Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Předsevzetí od EleanorBrandst

02.01.2013 (09:45) • souteznipovidky, EleanorBrandst • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 3× • zobrazeno 1664×

Článok je ponechaný v pôvodnej podobe, bez opráv. 

EleanorBrandst - Předsevzetí

Aro zamračeně seděl na svém ohromném tvrdém trůně a přemýšlel o nadcházejícím roce. Jako každý rok hledal něco, v čem podle sebe nebyl dokonalý, aby si danou věc mohl vzít jako předsevzetí. Cílem bylo pokusit se ji změnit k lepšímu. Ale ne pokaždé se mu něco takového podařilo. Problém byl v tom, že ho napadaly věci, kterými by na sebe pouze upoutal pozornost celého světa.

Za jednu z nedokonalostí považoval, že v jeho královském městě nesněží, a nějakou dobu přemýšlel nad tím, jak sníh do Volterry dostat. Napadala ho jedna varianta, jak docílit vyřešení této nedokonalosti, ale získání toho nadaného Egypťana, který byl spojencem Cullenů, by bylo nad míru nebezpečné a zároveň nezodpovědné, protože by z toho byly jen problémy s Culleny. Sice se mu do vládnutí nevměšovali, ale se všemi za jejich pomoc při Arově zastavení mají dobré vztahy. Aro musel mít z jejich spojenectví respekt. Sice ho to nehorázně štvalo, jenže dokud měli po boku tolik nadaných, neměl šanci nerozpoutat třetí světovou válku.

To mu totiž stačilo jen jednou. Ano, máte recht. Aro mohl za první světovou válku, protože nechal zneškodnit Františka Ferdinanda d’Este. Prostě mu nevyhovovalo, jak vládne.

Copak mohl tušit, že se rozpoutá takové peklo a on potom bude muset na několik let po válce vyhlásit embargo a nutit upíry, aby se stravovali zodpovědně a nezabíjeli lidi z požitku, ale pouze jen z hladu.

Jenže tahle vyhláška se moc neujala a jemu nezbývalo nic jiného, než zaútočit na armády upírů tvořící se po celém světě. Nemohl dopustit, aby na jednoho upíra na zemi zbylo méně jak sto lidí na hlavu. Bál se tenkrát jednu dobu hladovění. Takže kvůli sněhu nic podobného neměl v plánu provádět.

A tak byl zase ve slepé uličce. Nikdy nepochopí, jak mohl kdysi dobrovolně souhlasit s tímhle lidským zvykem – s Novým rokem si dát nějaké předsevzetí. Znáte to. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Volturiovi se už několik let snaží aspoň k Novému roku o nějaké vylepšení, ať je jakéhokoliv ražení. Každý Volturi, vládce či člen gardy, má za úkol něco vymyslet. Ale letos ho za boha nic nenapadalo.

Z jeho přemýšlení ho vyrušila garda přivádějící novorozeného upíra, kterého stvořitel nepoučil o základních věcech ve světě upírů. Udělal v jedné vesnici na severu Itálie naprostou paseku.

Nechal by ho rovnou zničit, ale chtěl z něj dostat, kdo mu takovou nezodpovědnost provedl, aby za to dotyčného pořádně potrestal. Líně vstal ze svého křesla a s uklidňujícím tradičním proslovem, že se vlastně nic neděje, vzal ruku novorozeného do své. Se svým darem, čtení všech myšlenek, které jste kdy měli, se ponořil do hlavy upíra.

Čekal obvyklou rutinu, když se zrovna dostal k jeho posledním vzpomínkám. Najednou viděl, jak novorozeného vedli do síně a jeho první dojmy z Ara. Novorozený neměl tušení, jakou schopností vládl, takže si nechal pustit svoje myšlenky ze řetězu.

„Ježiš, proč mě vlečou k tomu tlustýmu praseti?“ pomyslel si, jakmile vládce spatřil. Aro při těchto jeho myšlenkách zpozorněl, a tak se soustředil pořádně i na jeho ostatní myšlenky.

„Teda, nevěděl jsem, že upíři jsou na tom jako v knize Farma zvířat. Taky jim vládne prase s rypákem.“ Orwella Aro četl a z jeho přirovnání zrovna nadšený nebyl, protože občas z myšlenek ostatních viděl, že o jeho vládě někteří pochybují, ale přirovnávat ji ke komunismu ho téměř urazilo a měl chuť hned novorozeného rozsápat.

„Zabít,“ rozkázal najednou a Felix si ho vzal do parády. Aro byl po této seanci velmi zamyšlený, protože v hlavě měl hlavně jedno - tlustý prase. Nemohl uvěřit tomu, že ho k němu dotyčný přirovnal. Opravdu tak vypadá?  Věděl, že ho pro dnešek už žádná povinnost nečeká, proto se odebral do vlastních komnat před zrcadlo, kde se otáčel jako primadona. Vždycky býval hubený muž, hezky stavěný, svalnatý a najednou ho někdo označoval tlustým prasetem? Svlékl si košili a sám trochu posuzoval, zda se za ta staletí něco změnilo. Ale nemyslel si to. Upíři se přece nemění. Jsou zastaveni v čase. Ztuhlí jako kámen. Tak jak by mohl ztloustnout? Že by to bylo stravou? Možná to je tím, že má nejradši baculaté turisty, kteří jsou dobře živení. Jenže co s tím?

Pro jistotu ještě vytáhl fotky za dob prvních fotoaparátů a porovnal je s nynějšími a najednou to viděl. Jak mohl být tolik slepý? Musí se k tomu postavit čelem.

Aro se podíval na hodinky a šel se oblékat na slavnost. Blížil se Nový rok a nejvyšší hlavy z Volterry mají za hodinu sraz, aby vyslovily svá předsevzetí. Aro najednou věděl, co jim tam řekne, ale průšvih byl, že neměl tušení, jak se léčit. Očekával však, že někdo z nich mu poradí.

Asi poprvé, co byl po nějaké době nervózní. Jelikož musel před ostatními přiznat jeden ze svých nedostatků. Přiznat si ho byla makačka, ale přiznat ho před ostatními byl level, který se mu moc nezamlouval.

Když docházel do jednací síně, byl rád, že se tyhle schůzky před koncem roku staly soukromými. Tedy aspoň potom, co měl Caius v plánu oznámit, že se bude chtít ujistit o tom, že jeho prioritou jsou opravdu ženy. V ten den měl Aro štěstí a dotkl se Caia dřív, než to stihl vypustit na veřejnost. V rychlosti sezení uzavřel a prohlásil ho tím dnem za soukromé. Caiovi pak řekli, že testovat svojí orientaci má co nejtajněji, aby ho pak jeho manželka nechtěla upálit.

A tentokrát musel s nepříjemnou věcí ven on. Vkročil rázným krokem do místnosti a posadil se. Nervozita se šířila všude kolem něj. Marcus s Caiem si ho starostlivě prohlíželi, ale rozhodli se, že budou trpěliví. Asi poprvé, co byli na jeho novoroční slova opravdu zvědaví.

„Nebudeme to dlouho protahovat. Marcusi, vyklop to. Já své vyslovím poslední, protože ho budeme asi řešit nejdéle,“ rozhodl Aro.

„Chci se naučit lyžovat,“ vypustil na svět Marcus a Aro měl chuť protočit oči, protože tušil problémy.

„Proč?“

„Potkal jsem nedávno dívku a ta před tím, než jsem ji vycucl, vyprávěla, jak by raději byla někde v Alpách a lyžovala. Že prý ten pocit, když se řítím z kopce, musím zažít. A já bych to rád zkusil.“ Na chvíli se odmlčel. „Pronajmu si někde celý kopec, abych neudělal žádný průšvih,“ zasvětil je. Když Aro poslouchal Marcusova slova, usuzoval, že se z nich stávají asi senilní blázni, kteří se snaží omládnout. Ale pořád lepší lyže než snowboard. Nějak si totiž Caia nedokázal představit v tom husťáckém oblečení, které k tomu bylo v módě.

„Dobře, tohle si nemůžeme nechat ujít,“ ujal se slova Caie, který naposled viděl poslední pokusy boje Marcuse minulý týden. Spousta upírů vědělo, že ačkoliv je Marcus všechno, není vůbec jako upír pohyblivý. Tuhle švandu si prostě nemohl nechat ujít.

„Caie, teď si na řadě ty,“ vyzval ho Aro.

„Chci si zahrát prince v pohádce.“ Ara jeho přání překvapilo, ale napadla ho hned jedna hlavní otázka:

„Jakého?“

„No, hezkého, jakého jiného?“ ohradil se. Marcus se začal nahlas smát.

„Hodného nebo zlého?“

„Aha, já bych nejradši zamilovaného.“

„Takže tak trochu blbečka,“ doplnil ho Marcus a Caius se na něj zle zašklebil.

„Ty jsi zase koukal moc na televizi.“ Ale Aro se rozhodl, že mu přání splní. Bude to taková kultovní pohádka pro upíry. Sám by si totiž jednou chtěl zahrát vychytralého sluhu. Konečně se dostalo na řadu na něho.

„Už nějakou dobu ve vašich myšlenkách čtu, že si mnoho z vás myslí, že jsem ztloustl. Snažil jsem se vaše tvrzení dlouho ignorovat, ale dneska tomu dal ten novorozený upír poslední kapku. A já se prostě nenechám označovat tlustým prasetem!“ Marcusovi ani Caiovi nebylo do smíchu, protože se začínali bát následných poprav. Představa, že bude chtít popravit každého, kdo si jen kdy něco takového pomyslel, zaváněla vybitím celé Volterry. Všichni si to totiž mysleli a nejednou spolu řešili, jestli je možné, aby upír ztloustl. Jenže po několika diskuzích se shodli na tom, že ano, jelikož Aro pořád nejradši papá tlusté cizince. Prý Němci ani Američani nejsou k zahození, proto se v posledních letech zaměřuje na cizince z obézních táborů. „A tak jsem se rozhodl, že se pokusím zhubnout,“ vyslovil po dlouhém úvodu a Caiovi s Marcusem málem spadla čelist až k zemi. Po dlouhé době slyšeli od Ara jakékoliv nepříjemné přiznání na svůj vlastní účet.

„Ale jak chceš zhubnout?“ zeptal se ještě lehce vykolejený Marcus. Uvažoval nad tím, jestli by si náhodou neměl vzít podobné předsevzetí. Ale bude lepší, když ještě chvíli počká, až jak tahle situace dopadne s Arem.

„Na radu jsem se chtěl zeptat vás. Napadá vás něco?“ Všichni tři se na chvíli tiše odmlčeli, dokud si nepovzdechl Caius:

„Mě napadá jen jediné slovo a to – vegetariánství.“ Už jen při zmínění se mohl Aro osypat, protože tušil, že tahle varianta by měla být určitě účinná.

„Co nejprve zkusit jíst jenom hubené lidi? A vynechat ty buclaté?“ ozval se jako záchrana z nebes Marcus.

„Hm, tenhle návrh se mi líbí. Takže to uděláme následovně,“ rozhodl se a doufal, že tahle cesta bude fungovat. Stát se vegetariánem se mu prostě nechtělo. Srnky mu prostě nevoněly.

…

Už dva měsíce mu Heidi vodila jen samé vyhublé lidi a nic. Už mu ani nechutnali. Tiše slintal už při myšlence na tlustého turistu. Být na dietě bylo hrozné. Jenže tahle cesta moc nefungovala a schylovalo se k jedinému – vegetariánství.

„Vím, co tě trápí,“ vyrušil ho z myšlenek Marcus. „Nezhubnul si. Víš, trochu jsem nad tím přemýšlel a podle mě by to chtělo doktora.“       

„Cullen mě bude nutit do vegetariánství.“

„O tom jsem ani nemluvil. Spíš bys s ním mohl rozebrat, jak je možné, že jsi ztloustnul. Co si myslí, že je příčinou, a jestli jsme ti poradili dobře. Je to doktor s dlouholetými zkušenostmi. Třeba bude vědět něco víc.“

Aro váhal, ale moc dobře si byl vědom, že Carlisle je jeden z nejlepších odborníků na medicínu, ať upírské či lidské.

„Máš pravdu. Měl bych ho navštívit.“

…

Aro se blížil s gardou ke Cullenům, a bylo mu jasné, že tam na něj bude čekat přivítání. Alice Cullenová určitě všechny připravila na to, co po Carlisleovi bude chtít. Jen doufal, že nějaké to řešení třeba mezitím našli.

Černá limuzína zastavila před vilou Cullenů a Aro s vážnou tváří vystoupil. A jak jinak, stál tam uvítací výbor. Za Arem se seřadila malá cestovní garda, kterou sebou vzal (Jane, Alec a Felix). Dva metry od Cullenů se všichni seřadili a jediný, kdo pokračoval dál, byl Aro.

„Vítej,“ vykročil proti němu Carlisle. „Tvůj zdravotní stav jsem už začal řešit.“ Aro mu pokynul a přijal jeho nabízenou ruku, díky čemuž viděl, co na něj v dalších dnech připravují.

„Takže jak vidím, dáváš mi na výběr z několika možností, ale podle naší drahé Alice bude nejrychlejší, když čtrnáct dní budu jako vegetarián, a Emmett mi bude dělat trenéra na fyzičku. Jediný problém bude v mé výdrži.“ Chvíli se zamyšleně odmlčel. „Přesně tomuhle jsem se chtěl vyhnout, ale jak koukám, moc na výběr nemám.“

„Aro, nelíbí se mi, že by ses měl živit zvířecí krví,“ ozvala se Jane.

„Drahá Jane, chtějí mě napumpovat srnčí krví, protože obsahuje nejméně tuku. Ta by měla vytlačit všechnu lidskou krev z mého těla a lehce zjednodušeně řečeno mě trochu odfouknout. Jsem podle všeho vevnitř znečištěný a potřebuji vyčistit,“ vysvětlil Aro ostatním a ti se na něj pochybovačně dívali, jenže se mu neodvažovali postavit. Tahle posedlost hubnutím už je začínala unavovat. Tajně museli chodit na baculatější turisty při misích, aby Ara neprovokovali, takže nejvíce to odnášela Jane, která podávala Arovi zprávy.

„Já si ale na vegetariána čtrnáct dní hrát nebudu,“ oznámila mu Jane a Aro pochopil, že v dalších dnech číst její myšlenky nebude.

„Chápu.“

„Tak konec tlachání a jdeme na věc, ne?“ ozval se Emmett. Aro tušil, že tohle je začátek mučení. Ale bez keců se podřídil. Předsevzetí je předsevzetí.

…

Aro se nadechl a vůně, kterou měl lovit, se mu vůbec nelíbila.

„Nesoustřeď se na vůni. Jen na tlukot srdce,“ radil Arovi Jasper, aby mu ulehčil lov.

„Nebude to nic příjemného, viď?“

„Zaženeš hlad. Furt lepší než verze, kterou jsme před tebou zatajili, protože by měla katastrofické následky.“

„Ven s tím.“

„Edward navrhoval, abychom tě nechali vyhladovět. Ale Alice viděla, že při prvním vypuštění bys zmasakroval první vesnici, která by ti přišla do cesty.“ Aro vyhodnocoval každé jeho slovo a uznal, že Cullenovi jednali uváženě. Zjišťoval, že se od nich má ještě co učit. Pohled mimo jeho obvyklou společnost by mu mohl dát nový nadhled nad životem. Odložil své myšlenky někam do dálky a zaměřil se na tlukot srdce. Rozběhl se a instinktivně se zakousl. Tahle část úkolu byla celkem jednoduchá. Ale největší šok byl, když se mu začala postupně vlévat do pusy krev chutnající jako něco, co pro něj vlastně nemělo ani chuť. Byla to jen jaká si tekutina plnící jeho ústa. Jenže ho dorazilo to, co přišlo při prvním polknutí – srnčí chlupy. To už nevydržel a krev vyplivnul.

„Humus!“ zanadával.

„Jo a lepší už to nebude.“

„Přišel jsem předčasně do pekla!“

…

Aro seděl sklesle na útesu a uvažoval o tom, že od toho všeho skočí do moře a uplave. Alice Cullenová měla pravdu, nebude mít výdrž. Ačkoliv si to před tím nebyl schopný připustit, teď ano. Letošní předsevzetí už nebylo pouze o tom, jestli zhubne, ale spíše o tom, že si musel přiznat, že ne vše dokáže.

„Můžu?“ vyrušil Ara z rozjímání Carlisle.

„Máš pro mě další medikaci, kterou na mě chceš aplikovat?“ Carlisle se jeho slovům pousmál, ale nic takového za lubem neměl.

„Ne, spíš si s tebou chci promluvit.“

„A o čem?“

„O tom, jestli ti tohle za to stojí.“

„Cože?“

„Prostě si myslím, že by ses neměl trápit. Jestli jediná věc, která ti momentálně na tobě vadí, je názor ostatních, dej od toho ruce pryč. Pokud se cítíš jinak šťastně, nezáleží na tom, jak vypadáš, ale na tom, že se cítíš spokojený. Máš lidi, kteří tě milují, svou oporu? Svou rodinu? Tak těm je jedno, jak vypadáš. Mají tě rádi takového, jakým jsi.“

„Ale jsem panovník.“

„A Alice ti vybere takové oblečení, abys tlustě nevypadal.“

„Víš, asi bych měl odtud opravdu vypadnout. Začínám ti závidět. Inspiroval jsem se tu. Místo svého zjevu bych měl více vytvářet rodinu. Jen nevím jak.“

„Hodně ses tu za poslední týden přiučil. Zkus to využít.‘

„A případně ti zavolám o radu. Úplně jsem zapomněl, jaké je tě mít při ruce.“ 

„Víš, že jsi tady vítán. Teda jako vegetarián,“ dodal Carlisle a Aro se začal na celé kolo smát.

„Myslím, že mě tu dlouho neuvidíš.“

„Taky si myslím.“   

Autor: souteznipovidky, EleanorBrandst, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Předsevzetí od EleanorBrandst: