Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A kdo se směje teď? 3. kapitola

06.07.2011 (13:15) • DeninaLove • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1840×

A kdo se směje teď? 3. kapitola - Radost vs. smutek

Pomalu jsme šli do sálu. Caius se už stihl uklidnit a jen mě mlčky objímal a občas políbil do vlasů. Pořád si vynahrazoval ten půlrok.

"Ahoj tati..." řekla jsme nervózně, když jsme vešli. Moc dobře vím, jak mu moje vášnivé noci - ale i dny - s Caiusem vadí. Dřív byl i proti našemu vztahu, ale když mu Caius řekl, a i v myšlenkách ukázal, jak na mě myslí, málem roztál blahem.

"Mise dopadla dobře," chtěla jsme odvést pozornost, co ale rozesmálo Aleca, a ten si neodpustil jeden ze svých pitomých vtipů.

"Víš, kdy je blondýna chytřejší než počítač, Bello? Když vypnou proud!" Magor.

"To jsem slyšel, Bello. A nechceš se se mnou taky přivítat?" smál se mi můj vlastní otec.

"Promiň bratře, ale takové přivítání si nezasloužíš," smál se i Caius. Uraženě jsme si odfrkla, chytla jsem Jane za ruku a táhla ji k ní do pokoje. Byla nějaká smutná. Co se jí stalo?!

"Proč se mi všichni smějí?!" zavrčela jsem hned, jak se za námi zaklaply dveře pokoje. Jane si mě ale nevšímala a se vzlyky se zhroutila na postel.

"Jane!" vykřikla jsem a už jsem ji objímala.

"Prosím tě, Jane! Co se ti stalo?!" ptala jsem se, když její vzlyky neustávaly. Podívala se mi do očí a řekla něco, co jsem vážně nečekala.

"Mě nic, ale tobě ano," vzlykla. Co?

"Prosím?" nerozuměla jsem tomu, co mi tady říkala.

"Já jsem ti to neměla a ani nechtěla říkat, ale když jsem vidělam jak ho máš ráda, rozhodla jsem se, že ti to řeknu." Pořád jsem nerozuměla. Já mám ráda hodně lidí - upírů.

"Když jsi byla pryč, tak jsem si chtěla půjčit ty červené šaty, co se mi tak líbí. Ale když jsem vešla do tvé a jeho ložnice, byl tam... on s Heidi... on... Podvedl tě!"

V uších mi zněla pořád dokola ta dvě slova, která mi teď hned změnila život. Podvedl tě. Podvedl tě. Podvedl tě!!! Pořád a pořád dokola. Nemohla jsem tomu uvěřit.

"Né, Jane! Něco se ti určitě zdálo. To by neudělal!!!" křičela jsme na ni, i když ona za to nemohla. Znova se mi dlouze zadívala do očí a pokývala hlavou ze strany na stranu. Teď jsme se rozvzlykala já. Ne!!!

"Bello, jestli mi nevěříš... Půjdeme za Arem a dokážu ti to," přesvědčovala mě.

"Pojď!" zavelila a táhla mě za ruku k mému otci. Šli jsme chodbou a mně začaly téct slzy po tvářích. No ano, když jsem rozčílená, anebo rozrušená, tak se tak nějak měním na poloupíra.

"Bello. Buď v klidu. Nedělej nic, čeho bys potom litovala," kladla mi na srdce Jane přede dveřmi do sálu. Přikývla jsem.

Pomalu jsme společně otevřeli dveře a vešli. Všechna pozornost se přenesla na nás. Respektive na mé uslzené oči. Caius zmrz, poté nasadil masku: Já nic já muzikant, nasadil taky starostlivý pohled a vyrazil od trůnu směrem ke mně. Jane ho rukou, ale i tím jejím vražedným pohledem, zarazila. Sedl si zpět na trůn.

Postupovali jsme spolu s Jane k otcově trůnu. Všichni ztichli. U trůnu na mě Jane střelila pohledem. Přikývla jsem. Jane podala ruku Arovi a ten zavřel oči. Těsně předtím se však na mě ohlédl.

S Arem jsem jako jeho dcera propojená, takže mu můžu číst myšlenky. Tudíž jsem viděla vše Janinýma očima...

*Před týdnem*

Šla jsem pomalu k Belle a Caiusovi do ložnice. Nebyla tady, takže si od ní můžu pujčit ty šaty, které mi nikdy nechce pujčit, ale sama je stejně nenosí. Tmavá chodba mi vždy jako mladé novorozené upírce naháněla strach.

Bez zaklepání - proč taky? Caius tady nemá být - jsem vešla a viděla to, co jsem nikdy vidět nechtěla. Caius opřený o čelo postele s úsměvem na tváři a Heidi sedící obkročmo na něm. Zřejmě jsme je vyrušila...

"Jane..." zkusil to na mě Caius, ale já jsem to poslouchat nechtěla. Jak to mohl Belle udělat? Před celou Volterrou ji požádal o ruku a teď...

Bella se to nesmí nikdy dozvědět! Nikdy, moje malá sestřička. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, kdy jsem ji utěšovala jako malou holčičku po noci, kdy měla zlý sen.

Ne, nesmí se to dozvědět.

*Teď*

Aro otevřel oči. Jane se na mě omluvně podívala a objala mě.

Pomalu jsme hlavu otočila na svého - teď už ex - snoubence.

"Ty hajzle," zašeptala jsem. Zmateně se na mě podíval ale hned mu to došlo.

"Bello! Nebylo to tak, jak to vypadalo!" vykřkl a koukal se mi hluboko do očí. Beze studu mi tady lže před celou gardou. To už ale Jane nevydržela. Přešla pomalu k němu a podívala se mu do očí.

"Teď mě dobře poslouchejte, pane králi," řekla ironicky ale pokračovala. "Ty si myslíš, že když jsi tady jeden ze tří nejvyšších, tak si můžeš dělat, co chceš?! Už nikdy nebudeš ubližovat nikomu. Ty si nic neudělal, že ano? Na nic si nehraj, sakra! Podvedl si Bellu s tou courou Heidi! Ještě jednou ublížíš Belle - mé sestře - a nepřežiješ! Je mi jedno, jestli kvůli tomu budu muset umřít taky, ale ty aspoň nikdy už nikomu neublížíš!" plivala mu do obličeje.

To už jsme nevydržela a naplno se rozvzlykala. Pomalu jsme padala na kolena. Než jsem však stihla dopadnout na kamennou podlahu, už mě držel v náručí Demetri a hlasitě vrčel na Caiuse. Co bylo dál už jsem nevnímala... Upadla jsme do černočerné tmy. Přála jsem si tam už zůstat.

Ublížila mi ta nejdůležitější osoba v mém životě! Jediná pravá láska. První láska v mém životě. Existenci!

Prosím o komentáře... :)

Autor: DeninaLove (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek A kdo se směje teď? 3. kapitola: