Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Unfaithful

25.06.2009 (15:15) • Terushka • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 4582×

Unfaithful

Jacob

Moje milovaná, nádherná žena už zase seděla u svého stolku a líčila se. Poslední dobou chodí pryč nějak často. Je to až divné. Ta okouzlující zrzka zřejmě nevěnovala pozornost mé bolesti, pokaždé když odcházela pryč z našeho malého modrého domečku. I dneska tomu bylo tak. Bylo to jako vždy. Renesmee sedí líčí se, obléká se a strašně jí to sluší.

„Zlato? Které jsou hezčí?"otočila se na mě a ukázala mi dvě náušnice. Přišel jsem k ní a políbil ji. „Tyhle lásko!" Jen se otočila a pokračovala. Omotal jsem kolem ní ruce a políbil ji do vlasů.

„Kam to vlastně jdeš?"zeptal se a snažil se aby to neznělo, že vyzvídám.

„Za Veronicou přeci."Odpověděla okamžitě. Jen jsem si povzdechl a pustil ji. Sedl jsem si na postel a pozoroval ji. Po chvíli vstala, přišla ke mně a něžně mě políbila. Vždycky, když mě líbala, jsem byl jako v sedmém nebi. Přestala a hluboce se mi podívala do očí.

„Miluji tě!"zašeptal jsem.

„Já tebe taky!"Odpověděla. Ale někde uvnitř jsem tušil, že to není pravda. V poslední době, když mi říkala, že mě miluje, nedívala se mi do očí. Tak jako teď.

„Přijdu pozdě, nečekej na mě!"pohladila mě po tváři a zmizela ve dveřích.

„Stejně budu!"šeptl jsem za ní. Ta už mě ale neslyšela. Zoufale jsem sebou flákl na postel a čekal na svou jedinou lásku.

Renesmee

Chudák malý. Jak mu můžu takhle ubližovat? Jsem to ale zlá manželka. Možná už něco tuší. Možná bych to měla skončit a zůstat s ním. Už se dál nemůžu přetvařovat. Také mě bolí vidět tu bolest v jeho očích, pokaždé když odcházím.

Z mých myšlenek mě vyrušil mobil. Ihned jsem ho vyndala a při pohledu na to, kdo volá, jsem se musela usmát. Hned jsem telefon zvedla.

„Promiň lásko, už tam budu."

„Těším se!"

„Já taky, miluji tě!"

„Já tebe!"Mobil jsem zavěsila a vydala se za svým milencem.

***

Už mě vyhlížel. Zamávala jsem mu do okna ale on zmizel. Hned na to se objevil ve dveřích a běžel za mnou. Rozběhla jsem se k němu. Rozevřel náruč a já mu do ní skočila. Začali jsme se vášnivě líbat. „Sluší ti to!"mluvil mezi polibky, když mě nesl do domu. Jen jsem se usmála a pokračovala v polibkách. Zakopl za námi dveře a pokračoval do obýváku. Něžně mě položil na pohovku. Strhl si košili a usmál se na mě. Mrkla jsem na něj a sundala si halenku. Přitáhl si mě k sobě a začal mě vášnivě líbat na krk. Vtom nás vyrušilo zvonění mobilu. Snažili jsme se ho ignorovat, ale tak moc ho to vytočilo, že mě pustil a naštvaně se na telefon podíval.

„Jacob!"řekl a telefon zvedl. „No čau"Z druhé strany bylo slyšet Jacobův zoufalý hlas.

„Čau Sethe, nechceš jít na jedno? Renesmee zas někam šla." Nervozitou jsem si ukusovala nehty.

„Hele kámo, já nemůžu. Mám ještě nějakou práci. A fakt mě mrzí, že je Nessie pořád někde pryč."

„Aha, tak díky. Mě to taky mrzí!" Povzdechla jsem si. Chudák.

„Čau, neboj, však ona ti zase přijde."

„Hmm. Čau!" Seth telefon zase položil a pokračovali jsme. Ovšem po tomto telefonátu to už nebylo ono.

***

Jacob

Celý večer jsem kvůli ní nespal a ona nepřišla. Což jako vždy. Seděl jsem potichu v obýváku a počítal vteřiny. Vtom se rozletěli dveře a do nich vešla má spanilá princezna. Vyspinkaná do růžova si protančila ke mně a políbila mě na čelo. „Ty jsi celou noc nespal viď. Říkala jsem ti abys nečekal." Pohladila mě po vlasech a já její ruku setřásl. „Co se děje?"ptala se a tázavě na mě zírala. „Vůbec nic!"Odbyl jsem ji a vyběhl ven. Jen jsem tak běhal, abych si pročistil hlavu.

Renesmee

Kam to zase zmizel? Snad se brzo vrátí. Možná to ví? Já už mu nemůžu dál ubližovat. Musím mu to říct. Ne! To teda ne! Rozejdu se se Sethem. Vyhrabala jsem z kabelky mobil a vytočila Sethovo číslo.

„Ahoj broučku, copak se děje?"

„Ahoj, Sethe, víš,.... já,.... nevím, jak ti to říct."

„Á copak?"

„Takhle už to dál nejde. Já už dál nemůžu."

„Cože? Takže je konec?"

„Je mi to líto."

„To mě taky."

„Mám tě ráda, sbohem." Do očí mi vhrkly slzy.

„Sbohem? Snad se ještě uvidíme ne?"

„Já nevím Sethe, já už mu nemůžu dál ubližovat"

„Já to chápu. Miluji tě!"

„Já tebe taky, ale Jaka víc. Díky, že to chápeš."

„V pohodě, ahoj."

„Pa." Zavěsila jsem telefon a chvilku jen stála a zírala do prázdna.

„Jak jsi mohla?"zeptal se za mnou velmi známý hlas. Ale tentokrát mu hlas přeskakoval. Nejprve jsem se lekla, ale tak jsem se odhodlala a otočila se.

„Jaku, já-"vzlykala jsem.

„Hlavně mi nic nevysvětluj!"Začal se strašně třást a zoufale vyběhl z domu.

„Jaku!"řvala jsem za ním. Nevrátil se. Nechala jsem propuknout emoce.

Jacob

Přeměnil jsem se. Musel jsem se uklidnit. Ha a nikdo nebyl v mé mysli. Konečně. A sakra. Vypadá to, že jsem to zakřikl. Do mé hlavy vešel Sam, Seth a Leah. „Čau Jacobe."pozdravili všichni. „Nazdar!"odbyl jsem i je. Jediný Seth nepozdravil. Věděl jsem, že mě celou tu dobu podváděl, ale nechtěl jsem se s ním o tom bavit. Renesmee to s ním už skončila, takže nemá cenu to řešit. Já se s ní určitě usmířím. Miluji ji. Ale budu se přes to nejdřív muset dostat.

„Co se stalo?"ptal se okamžitě Sam. Rozpoznal napětí v mém hlase.

„Renesmee, zase nebyla doma?"rýpla si vtipně Leah.

„Leo!"okřikl ji Sam. Všichni náhle ztichli. A já věděl proč. Seth jim ukázal, o co jde. A taky přidal i ten telefon. Ale když jsem viděl jak dlouho s ní už byl a kolik toho zažili, nemohl jsem si to odpustit a nechal jsem se unést.

„Jo takže tebe mrzí, že je Renesmee pořád pryč ano! To si říkáš kamarád! Ty hajzle jeden!"Vyštěkl jsem na něho a změnil směr.

„Jacobe!"zařval na mě Sam.

„Ty se do toho kurva nepleť!"řval jsem a běžel na Sethem.

„Jaku uklidni se, nic nevíš!"bránil se Seth.

„Jak nic nevím! To, co jsem viděl, mi stačí na to, abych tě zabil!"

„Jacobe opovaž se!"Vložila se do toho Leah.

„Drž hubu!"zařval jsem na ni. „Jak jsem ti mohl věřit! Ty jseš takovej lhář!"

„Co když to Nessie chtěla?"

„To nic nemění na to, že jsi spal s ženou svého bratra! A jsem ti věřil!"

„Fajn, a proto mě jako zabiješ jo! Co si tím pomůžeš?"

„Alespoň od tebe budeme klid!"

„Fajn, takže si to chceš rozdat? Jako chlap s chlapem?"

„Jako vlk s vlkem!"

„Kluci nechte toho! Same udělej něco!"

„Leo to si musí vyřešit sami!"

„Ale on ho zabije! On mi zabije brášku!"vzlykala Leah.

„On si to zaslouží!"štěkl jsem na ni.

„Leo opovaž se do toho motat!"vyhrožoval jí Seth.

„Sethe!"řvala na něj.

„Leo! Dělej jdeme! Ať si to vyřeší sami!"

„Ale Same!"

„Leo! Okamžitě se přeměň!"poručil jí Sam.Tomu nemohla vzdorovat. Oba zmizeli.

„A jsme sami!"řekl jsem šibalsky.

„Uvědomuješ si, jak tím Nessie ublížíme?"

„Však ona to přežije!"Už jsme byli skoro u sebe, když v tom nás vyrušil Sam.

„Kluci okamžitě přestaňte! Máme problémy!"

„Co se stalo Same?"

„Cullenovi přešli hranici!"

„Sakra!"

***

Renesmee

„Nemůžete tam jen tak vtrhnout!"přemlouvala jsem je už za hranicí.

„Chceš se vsadit?"vztekal se Edward. Zřejmě bylo všem úplně jedno, co právě dělají. Úplně mě ignorovali a celá rodina běžela na vlkodlaky. Na moment jsem se zastavila, ale hned jsem běžela za nimi. Když jsem tam doběhla, všichni byli na místě. Na jedné straně stálo pokrčeno osm upírů a na druhé patnáct vlkodlaků. Nejprve jsem si povzdechla, ale pak jsem nabrala odvahu a vešla mezi ně. „No tak rodino! Nechte toho!"přemlouvala jsem obě půlky.

„Renesmee! Okamžitě uhni stranou!"řvala na mě máma. Otočila jsem se na ni.

„Mami! Tak toho nechte!"Zněla jsem zoufale.

„Carlisle? Carlisle! Sam je velmi neklidný. Chce vědět proč jsme přišli."

„Renesmee! Okamžitě pojď k nám!"poroučela mi Rosalie.

„Já se odsud nehnu! Nechtěj po mě, abych si musela vybrat svou rodinu! Zůstanu tady!" Dupla jsem nohou.

Jacob

„Já se odsud nehnu! Nechtěj po mě, abych si musela vybrat svou rodinu! Zůstanu tady!"řvala Renesmee mezi námi. Ano nemohla si vybrat. Oboje pro ni byla rodina. Hned, co to dořekla, dupla nohou jako ve filmu. Emmett a pár ostatních se jejímu vystoupení zasmálo. Ale to, co následovalo, jsme nečekal nikdo. Renesmee vykřikla bolestí a svalila se k zemi. Ano byla v bezvědomí. Všichni Cullenovi se na ní sesypali jako vosy na med. Carlisle je odháněl. Vzal ji do náruče a rozeběhli se pryč. Většina vlků se rozběhlo za nimi, ale před hranící se zastavili. Jen já a Seth jsme běželi dál. Sam nám dal příkaz vrátit se, ale ani jeden jsme neposlouchali. Přece jen jsme měli něco společného -lásku k Nessie.

Bella

Hned co jsme doběhli domů, Carlisle položil mojí milovanou dcerku Renesmee na lůžku a zjišťoval co se děje. „Carlisle tak co?" ptala jsem se netrpělivě.

„Plod chce ven!"

„Cože? Tak rychle?"zděsil se Edward. Chytla jsem ho za ruku a on mě objal. „Neboj bude to dobrý"pošeptal mi a políbil mě do vlasů. Náhle nás v nose zašimral nepříjemný zápach. Dva vlkodlaci vešli do domu. „Co ti tady dělají?" zasyčela Rosalie. „Já to vyřídím!"mávla k nám a odešla dolů. Byla slyšet jen velice nepříjemná hádka. Té ale nikdo nevěnoval pozornost.

Carlisle vzal skalpel, ale Edward ho přerušil. „Jiná možnost není?"zeptal se s nadějí.

„Ne synu. Pokud chceš, aby přežily obě, tak ne!"opáčil Carlisle a říznul Renesmee do břicha. Vyvalil se z něho proud krve. Alice s Emmettem raději odvedli Jaspera. Carlisle z břicha vytáhl plod a podal mi ji. Vzala jsem si holčičku do náruče a šla ji ošetřit. Ještě jsem zahlédla, jak Carlisle Nessie kousnul.

Renesmee

Probudila jsem se a už jsem necítila žádnou bolest. Tedy žádnou, kromě strašlivé bolesti v krku. Škrábalo mě tam strašně moc. A všechno bylo jiné. Viděla jsem „úplně" všechno a dokonce jsem cítila lépe a slyšela,.....také lépe. Bylo slyšet jak ke mně jde celá rodina po schodech.Bylo slyšet zpívání ptáků ,prostě všechno,každý každičký pohyb.A slyšela dokonce jedno další srdce. Moment, ne další, jediné a to mé to nebylo.

Do pokoje vešlo sedm upírů s malou holčičkou v náručí Belly. Mohli jí být tak tři roky. Ale já jí poznala. „Nicole"zašeptala jsem.

„Mami"natáhla se po mě holčička.

Vzala jsem si ji do náruče a dál jsme byli rodina. Ovšem neúplná. Chyběl nám taťka. Už několikrát jsem se ptala Carlisleho, Belly, Edwarda, Rose, Alice - no prostě všech a vždy marně. Nikdo mi neřekl, kde je otec dítěte. Jako by se po nich slehla zem. Prý dokonce opustili Lu Push, svůj rodný domov. Což bylo divné. Vypadalo to, že Nicole to nějak zvlášť nevadilo. Byla jsem rodina a nic nás nerozdělilo. Ovšem jednoho dne došlo k tomu, čeho jsem se bála celý svůj upírský život. Nicole se mě zeptala na tu otázku, na kterou já sama nevěděla odpověď - „Mami? Kde je vlastně táta?" To už ale Nicole bylo čtrnáct let a tak jsem jí řekla pravdu.

„Zlatíčko, já nevím. Já dokonce nevím, kdo to je."přiznala jsem se.

„Cože?" Chvilku na mě tupě zírala, ale pak jí to došlo. „Ty jsi byla tátovi nevěrná?"

Stydlivě jsem sklopila hlavu a přikývla. „Ano Nicole, a byla to chyba. Velká chyba."

„Mami! Jestli tátu stále miluješ, udělej s tím něco!"

„Myslíš?"

„Ano mami, musíš zjistit, kdo je můj otec. A i kdyby to byl ten špatný, buď šťastná!"povzbuzovala mě má vlastní dcera.

„Díky, zlato. Miluji tě!"

„Nemáš zač mami, já tebe taky!" Pohladila jsem ji a vyběhla z jejího pokoje.

„Carlisle? Carlisle!"řvala jsem po celém domě.

„Tady!"ozvalo se z pracovny. Vlétla jsem tam a stoupla před něj.

„Carlisle, něco bych potřebovala."

„Ano?"

„Testy otcovství."

Povzdechl si, ale vstal. Udělali jsme vyšetření a už jen netrpělivě čekali na výsledek. Za dva dny už byl. „Chceš to říct, nebo to otevřeš sama?"podával mi s úsměvem obálku.

„Já sama!"vydechla jsem a vzala si obálku. Opatrně jsem ji otevřela a nakoukla dovnitř. A,.....mé přání se splnilo. „Díky! Díky! Díky!"objímala jsem Carlislea. „Teď už jen, kde ho najít" A další háček. Zklamaně jsem sklopila hlavu a odcházela z pracovny.

„Jsou v Kanadě, ve své druhé základně." Nadšeně jsem se otočila a zlaté oči se rozzářili. Rozběhla jsem se k němu a znovu ho objala. „Díky,za všechno!"

Vyběhla jsem z domu a jela za svým vyvoleným.

Jacob

Já už to prostě nevydržím. Nejdřív mě podvede, pak si porodí a pak ještě musíme opustit Lu Push. V poslední době toho bylo až moc. A to nepočítám skutečnost, že možná někde vyrůstá má dcera a já ji nikdy v životě neuvidím. I přesto, co mi všechno Renesmee udělala, ji miluji. A byl bych schopný milovat i její dceru. I přesto, že by její otec byl Seth, bych ji dokázal mít rád.

„Jacobe?"vyrušila mě Leah.

„Co chceš?"vyprskl jsem na ni.

„Sam svolal poradu!"

„Už jdu!" Neochotně jsem vstal a šel se přeměnit. Všichni jsme se sešli na mýtině a řešili náš návrat do Lu Push. Potěšilo mě, že se chtějí vrátit. Z naší debaty o datu návratu nás vyrušil příšerný smrad. Ano smrad upíra. Všichni ztuhli a vrčeli. Věděli jsme, že se blíží k nám. Ten upír musí být snad padlý na hlavu, když to sám žene k teď už dvaceti členné smečce.

K našemu překvapení z lesa vyběhla Renesmee. Ano moje nádherná žena Renesmee. Ovšem jako upír. Panebože, to snad není pravda. Ona je z ní upírka. A příšerně smrdí. Ale i přes ten puch je pořád nádherná. Možná ještě více. Oči měla naštěstí nádherně zlaté.

„Jacobe, prosím tě přeměň se. Musím ti něco říct."Promluvila na mě jejím skvělým krásným melodickým hlasem. Na její slovo jsem se skutečně přeměnil a přišel k ní. Ona mi jen radostně předala obálku. Nechápavě jsem si ji vzal a otevřel ji.

„Testy otcovství?"zíral jsem na ni.

„To kdybys mi nevěřil."Usmála se na mě. „Nicole je tvoje. Dneska se mě zeptala, kdo je její táta. Řekla jsem jí pravdu a ona mi dodala odvahu udělat testy a jet za tebou." Stále na ni zíral.

„A už vím, proč jsi všem, tak strašně smrděl. Jaku, je to jako by jsi se za celý život nemyl!"dodala a to jsem se nemohl nezasmát. Do očí mi po hodně dlouhé době vhrkly slzy. Objala mě kolem pasu a položila si hlavu na mou hruď. „Miluji tě a je mi líto co jsem ti udělala" Také jsem jí objal. „Já tě taky miluju."přitakal jsem a líbal ji do smradlavých vlasů. Vlci se za námi pomalu po jednom přeměňovali. Stále jsem tam stáli a objímali se. Po chvíli mě pustila a otočila se do lesa. „Nicole?"zavolala do lesa. Mezi stromy se objevila vysoká hnědovlasá dívka s očima hnědýma jako čokoláda.

„Ahoj tati"pozdravila a já na ni jen zíral. Přišla k nám a objala se s Renesmee. Jen jsem na ně nechápavě zíral. Obě se na mě podívaly a zasmály se mému pohledu. Nessie mě chytla za ruku a usmála se na mě. „To je ona"řekla vesele. „Naše dcera."doplnila a oči jí zářily štěstím. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že to krásný stvoření přede mnou je moje dcera. Moje jediná vlastní dcera. Obě jsem objal a byl jsem šťastný, že je mám obě u sebe zdravé v pořádku a šťastné. Teď už mi nic nechybělo.

Renesmee

Už jsme byli úplná rodina. Šťastná malinká rodinka.

„Gratuluji!"řekl za námi Sam. Všichni jsme se otočili podívali se na vlky.

„Díky!"řekla jsem šťastně.

„Jsem rád, že se vracíme do Lu Push!"pronesl Jacob.

„Vážně?"skoro jsem skákala radostí. Jen se na mě usmál a políbil mě. Když se naše rty setkaly, byla to jako exploze. Je rty byly neskutečně vařící a jako by ty mé pálily. Nebyl to zrovna příjemný pocit. Přestali jsme a nadšeně se podívali na naší dcerku. Ta ale nevnímala. Tázavě jsme se podívali na sebe a následně zase na ni. Stála tam jako opařená a někam zírala. Oba jsme se podívali jejím směrem a najednou zařvali. „NE! NE! NE!"

„No tak musíte pochopit, že s otiskem nic nemůžete udělat!"snažil se nás uklidnit Sam.

„Ale proč zrovna Seth?!"vztekal se Jacob. Já jen zírala na svou dceru, která tam jen tak stála a zírala na Setha, který se na ni díval strašně zamilovaně.

„Jacobe, sám sis tím prošel! Nejde s tím nic udělat. A když je to oboustranný otisk, nic s tím neuděláš. Víš, jak jí tím ublížíš, když jí nedovolíš být se Sethem?"

„Ale-!"

„Chceš tak ublížit? Chceš se dívat, jak nebude šťastná bez své lásky?"

„Ne. Máš pravdu. Nemůžu jí ho sebrat."Připustil svou porážku Jacob.

„Ano, bratře. Nemůžeš" Sam ho poplácal po zádech a Jake se jen bezmocně díval na naši zamilovanou dceru.

„Lidi? Do Lu Push jedeme hned!"zařval Sam na smečku. Usmála jsem se a šla probrat Nicole.

„Nicole? Broučku, pojď, musíme domů. Vysvětlíme ti to doma."

„Kdo to je?"ptala se mě s úsměvem a stále sledovala Setha, kterého se snažila Leah probrat.

„To je Seth a jeho sestra Leah."

„Je báječnej"

„No, já vím, jakej je, Nicole. To je mimochodem on."

„Cože?"

„Ano, to byl můj milenec."

„Cože?" Odtrhla od něho oči a zírala na mě. Jen jsem pokrčila rameny. „Ale stejně je krásnej!" Musela jsem se zasmát.

„Nicky pojď. Musíme domů."

„Já chci zůstat s ním!"

„Budeš s ním, zlato. Oni jedou s námi."

„Vážně?" Byl to báječný pocit sledovat svou dceru, jak je po dlouhé době šťastná.

„Tak jdeme?"pobídla jsem jí.

„Jasně!" Objala mě a celá rodina jsme vyrazili do Lu Push.

Autor: Terushka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Unfaithful: