Další povídka ze série "Co by se stalo, kdyby ..." Kniha druhá, autorem je james
21.08.2009 (15:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2399×
Změna mého života
Úryvek z knihy:
„Zvuk vln ke mně přicházel z velké dálky, snad z ještě větší, než když jsem šla po cestě mezi stromy. Ušklíbla jsem se, když jsem pomyslela na to, jak je voda asi studená. Ale nehodlala jsem se tím nechat odradit.
Vítr teď foukal silněji, vytvářel kolem mě deštivé víry.
Vystoupila jsem na okraj a oči jsem upírala do prázdného prostoru před sebou. Prsty u nohou jsem naslepo hmatala před sebe, a když jsem nahmatala okraj skály, prsty jsem ho objala. Zhluboka jsem nabrala dech do plic, zadržela jsem ho… a čekala.
„Bello.“
Usmála jsem se a vydechla.
Ano? Neodpověděla jsem nahlas, protože zvuk mého hlasu by mi rozbil tu krásnou iluzi. Zněl tak opravdově, tak blízko. Jenom když byl tak nesouhlasný jako teď, jsem si ho dokázala plně vybavit – tu sametovou hebkost a melodičnost, které tvořily ten nejdokonalejší ze všech hlasů.
„Nedělej to,“ zaprosil.
Chtěl jsi, abych byla člověk, připomněla jsem mu. No, tak se na mě dívej.
„Prosím. Kvůli mně.“
Ale ty se mnou nechceš zůstat.“
Bella:
Stála jsem na kraji útesu a poslouchala hlasy v mé hlavě. Jeho sladce medového hlasu jsem se nechtěla vzdát teď ani nikdy.
On v mé hlavě prosil. Prosil, abych si neubližovala. Já byla připravena rozhodnout se jinak a přijmout s otevřenou náručí vodu pod útesem. Slyšet jeho hlas neustále až do konce. Pak jsem znova slyšela hlas.
„Bello, nedělej to.“
Nebyl to jeho hlas, patřil někomu jinému, koho jsem znala. Byl v něm slyšet strach a zoufalství z toho, že skočím.
„Jdi pryč, Jacobe! Tohle je moje rozhodnutí a nedonutíš mě ho změnit! Já bez něj nemohu být!!“ zařvala jsem na něj, ale neotočila jsem se, stále jsem stála čelem k vodě pode mnou.
„Já vím, že se ti po něm stýská, ale není jediný, kdo tě má rád a koho máš ráda ty. Pomysli i na ostatní. Co třeba René?? Nebo Charlie? Anebo já?? Myslíš, že nám bys nechyběla?“
Musela jsem uznat, že má opět pravdu. I když nahlas jsem to neřekla. Úplně jsem zapomněla na moji maminku René a Charlieho. Bolelo by je, kdyby o mě přišli a to jim ani nemohu udělat. Ale zarazila mě druhá část otázky.
„Jak jsi to myslel se sebou?“ sice jsem s ním začala komunikovat, ale zůstala jsem k němu zády
„Tak jak jsem řekl. Chyběla bys mi. Jsi nejlepší holka, kterou znám a já jsem se do tebe zamiloval od prvního okamžiku, kdy jsi přijela zpátky do Forks.“
„To mluvíš vážně nebo se mě pokoušíš pouze odlákat od útesu?“
„Bello, jak jsi řekla, jemu na tobě zjevně nezáleží, ale mě ano. Chci s tebou být každou chvilku svého života.“
To mě dostalo, najednou jsem nevěděla, co mu odpovědět. Nikdy bych od něj nečekala, že by mi něco takového byl schopen říct. Já ho vždycky brala jako bratra, ale nikdy mě nenapadlo brát ho jako něco víc, třeba jako přítele nebo jako svého kluka.
Autor obrázku: darkgirlofangel
Jacob:
Když tam stála na kraji útesu, úplně jsem zkoprněl a nebyl schopen pohnout se ani o kousek. Mě jsem strach, že kdyby slyšela moje kroky, skočila by dolů. Když byla v takovýchto situacích, osvědčilo se mi s ní spíš vyjednávat, a proto jsem se do toho vrhnul po hlavě.
Moje taktika sklízela úspěch. Podařilo se mi ji rozptýlit, aby myslela i na něco jiného, než pouze na něj. Nechtěl jsem ji lhát, vše, co jsem jí říkal, jsem myslel upřímně. Miloval jsem ji a nechtěl bych ji ztratit. Sice vím, že ona to necítí úplně stejně jako já, ale jsem si jist, že jistým způsobem mě miluje taky.
Pak mi konečně odpověděla na moji poslední větu. „Záleží, právě proto mě opustil. Nevíš, co se stalo při mých narozeninách, ale to už je nyní jedno. Je pryč a už se asi nikdy nevrátí.“
„On se možná nevrátí, ale já tu pro tebe budu vždycky. Pojď ke mně.“ Poté udělala pomalu první krok směrem od útesu a já roztál. Teď jsem ji mohl vyrazit naproti. Dolů už neskočí, alespoň dnes ne.
Poté, co ke mně došla, zabořila hlavu do mého ramene a začala plakat. Byl to pláč plný stesku po osobě, která se už nikdy nevrátí, jako kdyby byla mrtvá, i když po světě bude chodit dále do jeho nejzazšího konce.
Edward:
Když jsem jí tam takhle viděl, pukalo mi srdce. Nesnášel jsem se za to, co jsem ji provedl. Až nyní jsem pochopil, jak moc jsem ji ublížil tím, že jsem odešel. Nedokázala se přes to přenést, stále věřila, že se jednoho dne vrátím, ale já se vrátit už nemohu.
Když slyším myšlenky toho psa, jsem rád, že zrovna on teď je s Bellou místo mě. Viděl jsem, že by pro ni udělal všechno na světě, jen aby byla znova šťastná. Chtěl být neustále s ní a neopouštět jí, chtěl jí pomoct překonat bolest, která zbyla v jejím srdci po mém odchodu a čas všechno zahojí. Zanedlouho bude s Jacobem ráda a on jí snad bude schopen ochránit před sebou samotnou.
Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Změna mého života - Nový Měsíc:
pekne, ale mal juzachrait Edward... ale bolo to dobre, vyborne
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!