Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A kdo se směje teď? 2

23.05.2011 (19:45) • DeninaLove • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2859×

Pomalu jsme dosedávali na ranvej a já jsme skoro skákala dvacet metrů do vzduchu. Už chci pryč z tohohle letadla! Potřebuju za Caiem!

Nedočkavost se neléčí, pouze se zvětšuje.

Pomalu, ale opravdu pomalu se otevřely dveře letadla a já už vyběhla k limuzíně, která na nás čekala.

Skočila jsem Alecovi do připravené náruče a přivítala se s ním. Poté jeho náruč nahradila Felixova. Jak mi ti moji kluci chyběli! Podívala jsem se jim do očí a ještě jednou se s nimi objala.

„Bells! Ani si neumíš představit, jaká byla bez tebe na hradě nuda!“ oznamoval mi Alec a Felix horlivě přikyvoval. Zasmála jsem se.

„Dobře, o tom si popovídáme potom, ale prosím, můžeme jít už domů?“ Nahodila jsem psí pohled.

„No jo, už si dlouho s nikým nespala,“ zachechtal se Alec.

„Blbečku,“ neodpustila jsem si s úšklebkem.

Nasedli jsme do limuzíny a vyrazili směr hrad a můj snoubenec. Ta cesta je snad nějak moc dlouhá!

Konečně! Tisíc metrů. Pět set. Tři sta padesát. Sto.

Konečně garáž!

Vyletěla jsem z auta jako kulový blesk a letěla do hlavního sálu. Nakoukla jsem tam. Táta seděl na svém trůně a povídal si s Renatou. Podíval se na mě a než stihl něco říct, už jsem letěla do naší ložnice. Kde může jen být?

Bez jakéhokoliv klepání nebo oznámení jsem rozrazila dveře do ložnice a koukala na prázdnou postel jako tele na nová vrata. Kde sakra je?!

Najednou jsem uslyšela sprchu. Záludně jsem se usmála. Pomalu jsem si rozepínala knoflíčky na košili a svlékala ji z ramen. Sundala jsem si džíny a nakonec spodní prádlo.

Potichu jako myška jsem otevřela dveře do koupelny. Byl ve sprchovém koutě.

Přes průhledné sklo jsem viděla jeho svaly na zádech a mužný zadek. Po špičkách jsem se přesunula ke sprše a odtáhla sklo. Udiveně se na mě podíval.

„Bello!" řekl - skoro vykřikl - moje jméno a už mě líbal. Svoje paže omotal kolem mého pasu a jeho polibky mi plně vynahrazovaly těch šest měsíců, co jsme se neviděli.

Rukama jsem mu sjížděla po zádech a zpět. Omotala jsem mu je kolem krku a ještě víc se naň namáčkla. Jeho ruce pomalu postupovaly po mých zádech až na zadeček a zmáčkl ho. Zasténala jsem. Tolik mi chyběl!

Vyzdvihl si mě a já mu omotala nohy kolem pasu. Cítila jsem jeho mužství tlačit na moje stehna. Trochu jsem se otřela o jeho „malého“ kamaráda. Zasténal a posunul se na můj krk. Zasypával ho polibky a zhluboka mi naň dýchal.

„Ani,“ polibek, „si,“ polibek, „neumíš,“ polibek, „představit -“ polibek, „jak moc -“ polibek, „jsi mi chyběla!“ dokončil a znova se mi vrhnul na rty.

Natlačila jsem ho na zeď a slezla s něj. Uraženě zamručel. Pouze jsem se na něj usmála.

Líbala jsem ho na krku a pomalu sjížděla níž a níž. Dostala jsem se k jeho pasu a klekla si na kolena. Vzala jsem do ruky jeho nástroj a přejela po jeho celé délce. Slastně zamručel. Vzala jsem ho pomalu do úst a pomáhala si i jazykem. Hýbala jsme rytmicky hlavou a Caius jen slastně vzdychal. Položil mi ruku na vlasy a pomalu mě hladil. Přidala jsem na tempu a čekala, kdy můj miláček dojde na vrchol. Nečekala jsem dlouho.

Vyzdvihl si mě na svou úroveň a pošeptal mi do ucha: „To ti vrátím, lásko."

Znova mě objal kolem pasu a vysadil si mě na sebe. Proniknul do mě. Ach! Po tak dlouhé době. Miluju ho!

Pomalu určoval tempo a hladil mě po zádech. Teplá voda ze sprchy po nás tekla a díky ní se o sebe naše těla lépe třela. Zrychloval tempo a vzdychal mi do ucha. Moje vzdechy nabíraly na hlasitosti. A Caius, aby nezahálel, ještě přidal tempo. Jeho nezbedná ruka pomalu putovala k mému místečku. Dotkl se mého klitorisu a já se prohnula v zádech.

Dospěla jsem k orgasmu, ale Caiovi to zřejmě nestačilo. Položila jsem si hlavu na jeho rameno. Vypnul sprchu a v náručí mě nesl do postele. Položil mě do polštářů a znova začal líbat můj krk. A zopakoval moje činy. Přesunul se na můj hrudník a jeho jazyk zanechával vlhkou cestičku mezi mými ňadry.

Postupoval po mém plochém bříšku a níž, až mezi má stehna. Ach! Co to se mnou dělá?

Svými prsty se dotknul mého nejcitlivějšího místečka. Podíval se mi do očí a v těch jeho hrálo tisíce čertíků. Mrskl po mě šibalský úsměv a sklonil hlavu k mému klínu. To neudělá!

Přejel jazykem po mém hrášku a já jsme se prohnula v zádech a klín mu nechtěně pošoupla ještě blíž.

Vjel svým jazykem do mé studánky a já jsme se tetelila blahem. Zvyšoval tempo a já dosáhla vysněného vrcholu. Zhluboka jsem dýchala a přitáhla si svého miláčka k sobě. Lehla jsem si mu na hruď a prsty obkreslovala jeho svaly. Propletl své prsty s mými.

„Strašně tě miluji, sluníčko moje,“ vyznal se mi.

„Tak moc se mi po tobě stýskalo, lásko!“ oznámila jsem mu. Tak dlouhých šest měsíců jsem ještě nezažila…

„Přivítala ses už s Arem?“ zeptal se mě asi po hodině tichého rozjímání.

„Ne, hned jsme běžela za tebou,“ zavrkala jsem.

S úsměvem se na mě podíval. Pokývala jsem hlavou - my slova nepotřebujeme. Rozumíme si i beze slov.

Oba jsme se pomalu zvedli z postele a oblékli si čisté oblečení. Já světlé šaty nad kolena a Caius černou košili a bílé kalhoty. Hmm, zvláštní kombinace ale jemu slušela.

Otevřel dveře a jako gentleman mě pustil první. Ruku mi omotal kolem pasu a šli jsme za otcem.

Cestou jsme nechtěně potkali toho pitomce Aleca. Co zase vymyslel?!

„Ty, Bello?! Nevěděl jsem, že si až taková dračice! Byla jsi slyšet snad až v Benátkách!" chechtal se. Co jsem to říkala? Pitomec.

„A víš, co má společného silnice a blondýnka, Bello? Obě se dají vojet,“ smál se.

Jak málo stačí k dětské radosti.

Odpověděla jsem mu pouze vrčením a táhla Caia pryč. Proč se mi taky směje?

Nahodila jsme naň smutný pohled.

A znova děkuji IsabelleMariiLilyVolturi! Jsi skvělá a děkuju, že mi opravuješ ty hrozné chyby.

Autor: DeninaLove (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek A kdo se směje teď? 2: