Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Ztráta - Rozbřesk

26.08.2009 (15:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2146×

Alice Cullen

Všichni jsme byli velice nervózní. Po tom co jsem viděla ve své vizi, jsme byli jako na trní. Brzo si přijdou pro Renesmee. Zbývají jen dva dny, možná méně. Nebála jsem se konce mé existence, nejhorší by bylo kdyby zemřel někdo jiný z naší rodiny, obzvlášť Jasper.

Chtěla jsem si moje nejspíš poslední dny existence užít, a proto jsem vyrazila na nákupy. Pobíhala jsem po obchodě a hledala nějaké stylové oblečení. Dneší nákup byl opravdu jiný, neužívala jsem si to jako vždycky. Nejspíše nebylo zrovna vhodné teď nakupovat, ale nemohla jsem si pomoc.

,,Hodí se ke mne spíše růžové a nebo modré? ´´Zeptala se Rosalie a vytrhla mne ze zamyšlení. Podívala jsem si na šaty se špaghtovými ramínky.

,,Růžové.´´Odpověděla jsem bez zamyšlení.

,,Beru je!´´Zazubila se na mě Rose. Jen jsem kývla na znamení souhlasu, a sledovala jsem Rosalii jak cupitá k pokladně.

,,Nic jsi si nevybrala?´´ Zeptala se zklamaně.

,,Není tu nic. Nic mne nezaujalo. ´´ Odpověděla jsem a uvědomila jsem si jak můj hlas zní. Zněl jednotvárně,divně a mrtvě.

Po cestě domů jsme spolu s Rose nemluvily. Když jsem dorazily domů, doma byla jenom Bella s Renesmee. Nessie si hrála s náhrdelníkem, který patřil Belle. Podívala jsem se tázavým pohledem na Bells.

,,Carlisle a Esme vyrazili na piknik. Emmett,Jasper a Edward jsou na lovu. Ale měli by se brzo vrátit. ´´Řekla Bella na vysvětlenou.

Po chvíli se na verandě ozvaly kroky. Podle zvuku jsem poznala že v předu jde Edward, a za ním Jasper s Emmettem.

,,Jsme doma!´´Zahalekal Emmett a pospíchal k Rosalii.

,,Renesmee venku na tebe čeká Jacob´´Oznámil Ness Edward a šel k Belle. Nessie mezitím vyběhla z pokoje jako namydlený blesk.

Naproti mně šel Jasper. Koutkem oka jsem viděla jak se Rosalie s Emmettem vytratili nahoru do svého pokoje, a Bella s Edwardem vyšli přes verandu. Osaměli jsme. Jasper mě chytil za ruku a vedl mne po schodech do naší ložnice…

Seděla jsem na posteli a koukala Jasperovi do očí. Jeho oči měli jantarovou barvu. Nikdy bych se nenabažila pohledu na Jazze.

,,Miluju tě!´´ Zašeptal mi do ucha.

Začal mne líbat, a já mu polibky oplácela. Přej mi rukou tvář, a jeho dotyk mě brněl jako elektřina. Jemně jsem mu skousla ušní lalůček. Jazz mne začal líbat na krku a postupoval po tvářích, přes oční víčka až do vlasů. Objížděla jsem ukazováčkem jeho dokonalá oční víčka a fialový stín pod nimi. Líbali jsme se vášnivě, a mnou projížděli záchvěvy elektrického proudu. Začal mne hladit pod tričkem. Opatrně jsem mu rozepínala knoflíčky u košile. Když byla košile dole objevila se vize.

,,Panebože!´´Zašeptala jsem téměř neslyšně.

,,Alice, co jsi viděla? Co?´´ naléhal na mě.

,,Oni přicházejí….´´Odpověděla jsem mu, a otočila jsem na něj hlavu a pohlédla jsem mu do očí. Hned pochopil, a šel to oznámit ostatním. Já jsem mezi tím poslala Edwardovi vzkaz v myšlenkách.

Za pár vteřin jsme byli skoro všichni v obýváku. Byl tu i Jacob, který držel v náruči Renesmee. Po asi devadesáti čtyřech setinách sekundy dovnitř vběhli Edward s Bellou.

,,Kolik?´´Zeptal se Edward.

,,Asi třicet pět.´´Snažila jsem se to správně odhadnout.

,,Za jak dlouho?´´Zeptal se, a čekal na verdikt.

,,Tak deset minut.Víc ne.´´Odpověděla jsem bezbarvým hlase, a doufala jsem že nic nevyčtou z mého tonu.

,,Jdeme na to!´´ Řekl Emmett a povzbudivě se usmál.

Byli jsme rozhodnuti bojovat mimo Forks, na jedné rozlehlé mýtině uprostřed lesa. A právě tam teď míříme, tam nás čeká rozhodnutí…

Stáli jsme na té mýtině, a všichni jsme se na vzájem objímali. Objala jsem Bellu.

,,Ach Alice, kdyby se semnou cokoliv stalo. Postaráš se o Nessie?!´´Žadonila.

,,S tebou se nic nestane. Ale slibuji ti to. ´´ Slíbila jsem jí to, a ještě jednou jsem jí objala.

,,Mám tě rád sestřičko.´´Řekl Emmett na rychlo když mne objal.

,,Hodně štěstí,´´ Popřál mi Edward v letmém objetí.

Esme s Carlislem neříkali nic když mě objali. A Rosalie taky ne. Nessie plakala. Kdybych mohla brečet já, utopili bychom se tu.

,,Miluju Tě.´´Řekl Jasper a přitáhl si mne k sobě. Byl to krátký ale vášnivý polibek.

,,Připravte se, přicházejí! ´´zavolala jsem na ostatní.

Všichni otočili hlavu stejným směrem jako já. Z lesa se vynořovali černě oděné postavy. Volturiovi. V předu šla Jane a Alec. Jen o krok za nimi postupovali do předu Aro,Marcus a Caius.

,,Carlisle, příteli velmi jsi mne zklamal. ´´Řekl Aro.

,,Dovol mi to vysvětlit.´´Prosil Carlisle.

,,Pokud jde o nesmrtelné děti, není co vysvětlovat.´´Prohlásil tvrdým hlasem Marcus.

,,Ale tady nejde o….´´Carlisle nedořekl a v hrůze se díval na přibližující pláště.

,,Jdou na nás Alec použil svou schopnost, máme jen pár sekund!´´Zařval Edward a pak ho asi pohltila dutá prázdnota. Ne, tak to tedy ne!!! Naštvala jsem se a nečekaně jsem skočila po Alekovi. Byla jsem asi jediná na koho to ještě nezapůsobilo. Jedním ladným skokem jsem přeskočila vzdálenost mezi námi a nimi. Ucítila jsem strašlivou bolest, nejspíše od Jane. Ne… Nezastavilo mě to skočila jsem k Alekovi a utrhla jsem mu hlavu. Pak mě na zem svalila krutá bolest. Křičela jsem a v mžiku jsem zahlédla Caiuse jak u mě stojí se zapalovačem.

,,Ne!!!!´´Uslyšela jsem z dálky Jasperův hlas a bolest povolila. Obratným skokem jsem vstala a málem jsem shořela, ale můj skok k Jasperovi ležícímu na zemi v křečích oheň uhasil. A pak se strhnul boj. Já jsem s Jasperem bojovala proti Marcusovi. Za chvíli byl na kusy. Ozvalo se zavytí a z lesa se do boje přidali Quiletští vlci v čele s Jacobem. Byl to nerovný boj. Jediný Aro nebojoval a sledoval to z povzdálí.

,,Auuuu!´´ Zařvala jsem bolestí když mi jeden z Volturiových utrhl kousek mé mramorové kůže. Otočila jsem se a zaútočila jsem na něj. Při boji jsem ani nevnímala ostatní jen to abych přežila. Pak jsem ale spatřila jak někdo z Volturiových zabil Jacoba, a Renesmee zůstala nechráněna. Vrhla jsem se tam právě včas abych jí odstranila z cesty. Zabila jsem útočníka a rozhlédla jsem se po bojišti. Vydala jsem se na pomoc Rosalii. V tu chvíli jsem měla vizi jak na mě ze zadu Haidy skočí. Uhnula jsem do leva a ona prosvištěla okolo mne. Zase jsem bojovala, a už jsem ani nevnímala s kým. Když jsme s někým bojovala přesně jsem znala jeho další krok, a tak jsem měla výhodu. Pak jsem se rozhlédla okolo sebe. Všichni byli na zemi a okolo mne doutnala spousta ohýnků. A pak jsem spatřila Ness. Stála nad něčími ostatky.

,,Bello!´´zavzlykala jsem a vzala jsem Renesmee do náruče. Rozhlédla jsem se okolo, o kousek dál bylo Jasperovo tělo. Rozeběhla jsem se k němu.

,,Jazzy….´´vzlykala jsem do prázdna.

,,Alice?´´Zeptala se Ness smutným a ubrečeným hlasem.

Jen jsem se na ní podívala a ona se z brekem zeptala.

,,Máma je mrtvá?´´….Vzlykala a přitiskla se ke mne.

,,Ano polovina jejího těla je spálená.´´A pak mnou projel záchvěv naděje.

,,Jaspere probuď se…´´Nic jen ticho.

,,Ness postarám se o tebe.´´Slíbila jsem jí a políbala jsem jí na čelo. Oči mne pálili ale já brečet nemohla. Nessie se ke mne přitiskla a brečela. Vím že moc dobře věděla že se nikdo z rodiny nevrátí, a ani její Jacob. Tiskli jsme se k sobě.

,,Je čas jít domů..´´Řekla jsem i přesto že tam na nás nikdo nečekal. Držela jsem Renesmee v náruči, a vyrazili jsem směrem k našemu bývalému domovu.Věděla jsem že se budeme muset přestěhovat.

,,Alice?´´Když jsem uslyšela ten hlas srdce mi zaplesalo. Byl to Jasper….

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Ztráta - Rozbřesk: