Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Otisk

14.08.2009 (11:00) • Janna • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2785×

Bella:

Už je to dlouhá doba co on odešel a nechal mne tu samotnou, ale to už je dávno pryč. Teď mám Jacoba, jediného člověka, kterého jsem si po jeho odchodu dokázala pustit víc k tělu. Ve chvíli kdy jsem zjistila, že jsem se do něho zamilovala, že jsem mu dala zbylou část svého srdce, sice tu menší, protože ta většina vždy patřila a vždy bude patřit Edwardovi, dělala jsem vše proto, aby byl šťastný. Chvilku po mých dvacátých narozeninách jsme se vzali. Byla to taková malá svatba, jen v okruhu rodinných přátel. Já ani Jake jsme kolem toho nechtěli dělat moc velký rozruch. Přijela na ni Renéé s Philem, která byla nadšená, když viděla, že jsem se konečně dostala ze svých depresí a dokázala se znovu zamilovat. Přestala se ohlížet na minulost, jak si všichni mysleli… Ale tak to nebylo! Ano, žila jsem v přítomnosti a chtěla jsem žít v přítomnosti, ale poslední dobou se vzpomínky začali znovu vracet. I když to bolelo, sice už ne tolik jako dřív, vlastně, poslední dobou jsem byla celkem vděčná za čas, který mi poskytl. Za čas, který se mnou trávil, protože to byli nejhezčí chvíle mého života, nedokázala jsem ho pustit z hlavy. Jak se asi má? Přemýšlela jsem, doufala jsem, že si našel nějakou upírku, kterou by miloval, že ať je kdekoliv, žije šťastný život, takový, jaký si přál žít, když mne opouštěl.

Edward:

Schovával jsem se za hustými keři, jako nějaký zbabělec a pozoroval venkovní slavnost, která se zde konala. Doufal jsem, že je Bella šťastná a i když mi to rvalo mrtvé srdce ven z těla, nedokázal jsem být naštvaný za to, že si bere Jacoba. Řekl jsem, ať je šťastná a pokud je tohle štěstí jaké si ona představovala, je to pro ni nejspíš nejlepší. V těch bílých šatech, které měla na sobě jí to strašně slušelo. Představil jsem si, jaké by to bylo, kdybych vedle ní mohl v černém smokingu teď stát já, kdybych jí mohl líbat jako její právoplatný manžel. Tu myšlenku jsem rychle zahnal a zamknul. Takhle už to nikdy nebude! Ona své srdce darovala jinému, na mě už zapomněla. Povzdechl jsem si. Bylo to to, co jsem po ni chtěl. To nejlepší co jsem pro ni mohl udělat, ale nebylo to to, co bych si přál. Kdybych si ale mohl vybrat mezi tím co je nejlepší pro mne a co pro Bellu, vybral bych si to, co je lepší pro ni, i kdyby to znamenalo, že kvůli tomu budu nadosmrti trpět. Ohlédla se přes rameno a střetla svoje nádherné čokoládové oči s těmi mými. Hleděla na mne, až jsem si byl jistý, že mne vidí, ale potom svoji hlavu odvrátila zpátky a poddala se vlně nadšených gratulantů.

* * *

Bella:

Jela jsem pomalu domů do La Push z práce. Pracovala jsem jako prodavačka v jednom krámě v Port Angels. Nebylo za to moc peněz, ale stačilo to na to, abych s Jakem zaplatila účty za dům a nakoupila dostatek jídla pro vlkodlačí smečku, která se střídala v obědech u mne a u Emily. Opatrně jsem seskočila z mého náklaďáčku, který podle Jaka jako zázrakem ještě fungoval a šla vybrat schránku, ve které se skvěla krásná, bílá, nazdobená obálka. Opatrně jsem jí vyndala a vzala sebou domů, kde jsem jí otevřela. Byl v ní tvrdý papír, na kterém stálo pozvání na svatbu Jessici Stanleyové a Mika Newtona.

,,Tyjoooooo!“ neubránila jsem se údivu. Myslela jsem, že oni dva se rozešli! No, přeci jenom už je to dlouho co jsme se s Jess neviděli. S Mikem se odstěhovali někam do Californie, odkaď jsme si jen párkrát zavolaly, jinak jsem o ní neměla žádné zprávy. Položila jsem obálku na stůl a šla vařit Jakovy večeři.

,,Ahoj lásko,“ zavolal ode dveří. Usmála jsem se a začala mu jídlo nakládat na talíř.Opatrně mne objal a políbil od vlasů. Otočila jsem se a polibek mu opětovala. Usmál se a posadil se ke stolu, kam jsem mu položila talíř plný pečených brambor s masem. Sedla jsem si naproti němu a pozorovala jak jí.

,,Víš, Jaku…” opatrně jsem začala ,,Co takhle si na chvíli udělat výlet do Californie?”

Ptala jsem se opatrně. Nenáviděl, když byl déle jak den od smečky.

,,Proč?” ptal se s plnou pusou.

,,Jessica má svatbu, dneska nám přišla pozvánka, tak jsem myslela, že by jsme, tam mohli zajet,” zašeptala jsem.

,,Proč ne? Jestli ti to udělá radost…”

,,No, jde o to, že to asi bude trochu na delší dobu,” vysvětlovala jsem.

,,Proč ne? Kolem smečky se poslední dobou nic neděje a nevím o žádných upírech, co by se pohybovali v blízkosti La Push, takže proč ne?” K mému údivu souhlasil.

,,Ehm… Tak dobře!” vykoktala jsem zaraženě.

* * *

Přípravy na odjezd byli skoro hotové. Měla jsem sbaleno a Jake taky, svatební dar jsem pevně svírala v jedné ruce a letenky v druhé. Jake nakládal společně s Embrym všechno do auta, protože ten nás měl odvézt na letiště. V tichosti jsem nastoupila a chytla Jaka za ruku. Usmál se na mne a tím rozehřál svoji auru štěstí, která mne vždy zaplavila, když jsem byla s ním.

Když jsme dojeli na letiště, Embry nám pomohl vynést kufry a pak se s náma rozloučil. Pro Jacoba to byl první let a tak jsem se ani nedivila, že je nervozní. Sama bych byla taky, kdybych měla poprvé svěřit svůj život strojům, které se vznášejí vysoko nad zemí a hrozí, že při sebemenší poruše mohou spadnout. Let byl ovšem celkem hladký, neměli jsme žádné turbulence a počasí bylo nádherné. Hned jak jsme vystoupili, musela jsem si rukama zakrýt oči, jak mne slunce oslepilo.Na takovéhle slunce jsem nebyla v La Push zvyklá a přesto bylo tak okouzlující, tak uvolňující, když mne paprsky lechtali na bledé kůži.

Taxíkem jsme dojeli k Jessice domů, která nás u sebe nechala do svatby přespat. Hned jak jsme dojeli k baráčku, políbila jsem Jaka a vystoupila ze dveří taxíku. Chytla jsem ho za ruku a pomohla mu vyložit věci. Zazvonili jsme a po chvilce nám přišla otevřít nějaká černovláska s modrýma očima a plnými rty. Podle mého názoru, docela hezká, vypadala tak na šestnáct. Zhluboka se usmála a ukázala svoje bělostné zuby.

Jacobovi se roztřásla ruka v mojí ruce a potom se na ni usmál zpět a pustil mojí ruku načež se začal přibližovat k oné dívce. Opatrně ji chytil za lícní kosti a dlouze jí políbil. Šokovaně jsem vydechla. Panebože, co to dělá? Zběsile to ve mně křičelo. Jak může….! Ach bože, vždyť to je Jacob, můj Jacob! Vždyť je to můj muž! V tu chvíli se ve mně všechno zhroutilo. Podklesla mi kolena a já dopadla na tvrdou zem. Z očí se mi začali vylívat slané slzy, které jsem nemohla zastavit. Ozvalo se hlasité křup, s kterým se rozlomil i můj poslední, malý kousek už skoro uzdraveného srdce. K díře, kterou jsem měla po Edwardovi, se nyní přidala i díra od Jacoba: Nemůže mě opustit, ne teď, ne takhle! Nemohla jsem dýchat, srdce mi zběsile bušelo, nezkoušela jsem se ani nadechnou. Pak se mi podlaha zatočila pře očima a já omdlela.

Slyšela jsem, jak někdo volá moje jméno, ale nedokázala jsem najít ústa, abych mu odpověděla. Chtěla jsem zemřít, nechtěla jsem žít bez slunce, ale musela jsem. Probrala jsem se k vědomí, poslouchala omluvy Jacoba. Věděla jsem, že nemůže za svůj otisk, ale nedokázala jsem mu odpustit. Milovala jsem ho, byl pro mne všechno, ve chvílích kdy jsem neměla nic. Nedokázala jsem si představit život bez něj. Ne teď! Už bylo moc pozdě!

Půjčila jsem si Jessici auto a jela po silnici, jak nejrychleji jsem mohla. Slzy se mi řinuly z očí, že jsem přes ně neviděla na cestu. Hledala jsem kapesník, a nekoukala, kam jedu, což byla nevětší blbost, jakou jsem mohla udělat. Když jsem vzhlédla, bylo už moc pozdě něco dělat. Řítila jsem se do stříbrného volva, za jehož volantem seděl anděl! S bledou kůží a bronzovými vlasy, na mne ve zděšení hleděl a to bylo to poslední, co jsem ve svém životě viděla.

Autor: Janna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Otisk: