob a začal vybalovat mé oblečení. Začala jsem si zvědavě pokoj prohlížet, stála jsem na jednom místě, přesto moje oči bloudily po místnosti. Bylo to tak jiné, než v tom hrobě pro živé. 

Teplé barvy, místo té oslepující bílé, byly tak příjemné a vřelé. Malá úzká postel, starý dřevěný stůl a skříń. Věděla jsem, že od ted' to bude moje malé soukromé království, kde budu moct vzpomínat a přemýšlet bez rušení. Jacob celou dobu něco povídal, ale já ho neposlouchala, i když jeho hlasu jsem naslouchala. Měl moc příjemný hlas. Velmi uklidńující, hluboký a vřelý. „Kdybys něco potřebovala, stačí říct. Já ted' musím jít pomoc vařit večeři.“ Pak se usmál a odešel.

Ani nevím, kolik minut jsem stála na jednom místě, ale začala jsem pocit'ovat bolest v nohou. To byl signál, abych se posadila. Péra v matraci hlasitě zasténala a já se malinko protáhla. Všimla jsem si, že všechny ostré rohy a i záskuvky byly zabezpečené. Možná to Jacob myslí vážně, nebo se o to snaží. To, že nejsem žádné zvířátko, které by pak vypustil do přírody, nebo nějaká videokazeta, kterou pak po víkendu vrátí zpátky do půjčovny.

Stejně to nevydrží moc dlouho a nakonec to vzdá. Já vím, že to myslí dobře, ale je mu 17 let a on takovou zodpovědnost nezvládne. Se mnou to nezvládne nikdo...

Do pokoje se začala linout vůně masa a oregana, když v tom se objevil ve dveřích Jake a v rukou držel tác, z něhož se ještě kouřilo. Na tváři měl ten svůj široký úsměv, byl jako slunce. A jeho paprsky osvítily i mě... 

Tím víc mě bude bolest jeho brzké odkopnutí.

„Ták, dneska se podává kuřecí maso, brambory a jako zákusek je jablečný koláč,“ pronesl vážným hlasem. Kdysi bych se usmála...

Podívala jsem se na tác. Místo normálních příborů tam byly ty dětské, plastové s oblými hranami. Pustila jsem se do jídla. Byl to takový rozdíl od toho, co jsem jedla na tom odporném místě. Jake mě celou dobu pozoroval, byl rád, že mi chutnalo. Když jsem dojedla, Jacob se jen zeptal, jestli nemám hlad a nebo žízeń. Jen jsem pokývala hlavou, že ne. Nemluvila jsem, jen občas jsem řekla něco opravdu důležitého.

Byla jsem unavená. Lehla jsem si na tu úzkou posel a přikryla se tenkou přikrývkou. Nemělo cenu si brát tlustou deku, v domě bylo teplo.

A pak začaly plynout týdny a týdny. K mému překvapení si mě Jacob nechal. Brával mě s sebou do garáže, na procházky a trávil se mnou čas. Často mi předčítal. Posupem času zjistil, že knihy nesmí být o lásce nebo o rodině. Většinou to byly eposy, báje a rytířská díla.

A mě s ním bylo dobře. Nepotřebovala jsem slova nebo dotyky. Mohl sedět na druhé straně tichého pokoje a to stačilo k tomu, abych byla klidná. Tak nějak smířená se svým umíráním. Už se to nemohlo nazývat životem, byla to cesta za smrtí.

I když byl Jake se mnou, nikdy jsme nebyli samy. Vždy tam byl i on. Nebo alespoń v mých vzpomínkách.

Mohla jsem s klidem v duši říct, že tam stále byl. Pamatovala jsem si stále jeho poslední polibek, cítila jsem ho na rtech. Jako by se to stalo před chvílí...

Ale nikdy jsem z těch vzpomínek nemohla vytlačit obraz jeho černých očí plných nenávisti. Stál v lese u pěšiny, měřil si mě nenávistným pohledem. Mohla bych být hluchá a přesto bych věděla, co říká. „Bude to, jako bych nikdy neexistoval.“ Jeho slova bolela tak jako vždy. Zavřela jsem pevně víčka a říkala si, abych se probudila. Moc dobře jsem věděla, že spím. Ale když jsem oči otevřela, zhrozila jsem se, srdce se mi rozbušilo a já viděla to nejhorší, co kdy mohl člověk poznat. Edward stál jako socha, oči stále upřené do těch mých. Ale jeho tmavý oblek byl zbrocen krví. A v rukách držel zakrvácené tělíčko novorozence. Byla to holčička a nedýchala, byla mrtvá. „Jako bych nikdy neexistoval,“ zopakoval Edward a krve na jeho oblečení jako by ještě přibylo.

„Bello, Bello vzbud' se!“ křičel na mě známý hlas a já se celá třásla. Jacob se mě snažil vzbudit... Vyděšeně jsem hleděla do jeho očích a rozplakala se. Popadla mě neuvěřitelné hysterie plná pláče a třesu.

Na svých zádech jsem ucítila teplé paže, které mě pomalu třely. Poslední dobou, jako by měl Jacob neustále vysokou horečku. Celkově se změnil. Nedávno si ostříhal vlasy a na paži má tetování. Už není tak často doma, je náladový a já vím, že má přede mnou tajemství. Ale on mi říkal vše. Stačilo mu, že jsem poslouchala.

Vyprávěl mi o všem. O škole, o kamarádech, ale i o zprávách a co se ve světě děje, protože já se na televizi nekoukala.

Jenže ted' byl neustále pryč a to i po nocích. Bála jsem se o něj, ale když jsem se ho na to suchou větou zeptala, odpověděl mi, že se nic neděje a že mám být klidná.

„Pojd',“ pobídl mě a pomohl mi vstát. Šla jsem k němu do pokoje, kde ze stolu vytáhl kovovou krabici a klíčkem ji otevřel. Byly v ní moje léky. Musel ji zamykat, abych se s jejich pomocí znovu nepokusila otrávit.

Styděla jsem se za to, že jsem ho podcenila. On měl opravdu vše zařízené a naplánované. Tu zodpovědnost za mě vzal a pevně ji držel. Nemohla jsem být v lepších rukách... Tedy, byly to ty nejlepší, co mě chtěly.

Jacob vzal prášky a zavedl mě hned do koupelny, kde do připraveného plastového kelímku napustil vodu. Když ji napouštěl, nepatrně jsem si vyhrnula.tričko od pyžama.

Stále tam byla. Nenáviděla jsem tu proklatou mrchu. Utkvěla na mém těle a neměla v plánu zmizet. Bude tu až do mé smrti, aby mi připomínala všechnu tu bolest, co cítím. Dlouhá tlustá jizva, která se táhla skoro přes celé mé břicho až k podbřišku. Najednou mi ho stáhly dvě snědé ruce.

„Já vím, že po tobě chci nemožný, ale pokus se žít. Netrap se, už jsi vytrpěla dost,“ řekl procítěně. Měl v očích slzy. Jacob byl vším, co jsem měla. A byl tak citlivý. Trpěl tím, že jsem trpěla i já a moje svědomí sténalo úzkostí.

Objala jsem ho. Jen on mě dokázal udržet pohromadě. Protože já se té bolesti chtěla tak moc zbavit, ale zemřít jsem nemohla. Nikdy nebyla příležitost, protože ted' mě každý hlídal. Takže když nemůžu odejít na druhý břeh, tak mi nezbývá nic jiného, než se pokusit žít s co nejmenší bolestí.

Vzala jsem si prášky a Jake mě odnesl zpátky do postele. Přikryl mě a počkal, než jsem propadla spánku.

A tak to šlo ještě několik týdnů. Začínalo se to zlepšovat. Teda, myslím... Mluvila jsem v delších větách. Nebyla jsem ze všeho tak vylekaná. Jenže tu noc se vše změnilo.

Probudila mě hádka. Mnoho mužských hlasů. Po chvíli jsem uslyšela i jeden ženský a poznala jsem Jaka, Billyho a několik Jacobových nových přátel. Vylezla jsem z postele a vstoupila do úzké chodby. Z obýváku vycházelo světlo stolní lampy a hlasy byly stále hlasitější. Jake se se všemi hádal.

Ale jeden hlas byl víc autoritativnější než všechny ostatní. „Jacobe, nemůžeme vše riskovat kvůli té upíří holce.“

Shrnutí

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek About her - kapitola 3.: