Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Sleeping love

22.07.2009 (09:37) • Ellescifi • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2134×

„A tak synové našeho kmene znovu nesou to břímě a podstupují oběť, kterou před nimi podstupovali jejich otcové,“ skončil vyprávění Starý Quil s pohledem zabodnutým do míst, kde seděl jeho vnuk.

Dobře jsem věděl, že stejně jako Billy strašně lituje, že nás tohle postihlo. Quil s nimi ovšem tenhle názor ani náhodou nesdílel. Podle něj se nám nemohlo přihodit nic úžasnějšího.

„Břímě,“ odfrkl tiše. „Mně to připadá ohromné.“

Já jsem měl taky úplně jiný názor. Za prvé mě to odtrhlo od Belly. Jistě – zrovna jsem ji měl v náruči, ale jak dlouho ještě? Za jak dlouho mi odejde tentokrát? Vrátí se k těm svým pijavicím... Ano, můj vlkodlačí původ mezi nás stavěl nepřekonatelné bariéry a bránil v normálním způsobu života. Nechtěl jsem být vlkem. I když Bella tvrdila, že jí to nevadí, nebyla to bezproblémová vlastnost.

Quil v tom ale nebyl sám – Seth měl dost podobný přístup, přestože jeho sestra na tom byla přesně opačně. Nesnášela to ještě víc než já. Střelil jsem po ní rychlým pohledem a zase jím hezky rychle ucukl – brečela. Seth visel na Quilovi oddaným pohledem bratra ve zbrani a beze slova si pro sebe přikývl. Billy ho viděl a tiše se uchechtl jeho naivitě.

Mně to ale vůbec vtipné nepřipadalo. Jaredovi očividně také ne, i když ten neměl vyhraněný názor, co se týkalo našeho ´prokletí´. Hodil totiž po Quilovi kamenem. Toho to probralo a lehce nadskočil. Jared to ale myslel spíš z legrace. Naproti tomu kdybych já neměl ruce obtočené kolem spící Belly, nejspíš bych po něm hodil něco těžšího.

Po Quilovu nadskočení se kolem rozproudila lehká koverzace, rozhodně uvolněnější než do teď. Nechtěl jsem, aby Bellu někdo vzbudil, a tak jsem ji opatrně zvedl do náruče a chystal se odejít. Beze slova jsem kývl hlavou na ostatní a odešel i s Bellou, která měla ruku nepřítomně obtočenou kolem mého pasu. Divil jsem se, že ji ve spánku nepustila.

Přemýšlel jsem, kam ji vzít. Nejspíš k nám, protože tam se v klidu vyspí. Nechám jí svou postel a lehnu si na gauč. Sice by se mi líbilo lehnout si k ní, ochraňovat ji a aspoň chvíli být s ní sám, ale nepochyboval jsem o její reakci, kdyby se to dozvěděla nebo se najednou probudila. Nejspíš by mě zfackovala a už by se tady neukázala. Navíc bude přece jen lepší, když se vyspí sama, než abych ji hřál... mohla by se vzbudit horkem, ušklíbl jsem se pro sebe do tmy.

Tiše jsem kráčel temnotou z útesu, kde stále hořel oheň, směrem k našemu domu. Zafoukal vítr a já si uvědomil, že Belle by mohla být zima. Ochranitelsky jsem ji přitáhl blíž k sobě, přičemž jsem pocítil lehký tlak na břicho v místech, kde se o mě opřela kapsami u bundy. Jemně jsem posunul levou ruku tak, aby podpírala celé její tělo a pravou jsem ohmatal kapsu.

Mobil. Hmm, neměla v plánu tady nocovat. A bůhví dokdy má propustku od Charlieho... jeden problém s ním už jsem jí způsobil, není nutné jí zadělávat na další... a znova by to bylo mojí blbostí.

Rozhodl jsem se, že po příchodu domů zavolám Charliemu a... asi by nebylo na škodu zavolat tomu krvežíznivci. Přece jen, když se budu chovat jako ´hodný Jacob´, jak by mě nazvala Bella, třeba si na mě dotyčná najde víc času...

Ztracen v myšlenkách jsem došel domů, občas jsem se podíval na Bellin klidný spící obličej a aspoň jednou za čas se cítil příjemně.

Opatrně jsem ji položil na svou postel, vytáhl jí z kapsy telefon a přikryl ji dekou, kterou jsem našel na gauči v obýváku. Nechtěl jsem se jí hrabat v telefonu, číslo na Charlieho znám, ale číslo na tu upírkou existenci opravdu ne.

Jako první jsem se rozhodl vyřídit tu příjemnější část. Vyhledal jsem číslo a vytočil ho.

„Charlie Swan,“ ohlásil se Bellin otec. Super, ještě nespí.

„Tady Jacob,“ ohlásil jsem se. „Volám kvůli Belle. Usnula, takže nevím, kdy dorazí.“

„Dobře, Jaku, pak ji tedy přivez.“

„Ehm... nejsem si jistej, že to budu já, kdo ji přiveze,“ zašklebil jsem se, i když jsem si zároveň uvědomoval, že je to nutnost pro moje další plány.

Charliemu to zapalovalo rychle. „Jo tak.“

„No takže dorazí nejspíš ještě dneska v noci,“ dodal jsem. „Dobrou, Charlie.“

„Ahoj, Jaku.“

No tak to by bylo. A teď ten druhý hovor. Pomalu jsem listoval seznamem v telefonu a hledal jeho číslo. Našel jsem ho pod ´Edward´. No jo, Bella by si ho neuložila pod nějakým zkomoleným nebo zdrobnělým jménem. Zmáčkl jsem tlačítko a čekal.

Zvedl to při prvním zazvonění.

„Bello?“ ozval se nedočkavě, v hlase mu zněla neskrývaná oddanost, něha a taky láska.

„To jsem já,“ zavrčel jsem neurvale.

Zpočátku byl překvapený, ale rychle to vystřídalo zděšení. „Jacobe? Co je s Bellou? Není jí dobře? Je zraněná? Mluv!“

„Nemluv se mnou tímhle tónem,“ procedil jsem skrz zuby naštvaně. Jeho přístup k Belle mě víc vytočil než dojal.

„Jacobe...“ vydechl prosebně. Starost o Bellu z něj na chvíli vyhnala i nenávist ke mně.

„Nic jí není,“ uklidnil jsem ho, ale v duchu jsem zuřil. „Volám, protože usnula.“

„Přijedu pro ni k dělicí čáře,“ řekl okamžitě.

Nevěří mi, že bych s ní zvládl být jednu noc sám, aniž by se jí něco stalo nebo co? Nebo se snad bojí možnosti, že by mi dala přednost před ním? Že bych ji přemluvil? Absurdní... na to by jedna noc nestačila. Kromě toho Bella spí, a já jsem počítal s tím, že ji dneska vrátím včas. O to dřív by se totiž mohla vrátit.

„V kolik?“ zeptal jsem se tedy neochotně, ale smířeně.

„O půlnoci?“

Rychle jsem mrkl na hodiny, abych zjistil, že ještě mám víc než půl hodiny. „Souhlasím.“

Pak jsem sklapl telefon než to stihl udělat on. Zamyšleně jsem stál a pozoroval přístroj ve své ruce, který už dávno zhasnul.

„Bello, Bello,“ zašeptal jsem pro sebe.

Zastrčil jsem telefon do kapsy u džín a tiše se vrátil do svého pokoje. Bella spala, ale když jsem přišel, začala mluvit. Nerozuměl jsem všemu, ale mumlala moje jméno. Usmál jsem se. Pak zamumlala ještě jeho jméno a taky něco z příběhů, které jsme dnes slyšeli.

Slyšet své jméno z jejích úst bylo nepopsatelné, i když mě oslovovala běžně... Jemně jsem ji odkryl a zvedl si ji do náruče. Dlouho tu nepobyla.

„Jaku,“zašeptala znova a já se lekl, že už jsem ji probudil. Byl to ale jen další výdech ze spaní.

Usmál jsem se pro sebe a donesl ji do auta. Posadil na přední sedadlo a nastartoval. Divil jsem se, že ji ani tohle nevzbudilo.

Jel jsem pomalu, abych prodloužil chvíle s ní. Sice spala, ale aspoň byla se mnou. A nemohla mi odporovat, dodal jsem v duchu sarkasticky. Taky výhoda.

Na dělicí čáru jsem dojel před třičtvrtě na dvanáct. Vypnul jsem motor a rozhlédl se. Upír tam ještě nebyl. Obrátil jsem svou pozornost zpátky k Belle. Rozhodl jsem se ji vzbudit a nechat ji odejít po svých. Byla to moje nechuť, předávat mu ji z náruče do náruče jako nějaké zboží. Hold se vyspí doma...

Naposled jsem se na ní zadíval a pohladil ji po vlasech, lícní kosti až k ramenům. Sjel jsem na její ruku a jemně s ní zatřásl. Ve stejný okamžik jsem si všiml, že nedaleko zastavilo Volvo. Krvežíznivec dorazil.

„No tak, Bells,“ šeptal jsem jí do ucha. „My jsme tady.“

Otevřela oči a zírala přímo před sebe. Několikrát zamrkala a zatvářila se zmateně. Pak se vyděsila. „Ach, zatraceně! Kolik je hodin? Zatraceně, kde mám ten pitomý telefon?“ začala si prohledávat kapsy.

Pousmál jsem se jejímu úsilí. „Klídek. Ještě není ani půlnoc. A už jsem mu telefonoval místo tebe. Koukni – tamhle čeká.“

„Půlnoc?“ zamumlala. Zadívala se do tmy, kde zřejmě uviděla Volvo.

„Tady máš,“ vtiskl jsem jí do dlaně mobil, když okamžitě sáhla po klice u dveří. No nemusela by k němu tak pospíchat.

„Ty jsi volal Edwardovi místo mě?“ podivila se a na chvíli vypadla z konceptu tak, že pustila kliku.

„Usoudil jsem, že když si budu hrát na dobráka, vynese mi to víc času s tebou,“ blýskl jsem úsměvem.

Vypadala ohromeně. „Díky, Jaku,“ řekla tiše s lehkým zalykáním. „Vážně, děkuju. A děkuju, že jsi mě dnes večer pozval. To bylo... Páni. To bylo teda něco.“

„A ty ani nezůstaneš,“ řekl jsem smutně, ale hned jsem to obrátil v žert... trápit se budu pak sám, ne s ní, „aby ses podívala, jak polykám celou krávu. Ne, jsem rád, že se ti to líbilo. Bylo to...“ zarazil jsem se. Co jí mám říct? Co jí můžu říct? Fantastické? Neopakovatelné? Úžasné? Krásné? „...moc hezké. Mít tě tady.“

Ona si ale naštěstí mého dilema nevšimla. Zadívala se totiž k Volvu, kde už Edward netrpělivě přecházel na své straně bariéry.

„No není trpělivý, viď?“ poznamenal jsem. „Tak běž. Ale brzy se zase vrať, ano?“

„Jasně, Jaku,“ potvrdila vehementně. Aspoň že tak.

Pak otevřela trochu rezavé dveře, ale zastavila se s jednou nohou venku, když jsem znovu promluvil.

„Spi sladce, Bells. S ničím se netrap – budu tě venku hlídat celou noc.“

„Ne, Jaku,“ odporovala. „Odpočiň si trochu, mně se nic nestane.“

Pořád tu někde slídí ta rudovlasá pijavice a teď navíc to v tom Seattlu a ona si představuje, že si půjdu prostě jen tak lehnout? „Jasně, jasně,“ zabručel jsem přesto, abych ji uklidnil.

„Dobrou, Jaku. Díky,“ řekla vřele, ale pak hned vystoupila ven a kráčela v Volvu.

„Dobrou, Bello,“ zašeptal jsem, ale nevím, jestli mě slyšela. „Vrať se mi brzy.“

Slyšel jsem, jak spolu Bella s Edwardem mluví, a pak oba nasedli do auta. Nastartoval jsem, rozsvítil světla, otočil se a zamířil do La Push.

Ještě jsem viděl Bellino zamávání a Edwardův úlevný výraz, že ji má zase zpátky. Nedal jsem najevo, že jsem si něčeho všiml a s hořkými myšlenkami jsem zamířil domů.

Autor: Ellescifi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Sleeping love: