Dlouhou dobu jsem si dávala pauzu......mám problémy se školou, takže jsem na psaní neměla ani pomyšlení. Jinak tadlecta kapitola je hodně taková dalo by se říct depresivní, ale spíš smutná. Opět budu ráda, když mi to okomentujete, protože poslední dobou mi elán do psaní jaksi chybí.
06.05.2009 (07:00) • Casidy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1325×
8.KAPITOLA
V noci jsem měla divoký sny! Stála jsem před kamerou a nevěděla jsem co řikat. Všichni na mě křičeli, smáli se a já furt utíkala. Čím dál od těch lidí jsem byla, tím hlasitější se my ty hlasy zdály. Pak hlasy přestaly. Stála jsem před proskleným a světlým domem. Kolem mě prošly Rose s Emmetem, oba v ruce košíky s houbama, podle všeho se dohadovali kdo jich má víc. A potom jsem zase běžela.
Díky tomu jsem vstávala o hodinu dřív než normálně. Venku bylo vyloženě hnusně, jsem zvyklá na ledascos, ale sníh s deštěm, mlha, vítr, kterej pěkně cloumá se vším, co není pevně přidělané, to už je i na mě trochu moc. Převracela jsem se na posteli ze strany na stranu, ale polohu ve který bych ještě na chvíli upadla do říše snů se mi najít nepodařilo. Vztekle jsem odkopla peřinu na zem, ale stejně jsem ji hned sebrala. Byla mi zima! Další věc kterou nesnáším, čemukoli nebo komukoli se přizpůsobyt, byť je to jen peřina. Na chodbě se začaly ozývat hlasy, což znamená, že jestli si chci aspoň vyčistit zuby aniž by mně neustále někdo šlapal na nohu, měla bych sebou hejbnout. V koupelně se mi po dlouhý debatě jedno zrcadlo ukořistit povedlo. Velký fialový kruhy pod očima prozrazovay, že jsem toho v noci moc nenaspala a na hlavě jsem měla hotový vrabčí hnízdo. V duchu jsem se proklínala, že jsem včera šla spát s mokrou hlavou. Kruhy se mi podařily zakrýt make-upem a vlasy jsem si sčesala do dvou culíků, byla jsem docela spokojená. Nikdy jsem mindrákama netrpěla. Nejsem pověrčivá, ale dneska jsem tak nějak cejtila, že se něco stane. Taky ten sen co se mi zdál, skoro nikdy si sny nepamatuju. A už vůbec se mi ještě nestalo, aby mi sen bránil ve spaní. Měla jsem čas takže jsem si sbalila, abych se potom zbytečně nezdržovala a snad poprvé jsem v čas a beze spěchu vyrazila na autobus. V přízemí jsem narazila na Joshe, špatná nálada mu asi vydržela přes noc, protože, jakmile mě zahlídl, zatvářil se nepříčetně a i když měl ještě před chvílí namířeno ven, otočil se a zapadl do pokoje. Musela jsem se usmát, asi se mu moc nestává, že nedostane co si umane.
V autobuse bylo příjemně teplo a mně to stálo spousty přemáhání, abych neusnula a nepřejela zastávku. Co mě, ale překvapilo byla skupina lidí shromážděná před naší školou. Tři policejní auta, sanitka. Pročpak asi takovej rozruch? Policie se snažila zvědavce držet za páskou. Vesměs se jim to i dařilo, ale když jsem zahlédla Soňu, jak se stěží drží na nohách a v obličeji je bílá jako stěna, páska nepáska rychle jsem ji podběhla a utíkala k ní. Kdosi na mě sice křičel ať se vrátím k ostatním, ale to už jsem byla u Soni a snažila se ji přimět mluvit co se tady stalo. Nemusela mluvit, ze školy právě na nosítkách vynášely osobu zabalenou v černým pytli. Což ale znemená že..? Sesula jsem se na zem vedle Soni. Doktorka nebo kdo to byl píchla Soně něco na uklidnění, já jsem injekci odmítla. Delší dobu se nic nedělo, policajti chodili z místa na místo a pořád se na něco vyptávali. Dala jsem Soně čas, aby prášky začali působit a opatrně jsem se zeptala:
,,Kdo.....?! S odpovědí si dávala na čas, ale když promluvila, zněla uvolněně a klidně:,,Emili....našla jsem ji na dívčích záchodech , měla podřezanej krk, ale neměla kolem sebe žádnou krev, byla celá modrá...“ Objala jsem jí, i když jsem ani jedna Emili nemusely, musí to bejt pro ni hrůza na celej život.
Autor: Casidy, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek 8,Kapitola-Jaká matka, taková dcera:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!