Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A Member of Guard - 1. kapitola

22.08.2014 (16:00) • MyHeartBeatsForDorne • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1852×

7. prosince 1470, Volterra

Caius hluboce uvažoval nad dalším tahem. I když tak už činil přes deset minut, byl si jistý, že jeho soupeřka pečlivě zaznamenává každý jeho krok. Měla schopnost vnímat více věcí najednou – ostatně jako každá průměrná žena, jak sama ráda tvrdila.

    Opatrně do prstů uchopil figurku jezdce, kterou posunul na pole F6. Klidně zdvihnul pohled ke své společnosti se sotva patrným provokativním úsměvem na tváři. Věřil si. Přestože v partiích s ní soustavně prohrával už od doby, kdy byly šachy vynalezeny. Dnes si byl jistý, že vyhraje. Neexistoval způsob, jak by se z toho mohla vyvlíknout. Dámu měla blokovanou ze všech stran, stejně jako koně a střelce. Stačil mu jediný tah a…

„Šach mat.“

Rozšířenýma očima pozoroval, jak přenesla figurku střelce na E7. Jakmile si plně uvědomil důsledky jejího činu, smetl přeživší figurky ze stolu za doprovodu hlasitého hrdelního zvuku, jenž by normální lidé nazvali křikem. On, Caius Volturi, jeden ze zakládajících členů Volterry, ale přece nikdy neřval.

    V následující chvíli se šachovnice roztříštila o stěnu, neboť ji ne příliš ohleduplně odhodil. Rusovláska, pohodlně usazená na židli naproti, jej pozorovala naprosto nezaujatým pohledem. Tak nezaujatým, že ho to vytáčelo do běla.

„Jak se opovažuješ?!“ syknul, ruku těsně u jejího krku. Žena se stihla včas vzpamatovat a kvapně jej chytila za zápěstí.

„Promiňte, pane. Přál jste si, abych vás nechala vyhrát?“ Nemluvila nijak posměvačně. Vlastně byl její tón neutrální, jako vždy.

„Jestli si aspoň trochu ceníš svého života, Ethel, radím ti, neprovokuj.“

„Je mi líto, pane. Neměla jsem v úmyslu vyvolat podnět pro vaše vyprovokování.“

„Ethel!“ zaúpěl frustrovaně, přičemž se zcela nezdvořile otočil k ženě zády. „Radši už mlč…“

„Jak si přejete.“ Přehodila si jednu nohu přes druhou, načež se natáhla pro knihu na nedaleký stolek. Caius si nebyl jistý, jestli se náhodou nepřeslechl, když v jejím hlase rozpoznal lehký náznak ublíženého tónu, jenže sotva se otočil, zjistil, že rusovláska naprosto nevinně těká očima po řádcích.

Dalo mu dost práce zhluboka se nadechnout, zatnout dlaně v pěsti a s následujícím výdechem usednout do křesla u okna, aniž by něco rozbil, rozkopal, či rozmlátil.

„Jak dlouho už jsi v mojí gardě? Dva tisíce let? A podařilo se mi tě porazit všehovšudy dvakrát… Jednou, když ti umřela sestra, podruhé, když tě kousnul vlkodlak. Řekni mi, jak to děláš?!“ prohodil víceméně pro sebe, než svraštil obočí. Odpověď z upírčiny strany se samozřejmě nedostavila… „Venku je dnes hnusně. Svítí slunce… proč svítí slunce? Až se mi dostane do ruky ten odborník na počasí da Vinci, roztrhám ho na cucky,“ nadhodil konverzačním tónem. Odpovědí se mu stalo zašustění stránek. A tak zvolil jinou taktiku: „Athenodora mě požádala o odpolední procházku. Postaráš se o to?“

„Jak myslíte, pane.“

„Neříkáš to moc nadšeně…“ ušklíbnul se, načež Ethel s prásknutím zaklapla knihu. Jasně rudé oči zdvihla ke Caiově tváři, dobré dvě minuty tiše skenujíc veškeré jeho pohyby.

„Pokud mne sluch neklame, vaše žena požádala vás.“

„Ano, ale - “

„Pak nebude příliš šťastná, když uvidí mě namísto vaší osoby.“  

„Dobré dvě stovky let se mi daří Doře vyhýbat a ty mi teď naznačuješ, abych se jí začal věnovat? Nemyslíš, že už je trochu pozdě?“

„Chcete upřímnou odpověď, pane?“

Muž se uvolněně opřel zády o opěradlo. Mnohdy se snažil vzpomenout, kdy a jestli vůbec někdy viděl Ethel nějak emocionálně vyvedenou z míry, alespoň v době, kdy sloužila Marcově ženě Didyme. Pochopitelně došel k jednoduchému výsledku – ne.

„Po ničem jiném netoužím víc…“ Lhal. Byla tu věc, respektive člověk, po kterém toužil už 2700 let. Bohužel, nemohl jinak než lhát.

„Kdybych byla na vašem místě, nejspíš bych se rozhodovala srdcem.“

 „To neodpovídá na mou otázku.“

„Ne,“ ladně se vyhoupla na nohy, než odkráčela ke dveřím pomalými lidskými kroky. „Odpověď vám měla dojít v momentě, kdy jste do procesu uvažování zapojil srdce.“

    Otevřela dveře, lehce se uklonila a rukou naznačila směr východu z knihovny. Jistě, vždyť to byla její práce.

Ethel byla první členkou gardy Volturiových, již od roku 1000 př. n. l. i s konkrétním zaměřením na Caia. Přesně si pamatoval na den, kdy mu ji Aro přidělil po přibližně tři sta letech ochrany Marca a jeho ženy Didyme…

    Nejspíš věděla o Volturiových víc než on sám. Koneckonců, byla Marcovou sestrou, a Arova žena Sulpicia ji proměnila přibližně dva roky poté, co se sama stala upírkou. Co si pamatoval, Ethel rok po přeměně utekla z Řecka. Důvod byl prostý - nikdy se úplně nesmířila se svým upírským bytím. On sám nedokázal pochopit její smýšlení, nicméně když se Ethel po sto letech vrátila, Aro nechal hlasovat členy klanu o jejím životě a smrti.

Tehdy udělal Caius jednu z největších chyb svého života. Hlasoval pro smrt. Naštěstí byl jediný, a tak se jeho hlas ztratil ve většině. Ovšem Ethel se k němu od té doby chovala značně odměřeně.

„Pane, pan Aro vás za minutu očekává v trůnním sále.“ Rusovlásčin melodický hlas opět přetrhnul tok jeho myšlenek, v důsledku čehož ji následoval ke dveřím. Těsně před průchodem se však zastavil a pohlédnul upírce do tváře.

„Odpoledne máš volno. V centru města je dnes večer slavnostní otevření nového krejčovství. Sejde se celá volterská smetánka – však víš, akce roku.“ Nebezpečně se mu zalesklo v očích. „Chtěl jsem tam jít osobně, ale musím respektovat přání své ženy… Můžeš mě zastoupit, Heidi bude ráda, když někdo půjde s ní. Nerada se baví sama.“

„Když myslíte, pane.“ 

První kapitola mé prvé povídky na téma Twilight. Velký dík patří Bati za korekturu. 

Komentujte, pište, ozývejte se. :)

S láskou,

Maggie

Autor: MyHeartBeatsForDorne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek A Member of Guard - 1. kapitola: