Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Svatba - Zatmění II.

15.08.2009 (09:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2160×

Konečně bylo po bitvě. Victoriino tělo teď hořelo pár mil od domu Cullenových a já konečně mohla zahodit všechny starosti za hlavu. Tedy, všechny ne. Po Leahině pitomém pokusu teď Jacob ležel doma zraněný. Edward s Carlislem mě sice uklidňovali, že bude v pořádku, ale nepodařilo se mi na něj nemyslet. Věděla jsem, že tím Edwarda zraňuju, ale nemohla jsem si pomoc.

„Na co myslíš?“ ozvalo se mi těsně u ucha. Byli jsme v obýváku a Edward mě měl posazenou na klíně.

„Že teď už se před Victorii nemusím schovávat,“ zalhala jsem. Nakrčil čelo, ale nesnažil se zničit mou lež.

„Nikdy bych nedovolil, aby ti ublížila,“ zašeptal a políbil mě.

„Já vím,“ odpověděla jsem. Seděli jsme s o sebe opřenými čely a vychutnávali si přítomnost toho druhého.

„Super,“ vypískla najednou Alice. Nějak jsem zapomněla, že sedí s Jasperem kousek od nás a zlekla se. Edward se jenom zasmál.

„Co je?“ zeptala jsem se, ale to už k nám běžela Rose a za sebou táhla Emmetta.

„Budu se zase vdávat,“ řekla s úsměvem a všechny objala. Dokonce i mě. Co na svatbách vidí? Plno lidí, pozornost zaměřená jen na ně. Brrrr…

„Baví je to,“ zašeptal Edward s úsměvem. Podezíravě jsem se na něj podívala.

„Neztěžoval sis, že mi nemůžeš číst myšlenky?“

„To sice nemůžu, ale tvoje nádherné oči prozrazují až moc,“ usmál se a políbil mě na nos.

Svatba měla být za měsíc. Sice se jí měli zúčastnit jenom Cullenovi a já, ale Alice všechno organizovala do nejmenšího detailu. Rose s Emmettem se dohodli, že je tentokrát oddá kapitán jachty. Emmettův návrh, aby je oddal kněz, byl totiž zamítnut.

„Proč?“ ptal se sklesle.

„Emmette, tohle je černý humor,“ kárala ho Esme.

„Myslíš si, že je dobrý nápad, aby kněz oddával upíry?“ zeptala se Alice rozhořčeně.

„Jsi tyranka, Alice. Je to moje svatba,“ bědoval. Alice se samozřejmě chytla všech příprav a kromě svých svatebních šatů, nesměli Rose s Emmettem nic vidět. Já s Edwardem jsme měli za úkol najít vhodnou jachtu a schopného kapitána. Kousek od Seattlu se nám to povedlo. Jachta byla nádherná. Byla celý měsíc volná, takže jsme měli dost času, abychom ji pořádně nazdobili.

Kupodivu jsme do svatby stihli všechno zařídit. Charliemu jsem řekla, že oslavujeme Aliciny narozeniny a zůstanu u nich na noc. Nevím, co by udělal, kdybych mu řekla pravdu o svatbě Rose a Emmetta. Cullenových si vážil, ale potom by asi změnil názor.

Ráno v den svatby mě Edward vyzvedl a společně s Rose jsme jeli do Seattlu. Alice objednala dva pokoje, abychom nemuseli cestovat už převlečeni.

Dojeli jsme tam chvilku po ostatních. Alice nám do rukou vrazila tašky a poslala do pokojů. Edward mi tu mou vzal a doprovodil mě.

„Tak na svatbě,“ políbil mě a zamířil za klukama.

„No tak, Bello! Nezdržuj!“ zavolala Alice, když jsem stále stála před pokojem. Vešla jsem dovnitř a rozhlédla se kolem. Byly tam čtyři věšáky se šaty a u zrcadla plno líčidel a přípravků na vlasy.

„Sedni si, první nalíčíme tebe,“ pokynula mi Alice a společně s Esme mě začaly líčit a česat. Potom přišla na řadu Alice, Esme a nakonec nevěsta. Všechny jsme měly lehký make-up a vyžehlené vlasy. Rose je měla sepnuté do drdolu a my ostatní rozpuštěné. Poté přišly na řadu šaty.

Alice měla světle žluté, dlouhé šaty, bez ramínek. (http://www.tinyurl.cz/45r) Esme si vybrala bílomodré, květované s velkým výstřihem (http://www.tinyurl.cz/45s), já jsem dostala tmavě modré s černým pásem mezi a pod prsy (http://www.tinyurl.cz/45u). Rose chtěla obyčejné, letní šaty, ale nakonec ji Alice přemluvila ke korzetovým se splývavou sukní a občasným vyšíváním (http://www.tinyurl.cz/45w). Musím  říct, že nám to všem slušelo.

„Je čas, kluci už jsou na lodi,“ řekla Alice a vyhnala nás ven z pokoje. Přístav byl 10 minut autem od hotelu.

„Rose, zůstaň tady. Emmett tě zatím nesmí vidět,“ rozkázala Alice a Rosalie jenom přikývla a zůstala sedět. Kluci slyšeli auto a šli nám naproti, kromě Emmetta. Ve chvíli, kdy se můj pohled setkal s Edwardovým, se oběma na tváři objevil úsměv. Došel až ke mě a chytl kolem pasu.

„Sluší ti to, lásko,“ řekl a políbil mě.

„Tobě taky,“ opětovala jsem mu. Měl černý oblek, bílou košili a kravatu měl krásně sladěnou s barvou mých šatů. Usmál se a s rukou kolem mého pasu mě vedl na loď. Kapitán s Emmettem teď stáli na přídi. Chyběla už jenom nevěsta. Loď byla nádherně ozdobena. Všude byly červené, žluté a bílé okvětní lístky růží, místy bylo pohozené celé poupátko. Edward jedno bílé vzal a dal mi ho za ucho.

Za chvíli se objevila Rosalie, zavěšená v Carlislově rámě. Emmett si ji s úsměvem převzal a svatba mohla začít. Navzájem si přečetli sliby, vyměnili prstýnky a dali si novomanželský polibek – za těch pár let už několikátý. Hned po obřadu kapitán loď opustil a tak jsme mohli slavit. Alice zmizela někde v podpalubí a když přišla, v ruce držela třípatrový dort s postavičkami nevěsty a ženicha nahoře.

„Ty postavičky si někde vystavte. Dalo mi práci přemluvit někoho, aby mi udělal prostornějšího ženicha,“ řekla a její zvonivý smích se rozezněl po celé lodi.

„Na co mají dort?“ zeptala jsem se potichu Edwarda, ale mohlo mě napadnout, že to uslyší i ostatní.

„My sice nejíme, ale ty ano, Bello!“ usmála se Rose. Emmett se zasnil a Edward zasmál. Podívala jsem se na něj s otázkou v očích.

„Emmett si představoval jak spořádáš celý dort sama,“ řekl a rozesmál i ostatní.

„To po mě nechtěj, Emmette!“ stočila jsem na něj pohled.

„Přece se to nevyhodí,“ zesmutnil. Nevěděla jsem, co mám říct. Přece jsem  nebyla schopná zdolat celý dort sama. I kdybych ho do sebe nacpala, jak bych potom vypadala? Těkala jsem očima po všech kolem a hledala pomoc.

„Klid, dělá si srandu. Na každé svatbě měli dort. Nakrájeli ho a potom vyhodili,“ vysvětlil Edward s úsměvem. Musím říct, že se mi ulevilo.

Povídali jsme si, smáli se a tančili. Nejprve jsem tančila s Edwardem, potom s Emmettem, dokonce i s Jasperem a nakonec jsem si zatančila i s Carlislem. Všichni tančili nádherně, ale Edward je jenom jeden a tak jsem se od něj na zbytek večera ani nehla.

Asi kolem půlnoci jsem začala usínat.

„Pokoje se daly pronajmout jenom na celou noc, tak ať tam přespí,“ řekla Alice a hodila nám klíče od jednoho z pokojů. „My už pojedeme domů, ať mají tady hrdličky loď jenom pro sebe.“ Emmett s Rose se zazubili a ostatní se zvedli k odchodu. Snažila jsem se jít rovně, ale i když mě Edward pevně držel kolem pasu, nohy se mi únavou motaly.

„Tak zítra,“ rozloučili jsme se a Edward mě vzal do náručí.

„Půjdu sama,“ snažila jsem se ho přesvědčit, ale mezitím jsem pomalu usínala.

„To vidím,“ zasmál se a odnesl mě až do pokoje. Položil mě na postel, sundal mi boty a přikryl dekou.

„Dobrou noc, lásko,“ řekl a políbil mě na čelo. Potom se se mnou realita ztratila a já upadla do krásného a osvobozujícího spánku.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Svatba - Zatmění II.: