Další krátká část. A takhle to odteď budu přidávat, kratší ale častějc:-D Jinak děkuju, že i po tak dlouhý době se k tomu někdo vrátil:-D
03.06.2009 (19:30) • Casidy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1178×
10,Kapitola
,,Nic mi není“, ujišťovala jsem asi po desátý ty tři. ,,S nízkým tlakem mám problémy odjakživa, půjdu si nahoru pro kafe!“ S obavama jsem se postavila, ale hlava se mi už netočila, takže jsem se pomalu vydala do druhého patra.
,,Ale automat je i tady dole!“ Promluvil Edward. Bylo to vlastně úplně poprvé co promluvil přímo na mě. Bylo zvláštní slyšet jeho hlas. A ten jeho pohled, díval se mi přímo do očí, úplně mě rozhodil.
,,No...já se ráda projdu,“ plácla jsem první blbost, co mě napadla a rozpačitě se usmála. Pravý důvod proč jsem chtěla jít do horního automatu byl prostý. Potřebovala jsem svoji Antistresovou krabičku, kterou jsem si schovávala přesně pro takové chvíle ve skříňce. Kouřit jsem začala už na základce a od té doby mě to chytlo. Nejsem zavislá a kdybych chtěla přestat, přestanu. Problém je v tom, že přestat nechci.
S kafem a cigaretama jsem se přemísila na dámské záchodky. Všechno co se ráno stalo, mi připadalo strašně vzdáleně, ikdyž je teprve 11 hodin. S počtem vykouřených cigaret jsem byla víc a víc uvolněnější. Krabičku jsem zabalila do černýho pytlíku na vložky a vyhodila ji do koše. Vytočila jsem Sonino číslo, ale ozval se mi pouze záznamník. Ani jsem se jí nestihla pochlubit úspěšným konkurzem. Utřela jsem si rozmazané oči a vydala se zpět ke Cullenům. Hned na chodbě mě, ale zastihla třídní Tripová se zarudlýma očima od pláče. Měla naši třídu ráda, muselo ji to hodně rozhodit.
,,Jak je na tom slečna Soňa?“ Zeptala se mě a očima těkala ze strany na stranu, jakoby čekala, že vrah je tu pořád někde schovaný.
,,Né moc dobře, řekla bych,“ v očích se jí zaleskly slzy, dnes určitě né první.
V přízemí na ni zavolal ředitel
,,Doktor Cullen slíbil, že vás odveze na ubytovnu, každou chvílí by měl být tady, počkejte na něho v jídelně.“ stiskla mi rameno a odešla za ředitelem, který se bavil s nějakou mladou dívkou, která určitě nechodila k nám na školu.
Dala jsem na učitelčinu radu a šla čekat do jídelny, kde jsem si dala druhý kafe. Docela by mě zajímalo, jestli je doktor Cullen ten pěknej blonďák. A byl to on, přišel po deseti minutách úplně zmoklej. Začala jsem pochybovat o pravdivosti učitelčiných slov, protože všichni Cullenovic se beze slov zvedli a opouštěli jídelnu.
Až na Edwarda, ten se ve dveřích zastavil a zeptal se?,,Jedeš?“
Autor: Casidy, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek 10,Kapitola-Jaká matka, taková dcera:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!