Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Smrt Edwarda - Rozbřesk

07.08.2009 (15:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2151×

Rosalie - po Edwardovi nejlepší hudebník v rodině - začala v přízemí hrát na piáno.

„Klid Bells,“ řekl Belle Charlie a nervózně se podíval na Alici. „Vypadá, že omdlí. Myslíš, že to zvládne?“

„Bude muset“ Alice se postavila vedle Belly na špičky, upřeně se jí podívala do očí a sevřela jí zápěstí. „Soustřeď se, Bello. Edward už na tebe dole čeká.“ její stisk byl pevný a něžný zároveň. Zhluboka se nadechla a snažila se uklidnit.

Hudba pomalu přecházela do další skladby. Charlie do ní jemně šťouchl.„Bells, jsme na řadě.“

Alice jí opatrně zatáhla za zápěstí a odvedla jí z místnosti, kde se zavěsila na Charlieho nabídnuté rámě. Hudba byla v hale mnohem hlasitější, linula se spolu s rozmanitou vůní květin po celém domě. Bella se soustředila na Edwarda čekajícího dole a pomalu kráčela vpřed. To už začal hrát Wagnerův tradiční pochod.

„Teď půjdu já. Až napočítáš do pěti, půjdeš ty.“ zvonivým hlasem oznámila Alice a pomalým, půvabným krokem nápadně podobným tanci, se vydala po schodišti.

Najednou se halou rozezněli famfáry. „Nenech mě spadnout, tati,“ zašeptala nervózně. Charlie jí vzal ruku a položil si jí na svojí. Pevně jí stiskl, Bella jeho stisk opětovala. Byla mu vděčná za oporu. Její nohy totiž vypověděly službu.

Hlavně opatrně, říkala si, jakmile vykročili v pomalém rytmu pochodu na schody. Dávala si pozor, aby si nestoupla na šaty. Sukně nebyla příliš široká, ale její délka bohatě stačila ke spuštění katastrofy.

Už jí zbývalo jenom pár schodů, když se Charlie náhle zastavil tak prudce, že málem ztratila rovnováhu. Podívala se na něj s tázavým výrazem. Charlie hleděl před sebe, div mu nevypadly oči z důlků. Bella následovala jeho pohled a úžasem otevřela pusu.

Pod schody seděl na svém starém vozíčku Billy Black v černém slušivém obleku. Vlasy měl ulízlé a spletené do pevného copu. V rukou držel transparent, který hlásal: MILUJI TĚ CHARLIE…

Charlie zrudnul až po uši, když mu Billy poslal vzdušný polibek. Bella jen nevěřícně hleděla na transparent. Nemohla uvěřit tomu, co vidí. Znovu přejela pohledem milostný vzkaz a vzhlédla k otci. Ten jen sklopil zrak.

„Nechtěl bys mi něco říct, tati?“

„Víš.. no ehm.. už je to docela dlouho, chtěl jsem ti to říct, ale nebyla vhodná příležitost.“ stydlivě se podrbal na nose.

„Tak nebyla vhodná příležitost?! A to se to musím dozvídat v den své svatby?“ rozhořčeně se mu vytrhla z rukou a chtěla seběhnout ze schodů. Naneštěstí se jí noha zamotala do šatů.

Alice mezitím došla na své místo a nervózně vyhlížela Bellu. Všichni se otočili, když uslyšeli tlumené duc, duc, duc, duc. Edward neváhal a běžel se podívat, co se tam stalo.

Bella se kutálela ještě pěkný kus, co opustila schody. Nakonec se zastavila o stěnu. Edward k ní přiběhl a začal jí vymotávat ze změti šatů a závoje. To už se všichni nahrnuli do hloučku okolo něj a zvědavě přihlíželi.

Billy s Charliem využili chvilku nepozornosti a vytratili se z dohledu. Charlie dostrkal Bilyho vozíček do nejbližší koupelny, protože jinou místnost oddělenou čtyřmi stěnami nenašel.

Mezitím se Carlisle přiřítil se svým zdravotnickým kufříkem a stetoskopem okolo krku. Bella se začínala probírat. Emmett jí vzal opatrně do náručí a položil ji na pohovku.          „Bells, jsi v pořádku? Nebolí tě něco? Neublížila sis? Nebolí tě hlava?“ ptal se vystrašený Edward.

„Sice tě vůbec neznám, ale tys snad někdy chtěl být farářem?“ zeptala se Bella a zvedla přitom jedno obočí.

„Ne..“

„Tak proč mě pořád zpovídáš?“ chtěla se zvednout, ale Emmettovi silné paže ji přišpendlily k pohovce.

„Nejspíš ztratila paměť,“ ozval se Carlisle.

„A co tady děláš ty, krasavče?“ podívala se zkoumavým pohledem na Emmetta.

„Já..“ nestačil ani nic říct, protože si ho Bella přitáhla rukama k sobě a začala ho dlouze a vášnivě líbat. Edward jen nevěřícně koukal.

„To by snad stačilo,“ zakřičela rozzuřená Rosalie, „okamžitě toho nech, Emmette! Jinak tě vydědím.“ a začalo ho tahat za vlasy. Po chvíli se jí podařila ty dva od sebe odtrhnout.

„Bello, lásko, ale já jsem tady. Já jsem tvůj nastávající manžel.“ žádal si přidušeným hlasem o pozornost Edward.

„Ty?“ zasmála se škodolibým smíchem, „takovýho obejdu že bych si měla brát? Tss.. Zato tady ten kulturista se mi líbí,“ sjela pohlede Emmettovo namakané tělo, „Pojď ještě ke mně.“ užuž se po něm začala natahovat, když jí na tváři přistála Rosaliina ruka.

„Nech mýho miláčka laskavě napokoji.“

„Tvýho miláčka? A ty si jako kdo? Podívej se na sebe, jak vypadáš, jako kdyby si vylezla z kanálu.“ posmívala se jí. Jenže to už bylo na chudinku Rose moc. Urážka jejího vzhledu pro ni byla největší potupou.

Se zuřivým vrčením se vrhla na Bellu. Chtěla jí vyškubat vlasy z hlavy, vyškrábat jí oči a zhyzdit ten její nevinně se tvářící obličejík.

Ale to by nebyl Edward, aby Bellu nechránil. Vrhl se rychlím skokem před rozzuřenou Rose a chtěl jí zastavit. Ozvala se ohlušující rána, když parní válec Rose narazila do Edwarda, který odletěl přes celou místnost. Rychle se postavil na nohy a připravoval se k dalšímu útoku.

Ostatní přihlížející se seskupili do dvou skupin. Jedna co podporovala Edwarda, skládající se z Esme, Carlisla a Jaspera. A druhá, co stála za Rosalii: Alice s Emmettem, kterému se podařilo zabavit Bellu Carlislovým stetoskopem.

Rosalie se vší silou mlátila Edwarda nafukovacím kladivem, který se bránil plastovým mečem. Jeho meč se zlomil. Rose toho využila a dál mu zasazovala jednu ránu za druhou.

Bellu už přestalo bavit poslouchat své srdce stetoskopem a vydala se prozkoumat dům. Prohlédla si obývací pokoj, ve kterém neshledala nic zajímavého. Vyšla nahoru do patra a prošla všechny pokoje. Když došla do Edwardova, upoutala jí prosklená stěna s výhledem na krajinu.

„Tři jedna pro Rosalii,“ oznámila Alice a bouchla do stříbrné pánvičky, která nahrazovala gong. „pokračujte v zápasu.“ v tom zahoukal kolem projíždějící vlak. Edward se leknul. Rose využila jeho chvilkové nepozornosti a pod jedoucí vlak ho strčila.

Bella se nemohla vynadívat na ten krásný pohled. Všude samé továrny a doly, o kousek dál byla proslulá věznice. Pár metrů od silnice viděla rozestavěnou dálnici a blížící se vlak po nově postavených kolejích. Viděla i hnědého blížícího se vlka, který čekal, až bude mít zelenou na přechodu.

„A dnešní zápas vyhrává… ROSALIE,“ všichni začali skákat nadšením a blahopřáli Rose k vítězství.

Belle se najednou vlk ztratil z pohledu. Viděla však vysokého opáleného mladíka, který vycházel z lesa přesně v tom místě, kde vlk zmizel. Měl tmavé krátké vlasy a svalnaté paže, ve kterých držel cigaretu a v klidu si vykuřoval.

„Hele Jacobe, tady se nesmí kouřit,“ okřikla přicházejícího Esme.

„Jasný, jasný, hned to típnu,“ ozval se Jacob. Odhodil cigaretu na koleje. Nedopalek však dopadl tak nešikovně do louže benzinu, že chytla a zapálila přejetého Edwarda, který ležel kousek opodál.

Bella sešla ze schodů a mířila na zahradu za plápolajícím ohněm. V ruce si nesla vidlice na opékání a balíček špekáčků. Posadila se na trávu k ohni, který hořel na kolejích.

„Dáte si taky někdo?“ zeptala se a dál v klidu opékala. Postupně se k ní přidali všichni, včetně Charlieho a Billyho, kteří vylezli z koupelny a všichni pohromadě seděli u ohně a zpívali…

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt Edwarda - Rozbřesk: