Taková úvodovka, vesměs se tam nic moc neděje
17.03.2009 (18:38) • Casidy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1666×
Přesně v 19:00 se ozval zvonek. Však si taky dneska dává na čas. Pomyslela si Casidy, když s malou Kelly v náručí, otevírala domovní dveře.
,,Omlouvám se, vím, že jdu pozdě!“ Spustila paní Masenová, jakmile Casidy spatřila.
,,Nic se nestalo, hlavně, že jste tady,“ zářivě se usmála a podávala Kelly do nastavené náruče její matky.
,,Mohla byste zase zítra.....“ začala paní Masenová, ale Cas ji přerušila:,,No vlastně zítra se mi to nehodí, manžel se vrací ze šlužební cesty a musím toho spoustu zařizovat.“
,,No nevadí, už takhle nám hodně pomáháte,“ podala Casidy ruku a povzbudivě mrkla na dceru:,,Snad to nějak zvládnem?!“
Casidy se dívala za vzdalujícím se autem dokud jí nezmizelo za kopcem i na takovou dálku slyšela myšlenky velmi mladé matky. Nezlobila se na Casidy, měla pochopení pro mladé lidi, sama nebyla jiná. Pak se posadila do kuchyně a čekala, co se bude dít. Byl tu, ona ho cítila. Seděla nehybně, oči měla zavřené, plně se soustředila. Nemohla ho vidět, ale přesto přesně věděla, kde stojí. Neviděli se 14 dní, a přesto si nemohli odpustit tuto hru, brali to jako rytuál. Chadův dar byl neviditelnost, Casidy si zase ,,libovala,, v cizích myšlenkách, dokázala je číst, ovládat a dost často toho využívala, především pokud mělo v jejím blízkém okolí dojít k hádce. A právě proto věděla, kde její druhá polovička stojí. Snažil se mít čistou hlavu, na nic nemyslet. Casidy ho schválně přešla, ráda si s ním hrála. Chad už svoje myšlenky neovládal, Cas si v něm četla, jako v otevřené knize. Když Chad začal myslet na to, že už ví jak na ní, skočila mu na záda a začala se hlasitě smát. Přetočil si ji do náruče a zavčel, věděla, že se nemá čeho bát, jeho oči měly barvu karamelu. Pevně ji chytil, zabořil obličej do jejích vlasů a vyběhl s ní schody do ložnice.
…,,No dovol, tak já se tady pokouším plnit manželský povinnosti a ty mi začneš vyčítat, že jsem zničil postel?“ ,,A vůbec,“ pokračoval, když se nedočkal odpovědi:,,nepříjde mi, že za ukopnutý opěradlo můžu já,“ Cas tento argument nepřekvapil, moc dobře věděla, nad čím přemyšlí. S úsměvem se k němu přitulila:,,Jak bylo v Africe miláčku?“ Hádka byla zažehnána.
,,Slunečno, přes den jsme museli bejt zavřený v hotelua v noci jsme běhali po okolí, jednou jsme narazili na skupinu slonů........víš po tý stravě, po těch malejch veverkách, nebo co to tam všude běhá, jsme byli všichni tři hladoví a jejich krev........ po třech měsících jsem si připadal maximálně pod kontrolou,“ musela jsem se usmát, když mi se snažil na všechno si vzpomenout, abych o nic nepřišla. ,,Zůstali jsme tam, nemuseli jsme se bát, že nás někdo uvidí za světla. Miley s Taylorem se čas od času ztratili a já měl čas od času přemýšlet, že bych bez tebe nemohl existovat......no a pak přijedu a ty mi vynadáš, že jsem zničil postel...Cas ho nenchala domluvit:,,a jak bych mohla já existovat bez tebe?
Autor: Casidy, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek 1,Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!