Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Svatba - Rozbřesk

11.08.2009 (15:00) • Lareth • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2901×

,,Edwarde? Co mi to tu říkáš? Není možné, aby Angela věděla, že jsme zpět."

,,Bohužel je, Bells. Angela volala tvému otci a ten to nevydržel. Řekl jí, že jsme momentálně zpět u rodičů. A teď tě chce navštívit."

,,Ale to nejde." dodala jsem zoufale. Při představě, že uvidím Angelu mě polila panika. Samozřejmě to byla má nejlepší lidská kamarádka. Ale já byla upír! Novorozený!

,,Edwarde! Víš jak strašně těžké pro mě bylo udržet se, když tu byl Charlie. Umíš si představit co se mnou udělá Ang? Bude si chtít povídat. Bude chtít vědět všechno. A když mluvím, musím dýchat!"

Přiběhla ke mně Renesmee a položila mi ručičku na tvář. ,,Děje se něco?" Ptala se mně.

,,Ne, nic se neděje miláčku. Jen se na nás přijede podívat moje stará kamarádka."

Její oči byly tázavé. V myšlenkách mi vyslala obraz svého dědy a toho jak jí voněl.

,,Ano, taky je to člověk. Ale nesmíš jí kousnout, rozumíš? Musíš být hodná Nessie."

,,Bello! Tak strašně ráda tě vidím! Vypadáš úplně jinak. Prý jsi byla nemocná? Už je ti lépe? A jak se máš? Ach Bello, tolik jsi mi chyběla." Angela mě objala. Zažívala jsem muka, ale cítila stejné nadšení jako ona. Moje přítelkyně mi moc chyběla.

,,Ahoj, Ang!" všimla jsem si jak se jí oči překvapeně rozšířily, když uslyšela můj hlas.

,,Půjdeme si sednout?" posadily jsme se na pohovku v obývacím pokoji. Přemýšlela jsem jak to udělat, abych musela dýchat co nejméně. Alespoň dokud mi můj čich trochu neotupí.

,,O mně se budeme bavit až potom. Nejdřív mi řekni své novinky. Jsi nadšená, vidím to na tobě. Tak se mi svěř. Poděl se se mnou o svou radost." řekla jsem žertovně a doufala, že má opravdu o čem mluvit.

,,Myslíš novinky kromě toho, že se mi vrátila kamarádka, o kterou jsem se bála, protože byla na smrt nemocná?" zažertovala. Hrklo ve mně. Takže nemá o čem mluvit? Nejsem připravená pravidelně dýchat. Zaťala jsem ruce v pěst a pomalu se nadechovala.

,,Ano, myslím."

,,Ach, Bells. Budu se vdávat!" zapištěla. ,,Ben mě požádal o ruku!"

Ve stejný moment se ozvalo zapištění od schodů. ,,Ááá, gratuluju! To je tak úžasné. Angelo, musíš mě nechat, abych se podílela na přípravách svatby. Zařídím ti stejně pohádkovou svatbu jako Belle! Bude dokonalá. Já tak miluju svatby!"

Alice mezi řečí seskákala ze schodů a teď poskakovala kolem Angely. Ta měla na tváři úsměv tak velký, že jsem se bála, aby si neroztrhla pusu. Rozhodla jsem se jednat. Na světě jsou důležitější věci, než je moje novorozenost.

,,Ang, gratuluju!" vřele jsem jí objala. ,,Už máš vybrané šaty? A kdy se to vůbec má konat?"

,,Už za dva týdny! Já jsem tak šťastná. Šaty nemám. A Alice. Byla bych strašně moc ráda, pokud by ses na přípravách mohla podílet. Naši ještě nic nevědí, protože Ben mě požádal teprve večer. Hned jsem ti to chtěla zavolat, Bells, ale Charlie říkal, že už jste zpět a že je ti dobře a tak jsem přijela."

,,Angelo, nezapomeň dýchat!" Podotkla Alice a všechny tři jsme se rozesmály. Je čas připravovat další svatbu.

O dva týdny později... (z pohledu Angely)

Ležela jsem v posteli se šťastným úsměvem. Už dnes odpoledne ze mě bude vdaná paní. Je to vůbec možné? Pak bude následovat nějaká kratší svatební cesta a nakonec škola. Ještě, že jdeme na stejnou vysokou. Z myšlení mě vytrhl zvonek. Že by Alice? Ale je přece hrozně brzy. Do svatby zbývá tolik hodin.

,,No tak, Angels! Pohni sebou! Chceš přece vypadat dokonale!" Je to ona. Takže vstávat. A je to tady. Oficiálně začíná blouznění toho největšího dne v mém životě.

Sotva jsme se dostaly na kraj města, přibrzdila Alice auto u krajnice. ,,Tak teď ti zavážeme oči. Nechceme přece, aby jsi viděla cokoliv z té krásy dříve, než bude ten pravý čas." mumlala si a přitom mi kolem očí uvazovala šátek.

,,No tak, nemusíš to tak přehánět."

,,Angelo Webberová! Dnes se účastníš druhé nejdokonalejší svatby tohoto roku. Samozřejmě, že musím přehánět! A jen tak mimochodem, ta první byla Belly." řekla přísně.

,,Vážně? No já na internetu četla, že nejdokonalejší svatbu měla letos Britney Spears." poškádlila jsem jí.

,,Pche, amatéři!"

,,Tak, Teď se ti Rose postará o vlasy a já mezitím nalíčím sebe. Běž do koupelny!"

Poslušně jsem vešla do koupelny a úžasem zůstala stát. Málem jsem zapomněla, jak moc to Rose vždy sluší. ,,Vypadáš dokonale." vydechla jsem.

,,To ty budeš taky." dodala ona s milým úsměvem.

Potom už mě nahnala do sprchy.

Jen co jsem vylezla ze sprchy, začala mi do vlasů vtírat různé balzámy, mastičky a nevím co ještě. Pak mě snad půlhodiny česala. Už se nedivím, že potřebují na přípravu tolik času.

Jakmile Rose odložila hřeben, ozvalo se tiché předení fénu na vlasy. Tohle bude stejně ještě na dlouho. Pohodlně jsem zavřela oči oddala se snění.

,,Angelo! No tak, Angelo!" s trhnutím jsem se probrala. ,,Co se děje? Já nespím!" odpovědí mi byl velký smích. ,,No máš pravdu Ang, už nespíš." řekla Bella pobaveně. Podívala jsem se na ní a málem mi vylezli oči z důlku. Takhle dokonale nevypadala ani na své svatbě. Když jsem jí viděla před dvěma týdny, taky jí to moc slušelo. Jenže stále byla až nezvykle moc bledá a měla kruhy pod očima. Jistě pozůstatek té její nemoci. Chudák holka. Ale teď to mistrně zamaskovala. Budu si vedle nich připadat méněcenná.

Otočila jsem se a chtěla podívat do zrcadla, ale byl přes něj natažený závěs. Celá skupinka se zvedla a přesunula do druhé koupelny. Naschvál bylo i tady překryté zrcadlo. Budu to muset vydržet až do konce bez jediného pohledu. Posadila jsem se na židli a Alice mi přes ramena přehodila ručník. Pak mě přinutila zavřít oči a já cítila už jen jemné dotyky na obličeji.

,,Hotovo!" zvolala Alice po nekonečně dlouhé době. Konečně. Už jsem myslela, že zase usnu.

,,Tak už se můžu podívat do zrcadla?"

,,Ne, ještě ne!" Alice ode mně poodstoupila na kraj koupelny. Postavila se vedle Belly a Rose. Všechny tři se na mě mlčky dívaly. Znervózňovalo mě to. Jaký bude soud?

,,No..." začala Rose trošku zklamaně a já se lekla. ,,Myslím, že dnes se na mě nikdo nebude dívat. Všichni nechají oči na Angele." to vyvolalo velkou salvu smíchu u Alice a Belly.

,,Má pravdu." dodala Bells. ,,Vypadáš dokonale!"

Poté mě oblékly do šatů a dovolily mi první pohled do zrcadla. Zatajil se mi dech. Tohle jsem nebyla já. Vypadala jsem nádherně. Nikdy bych nevěřila, že to ze mě dokáží udělat.

A samou chválu jsem slyšela i od ostatních. Od Esme, maminky, Renné a nakonec...

,,Ang? Holky ti vzkazují, že je čas, aby jsi se přesunula dolů. Pod schody čeká tvůj otec." otočila jsem se od zrcadla po zvuku hlasu. Ve dveřích stál Edward a na rukou držel malou Nessie. Nikdy jsem neviděla dokonalejší dítě. Vážně škoda, že přišla o své rodiče. I když Bella a Edward jí budou těmi nejdokonalejšími náhradními rodiči, jaké bych si dokázala představit.

,,Vypadáš kouzelně. Kdyby nebyla Bella moje žena, no nevím, nevím jak by to dopadlo." oba jsme se rozesmáli. Naposledy jsem vrhla nervózní pohled do zrcadla a vykročila směrem ke schodišti.

Až když jsem stála na vrcholku schodiště, mohla jsem si poprvé prohlédnout výzdobu domu Cullenových. Když nám svůj dům nabídli na svatbu, nesouhlasila jsem. Ale když teď vidím tu nádheru, musím uznat, že je to dokonalé místo. Všude byly květiny. Růže v kombinaci s velkými květy slunečnic. Mé oblíbené. Svíčky střídaly mašle a ty zas sošky. Na stolech byli dorty a jako dekoraci jsem zahlédla pár ledových soch. Jeden by řekl, že je to přehnané, ale já ne. Bylo to úžasné. a ta nádherná vůně.

Zhluboka jsem nasála a vykročila.

Jak jsem scházela posledních pár schodů, uslyšela jsem tlumené, ale obdivné pískání. Nepochybně přicházelo od Emmeta. Rozhlédla jsem se po přítomných. Byli tu všechny Cullenovic děti a mí rodiče. Usmívali se na mě a já jim úsměv oplácela. Byl čas se seřadit. Rose a Emmet se vytratili první. To proto, že Rose měla hrát svatební pochod na piano. Prý si už zvykla a tak to chce dělat i na mé svatbě. Maminka se ztratila spolu s nimi. Šla se posadit. Alice a Jasper se postavili jako první. Sice už jsou manželé, ale budou dělat družičku a družbu. Pak jsem já a otec. A za námi Edward s Bellou, jako naši svědci.

Nervozitou mi v břiše poletovaly motýlci. Jsem přesvědčená, že jsou růžoví. Všechno v mém životě je dnes růžové.

Tam, tam, ta tám. Tam, tam, ta tám...

A tak jsme vykročili uličkou. Ze stran se ozývalo obdivné vzdychání. Já to však nevnímala. Jediné, co jsem teď dokázala vnímat, byl Ben. Stál tam na konci uličky, oblečený do smokingu a vypadal dokonale. A tohohle chlapa já si beru. Pomyslela jsem si pyšně. Ještě mě nemohl úplně vidět, protože mu výhled zastírala Alice. Ta už však spolu s Jasperem dospěla na konec uličky a postavila se na stranu. Nikdy v životě nezapomenu jak se Ben zatvářil, když mě uviděl. Celý svět v tom okamžiku přestal existovat. Byli jsme to jen my dva. On a já. Jeden celek. Z jeho očí sálala láska a obdiv. Snažila jsem se do těch svých dát to samé. Nevím, co říkal kněz. Nevím ani o tom, že by byli lidé kolem mně. Vpíjela jsem se do očí své lásky a v duchu mu přísahala věčnou lásku.

,,Angelo Margaretto Webberová, berete si zde přítomného Bena Cleaveho za svého právoplatného manžela? Bude ho milovat v dobrém i zlém, dokud vás smrt nerozdělí?"

,,Ano..."

Autor: Lareth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Svatba - Rozbřesk: