Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » 17. kapitola - Jaká matka, taková dcera

09.12.2009 (16:45) • Casidy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1379×

17,Kapitola

,,Jenny?“ Vykulila jsem oči na svou spolubydlící

,,Ahoj,“ usmála se na mě provinile

Mamině nebyla Jennyna návštěva vůbec divná, Jenn bydlí dvě vesnice od nás, takže někdy spala ze soboty na neděli u nás a pak jsme společně jezdily na intr. Jenže dnes to bylo divný mě. Prostě si přijela jen tak, po  téměř 3 neděle jsem o ní neměla žádný informace, ani jednu pitomou esemesku.

Samozřejmě, že jsem ji pozvala dál, samozřejmě, že jsme se si padly do náručí, samozřejmě, že jsem ji nesprdla jak jsem si plánovala. Zalezly jsme si spolu do pokoje pro hosty, protože můj pokoj pořád obýval spící Bradley. Mamka nám přinesla čaj a přestala si nás všímat, čaj jsem uvítala, aspoň překryl můj kručící žaludek.

,,Nezlobíš se na mě viď, že ne?“ Spustila na mě, ale než jsem se zmohla na odpověď pokračovala:,,Chtěla sem se ozvat, ale táta prostě zase jednou přebral, no a znáš ho, ruplo mu v bedně a zabavil mi mobil, a víš jak já sem na to s pamětí, nevím pomalu kde bydlím, natož abych si pamatovala tvoje telefonní číslo,“ Stará dobrá Jenny, ta by ukecala i mrtvýho.

,,Co ti vlastně bylo?“

,,Já nevím, teda vlastně nikdo to neví. Dostala jsem vysokou teplotu, a zvracela jsem a to asi 9 dní v kuse, doktorka si pořád myslí, že jde o nějakou vyrózu, se kterou si moje tělo neumí poradit,“

,,Ale teď už seš v pohodě ne?“ ujišťovala jsem se

,,Né tak docela,“ zamračila se ,,teplotu mám pořád, ale už je mi vážně dobře,“ Ujišťovala spíše sebe než mě, o pravdivosti jejích slov.

Nedůvěřivě jsem se po ní podívala

,,Něco se semnou děje El, mývám návaly zlosti, z ničeho nic mě popadne strašná touha do něčeho praštit, něco zničit, nemůžu spát nebo spíš to nepotřebuju, vůbec nejsem unavená…Co se to děje El?“

Upírala na mě toužebnej pohled, ale já nevěděla jak jí pomoct, tím to bylo všechno ještě horší, koukat se na ní jak se trápí a nevědět proč

,,Ty musíš mít furt něco extra viď?“ Obě jsme se uvolněně zasmály

Rozhodly jsme se, že vzbudíme Bradlyho a společně něco podnikneme. Oznámila jsem náš plán mamce, nic nenamítala.

Ovšem klidná byla pouze do doby než jsem se zmínila o sestře, to vyletěla jako čertík z krabičky:,,o tý mi radši ani nemluv a jestli ji budeš ještě někdy krejt budeš si to po ní i uklízet“

Moc dobře jsem věděla o čem mluví, asi tak ve čtyři ráno bylo na chodbě hotový pozdvižení, vnitřně jsem doufala, že táta nebude mít chuť cokoli řešit, nebo by ten tejden tady byl k nevydržení… ostatně nemusel by, sám nedopadl líp.

Úkolu zbudit toho pařeza co chrní v mý posteli se zhostila Jenn, mě to bohatě stačilo v noci. Znali se dost dobře, Bradlyho časté návštěvy u nás na intru nebyly nijak výjimečné, když se mu prostě nechtělo do školy, sbalil se a ve čtvrtek jel k nám, a v pátek s námi zase domů.

Neměla jsem na jídlo ani pomyšlení, takže jsem vypila jen sklenici mléka. Mamka se po mně káravě podívala. Sama jedla jak tintítko, ale do nás toho chtěla vždycky nacpat jako bychom měli každou chvíli umřít hlady.

Sestra se vykolíbala z pokoje a pomalou chůzí scházela schody, jakmile však zahlédla mamku s nasupeným výrazem, přehodnotila plány a rychlostí blesku zapadla do koupelny. Uchechtla jsem se. I když v noci mi moc do smíchu taky nebylo.

,,Ell,“ zavřištěla Jenn, tak jak to umí jen ona: ,,Telefón,“… Zanechal jsem rozjímání a hrnula se do pokoje, mamčinu poznámku abych se nepřerazila jsem brala s nadhledem.

Volala Soňa…

,,Ahoj,“ pozdravila jsem tiše.

,,Proč šeptáš?“ udivila se spolužačka.

,,Já jen… no to je jedno, jak ti je?“ zaskočila mě.

,,Ujde to,“ začínala jsem přemýšlet, jestli to někdo nepřehnal a nedal Soně nějakej silnější prášek.

,,Super, ale víš po tom včerejšku,“ připomenula jsem jí, kdyby náhodou zapoměla.

,,Já vím, ale teď jsem doma víš, a daleko od toho všeho, takže je mi fajn.“

Probraly jsem spolu všechno, a já slíbila že pojedu do školy v sobotu, a do neděle přespím u nich. Taky žádná novinka. Hovor trval bezmála půl hodiny, takže jsem se nevyhla máminýmu lamentování, marně jsem se jí snažila přesvědčit, že hovor platila Soňa.

,,To je naposled, co jsem s tebou spal,“ oznámil mi Bradley a když se po něm tatínek, který se taky probral k životu, tázavě podíval, dodal: ,,v posteli.“

Jenn, která právě pila, se smíchy zakuckala a poprskala chudáka Bradleyho. Prohlásil, že jsme horší než motel, neboť se u nás nedá ani spát a ani najíst člověka nenecháme. A když po něm začal táta chtít za nocleh takovou sumu, za kterou by se musely stydět i v bílým domě, přestalo Bradlymu chutnat úplně.

Měla jsem tu naši trhlou rodinu ráda. Se vším všudy.

Spolu s Bradleym a Jenn jsem se vydaly na vlakové nádraží. Měli jsme v plánu jet do vedlejšího městečka. Ve vlaku jsem se konečně mohla Jenny pochlubit s úspěchem na konkurzu. Úspěch mi přála, beztak se konkurzu zúčastnila jenom kvůli mně.

Vlak se dokodrcal na zastávku a my se museli vyklidit, neboť dál nejel. Já s Bradleym jsme se tady vyznali dokonale, chodili jsme sem na základku a Bradley tady pokračuje i na střední. Cíl naší cesty byl prostý, místní hospoda. Byla to velká budova, ve které byla jednou týdně pořádána diskotéka.  Konečně jsem se mohla vypovídat ze všech problému co jsem ten týden nasbírala, a bylo mi po dlouhý době opravdu dobře, byla jsem s lidma, kterým jsem bezmezně věřila a věděla jsem, že mě neshoděj.

Ovšem pohoda byla jen do doby, než přišel muž zahalený, že mu skoro nebyl vidět obličej, nijak jsem se nad tím nepozastavila, venku je zima. Zato Jenn se vedle mě pořád ošívala a neustále visela očima na neznámého, až se ji Bradley ironicky zeptal, jestli si k němu nechce přisednout.

,,Nepůjdeme už?“ zeptala se a hrnula se ke dveřím.

,,Cože?“ udivila jsem se, ale taky jsem se zvedla.

,,Já… já nevím, mám z něho divnej pocit.“

Bradley protočil panenky, ale taky se zvedl.

Ve dveřích jsem se po onom neznámém otočila. Ty oči, byly červené.

Autor: Casidy, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 17. kapitola - Jaká matka, taková dcera: