Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - Shrnutí povídek » Západ slunce-20.kapitola

14.08.2009 (12:00) • lucik1 • Shrnutí povídek • komentováno 0× • zobrazeno 2360×

Edward

„No tě pic,“ to mě fakt pobavilo…

„Myslím si, že to byl vlkodlak – Dítě měsíce.“  Zakončil jsem svoje úvahy.

Všichni vykulili oči, nebyli schopni jediné srozumitelné myšlenky. První se sebral Quil.

No tě pic! Jeho myšlenka mě doslova pobavila, stěží jsem udržel vážný výraz.

„Jak jsem říkal, myslím si, že to Bella odtud odláká svým odletem na Floridu.“

A po nás chceš co? Jacob zněl rozrušeně, v myšlenkách si srovnával všechny legendy o Dítěti měsíce, ale nic použitelného jsem nenašel.

„No, je to snadné, já a moje rodina se tomu chceme postavit, ale nevíme o nich skoro nic. Pár maličkostí, například že se mění jen při úplňku –“ Jacobova myšlenka mě prudce zarazila.

To je lež, sedl si na zem a mávl obrovskou tlapou. To, že se proměňují jen při úplňku, jsou mýty stejně, jako že pijavice spálí slunko. O úplňku jsou pouze nejsilnější. Jakmile skončil svou větu,

Sam zakýval mohutnou hlavou. Děti měsíce se jim také říká proto, že svolat další vlkodlaky můžou pouze o úplňku- Zadrhl se a pár skoky byl těsně přede mnou, svou obrovskou hlavu dal do mé úrovně a díval se na mě svým okem.

Ty jsi říkal, že v té vizi zavil k měsíci?! Docházelo mi to stejně jako jeho myšlenky.

„Ó ne! Pane Bože! On volal ostatní vlkodlaky, je to tak?“ Ostatní vlci se šourali těsně za Samem, ale nešli ke mně tak blízko, jako on.

„Oni přeci nežijí ve smečce.“ Namítl jsem.

Jacob zakýval hlavou do stran. To sice ne, ale mohou se volat, slyší se navzájem na několik set mil. Oni jsou nebezpeční právě kvůli tomu, že na ně neplatí žádné obecné pravidlo na zabití. Jejich tělo je daleko více vyvinuté, než naše.

Pokud dobře vím, v těch málo legendách, které vypráví o nich, se říká, že když někoho kousnou, promění ho taky na vlkodlaka. Přeměna trvá deset hodin, celých deset hodin to bude vypadat jako mrtvý člověk, postupně se budou jeho smysly zdokonalovat, jakmile proměna skončí, může se už normálně pohybovat, všechna zranění se zacelí a on vypadá jako před napadením, ten dotyčný pak čeká na úplněk, aby se mohl poprvé přeměnit, když se promění, nezná svou rodinu, ani své přátelé.

Málokdy se přeměňují zpátky na člověka, jejich vlčí podoba je plně uspokojuje.

„Jakým způsobem máš na mysli kousnutí?“ Vzpomněl jsem si na Angelu.

Jakékoliv kousnutí. Pokrčil mohutnými rameny.

„Když ten vlkodlak, toho napadeného kousne a vytrhne mu srdce z hrudi, stále se může proměnit?“

Jedině, když mu vytrhne srdce z hrudi, se člověk promění. Tím se od nás liší, my srdce máme, oni ne.

„Angela Weberová, ona čeká jen na úplněk!!“  Nechápavě se na mě zadívali. „Jak se chová před úplňkem? Když už má po přeměně a jen čeká?“ Snažil jsem se mluvit pomalu, ale slova jsem stejně spojil v jedno.

To nevím, Same, ty to víš? Jacob se díval na Sama, ten vypadal zamyšleně.

No, někde jsem slyšel, že se chová normálně, jakoby se nic nestalo. To je jediná chvíle, kdy se může nový vlkodlak zničit. Ale nejsem si tím vůbec jistý, nevím, kdy se jeho schopnosti projevují. Je možné, že až se promění o úplňku, protože to by je mohlo lišit od nás, my běháme a slyšíme stejně dobře jako vlci i jako lidi, proto by se teoreticky nechtěli přeměňovat na člověka zpátky, ale to jsou jenom moje teorie.

V hlavě mi to šrotovalo, ten úplněk má dvojí smysl, co když Belle ublíží dřív, před úplněk. Angela se o úplňku pravděpodobně promění na vlkodlaka a ten další, ten půjde po Belle hned, jak přistane s letadlem.

„Vy dokážete s nimi bojovat, nebo oni jsou silnější?“ Tato věta vzbudila ve smečce divoké vrčení. Myslím, že Embry na mě v myšlenkách dorážel. Nikdo neřekl, že jsou silnější než mi, jen že mají lepší strukturu těla!

Zakýval jsem na znamení souhlasu.

„V tom případě bych vás chtěl poprosit o jednu důležitou věc.“ Podíval jsem se každému do očí, nikdo nevypadal proti. „Bella dneska v noci odlétá na Aljašku, já a moje rodina tam pojede taky, abychom ji ochránili, budeme stále v lese a do úplňku budeme hledat tu bestii, než si stihne zavolat ostatní na pomoc. Včera jsem viděl Angelu, byl to hrozný pohled! Běžel jsem lesem a cítil shnilotinu. Angela vypadala přesně, jak jsem říkal, zlomené nohy, v krku a v hrudi díru. Srdce neměla. Jestli to, co jste mi říkali je pravda, a já o tom nepochybuji, tak se promění. Chci vás tedy poprosit, jestli byste ji mohli najít a zabít, dokud tu běhá jako člověk.“ Bylo neobyčejně těžké se bavit o smrti Belliny nejlepší kamarádky, ale jinak to nejde.“ Nikdo nebyl proti.

Souhlasíme. Kdy přijedete? Sam promluvil v myšlenkách za všechny.

„No, to ještě není naplánovaný, je velice pravděpodobné, že pokud to nestihneme včas a ten vlkodlak si zavolá ostatní, budou do toho zahrnuti i Volturiovy. Z toho mám strach, protože by Bellu nenechali jen tak na pokoji.“ Poslední větu jsem zahučel, nahlídl jsem všem do mysli, ale všichni věděli, kdo jsou to Volturiovy, určitě od Jacoba.

Jak to myslíš? Proč by ji nenechali na pokoji? Jacob vypadal nevrle. Nechtělo se mi jim to vysvětlovat, ale asi jsem neměl jinou možnost, těžce jsem si povzdychl a pustil se do zkráceného vyprávění.

„Když jsme byli ve Volteře, v Itálii, tak jsme museli něco slíbit, na oplátku nám nevzali životy.“

Jakmile někdo nevěděl, co tím myslím, Jacob ho naplnil obrázky, jak mě Bella jela zachránit do Itálie.

A ten slib zněl…? Napovídal mi Sam.

„Slib zněl, že Bella se stane upírem, protože toho ví moc.“ Vychrlil jsem to na jeden dec, ohlas to mělo takový, jak jsem čekal, všichni mě probodávali nepřátelskými pohledy a vrčeli.

Jak si mohl něco takovýho slíbit, pijavice?!

Tímhle mě Jacob vytočil.

„Já jsem nic nesliboval, Alice něco podobného viděla, Aro umí číst myšlenky, Alice mu to ukázala a on se s tím spokojil s tím, že nás někdy přijde zkontrolovat! Nikdo s tím nepočítal, psisko!“ Odpovědí mi bylo vrčení. Fajn, myslím, že jsem už všechno vysvětlil.

„Myslím, že už půjdu, všechno potřebný jsem vám už řekl.“

Děkujeme za informace, budeme se snažit tu Angelu Weberovou chytit, myslím, že vím, jak vypadá. Hnědé vlasy k lopatkám, nosí brýle s tmavými obroučky, štíhlá postava, je to tak? Koukl jsem na Sama.

„Ano, to je její popis.“ Přitakal jsem.

V tom případě, na brzkou shledanou. Až tu budeš, prosím přijď na naše hranice, nebo zavolej Jacobovi. Potom se sejdeme.

„Ano, na brzkou shledanou, a děkuju.“ Otočil jsem se zpátky do lesa a běžel jsem největší rychlostí, kterou jsem dokázal.

Doma jsem byl za pár minut, celý proces u vlků trval něco kolem hodinky, Alice bude vzteky bez sebe.

Zastavil jsem těsně před dveřmi a normální lidskou chůzí jsem vešel do obýváku. Seděli tam všichni, jak jsem Alice prosil. Hned se na mě vrhla a naštvaně do mě bušila ukazováčkem.

„Ty, ty a zase ty! Jak si to představuješ?! Smazals mi celou tvou budoucnost, naštěstí teď už vidím, ale dokážeš si představit, jak to bylo nesnesitelný?! Chtěla jsem-“

„Alice, uklidni se.“ Chytl jsem ji za ramena a silou ji posadil na gauč vedle Esme.

Edwarde, měla jsem takový strach. Esme držela za ruku Carlislea, její myšlenky nebyly vyčítavé, za to jsem jí byl nesmírně vděčný.

„Zjistil jsem něco o těch stvůrách, máme mnoho práce, musíme už dneska odletět, Angela…“ Pustil jsem se do vyprávění všeho, co mi řekli vlci. Nikdo mě nepřerušil, občas jsem se zeptal na názor Carlislea, byl ve všem se mnou. Všichni se na mě zamyšleně dívali, jakmile jsem jim řekl, že máme čas pouze do úplňku, jinak si ta stvůra zavolá na pomoc další, Emmett byl už na nohách. Svoje vyprávění jsem zakončil větou, „myslím si, že to nebude takový problém, jak jsme si původně mysleli, většina z našeho strachu, tvořili legendy. Takže jsou úplně stejně silní, jako měniči, to je fajn, protože ti jsou silní asi jako my.“ Všichni souhlasně zakývali a zamručeli, nezdržovali zbytečnými otázkami, hned vstali a běželi si zabalit nejnutnější věci. Alice vypadala zaskočeně, jakmile se všichni rozešli do svých pokojů, odchytl jsem si ji.

„Alice, dokážeš sledovat tu vizi, kterou jsme před tím viděli? Možná uvidíš ještě něco víc.“ Zadívala se mi do očí.

Věděla jsem, že se mě na to zeptá. Kdykoliv se snažím na toho vlkodlaka zaměřit, tak mě strašně rozbolí hlava, musím se víc snažit.

„Ano, kdykoliv to bude možné, tak se na něj zaměřím.“ Vážně jsem přikývl.

„Alice, nepřepínej se, prosím.“ Zvedla oči v sloup a vyšlapala rychle schody, aby dohnala balení na cestu.

Taky jsem šel do svého pokoje, do cestovní tašky jsem naházel nějaké oblečení, které se mi dostalo pod ruku. Hned jak jsem měl všechno hotové, tak jsem běžel do garáže. Už tam byli Esme a Carlisle, připravovali dvě auta. Tašku jsem hodil do kufru černého Mercedesu.

Esme už vyřizovala náš let, budeme tam dřív, než Bella,protože ta se ještě chvilku zdrží ve Phoenixu.

     Moje povídky                21.kapitola

Autor: lucik1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Shrnutí povídek

Sdílet

Diskuse pro článek Západ slunce-20.kapitola: