Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » 2gether-3.díl

02.02.2009 (13:03) • KateAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3053×

Jako obvykle jel jako šílenec ,ale já jsem jeho potrhlé jízdě nevěnovala pozornost. Přemýšlela jsem,jestli Alice už všem řekla že přijedu,nebo si to nechává pro sebe,ale při představě že zrovna Alice by si něco nechala pro sebe,jsem se musela uchechtnout.Edward se na mě podíval a v očích měl výraz nepochopení,tak jsem mu řekla „Víš ,představovala jsem si jestli Alice všem řekla že přijedeme,nebo jestli si to nechala pro sebe,ale při té představě sem se musela zasmát,aby si zrovna Alice něco nechávala pro sebe“.Edward se začal smát a přitom na koukal na mě,a ne na silnici.Už jsem neměla potřebuju říkat mu ať kouká na silnici,protože jsem mu věřila že se nevymlátí,ale ze začátku jsem měla vždycky strach,jak z té vysoké rychlostí,tak taky z toho že celou cestu kouká na mě a ne před sebe.
Auto začalo zpomalovat a já se začala rozhlížet,protože jsme tam ještě nemohli být,i když Edward jezdil jako blázen,cesta měla trvat ještě nejmín 10 minut.A měla jsem pravdu,ještě jsme tam nebyly,Edward zastavil,přitáhl si mě na klín a začal mě líbat,já jsem byla zmatená,ale jeho polibek jsem mu opětovala.Ruce mi zajely to jeho bronzových vlasů,srdce se mi rozbušilo,jako vždy když mě svíral v náručí,ale ted bušilo jako o závod.Po chvíli přestal,položil si ucho na mou hruď a poslouchal zběsilý rytmus mého srdce.Nechápala jsem proč,a doufala jsem,že se brzy dozvím odpověd na svou otázku.Po chvíli vzhlédl a podíval se mi do očí,a v tu chvíli mi bylo jasné že ho chci nejvíc na světě,že bez nemůžu žít,a že bez něj ani nechci žít,došlo mi že s ním chci být napořád,ale opravdu napořád,na věky.A uvědomila jsem si že jediná cesta k tomu je,že se musím stát upírem,a byla jsem pevně rozhodnutá mu to říct,až dnes v noci budeme zase ležet u mě v posteli,a on mi bude do vlasů broukat ukolébavku,kterou pro mě napsal.
„Bello“řekl a pořád se mi díval do očí „musím se tě na něco zeptat,je to pro mě velmi důležité“odmlčel se,a podíval se z okýnka,já jsem přemýšlela co je tak důležité že kvůli tomu stojíme v půli cesty k němu domů,v půlce cesty za mojí rodinou. „Bello,Miluji tě,nejvíc na světě,jsi pro mě vším,a tak jsem se tě chtěl zeptat......Vezmeš si mě?“podíval se mi do očí,a já jsem byla ráda,že mě jediné nedokáže číst myšlenky,můj mozek totiž pracoval na plné obrátky a přitom křičel ANO,ANO,ANO…SAMOZŘEJMĚ ŽE CHCI,moje srdce bušilo jako zvon a říkalo tu stejnou odpověď.Podívala jsem se mu do očí,a cítila jsem že se mi oči zalévají slzamy,slazmy štěstí a řekla jsem „Ano,vezmu“.Jeho obličej se uvolnil,od chvíle kdy v mích očích viděl slzy,byl smutný,ale po mé odpovědí se uvolnil,a usmál se,i jeho oči se usmívaly.Byla jsem ráda že jsem udělala radost jemu,ale i sobě.Konečně k sobě budeme patřit,se vším všudy.Utřel slzy z mé tváře a dlouze mě políbil,byl to snad ten nejkrásnější polibek,byl plný citu,lásky,pochopení,radosti.Vyndal z kalhot krabičku,otevřel jí a v ní se skrýval krásný prsten,uprostřed s jením velkým diamantem,podívala jsem se mu káravě do očí,a on pochopil proč se tak tvářím a řekl „Nekupoval jsem ho,tenhle prsten dal můj otec mé matce když jí žádal o ruku,a já ho ted dávám tobě“,ulevilo se mi.Nechala jsem ho aby mi ho nalékl na prst.Pocit štěstí naplňoval celé auto.
Když jsme vystoupily z auta,vzal mě kolem pasu a vedl mě ke dveřím.Otevřel je a zároveň s tím se ozvalo tleskání,a výskání,Emmetův hluboký smích.Všichni se k nám hrnuli,a objímali nás.Esme byla šťastná,její obličej byl roztáhlý v úsměva objímala nas,a kdyby mohla plakat,tak by plakala jako o závod,Carlisle byl šťastný jako blecha,Alice poskakovala radostí a taky nás objímala ,Emmet mě zvedl a políbil na tvář,Jasper se usmíval a v očích měl jiskřičky a Rosalie,její reakce mě udivila nejvíc,se ke mně vrhla a objala mě.Všichni byly šťastní,když v tom se najednou ozval Carlisle a řekl,ať nás nechají se nadechnout a všichni jsme přešli na gauč.Poté co se všichni uklidnily,podívala jsem se na Alivi,a ve tváři jsem měla předstíraný výraz rozzlobení,ale Alice se na mě omluvně podívala,a řekla“Já jsme to nemohla vydržet,promiň mito Bello“já jsme se na ní usmála a řekla jí „Vždyť já vím,znám tě až moc dobře,a nezlobím se na tebe“.Alice se na mě usmála a mrkla na mě.Chvíli bylo ticho a v tom se Alice opět ozvala, „Budeš nás ještě dlouho napínat,nebo nám ten prsten konečně ukážeš?“a usmála se na mě.Oplatila jsem jí úsměv a zvedla ruku,všichni k ní střelily pohledem,a obdivovaly můj prsten.Zase se vše sklidnilo,všichni koukaly an mě a na Edwarda kterému jsem seděla na klíně,a který se na mě díval tím nekrásnějším pohledem.A opět to ticho prolomila Alice,musela jsem se usmát když jsem jí slyšela.“Taky kdy bude svatba?“zeptala se se zájmem,a ostatní jen přikivovaly.“No já nevím“.Alice se opět ozvala,co to takhle udělat o prázdninách,už budeme mít po maturitě ,a čím dřív tím líp“a mrkla na mě,usoudila jsem,že ví co mám za lubem.Tak jsem se podívala na Edwarda a ten řekla“Je to na tobě,do ničeho tě natlačím,ale také bych nerad dlouho čekal“a usmál se,ZASE tím křivým úsměvem a tak jsem se otočila na Alici a přikývla.Všichni explodovaly nadšením a do toho zase a opět promluvila Alice“Dovolíte mi,abych naplánovala vaší svatbu?“obličej měla plný očekávání a tak jsem se opět podívala na Edwarda a ten přikývl tak jsem se opět otočila na Alici a také jsem přikývla.Alice byla štěstím bez sebe,a pak řekla ,co takhle naplánovat datum na 21.července?Všichni se podívali na mě a na Edwarda a my oba jsme přikývli.Nadšení v tom pokoji bylo všudypřitomné,všichni se usmívaly,a když mě Edward postavil na nohy a řekl,že se jdeme projít,všichni byly trošku zklamaní,ale usoudily že teď potřebujeme trošičku soukromí.Vyšli jsme z domu,a Edward mě dlouze políbil ,pak si mě posadil na záda a řekl ať zavřu oči.Zavřela jsem oči,zabořila jsem obličej do jeho zad,a cítila jsem vítr který svištěl kolem nás,po chvíli to přestalo,a já jsem otevřela oči.Byly jsme na naší louce,Ewdard mě sundal ze zad,otočil se ke mně,podíval se mi do očí,a políbil mě,v tu chvíli jsme byly dvě nejšťastnější bytosti ve Vesmíru,točila se mi hlava,ale nechtěla jsem ho přestat líbat,a pomalu jsem si připravovala co mu večer řeknu…Bylo to nejkrásnější odpoledne v mém životě,na louce jsme si připomínaly,jak jsme se poprvé potakaly,jak mi tady ukázal jak se třpití,a přemýšlelí jsme o budoucnosti,v jeho náruči jsme se cítila bezpečně,víčka se mi klížila,on mi šeptal do ucha,a já jsem usnula..

Autor: KateAlice, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 2gether-3.díl: