Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Naruby - 5. kapitola

11.08.2010 (17:15) • Shire • FanFiction parodie • komentováno 0× • zobrazeno 3530×

„Zpomal!" prosil jsem ji.
„Ale snad se náš statečný Bellerofon, který chodí s upírkou, nebojí rychlé jízdy!" smála se mi.

Auto se řítilo po lesní silnici víc než stošedesáti kilometrovou rychlostí. Edie pustila rádio.

„Mám ráda Mozarta, víš..." řekla.

Celým autem se rozezněla „Malá noční hudba" a Edie pustila volant a začala rozhazovat rukama jako dirigent.

„Sakra, Edie! Dávej pozor!" začínal jsem šílet.
„Nekecej mi do řízení!" zazpívala.
„Ale Edie, vždyť jsi málem nabourala!"
„To je snad moje věc, ne?" obořila se na mě.
„Jo, ale já bych neodešel po svých..."
„A jo vlastně, promiň, Belle, nedošlo mi to. Jedinej kluk, se kterým jsem chodila, byl Tay z Kanady a byl upír..."

Začala se plně věnovat řízení a já se děsil, jak ten fakt, že jsem prakticky na špatné straně vývojové křivky a na špatné straně potravního řetězce, vezme její rodina. Z přemýšlení mě vytrhlo její nadávání.

„Sakra už zase jsem urvala výfuk! Musíme tu cestu nechat vyasfaltovat..."

Proplétali jsme se mezi stromy a po několika minutách dorazili před jejich dům. I když dům není správné slovo, byl to spíš obří skleník. Velká skla vyplňovala téměř celé zdi. Přemýšlel jsem, jak tam můžou žít, když na sebe navzájem vidí, asi proto si ten dům postavili v lese. Víc času na přemýšlení mi však nebylo dopřáno, protože mě Edie chytila za ruku a táhla mě do schodů.
Nebudu nic přikrášlovat, vzpíral jsem se jak děcko u doktora, ale ona si mého odporu ani nevšimla.

„Mamí, tatí! Jsem doma!" zařvala, když vykopla dveře. „Jo, a chtělo by to nechat vyasfaltovat cestu!"

Okolo mě se jako tornádo prohnal její adoptivní otec a o několik vteřin později bylo slyšet telefonní rozhovor.

„Zařizuje tu asfaltku..." vysvětlila mi.

Jako šváby na pivo se po několika minutách slezla celá rodina.

„Tohle je Carla a Eset," představila mi své rodiče.
„Rád vás poznávám," vykoktal jsem.
„Tykej nám," usmál se přívětivě Eset a zamumlal, „proč byli moji rodiče vášniví egyptologové a proč věřili tý věštkyni, že budu holka? Copak nemysleli na to, jak blbě to jméno bude znít?"

„Tohle jsou Emma a Rosan..."

Emma mi vesele zamávala, ale Rosan se tvářil uraženě a utrousil něco o tom, že je určitě prozradím.

„... Alan a Yasmine."

„My budeme skvělí kamarádi!" vykřikl Alan a vrhl se mi kolem krku. V tu chvíli mi došlo, že je opravdu malý. Měřil jen metr padesát a vedle své metr devadesát vysoké holky vypadal vážně komicky.

„Ahoj, Belle..." vysypala ze sebe Yasmine.

„Není vegetarián moc dlouho," vysvětlila mi Edie.

Potom začal hovor váznout, a tak jsme se s Edie zdejchli. Vyšli jsme si na procházku do lesa, tedy aspoň to tak ze začátku vypadalo, ale Edie se po několika metrech rozeběhla a začala skákat po stromech jako veverka a mě táhla za sebou. Začalo mi být šoufl a když stále nezastavovala, hodil jsem šavli, ale ona si toho ani nevšimla a dál běžela k mně neznámému cíli.
Po půl hodině jsme dorazili na kulatou louku, která byla porostlá překrásnými květy, ale páchla tak, že jsem se málem znovu pozvracel.

„Tuhle louku vážně miluju. Škoda, že ty kytky tak strašně smrděj," vysvětlila mi, „tu máš!"

Chytil jsem tu věc, co mi hodila. Byl to kolíček na prádlo.

„Jediný způsob, jak tu vydržet," usmála se a skřípla si druhý kolíček na nos.

Chvíli jsme tam mlčky leželi v těch divných kytkách, ale potom jsem zaslechl lehce přiškrcený hlásek. Byla to Edie, snažila se zpívat s kolíčkem na nose. Přestal jsem to vnímat a pomalu jsem usínal. Z polospánku mě ale vytrhlo její pištění.

„Chtěla bych něco zkusit!" zařičela a vrhla se mi kolem krku. Ucítil jsem její ledový jazyk ve svých ústech a po chvíli jsem se začal dusit, protože mě nenechala dýchat pusou a nos jsem měl ucpaný kolíčkem. Naštěstí si toho všimla, a tak jsem se neudusil, alespoň zatím ne.

Jelikož začalo pršet, popadla mě do náruče a běžela zpátky do jejich domu. Tam si naplnila kapsy balíčky peněz, nacpala mě do auta a rozjela se do školy.
Ve škole našla všechny naše učitele a pomocí peněz je přinutila ignorovat naši nepřítomnost.
Potom mě odvezla domů.

Máma se domů vrátila pozdě, prý nějaká vražda. Jsme na malém městě, takže vražda je celkem průšvih. Uklidil jsem večeři a vymluvil se na bolest hlavy, protože jinak bych se musel s mámou dívat na nějakou šílenou telenovelu.

Umyl jsem se a čekal jsem na Edie, ale dnešní den byl tak vyčerpávající, že jsem po několika minutách usnul. Vzbudilo mě až známé praskání závěsů.
Chvíli trvalo, než se z nich vyhrabala, ale to překvapení stálo za to. Moje milovaná Edie měla na sobě jen krátké tílečko, minisukýnku a mávala takovými těmi mávátky, co mají roztleskávačky.

„Zítra hrajem baseball! B-A-S-E-BALL!" křičela na celý dům, ale moji mámu to nevzbudilo, protože snila o Josém, který asi zase nepřijel.

Předchozí Následující

Shrnutí

Pokud budete mít zájem, napíšu i další tři řady Naruby, které budou parodovat Nový Měsíc, Zatmění a Rozbřesk.
Budu ráda, když svůj názor napíšete!

Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Naruby - 5. kapitola: