Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Pohádka v duchu Stmívání podruhé od Blotik

24.12.2011 (09:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 11× • zobrazeno 2416×

Edit: Článek je ponechán v původní podobě.

Vánoční ‚skřítci‘

„Já bych se tak ráda koukal do Paříže,“ povzdechla si Alice jednoho prosincového

večera. „Jen si představte všechny ty obchody, a salóny… To by byl ráj.“ Rose ihned přiběhla

k ní a sedla si.

„To já bych zase jela do Milána, kdybych mohla. Nebo do Prahy. Všechny ty módní

přehlídky, ty kostýmky a šaty a třička… Třeba by mě taky vzali na pár dní,“ zasmála se.

„Tebe vždycky,“ přisvědčil Emmett, který se záhadným způsobem objevil spolu

s ostatními v obýváku a sedl si vedle Rose. Ta ho jenom pohladila po stehně a on se tomu

zasmál.

„Taky se ráda přidám ke snění. Já bych s Carlislem jela na můj ostrov. V tuto dobu tam

musí být překrásně. Ani ne horko, ani ne chladno. I když, komu z nás to vadí,“ zahuhňala

se. „Carlisle by si aspoň odpočal od práce.“

„Ale já nejsem přepracovaný,“ bránil se z pracovny právě zmiňovaný.

„A proč teda nepřijdeš sem k nám a jsi v pracovně?“ opáčila Esmé.

„Promiň, ale zrovna jsem asi na něco káp, tak to potřebuju dodělat. Ale do hodinky jsem

dole,“ slíbil a potom už bylo slyšet jenom zvuky jako „Teda!“ nebo „To je úžasné!“

„Tak to vidíte,“ postěžovala si Esmé.

„Já bych se asi jela podívat do Jacksonvillu. Zavzpomínat na dětství a tak. Nessie a Edovi

bych tam ukázala všechny své skrýše. Myslím, že by je to mohlo zajímat,“ přidala se Bella.

Jediná Nessie nic neplánovala. Koukala se zaraženě z tety na mámu, z mámy na babičku a

z babičky na druhou tetu a nemohla pochopit, jak můžou plánovat nějaké dlouhé cesty. Vždyť

se blíží Vánoce a oni chtějí jet pryč, od sebe. Rodina by měla být v tu dobu pohromadě.

„Vy chcete jet pryč? Když se blíží Vánoce?“ ozvala se Nessie.

„Ty jsi šikulka, to je skvělý nápad. Myslím, že už každého omrzelo slavit Vánoce stále

stejně. Tento rok bude změna. Zažijeme dobrodružství každý sám,“ reagoval na její otázku

Edward, ale neodpověděl jí. Nessie sama pro sebe kroutila hlavou a ihned běžela k tátovi.

Sáhla mu na ruku a ukázala to, co si přála, aby viděl. Bála se, že by ji nesledoval přes tu hordu

myšlenek, které byly, jak Nessie tušila, nadšené. Ukazovala mu minulý rok, kdy byli všichni

pohromadě a oslavovali Vánoce. Smáli se, popíjeli zvířecí krev a Nessie s Jacobem ujídali

úžasné jídlo připravené samotnou Esmé. Do večera bylo pryč. A o to všechno se teď chtěli

připravit? Chtěli všechno zmeškat a rozdělit se? Jako kdyby jim slovo rodina nic neříkala.

„Ness, neboj se. Vždyť to jenom zkusíme. Je to jenom jedenkrát. Slibuju, že příště už

budeme Vánoce slavit zase spolu, dobře?“ uklidňoval ji Edward. Nessie se ublíženě podívala

po ostatních, ale nic neřekla. Potom se otočila zpátky k Edwardovi a ukázala mu to znovu.

Tentokrát se na něho dívala naštvaně a nechtěla jít pryč, dokud to nepochopí a nerozhodne se,

že nikam na Vánoce nepojede a zůstanou všichni spolu.

„Nessie, myslím, že jsme se všichni dohodli. Vážně až příští rok.“ Nessie měla na

krajíčku a běžela do pokoje, aby ji nikdo neviděl.

„Tak teď jsi to podělal,“ oznámil Edwardovi Jacob.

„Hele, ty do toho moc nemluv. Všichni souhlasili. A jestli chceš, tak tě vezmeme

s sebou,“ nabídl mu, aby nějak změnil téma.

„Jo, díky, rád pojedu, ale nemysli si, že ti to jen tak odpustím. Jsem hodně zvědavej, jak ji

uklidníš,“ založil si ruce na hrudi a posměšně se na něho podíval. Edward jenom protočil oči,

ale podle Nessiiných myšlenek usoudil, že by to nebyl nejlepší nápad. Raději si sedl k Belle a

všichni se začali bavit o něčem jiném. Nessie mívá často takové nálady, pomyslel si Edward.

Mezitím si ona nahoře sedla na postel, zkřížila si ruce na prsou a zakabonila se. Všichni

jsou hloupí, nikdo ji neposlouchá a navíc nikdo neví, že bude těžší pro Ježíška je najít, když

budou všichni úplně jinde. Přála si, aby jim to Ježíšek nějak zkazil, aby se vrátili a byli

všichni společně. Přála si, aby je mohla vzít jako malé panenky a uvěznit ve svém domečku,

aby nikam nemohli, nebo je aspoň odnést domů v den Vánoc. Pak by už nic neplánovali

narychlo.

Vyskočila ven oknem a šla se proběhnout do lesa. Cestou rozbořila zahrádku Esmé,

protože i ona ji zklamala, a vylezla na strom, kde zůstala. Doufala, že když ji nenajdou, nikam

nepojedou. Tak by je aspoň donutila zůstat.

Doma už Alice zařizovala letenky na noční let a všichni si balili základní věci. Jacob

odběhl domů, aby udělal to samé.

„Tak zítra odlítáme. Všechno je zařízeno. Bello, neboj, počasí vám vyjde, takže se

nebudete muset schovávat,“ ujistila je. „No a my ostatní to samé. To budou konečně Vánoce.

Takové, jaké jsem si už dlouho přála. Všechno to nakupování a masáže. Věřím, že v Paříži to

bude jen to nejlepší. Už abych tam byla,“ zatleskala nadšeně.

Paříž

„Jaspre, podívej se na to všechno okolo. To je nádhera,“ objala ho Alice. Byla nadšená

ze všech světélek, tolika různých obchodů a dokonce i z hotelu, který si pronajali. Byl to ten

nejlepší z nejlepších a Jasper chtěl pro Alice jenom tohle. Když viděl, jak je šťastná, cítil se

tak dvojnásob. Jednak cítil její emoce, a jednak ji miloval.

„Zlato, tohle je město lásky, to nejromantičtější na světě, co kdybychom zjistili, jestli je

to pravda?“ usmál se na ni ďábelsky. Alice souhlasila a vzala ho za ruku. Na nákupy přece

můžou jít i další den.

S novým dnem přišlo i nové nadšení do nakupování a Alice ho musela využít. Jenže je

potkalo malé neštěstí a přes den svítilo slunce, jako kdyby chtělo všechno spálit. Alice musela

trčet doma a nevěděla, co dělat. Proto trochu kontrolovala budoucnost Ara, jestli se někde

nechystá, nebo snad něco nechystá. Všechno probíhalo v klidu. Jediné, co ji trošku zaráželo,

že viděla jen útržky budoucnosti ostatních. U Belly a její skupinky by to čekala, protože občas

museli být s Jacobem, nebo aspoň Nessie, takže je by nemohla vidět pořád. Ale co Esmé

s Carlislem a Rose s Emmem. Ti neměli žádný důvod. Jejich budoucnost viděla, neobávala se

proto, že by byli mrtví nebo něco takového, jenom se jí to nechtělo líbit. Stále se spoléhala na

svůj dar, který teď nějak selhával.

Jasper ji musel celé odpoledne uklidňovat. Nakonec to nevydržela a každého obvolala.

„Esmé?“

„Ano, Alice?“ ozval se jí tichý hlásek Esmé.

„Děje se něco?“

„No, děje, ale myslím, že to by tě nezajímalo.“

„Aha. No, vaše budoucnost se mi ztrácí. Vidím Vás jenom občas. Vážně tam nejsou

nějaké problémy nebo tak něco?“

„Neboj se, Alice. Všechno je v pořádku. Pokud by se něco dělo, dáme ti vědět,“ uklidnila

ji.

„Fajn.“ Alice položila a zavolala druhé osobě.

„Rose? Děje se něco divného? Neobvyklého?“

„Proč by mělo? Jenom se dneska nekonala žádná přehlídka,“ postěžovala si Rose.

„Zlato, pojď ke mně,“ zavolal zdálky Emmett na Rose.

„No, myslím, že vás nechám tak, jenom bych chtěla oznámit, že mi vaše budoucnost

občas mizí. Pokud by se něco dělo, tak mi prosím dejte vědět, ano?“

„Jas…“ Rose zavěsila a ani nečekala, až dopoví celé slovo. Alice nad tím zakroutila

hlavou, ale byla spokojená. Všichni se chovali normálně, tak proč se jí to stává? Copak je její

dar vadný? Něco se s ním stalo nebo o něho přichází? Doufala, že ne. Nevěděla, co by si bez

něho počala.

Z přemýšlení ji vytrhl Jasper. „Lásko, slunce už zalezlo.“ Alice se podívala ven a

opravdu, venku nebylo po sluníčku ani stopy. Dokonce se už pomalu stmívalo, takže měli

jistotu, že už ani nevyjde. Aspoň ne na dlouho.

Alice ihned vstala, vzala si kreditní kartu a klíče od auta a už jí nebylo. Jasper si jenom

povzdechnul a pomyslel si, že ji i přes to všechno miluje. Zamknul hotel a běžel za ní.

Představoval si, že tohle budou ty nejlepší Vánoce ze všech. Jenom oni dva, sami, v luxusním

hotelu, který nepotřebovali, a Alice šťastná.

Opak byl pravdou. Alice chodila po obchodech a nestačila věřit, jak se jí může stát něco

tak nemyslitelného.

Zrovna si zkoušela úplně nádhernou halenku, když k ní přišla jedna holka a francouzsky

na ni promluvila: „Slečno, vy asi nemáte vkus, co? Tohle už je passé, nosilo se to tak dva roky

zpátky. Ale jestli chcete poradit, třeba by vám sedělo tohle,“ a ukázala na nějakou jinou. Ta

se ale nelíbila Alice, jenže to té holce nemohla říct, neboť byla úplně strnulá tím, co slyšela.

Jak jí někdo může říct, že nemá vkus? Vždycky sledovala poslední módu a o každém novém

modelu věděla mezi prvními. Ta holka ji tu halenku strčila do ruky a ještě zavolala: „Nemáte

zač.“ Alice na nic koukala stále s otevřenou pusou.

„Co se děje, lásko?“ zeptal se jí Jasper. Alice vyskočila leknutím a zamračila se na něho,

aby ji nelekal. On se jenom divil, že ho neslyšela, ale nechal to tak.

„Víš, co mi právě ta holka řekla? Že nemám vkus, představ si to,“ začala se tvářit

zkroušeně. Jasper ji trochu uklidnil a povzbudil tím, že ta holka se asi do obchodu dostala

podruhé za život a že vůbec nevěděla, o čem mluví, protože jediný expert je tu Alice.

Další neuvěřitelnou věcí bylo koupení šatů, které se Alice tak líbily, že si k nim rovnou

koupila i lodičky a převlékla se na záchodě. Dívala se a říkala si, že kdyby ji teď ta holka

potkala, určitě by pukla závistí, protože teď vypadala opravdu skvěle. Ještě se na sebe jednou

koukla a pak uznale pokývala hlavou. Vyšla ze záchodů a ukázala se Jasperovi. Ten řekl, že

vypadá úžasně a Alice měla zase lepší náladu.

Pak uviděla v davu tu holku a řekla si, že se jí teď ukáže, aby viděla, jaký smysl pro módu

má. Prošla kolem ní a ta holka nejdřív mlčela a dívala se na ni, jakmile ji ale minula, začala

se smát. Alice se na nic udiveně podívala a nechápala, co tím sleduje. Ta holka ukázala na

jednu výlohu, která se leskla a odrážela Alice ze zadu. Za krkem se jí houpala visačka. Když

si ji pořádně přečetla, zjistila, že je tam napsané: „Sleva 70%“. Alice se cítila trapně, ale hrdě

vztyčila hlavu a pomalu kráčela ke garážím, kde nechali auto. Dneska ji přešla chuť na nějaké

další nakupování. Tolik ponížení za jeden nákup nikdy nezažila. Ani za celý její nesmrtelný

život. Nikdy jí nikdo nevynadal, že nemá vkus, a už vůbec si nikdy neoblékla nic, co by na

sobě mělo visačku, nedej Bože, když to bylo koupeno ve slevě.

Pár dní zůstala doma, a když chtěla jít zase nakupovat, protože ji Jasper konečně

přesvědčil, že se nic horšího nemůže stát a že na to zapomenou, protože to jsou jenom lidi,

odpoledne svítilo sluníčko. Museli znovu počkat, až se začne stmívat. Jenže tentokrát, jako by

to všechno trvalo stokrát déle.

Když se konečně setmělo, Alice vydechla úlevou. Vlastně celou dobu nedýchala, jenže si

na nějaké nepodstatné dýchání ani nevzpomněla. Cítila se, jako by byla prvňáček, který jde

poprvé do školy. Byl to takový její nový začátek s nákupy.

Jenže se na žádné nákupy ani nedostala. Když pomalu procházela obchody, bylo tam

poloprázdno. A když uviděla jeden úžasný obchod, do které by ráda zašla a něco nakoupila,

hlavně pro Bellu, zavřeli jí ho přímo před nosem a jenom se pokrčením ramen omluvili. To,

co se stalo potom, bylo ještě více zarážející.

Skupinka policajtů běžela po obchodním domě a Alice s Jasperem sledovali, co se děje.

Čekali, za kým běží, jenže oni se zastavili přímo u nich. Zakřičeli na Jaspera ruce vzhůru a

Alice od něho odvedli, že prý se nemusí bát, že už je v bezpečí a ten zločinec jí už nemůže

ublížit. Jasper nemohl utéct, protože kolem něho bylo mnoho svědků a mít za zadkem ještě

Ara, to za to opravdu nestálo. Nechal se dobrovolně odvést. Den před Vánoci.

„Zítra za tebou přijdu, neboj, něco vymyslíme,“ zakřičela na něho Alice a nechala ho jít.

Však ona ho z toho dostane.

Když dojela do hotelu, přemýšlela o tom, jestli náhodou nezdědili nějakou špatnou

karmu. Skoro se vybourala jejím krásným autem. Copak se proti nim někdo spiknul a tohle

dělá naschvál?

Praha

„Ták, a jsme tady. Doufám, že půjdeme rovnou na nějakou přehlídku,“ zasnila se Rose

a začala se dávat trochu do pořádku. Ta cesta jí neprospěla a rozcuchala jí celý její účes.

Emmettovi to ale bylo všechno jedno. Stáhnul ji do postele a řekl, že dneska nebudou žádné

přehlídky. Večer Rose zjistila, že se vážně nic nekonalo. Taky to pak poreferovala Alice.

Další den měla štěstí, protože se konaly hned dvě módní přehlídky najednou. Ovšem

na jednu nemohla jít, neboť jí to zkazilo to škodolibé slunko. Ta druhá už byla v pořádku.

Krásně se nalíčila, upravila si vlasy jako by to dělal odborník, a vybrala si úžasné šaty. Zima

jí nebude, tak proč by nemohla vypadat úžasně? Emmetta taky hodila do gala a vybrala mu

černý oblek a kravatu a košili v barvě svých šatů. Zamkli hotel a šli se projít po Václavském

náměstí, shlédli pár pražských památek a nakonec došli na módní přehlídku.

Jakmile oni dva vešli, celý sál ztichl a pohledy se otočily k nim. Rose si to užívala a ještě

více se narovnala, a Emmett taky nepohrdnul nějakou tou pozorností navíc. Ihned se k nim

přihnal nějaký chlápek a zkoušel, jestli umí česky. Samozřejmě že ovládali řeč i takové malé,

ale v historii velice významné země, a proto se s ním dobře domluvily.

„Slečno, ehm, madam…“ podíval se na Emma a nevěděl, co říct. Paní nebo slečna?

Je už vdaná nebo ještě ne. Snubní prsten nemá. Pak se rozhodl, že toho nechá. „Nemohla

byste si zkusit pár šatů, jestli vám velikostně padnou? Přesně vás hledáme. Odpadla nám

jedna modelka a my potřebujeme náhradu. Je to narychlo a my vás vůbec neznáme, ale

snad byste nás mohla zachránit. Máte už nějaké zkušenosti s modelingem?“ Nečekal na její

odpověď. „Samozřejmě, že máte.“ Vzal ji za ruku, ještě něco zamumlal směrem k Emmovi

a odtahoval ji pryč. Rose nemohla uvěřit vlastním očím. Splnil se jí sen. Dokázala přesně to,

co tady chtěla dokázat. Bude stát na mole a představovat různé modely ostatním lidem. Ženy

puknout závistí a ostatní kluci nad ní budou slintat, i když marně, protože ona uvidí jenom

Emmetta. A když bude odcházet, všichni jí sborově zatleskají.

„Děvčata, tady je záskok, tak se k ní chovejte hezky,“ zavedl ji ten chlap do převlékárny a

potom odešel. Najednou se kolem ní shlukly modelky a ti, co jí měli udělat vlasy, vybrat účes

a make-up. Ona se na ně mile usmívala a zeptala se, co si má obléct. Pak už to šlo jako po

drátkách.

Všechny modelky včetně Rose byly připraveny a z mola se ozval hlas toho chlapíka.

Všechny vítal a přál jim zábavu. Potom už se šlo. Rose měla ihned úspěch a všichni na ni

mohli oči nechat. Když prošla celou svou trasu, šla se převléknout do jiného modelu a tak

to chodila dál a dál. Když si oblékala už asi pátý model, uslyšela trhání látky. Najednou

k ní přišla kostymérka a zhrozila se. Vysvětlila jí, že to byl nejdražší model, který tady dnes

měli k dispozici. Rose s ní soucítila a omlouvala se jí. Řekla, že nechtěla a že to zaplatí. To

kostymérku trochu uklidnilo a raději jí dala jiný model. U toho se Rose snažila kontrolovat

svou sílu a divila se, jak se to mohlo stát. Nikdy přece nezničila oblečení, aspoň ne takhle.

Vážila si ho.

Když šla na molo, zase všichni koukali jenom na ni a ji to těšilo. Usmívala se a Emmett

si pomyslel, že září jako sluníčko. Jenže potom zakopla a jakoby se všechno zastavilo. Tvář

diváků strnula a napjala se. Emmett vypadal udiveně a zaraženě. Jeho Rose nikdy neupadla

ani na těch nejvyšších podpatcích, a to jí Alice vybírala hodně vysoké. Navíc je upír a má mít

dokonalou rovnováhu. Tak jak to?

Rose věděla, že si nijak neublíží, jen ten model by to nemusel přežít. A zároveň si

nadávala, jak mohla zakopnout? Proč se to stalo zrovna jí? Vždyť je upír, ne? Naštěstí se

nějak oklepala, vyskočila na molo a došla své kolečko. Potom se jí naštěstí s posledním

modelem už nic takového nestalo, ale ten pocit zklamání tam stále zůstval.

Další dny už na přehlídky jenom chodila a nestrojila se až tak výrazně, aby ji snad někdo

náhodou nepoznal. Její upíří krása dostatečně stačila. Copak jí to někdo dělá naschvál? Někdo

se proti nim spiknul?

Ostrov Esmé

Byli na ostrově už čtyři dny a ještě se jim nechtělo domů, aspoň si to mysleli jeden o

druhém. Carlisleovi chyběli pacienti, které by mohl ošetřovat, a Esmé žádné zranění nemohla

mít. Všechno mu to připomínalo. Šel do vody, našel mrtvou rybu, když se díval na televizi

nebo poslouchal rádio, slyšel o všech nemocech, které všude kolem propukly. Jedině ve

Španělsku byl klid. Žádné úrazy, žádné operace, žádné katastrofy, při kterých by musel

asistovat, jako kdyby se Španělsku všechno vyhýbalo, zatímco to za něho schytávaly všechny

ostatní státy. Carlisle se cítil nevyužitý a naprosto zbytečný.

Esmé zase chyběl zbytek rodiny. Carlisle byl skvělý, to nemohla popřít. Navíc vždy, když

si vzpomněla, kde jsou, byla šťastná a cítila se, že je opravdu milovaná. Vždyť Carlisle se

stal její životní láskou a vždycky jí vyplnil její přání. Ona ho za to milovala ještě víc. Jenže…

Neměla tu zbytek rodiny, který jí hodně chyběl. Přemýšlela, jak se má Jacob s Nessie a co asi

dělá Bella na místě svého dětství s Edwardem. Jak se asi Alice líbí v Paříži a co Jasper, jestli

není unavený z jejích nakupování? A co Rose a Praha, je tam dost módních přehlídek? Od té

doby, co jí Alice hned na začátku volala a vyrušila je, si říkala, co měla znamenat její slova.

Proč by neměla vidět jejích budoucnost? Aspoň částečně. Stane se něco?

Čím déle na ostrově setrvávala, tím více se jí do mysli vtíraly slova Nessie, které na ně

zakřičela před odjezdem. Že jsou blázni, když chcou všechno zkazit a jet na Vánoce pryč. Že

se jim to všechno vymstí. Jako kdyby Nessie tušila, co se stane. Sice byli šťastní, ale něco

tomu chybělo. Jako kdyby jedna část opravdu zůstala doma a nemohli ji vzít k sobě. Esmé

připadalo, jako kdyby jim tyhle Vánoce udělal někdo naschvál. A kdo vlastně přišel s tím

blbým nápadem, aby jeli na Vánoce pryč? Jediný důvod, proč ještě neodjela zpátky domů, byl

ten, že by se tím nic nezlepšilo. Raději si vyšla ven a dívala se na měsíc, který se odrážel na

jemných vlnkách vody. Vypadalo to úžasně.

Najednou ji Carlisle objal ze zadu a políbil na krk.

„Taky to cítíš, co?“ zeptal se jí.

„Všichni mi chybí,“ přikývla.

„Já vím, mně taky. Přemýšlel jsem, jestli by nebylo lepší se vrátit.“

„Ne, nikdo tam nebude, bylo by to na nic. Nessie měla pravdu,“ posmutněla.

„No jo. Vypadá to, že ta holka má víc rozumu než mi všichni najednou,“ zasmál se

Carlisle.

„Má být po kom. Sice tentokrát Bella a Edward ztratili hlavu a ukvapili se, ale jinak jsou

vážně chytří. Jsem ráda, že Nessie máme.“ Stáli tam v objetí celou noc a dívali se na měsíc a

přemýšleli o celém životě i neživotě.

Jacksonville

„Nessie, no tak, pojď už ven!“ zakřičela na ni Bella.

„Nejdu, myslím, že toho bylo už dost!“ oplatila jí to. Celou tu dobu, co tady jsou, na ni

byla naštvaná. A měla být proč. Stávaly se jim strašné věci, samé naschvály nebo nehody.

Například když najednou vysvitlo slunce a oni se museli schovat do stínu, jako kdyby byli

nějací padouši. A další a další věci, které se stávají jen špatným lidem, ne upírům.

„Reneesme Carlie Cullenová, ihned pojď sem,“ zakřičela na ni Bella znova. Nessie

se otráveně zvedla a vyšla ven. Edward si zašel na lov a Jacob se šel proběhnout. Zůstaly

samy a Nessie nechtěla vyjít z jejího pokoje, trucovala. Nechtělo se jí trávit Vánoce zrovna

v Jacksonvillu a jen se třetinou rodiny. Chtěla být se všemi, všichni prostě patřili k sobě a

každý byl něčím originální. Proto jsou přece Vánoce něco neobvyklého.

Postavila se před Bellu a založila si ruce na hrudi.

„Proč se takhle chováš? Copak se ti tu nelíbí?“

Zavrtěla hlavou, ale neodpověděla.

„A proč ne? Vždyť jsme tu všichni a je tu hezky.“

„Nejsme tu všichni. Babička a děda tady není. A teta Alice a Rose, ty taky chybí. A

strejda Jasper a Emmett, ti všichni tady nejsou. A nejsme doma, proto se mi to tady nelíbí,“

postěžovala si.

„Nessie, pojď ke mně,“ požádala ji a ukázala na ni. Nessie stále s nabručeným obličejem

přišla k Belle.

„Zlato, proč ti to tak vadí. Já vím, že Vánoce mají být o rodině, ale máš tu tátu a Jacoba.“

„Ale to není celá rodina.“

„Já vím. A slibuju ti, že pokud nám to nedovolíš, další roky se od sebe na Vánoce

nehnem,“ uklidňovala ji.

„Ale proč jsme se nemohli nehnout od sebe tentokrát? Vždyť to není zase tak těžké zůstat

spolu, ne?“

„Zlatíčko, já vím. Ale teta Rose už žije tak dlouho, i když nerada mluví o svém věku, a

zažila už tolik Vánoc s těmi stejnými lidmi. Teta Alice to samé a co potom dědeček? Musíš je

trošku pochopit. Chtěli taky trochu změnu.“

„Ale tohle jsou mé druhé Vánoce, já jich tak moc nezažila. Víš, co jsem si přála od

Ježíška? Aby se všechno zkazilo a já mohla být zase se všemi doma. To jsem si přála,“ řekla

hrdě. Belle a se tomu usmála a vzala ji za ruku. Šly na procházku a ještě si o tom povídaly.

Nessie trošku vychladla, i když se nepřestala mračit, a Bella zase o něco málo víc pochopila

dětskou logiku své dcery. Už se pomalu vracely k domu, aby tam počkaly na ty další dva,

když je něco odhodilo. Jakmile zvedly hlavy, uviděly jejich dům v plamenech. Výbuch plynu

zničil vše. Že by se Nessie její přání splnilo?

Alice vzala Jaspera na Eiffelovu věž, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Ta noc strávená

ve vězení s mnoha dalšími lidmi, navíc když už dlouho nebyl na lovu, pro něho musela být

strašná. Nedokázala si to představit. A když už byli nahoře a všude kolem ticho a žádný

človíček, něco se je chytlo za pas oba najednou a oni letěli vzduchem.

Rose s Emmettem na to nebyli o nic lépe. Zrovna šli Karlovým mostem, když byli taky

uneseni. Carlislea a Esmé unesli zrovna ve chvíli, kdy šli do domu. A Bellu, Jacoba, Edwarda

a Nessie potkala stejná věc. Jediná Nessie si ovšem všechno užívala a smála se na celé kolo.

Všichni doletěli domů ve stejný čas. Když se konečně mohli podívat, co je to uneslo,

všichni strnuli úžasem. Před nimi stáli čtyři draci. Byli obrovští a nádherní. Jeden byl

rudý s velkými rohy a ostnatým ocasem, druhý celý černý se zelenýma očima a špičkou

na křídlech. Třetí byl zeleno-modrý a jeho křídla dosahovala dvakrát větší velikosti než

ostatních. A ten poslední byl fialový s rovným ocasem a ostnatou hlavou. Bájná stvoření jako

by vystoupila z knížek a ukázala se jim v celé své kráse.

„Mami, vánoční skřítci. Ježíšek mě slyšel a splnil mi přání,“ poskakovala kolem nic Ness.

„Zlato, to nejsou skřítci, ale draci,“ řekla s obavami. Nessie byla nebezpečně blízko a

vypadala, že vůbec neví o nějakém nebezpečí.

„To nevadí, ale poslal je Ježíšek, abychom byli spolu. Tenhle se bude jmenovat… Black.

Je černý a hodí se to na něho.“ Nessie k němu přišla a pohladila ho. Drak se normálně nechal

a nikdo z ostatních ani nestačil zareagovat a odtáhnout ji. Bella pomalu přišla k ní a snažila se

ji odvést. Ostatní draci se na ni podívali hrozivým pohledem.

„Nessie, možná bys je raději měla nechat, ať ti neublíží.“

„Cože?! Ne, vždyť jsou skvělí, dívej. Já je nechci nechat jít. Vždyť mi pomohli, jsou to

moji noví kamarádi,“ usmála se a šla k dalšímu, kterému vymyslela jméno a začala ho hladit.

„Zůstanete s námi?“ zeptala se Fialky. Drak, jako by jí rozuměl, zavrtěl hlavou. Nessie si

povzdechla a svěsila ramena.

„A přiletíte mě aspoň někdy navštívit?“ chytila se nové naděje.

„Až nás zavoláš,“ promluvil Black.

„Mami, oni mluví!“ zajásala Nessie. „Máte už nějaké jména, nebo vám je můžu vybrat?

Baví mě to,“ usmála se na ně Nessie. Když odpověděli záporně, Nessie dovymýšlela jména

ostatních. Modrák a Ďábel. Jména se jim líbila a skamarádili se s Nessie. Když odlétali,

zavolali ještě na ostatní: „Držte se jí, je to chytrá holka. Rodina by měla být na prvním místě,

hlavně o Vánocích.“

Všichni jenom přikývli a chvíli za nimi ještě hleděli.

„Myslím, že tohle nebudou jen tak obyčejné Vánoce,“ poznamenal Jacob.

„Co je zavolat zpátky a dát si ještě jeden let?“ navrhnul Emmett. Všichni se na něho

podívali a rozesmáli se. Pak se dali do chystání úžasných Vánoc, jaké ještě nikdy nezažili.

Blotik

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Pohádka v duchu Stmívání podruhé od Blotik: