Téma - Pohádka v duchu Stmívání
24.12.2010 (14:15) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1357×
Článek je ponechán v původní podobě, bez oprav.
Jak se zrodil Vampýr Freeze
Pohled Jaspera:
Všichni jsme seděli v rodinném kroužku a zarytě mlčeli u krbu. Měla totiž na řadu přijít pohádka. Byli to první Nessiiny vánoce a tak jsem jí chtěl dokázat, že jsem stejně zajímavý jako „strýček Emmett“. Jo, žárlil jsem na něj, a proto jsem se toho zhostil.
„Můžu letos vyprávět pohádku já?“ zeptal jsem se. Všechny až na Edwarda s mou drahou Alice to překvapilo. Nikdy jsem totiž nevykládal pohádky u krbu. Nebyl k tomu důvod.
„Jasně,“ přitakal Emmett s Rosalií.
„Jestli chceš, tak klidně,“ přidali se ihned Bella s Edwardem.
„Ale jistě!“ odpověděli Esme s Carlislem unisono.
„Hlavně ať to má šmrnc!“ řekla Alice.
„Konečně ses ozval strýčku, Jaspere!“ ozvala se Nessie.
„Ty potvůrko! Pojď sem,“ řekl jsem a poklepal si na klín. Nessie se nadšeně uvelebila. Potom Edward objal Bellu, Rosalie si sedla na Emmetta, Esme s Carlislem se chytli za ruce a Alice se mi opřela o rameno. Jenom jsem se tomu pousmál.
„Tak tedy dobrá,“ řekl jsem jako správný vypravěč.
„Vampýr Freeze se narodil ve světě zvaném Ghouls. Jeho rodiče si ho nemohli nechat a tak ho tam museli nechat a odejít. Udělali mu postýlku uprostřed krásné louky z fialových květů, bylo tam totiž teplo a tak děťátko nemohlo prochladnout. U jeho postýlky z listů se za několik minut zjevily dvě víly. Jmenovaly se Eleanora a Wicca.
Každá měla dlouhé vlasy, které jim splývaly po zádech v loknách. Šaty měly levandulový nádech a byly utkané z rosy. Měly ostře řezané rysy, bledou pleť a topazové oči. Každá měla děťátku dát nějaký dárek. Musely však ještě počkat na třetí vílu Claudine. Bez ní totiž nemohly začít.
Udýchaná Claudine přišla o hodnou chvíli pozdě s tím, že ztratila skoro svou veškerou moc. Byla úplně stejná jako ty dvě, až na to, že její šaty byly rudě červené jako krev. Eleanora a Wicca se polekaly, že děťátko nedostane žádné dárky. Claudine je však a uklidnila s tím, že mohou začít.
Rozestoupily se kolem děťátka a utvořily magický trojúhelník. Vše kolem nich začalo zářit. Eleanora mu dala nadlidskou krásu všech sudiček. Wicca mu dala nadlidskou sílu a rychlost. Claudine mu chtěla dát možnost se rozhodnout mezi pitím krve a jedením lidského jídla. Říkáte si, co je to za dárek? On nic neměl a tak by pro něj bylo vysvobození moct se nasytit z něčeho, co je všude kolem něj.
Claudine však přecenila své možnosti a tak její moc přešla na děťátko. Eleanora a Wicca nemohly pokračovat bez své přítelkyně a tak jejich moc také připadla děťátku. Částečně byly i rády. Jejich moc totiž přešla na někoho jiného a tak měly klid. Po jejich obřadu zbyla bariéra, která děťátko chránila před vším nebezpečím a živila ho sílou vesmíru, dokud se nemohlo postavit na svoje vlastní nohy.
Z děťátka se stalo batole, malý chlapec, teenager a nakonec okouzlující mladík. Vlastní psychickou silou ukončil ochranou bariéru a vydal se lovit zvěř. Jak už jsem vysvětloval, bylo to pro něj lehčí. Nasál vzduch a rozběhl se za lahodnou vůní. Jakmile spatřil pantera, tak se na něj vrhl a zlomil mu vaz. Dál ho naváděly jeho instinkty. Za rok si ujasnil své priority a chtěl najít své rodiče. Nevěděl však jak na to. Zkoušel tedy všechny své možnosti, až se dokázal teleportovat do „mezistanice“.
Dopravil se tam svou vlastní myslí. Všude bylo plno jezírek a okolo byl les. Z jednoho se také vynořil. Pomyslel si, že v těch dalších musí být i jiné světy. Prozkoumával jedno po druhém, krmil se v různých světech, poznával rozlišné kultury, až mu zbyla pouze dvě jezírka.
Rozhodl se pro pravé, protože si myslel, že je to jeho pravý svět. Byly to však jen samé pouště bez života. Celý žíznivý se musel vydat do Ghouls. Kdyby chtěl prozkoumat i to poslední, tak by zešílel žízní. Nakrmil se a zkusil se znovu vydat do mezistanice. Celé dny v sobě dusil vlny zlosti, až vypluly na povrch.
Najednou šlo všechno snadno. Zjevil se v mezistanici, ale něco bylo jinak. Cítil se až nezničitelný a neskutečně mladý. Získal nesmrtelnost, o kterou moc nestál. Chtěl totiž prožít normální život. Teď však muselo jít vše stranou. Skočil do posledního jezírka a ocitl se v našem světě. Byl celý zmatený. Začal s hledáním a nakonec svoje rodiče našel.
Byla to stará scvrklá žena a muž. Měli se neuvěřitelně rádi, ale chyběl jim jejich syn. S neskutečnou radostí ho přivítali mezi sebe. Skvěle spolu vycházeli. Najednou si uvědomili, že neměl žádné jméno. Pojmenovali ho jako Freeze. Byl ledový jako led a z jeho krásy běhal mráz po zádech. Časem si uvědomili, že je jiný, ale to jim nevadilo.
Freeze si našel krásnou ženu a měli spolu malé děťátko. Byl to chlapeček. Babička a dědeček se radovali z vnoučka. Jejich rodinné štěstí však netrvalo věčně, protože babička s dědečkem ztratili sílu a zemřeli. Žena Freeze zemřela o rok později na neznámou nemoc. Jejich dítě zdědilo po otci nesmrtelnost, rychlost, sílu a krásu. Po matce odhodlání, což bylo víc než dost.
Jakmile se jejich dítě osamostatnilo tak ho Freeze opustil. Nesnesl totiž tolik žalu. Postupem času si uvědomil, že je lepší uvědomit si pozitivní stránku. Vampýr Freeze začal rozdávat dárky malým upírům za to, že byli hodné. Stal se z něj dobrý muž. A takto se rozšířila legenda o vánocích a také naše rasa.“
„Konec?“ zeptal se rezignovaně Emmett s otevřenou pusou.
„A co bys na tom chtěl ještě dolaďovat?“
„No já nevím… Co třeba zábavu?“
„A šmrnc!“
„Ty už taky? Vždyť je to vánoční pohádka!“
„Tak dost!“ utnula nás Esme.
„Přece se nebudeme hádat o vánočních svátcích,“ přidal se Carlisle. Nejhorší na tom bylo, že měl pravdu. Přiznávám - chovám se jako malý kluk.
„Emmette, ty se Jasperovi omluv,“ řekla Esme. Vítězoslavně jsem se usmál.
„A ty, Jaspere, taky!“ přidal se opět Carlisle. Úsměv mě v tu ránu přešel. Zvažoval jsem a zvažoval, až mě přerušil Emmett.
„No dobře. Omlouvám se,“ řekl omluvně. Myslel jsem, že mi upadne čelist. Emmett a omluvný proslov?
„Jo, taky se omlouvám,“ řekl jsem. Všichni se spokojeně usmáli a věnovali se sami sobě.
„Tak co, Nessie? Líbila se ti ta pohádka aspoň trochu?“
„Jasně, strýčku Jaspere!“ Alice se spokojeně usmála a užívala si vánoční atmosféry.
„Tak vidíš! A ten šmrnc příště nezapomeň!“ usmála se šibalsky. Také jsem se usmál a objal ji. Miluju vánoční klid!
Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky
Diskuse pro článek Jak se zrodil Vampýr Freeze od skodovavera:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!