Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Nemáš šanci!

17.11.2010 (18:00) • Pajam, Hanulka • FanFiction parodie • komentováno 2× • zobrazeno 7832×

V jednom prosluněném městečku si mladá žena sedla ke svému počítači a jako obvykle nakoukla do své e-mailové schránky. Byla nadšená z každé nové zprávy od jejích fanoušků, z každého písmenka, která jí dodávala energii, aby pokračovala dál. Vážila si i kritiky, ačkoliv ji nerada přijímala, ale občasné zprávy se bála i otevřít.

Tak to bylo i nyní. Vykouklo na ni 15 nových zpráv a mezi nima i jedna s předmětem napsaným velkými písmeny.

Nemáš šanci!

Byla vylekaná, ale jakmile ho otevřela, byla spíše překvapená. Pod předmětem byl pouze podpis J. K. Rowling a P.S.: Moje postavy jsou lepší!

Zděšeně sjela níže, aby si dodatek mailu přečetla a o chvíli později litovala, že to udělala.

„No, to snad není možné! Moje postavy jsou lepší než tvoje?! Pch… ta… tss… No!“

„Miláčku, děje se něco?“ nakoukl do pracovny manžel.

„Vrrrr!“

„Zlatíčko, Steph, nehraj si na upírka. Víš, že ti terapeutka říkala, že ti to neprospívá.“

„Jdi pryč, Edwarde!“

„Ale…“

„Řekla jsem jdi, Ede!“

„Toho chlapa začínám nesnášet,“ mumlal si pod vousy odcházející manžel, zatímco naše drahá Stephenie si vyhrnula rukávy a dala se do odpovědi.

Vážená a milá, jejíž křestní jméno si nepamatuju,

jak si dovolujete tvrdit, že vaše postavy jsou lepší? Jsou nevykreslené, nudné a příliš dětské. Vaše knihy jsem ani nedočetla, nebavilo mě to. Opravdu netuším, který nekulturní pablb si může koupit něco podobného!

Rozhodně se nad sebou zamyslete, a pokud narážíte na tu anketu, zklamu vás. Vyhraju ji já!

S láskou S. M.

Dopsala, stiskla ,Odeslat' a spokojeně se zavrtala do sedačky.

„Já jí dám lepší,“ zamumlala si pro sebe a po tváři se jí rozlil vítězný úsměv. „Teď jsem jí to nandala!“

O pár minut později téměř na druhé straně zeměkoule seděla ve své pracovně na zemi žena a držela v ruce panenku.

„Ale ne, pane profesore, já se za vámi do pokoje nestavím,“ protestoval malý žáček.
„Neuposlechneš slovo ředitele, chlapče?“ zlobil se vousatý Brumbál.

„Ale mně maminka říkala, že nemám chodit s cizími pány… spinkat!“ Bůhví, kam by nový příběh veleslavné autorky došel, kdyby jí nepřišel nový mail. Zasedla tedy k počítači a rychlostí blesku, jakou lítá jen Nimbus 2000, přečetla příchozí zprávu. Joanne jen seděla a chvíli nechápavě kroutila hlavou nad opovážlivostí té Američanky. A tak na nic nečekala a hbitými prsty vyťukala krátkou odpověď.

Steph netrpělivě seděla u počítače a čekala, co jí ta, jejíž jméno si nepamatuje, odepíše. Nemusela čekat dlouho a na obrazovce se objevil nový mail.

Vyřídíme si to ručně! hlásala zpráva.

„U svatýho Ara!“ zaklela Steph a hlasitě polkla. Dramaticky si vyhrnula rukávy, ale pak jen vydechla. „To abych si na sebe vzala ty slušivý plenky, co mají bojovníci sumo,“ rozmýšlela se a raději vstala a přešla k šatně. Vyhlášení ankety bude už zítra!

Obě dámy usedly ráno do letadla, jedna o něco později než druhá. Vyhlášení bylo až v dalekém Los Angeles od osmi večer a obě tam chtěly být s předstihem, toužily vidět tu druhou, co se opovážila své postavy vyzdvihovat.

Letadla zastavila a obě za velkého jásotu a velké ochranky – konkurující i Obamovi – nasedly a vyrazily vstříc. Joanne na sobě měla jednoduché béžové šaty, zatímco Steph měla tmavě fialový kostýmek. Obě byly velmi elegantní, ale jejich výraz v obličeji to kazil. Působily dětsky nedočkavě a v očích jim jiskřily ďábelské jiskřičky.

Každá zvlášť se prošla po červeném koberci, užívaly si jekot fanoušků a s nadšením se podepisovaly do svých nejoblíbenějších knih – jejich knih.

Na konci té slávy se jako zázrakem ocitly v zákulisí této velkolepé šou, ale místo toho, aby se fascinovaně rozhlížely kolem sebe, hledaly se obě navzájem. Steph byla přeci jen trochu robustnější postavy, takže ji Joanne zahlédla jako první.

„Tady je ta baba jedna! Vypadá skoro jako Umbridgová!“ zašeptala si a rázně vykročila naproti ní.

Steph zaslechla skřípavý hlas, připomínající trhání upírských končetin, a otočila se – co kdyby někdo hyzdil její postavu? Náhle jí v očích zajiskřilo poznání, támhle je ta zpropadená potvora Jane! Steph si založila ruce do pasu a počkala, až k ní ta vychrtlá Britka přikráčí.

„To ty jsi ta, co znesvětila Stokera!“ vykřikla Joanne.

„To jsi ty, kdo zničil mou představu o Brumbálkovi!“

„Cože?“

„Však ty víš, co jsi provedla!“ bránila se Steph.

„Co, ty prašivý zákeřný plode Voldemorta?!“

„Ty vypočítavá Jane!“

„Kde mám svou hůlku?!“ vřískala Joanne.

„Přiveďte Emmetta!“ dožadovala se Steph.

„V téhle anketě nezvítězíš!“

„Vážně? Ale můj Edward je lepší než nějaký chudáček Harry!“

„Ty jedna vypelichaná čarodějnice!“ rozčílila se Joanne, šmátla po párátku, co se válelo na stole s občerstvením, a nebezpečně s ním zamávala před Steph.

„Nevypíchni si oko,“ sarkasticky podotkla druhá jmenovaná a znuděně si prohlížela své nehty.

„Crucio!“ vykřikla Joanne a krásně předvedla „Nahoru a mávnout!“. Nic se však nedělo. Jen Steph se nemohla udržet a rozesmála se.

„Ty trubko jedna Volterrská! Já mám na své straně Bellu, na mě žádné kouzlo neplatí,“ smála se a vyhrnula si svou sukni. „Vidíš? Bella,“ představila prostor mezi jejíma nohama.

„To je toho, já mám na své straně Hermionu, ta vždycky něco vymyslí.“ Dětinsky na ni vyplázla jazyk a stále zkoušela opakovat své zaříkávadlo.

„Čáry máry fuk,“ nepřestávala provokovat Steph.

„Právě jsem obdržel obálku s výhercem naší ankety o nejúspěšnější dílo tohoto desetiletí,“ ozval se hlas z povzdálí a obě jistě úspěšné autorky se zastavily a s napětím se otočily na místo, kam měla výherkyně kráčet.

„Dámy a pánové, dovolte, abych sem přivítal nejúspěšnější autorku. Je to...“ Dámy v zákulisí se obě začaly upravovat, nasazovaly úsměv, přeříkávaly si svou děkovnou řeč. „... Dovolte, abych se opravil. Jsou to... Hanulka a Pajam s jejich povídkou Nemáš šanci! Prosím potlesk!“

„Co?“ zapištěly obě autorky naráz. To už se ale na pódium hrnuly dvě neřízené střely. Jedna v modrých šatech s širokou sukní a druhá v zelených smyslných šatech, jenž na pohled dráždily přítomné pány.

Obě dvě si přebíraly skleněnou cenu a hrnuly se k pultíku s mikrofonem.

„Děkujem! Mockrát vám děkujeme za všechny vaše hlasy. Věděly jsme, že jsme dobré, ale tohle jsme tentokrát vůbec nečekaly,“ spustila jedna z nich.

V zákulisí mezitím dámy upravily svůj výraz a zavřely svou překvapenou pusu.

„Kdo to je?“ zeptala se Joanne.

„Jak to mám vědět?“ odpověděla jí otázkou Steph.

„Takže jsme prohrály?“ zděsila se nejdřív jedna, ale pak i druhá.

„To jsme tu zbytečně?“ vykvikla Steph.

„Jsme tu nežádoucí,“ popotáhla.

Obě se tedy jako na povel otočily a se sklopenou hlavou odcházely.

„Víš, co mě tak napadlo?“ ozvala se najednou Steph.

„Co?“ vyštěkla Joanne naštvaná, že nevyhrála. Jak se to mohlo stát?!

„Že Carlisle je docela podobný Brumbálovi,“ odpověděla zamyšleně Stephenie.

„On je taky gay?“ podivila se Joanne.

„Co tě bere!“ zděsila se Steph. „I když tady ta možnost byla. Přeci jen proměnil Edwarda místo nějaké ženy…“ zamyslela se Stephenie.

„A víš, co napadlo mě?“ vyhrkla Joanne.

„Že jim tu cenu čórnem?“

„Ale ne! Že když ty dvě čůzy vyhrály spolu, tak my bychom mohly spolu vyhrát příště,“ mrkla na Steph spiklenecky. 

A tak se, dámy a pánové, zrodil nový trhák, který předčil veškerá očekávání. Spojením dvou, ehm, „geniálních“ mozků vznikla kniha, která se nepochybně stane biblí všech čtenářů. Stephenie i Joanne přes počáteční neshody pilně pracovaly, až o deset let později konečně dokončily dvou set stránkovou knihu. A vy máte tu jedinečnou příležitost si jako první přečíst tento neotřelý příběh.

***

„Kde to jsem?“ vyhrkl Edward a rozhlížel se kolem sebe. Všude byla tma, ale on svým dokonalým zrakem uviděl před sebou obrovský hrad.

„Carlisle? Nevíš, kde jsme se to ocitli?“ zeptal se pro jistotu svého otce. Jeho myšlenky byly ovšem zcela zmatené. Stále v nich probléskával obrázek nějakého nahého muže.

„Doufám, že nevím,“ odpověděl skřípavým hlasem a hlasitě polkl. Být teď člověk, tak je jistě celý zpocený.

Cullenovi se odvážili tedy jít blíž. Zastavili se až před branou, kde na ně čekal nějaký chlapec s kulatými brýličkami na nose a legrační jizvou na čele.

„Vítejte v Bradavicích,“ přivítal je a Carlisleovi zatrnulo. Doufal teď v jediné. Ať tu není jeho stará známost – Brumbál.

Hanulka

Pajam

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), Hanulka, v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Nemáš šanci!: