Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Never Enough

05.09.2009 (15:00) • Lillith • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2246×

Originál

Poznámka autorky:

A/N: Doufám, že se vám to bude líbit. Leah je jedna z mých nejoblíbenějších postav a já se cítím špatně, že zrovna svoji první povídku píšu o ní v nejhorším dnu jejího života. Doufám, že brzo napíšu něco, kde bude šťastná. Zasouží si to. Komentáře jsou vždy uspokojující. (Lillith: s tím naprosto souhlasímXD)

Vím, že to nesedí s fakty v New Moon (Harry zemřel před tím než se proměnil Quil a Leah se proměnila až po Quilovi), ale já se rozhodla, že Sam potřeboval zkusit nějakým způsobem spasit.

Never Enough

Kličkoval jsem mezi stromy. Už jsem tenhle okruh zvládl dneska v noci dvakrát, ale z nějaké důvodu jsem měl pocit, že bych to měl oběhnout ještě po třetí. Věděl jsem, že už je to moc, ale nikdy jsem nedokázal ignorovat můj instinkt. Udělal jsem to jen jednou a nikdy nedopustím, aby se to opakovala. Ten den, v kuchyni Emily, jsem věděl, že je něco špatně, ale neodešel jsem odsuď a teď mně to její jizvy připomínají, kdykoliv se na ni podívám.

„Mohl by si nám přestat ukazovat tvůj pocit viny?“ zakňučel Jared

„Lepší jeho vina než tvoje tužby,“ zasmál se Embry

Jared v poslední době pokročil s jeho otiskem, Kim a měl problém později sám se sebou udržet své myšlenky. A Embry mu to rád připomínal. Moje mysl byla naplněna živými obrazy a radši bych byl bez nich.

„To stačí Embry.“

„Promiňte lidi,“ řekl Jared. „Já se opravdu snažím.“

„Cítil jsem se špatně pro to nové dítě. Chce se docela dostat do výuky,“ pomyslel jsem si.

Seth Clearwater se k nám přidal nedávno. Přesně před pár dny. Byl velmi mladý a neměl proto žádnou kontrolu. Způsoboval nám bolesti hlavy, ale ne horší než ostatní. Snažili jsme se mu pomoct s jeho kontrolou. Quil a Paul ho dnes večer hlídali. Jared, Embry a já jsme měli hlídku a Jacob byl venku s tou upíří holkou. Nechápal jsem jeho náklonnost k ní. Nebylo to jako, kdyby byla jeho otisk. Nejvíce mě štvalo, že o nás věděla. Kdyby se pijavice přece jen vrátili zpátky, ona by jim řekla o nás všechno. Jedinou útěchou bylo, že si byla jistá, že se nikdy nevrátí zpět. Poté, co jsem dokončil okruh, jsem se rozhodl zkontrolovat Setha. Našel jsem Quila a Paula sedící pod stromem, který stál hned vedle Clearwaterů.

„Jak to zvládá?“ zeptal jsem se.

„Lepší. Dokázali jsme ho přeměnit zpátky a teď už spí,“ odpověděl Paul.

„Dobře. Měli byste si dát přestávku, jestli chcete. Já tady zůstanu,“ Paul zatřásl hlavou. „Emily říkala, že udělá hamburgry.“

„Hamburgery? Embry se otočil a okamžitě vyběhl po cestě k mému domu.

„Neměli byste alespoň dokončit prvně hlídku?“ zeptal jsem se

„A přijít o všechno jídlo než se tam dostanu? Nemyslím si.“

Paul a Quil zmizeli směr můj dům doufající, že předběhnou Embryho a schovají všechno jídlo. Usmál jsem se sám pro sebe a procházel jsem se kolem domu. Udržoval jsem si svoji vlčí formu a vykoukl jsem do okna do kuchyně. Chtěl jsem si být jistý, že Leah tam není před tím, než zaklepu na dveře. Jeden po druhém jsem cítil, jak se ostatní mění zpět. Zůstal jsem jediný.

Leah seděla na stole a mluvila s někým po telefonu. I když můj sluch nebyl nejlepší, slyšel jsem vše, co říkala, mluvila hodně hlasitě.

„Ne, Anno, já opravdu dnes v noci nechci jít ven,“ povzdechla si, jak se ji její kamarádka Anna snažila přemluvit, aby šla na večírek. „Ne, necítím se moc dobře. Seth měl minulý týden chřipku a já myslím, že jsem to od něj chytla.“

Usmál jsem se pro sebe. Kdyby jen věděla, že Sethova nemoc není přesná diagnóza.

„OK, zítra večer. Slibuji. Ale…jen jestli tam nebude Sam,“ podívala se oknem přímo na mě. Byl jsem vděčný, že byla tma a jediné, co mohla vidět, byl její vlastní odraz. Bolelo mě, že pořád ještě přehodnocovala plány podle mě. Stále nebyla zcela vyléčená, ale byl jsem dost optimistický, že se přes to časem dostane.

„Yeah, Myslím, že dnes půjdu dnes brzy spát, zatím.“ Položila telefon a zívla. Mírně se třásla a já se usmál. Chudák Leah, vždy tak studená.

Sledoval jsem, jak vstala a opustila kychyň. Šel jsem kolem domu k oknu jejího pokoje. Nakoukl jsem do okna k pokoji, kde jsem strávil docela dost času mých mladých let. Vypadalo to tu skoro stejně, ačkoliv přemaloval zdi z modré na žlutou.

Když vešla do pokoje, schoval jsem pod okno. Světlo se rozsvítila a já věděl, že se chystá jít spát. Věděl jsem, že si vezme staré vytahané tepláky a velké tričko. Taky by si měla vzít extra pár ponožek navíc, protože její nohy byly vždycky hrozně studené.

Bolelo mě, že si stále pamatuji o ní všechny tyhle věci. Nebylo to fér k ní ani k Emily, když jsem přemýšlel o času strávený s ní. Snažil jsem se, ale byla sluncem mého života po dobu pěti let. Bylo těžké zapomenout rychle tyhle věci. A věděl jsem, jak to bylo těžké pro ni. Alespoň jsem měl Emily, aby mě rozptýlila z té bolesti, co jsem cítil. Leah neměla žádnou útěchu a můj vztah s Emily to vše dělalo ještě horší.

Slyšel jsem ji utíkat rychle do koupelny, rychleji než kdyby si šla jen vyčistit zuby. Nakoukl jsem do pokoje a zachytil jsem ji, jak zatočila za roh. Něco nebylo v pořádku.

Doběhl jsem ke dveřím, proměnil se a vešel. Dvakrát jsem ze zdvořilosti zaklepal a vešel jsem. Hned jsem se vydal ke koupelně a nakoukl do dveří. Co jsem uviděl, bylo zarážející.

Byla stočena do klubíčka na koupelnové předložce s rukama obmotaném okolo jejich nohou. Mírné otřesy procházely celým jejím tělem. a tiše sténala. Viděl jsem to už předtím, prošel jsem si tím, ale neměl jsem žádné vysvětlení pro tohle. Není žádná možnost, že by se mohla proměnit.

„Leah?“ zeptal jsem se potichu.

Koukla se na mě, a když rozpoznala mě, změnil se její pohled na naštvaný. „Co tady děláš?“ zeptala se, kyselina doslova prosakovala do jejích slov.

Přišel jsem jen zkontrolovat Setha,“ řekl jsem rychle. „Co se děje?“ přešel jsem k ní a ona po mě střelila pohledem, který mohl zabíjet. „Promiň, ale nevypadáš dobře.“

.

„To je skvělé, že se najednou staráš o moje zdraví, Samueli. Tvůj smysl pro načasování je dokonalý.“ Její sarkasmus byl vždy tady, i když se necítila zrovna nejlépe.

„Můžeš mi prosím říct, co se děje?“ zeptal jsem se.

Zavrtěla hlavou, jako když se snaží něco vyklepat ze hlavy. „Jsem nemocná, co víc potřebuješ vědět?“ Moc mi to neulehčovala.

„Koukni,“ řekl jsem, „jestli mi neřekneš přesně, jaké jsou tvé symptomy, můžu se dostat k názoru, že pro tebe bude nejlepší, když tě odvezu do nemocnice.“ Věděl jsem, jak moc nesnáší nemocnice, takže tahle hrozba byla dobrá motivace.

„Nemůžu dostat teplotu dolů. Mám 105 stupní horečky (tohle jsem nevěděla, jak přeložit). Pořád se třesu…“ odmlčela se a já jsem věděl, že toho je víc.

Co dál?“ pobídl jsem ji

Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. Její odpověď přišla šeptem, byla sotva slyšet. „Já vidím věci. Věci, které by neměly být vidět. Záblesky lesa, místa, která jsem nikdy předtím neviděla. Dokonce jsem viděla, že ten kluk, Jared, šel se projít ven. Byl s nějakou holkou,“ zavrtěla hlavou prudce. „A to bylo něco, co jsem mohla vidětt, aniž by kdokoliv viděl mě. Co je to se mnou?"

Zachvátila mě panika. Leah a proměnit se? Jak je to možné? Začal jsem přecházet sem a tam, pokud mi to malá místnosti umožnila. Normálně jsme si dávali pozor na někoho, kdo se chystal přeměnit, byli poměrně snadno odhalitelní. Měli jsme docela dobrou představu o tom, kdo byl ve správné linie (ačkoli Embry byl překvapení v tomto ohledu) a často tam byly příznaky pár dní před tím ukázující směrem spíše k přeměně než k chřipce. Ačkoliv, nikdy mě nenapadlo, že by se to někdy stalo Leah. Nikdy před tím nebyla žena ochráncem. Uvědomil jsem si, že si mumlám sám pro sebe, když mě Leah přerušila.

„Stáva se ze mě blázen, já to vím. Konečně jste mě strčili přes okraj," další chvění projelo jejím tělem. „Jsi šťastný, ty hajzle?" Chvění bylo stále častější a já jsem věděl, že se Leah blíži k přeměně.

Vzal jsem ji z podlahy, i přes její protesty, a rozběhla se ke dveřím. Bohužel jsem to stihl pouze do obývacího pokoj, než vybuchla. Proměnl jsem se rortrhající své oblečnení a vystrčil jsem ji ven ze dveří. Zasekla se drápy do dvěří snažíjící se zůstat v domě. Vyrvala panty.

Její myšlenky v mé hlavě byly příliš panické, než aby  vytvořily něco koherentní. Přišpendlil jsem ji na zem, když na mě vyštěkla. Párkrát mě škrábla a bolelo to jako čert, ale věděla jsem, že se vyléčím rychle. Jen jsem si přál, abych neřekl ostatním klukům,a by se šli najíst. Potřeboval jsem s ní pomoct.

Nebyl jsem si jistý, jak co nejlépeji uklidnit, tak jsem se spokojil s opakováním jejího jména znovu a znovu. Leah Leah Leah. Chtěl jsem, aby se zklidnila, ale ji to jen dráždilo. Alespoň, že se cítí podrážděná. To znamenalo, že ochabuje vztek a ona bude moci brzy mluvit.

Zaměřil jsem se na na její myšlenky a čekal, až se začne ptát. Měla příliš mnoho otázek obíhajících v hlavě a nedokázala vybrat konkrétně jednu. Když jsem se rozhodl, že by mohla alespoň poslouchat. Začal jsem vysvětlovat.

„Vím, že jsi vyděšená. Je to pochopitelné.“

„Co to je se mnou?“ zeptala se. Bylo dobré, že byla schopna mluvit (dobře, kontkrétně myslet).

„Za prvé…přeměnila jsi ses,“ začal jsem.

Chystal jsem se pokračovat, když mě opět přerušila. „Počkej, proč tě slyším právě teď? A jak slyšíš ty mě?“

„Je to vlkodlačí věc. Můžeme slyšet navzájem naše myšlenky. To nám pomáhá udržovat lepší komunikaci.“ Když mi neodpověděla hned jsem věděl, že jsem jí dal příliš mnoho informací příliš rychle.

„Vlkodlak?“ zeptala se nevěřícně. „Jako by můj život nebyl dost na nic, teď jsi mě ještě kousnul a já jsem teď vlkodlak.“

„Já jsem tě nekousnul. Takhle to nefunguje. Je to genetická věc,“ řekl jsem jí.

„Genetické?“ srovnávala si v hlavě její příznaky s ostatními. „Takže Seth je vlkodlak taky?“ zeptala se s pocitem úzkosti. Nenáviděla pro to sama sebe a už věděl, že nechtěla to stejné pro jejího bratříčka.

„Ano,“ odpověděl jsem.

„Kdo další?“ zeptala se Leah.

„Jared, Paul, Embry Call, Jacob Black, Quil Ateara. Se Sethem to dělá sedm. A teď hádám, že s tebou osm.“

Svěsila sklesle hlavu a já věděl, že já to dělám ještě horší.

„V podstatě jsme ochránci kmene. Jsme hlídka před hrozbou,“ začal jsem.

„Jaký druh hrozby?“ poznamenala.

Zhluboka jsem se nadechl. Nebude mi věřit. „Pamatuješ si na příběhy, který nám tvůj táta říkával, když jsme byli malí, o staré hlavní Tahi-Aka a ducha válečníka?

„Doprdele! To byla pravda? Vždycky jsem si myslela, že jsou to jen pohádky. Ale vážně, před kým je chráníme? Upíři nejsou reálné.“

Trochu jsem si odkašlal. „Yeah, o tomhle. Znáš Cullenovi? Žijí ve Forks,“ přikývla. „Pijavice.“

Lehce se zasmála a podíval se mi do očí, než si vzpomněla, kdo jsem a jak jsem jí ublížil. Tíha její hořkosti spadla na mě a já se cítil, jako bych nemohl dýchat. Musel jsem pokračovat ve svém vysvětlování. .

„Já jsem Alpha, což znamená, že vás mám na starosti. Provozujeme hlídky každou noc, abychom se ujistili, že žádná pijavice se nedostane na naše území. Dívala se na mě stále zpracovávající trvající ohrožení upírů. Myslel jsem na to, jak jsme pijavici zastavili při pokusu zabít Bellu Swanovou. „Pořád se motají kolem.“

Nechtěl jsem všechno vysvětlovat, když jsem byl proměněný. Doufal jsem, že ona byla dost klidná, aby se mohla proměnit zpět. „Chci, aby si zkusila pro mě něco udělat.“

„Ne, já nikdy neudělám nic pro tebe.“. Povzdechl jsem si a zadíval jsem se jí do očí. Jako Alpha by to nebylo moc obtížné. Dělala to jenom horší.

Přesměroval jsem svoji pozornost, ale bohužel ne dost rychle.

„Ty mi to můžeš přikázat? Musím dělat to, co řekneš?“ Sklouzla zpátky k hněvu, ale já potřeboval, aby se proměnila zpátky.

„Podívej, je mi to opravdu líto. Nikdy jsem nechtěl nic z toho pro tebe. Jediné, co chci právě teď, je, aby si se soustředila a proměnila se zpět.“

Přikývla a začala se soustředit, ale nevěděla, na co se má soustředit.

„Když se proměním zpátky, abych ti ukázal jak na to, slíbíš mi, že neutečeš?“ zeptal jsem se jí. Lehce přikývla a viděl jsem v jejích očích, že to myslí vážně. Ustoupil jsem krok od ní a přeměnil se zpět. Její oči se rozšířily a já si plně uvědomil, že nevěděla, že nahota je součástí proměny. Kývl jsem na ni, podíval se povzbudivě a koncentrace se rozlila po její tvář. Leah se přeměnila zpátky a okamžitě se zhroutila na trávník. Šok ji vzal hodně a ona měla sotva energii zvednout hlavu, aby se na mě podívala. Vzal jsem ji do náruče a odnesl do domu. Tady jsem ji položil na postel a vytáhl nové tričko z jejího prádelníku. Hodil jsem ho po ní, ale ona nebyla ve stavu, kdy by si ho zvládla obléct sama. Začal jsem ji pomáhat, ale ona mě praštila do ruky.

„Co si sakra myslíš, že děláš?“ zakřičela. Viděl jsem, jak se začala znovu třást a veděl jsem, že jí potřebuji zase uklidnit.

"Leah, prosím, uklidni se. Zhluboka se nadechni. Jen ti pomáhám se obléct. Oblečení nejde s tebou, když se proměníš. "Pomohl jsem jí posadit a přetáhl ji tričku přes hlavu.

"Je to trochu trapné." Začervenala se a já se zasmál sám pro sebe, čímž jsem si získal její pohled.

"Pamatuješ, viděla jsem to předtím. Nemusíš být v rozpacích," vysvětlit jsem

Dokončil jsem svoji výpomoct a pak jsem se v plížil Sethova pokoje ukrást šortky. Vrátil jsem se do pokoje Leah a sedl si na postel vedle ní. "Musím si promluvit s kluky. Pokusíš se vyspat, prosím? "Přikývla a on odolal pokušení políbit ji na čelo, protože věděl, že by to jen bylo zase o něco těžší. Byl jsem na odchodu a byl jsem téměř ven ze dveří, když promluvila.

„Same, co to znamená?“ zeptala se potichu.

„Jak to myslíš?“

„Mě, být vlkem? Nikdy předtím žena nebyla vlkem, že? Co to znamená?“

„Promiň Lee, já doopravdy nevím. Nemyslel jsem, že je to možné a teď si tady. Budu se snažit ze všech sil zjistit to. Zasloužíš si to.“

Zase na mě koukla ublíženým pohledem. „Zaloužím si víc než tohle.“

Povzdechl jsem si. „Já vím. Ale teď, prosím, běž spát? Slibuji, dostaneš mnohem lepší vysvětlení, až se probudíš. "Přikývla a propadla se do polštáře. Přetáhla si přes sebe deku ale shodil ji ze sebe z téměř okamžitě. Teď už ji nepotřebovala.

Otočil jsem se a zamířil ke dveřím a doufal, že je zvládnu dát zpět na místo, odkud je Leah vytrhl z futra. Jak jsem se obrátil k vyzvednutí dveří, dopadl můj zrak do Harryho a Sueiniho pokoje. Světlo bylo rozsvícené, což bylo divné, protože jsem si mysleli, že porada starších je dnes večer. Neslyšel jsem je vrátit se domů.

Věděl jsem, že jim budu muset říct o Leah. Byli překvapeni, když se Seth proměnil tak brzy, ale tohle pro ně bude šok. Zaklepal jsem lehce na dveře do jejich pokoje. Když neodpověděli,  zaklepal jsem hlasitěji.

"Harry? Sue? Tady Sam. Mohu s vámi mluvit? "Čekal jsem a slyšel sténání přicházející zevnitř. Odstrčil jsem mírně dveře. Rozhlédl jsem se po místnosti a mé oči přistály na zhroucené postavě. "Harry ?!?!" zařval jsem. Ležel na podleze tváří k zemi. Spěchal jsem k němu, abych ho převrátil. Zasténal a otevřel oči.

"Harry?" Otočil se ke mně.

„Sam?“ zeptal se. „Co se jí stalo?“

"Co tím myslíš Harry?" Zeptal jsem se ho. Nevypada, že by se mohl soustředit.

„Myslel jsem, že jsem tě viděla přenášet Leah, ale pak ses proměnil a byl jsi venku s dalším vlkem." Řekl a  zhluboka se nadechl. Nevypadal moc dobře.

"Nevím, co myslíš," lhal jsem, i když viděl skrze mě až do mého žaludku.

"Je to pravda, že? Leah je ochránce taky? "Podíval se na mě a já jsem nemohl dál lhát, tak jsem přikývl. Jeho výraz byl naprosto šokováný.

„Harry, co se ti stalo?“ zeptal jsem se

"Já nevím. Měl jsem bolesti hlavy, takže mě Sue odvezla sem, potom odvezla Billyho domů. Jen jsem seděl tady, když jsem slyšel Leah s někým mluvit. Šel jsem se podívat, co se děje, když jsem tě viděl běžet s ní. Když se proměnila, stáhla se mi hrdlo a já se zhroutil. "

„Sakra, Harry. Myslím, že jsi měl infarkt. Musím tě dostat na pohotovost!" Vstal jsem a šel vzít telefon, abych mohl zavolat 911.

„Počkej Same!“ zavolal na mě. „Před tím než půjdeš, musíš mi slíbit, že se o ni postaráš.“

"Budu se snažit, ale ona mě nenechá. Ale my opravdu nemame času nazbyt. "Obrátil jsem se ještě jednou, ale Harry opět promluvil.

„Nikdy ji nesmíš říct, co se stalo. Nikdy bych ji nemohl nechat si myslet, že to ona byla odpovědná.“ Nevěděl jsem, co říct, tak jsem běžel do kuchyně a zavolal 911. Řekli mi, že tu budou za 10 minut, což bylo příliš dlouho. Spěchal jsem zpátky za Harrym a posadil se vedle něj.

"Ok, budou tu brzo," řekl jsem mu. On neodpověděl. "Harry?" Zatřásl jsem s ním. Nic. "Harry ?!?!" zatřásl jsem s ním znovu, silněji. Nahmatal jsem mu na krku puls. Začal jsem CPR dokud nepřijela záchranka. Doufal jsem, že ani Seth ani Leah nejsou vzhůru, ale nemyslel jsem si, že jsou. Noví vlci spí tvrdým spánkem.

Během, co záchranáři pracovali na Harrym, jsem to cítil jako věčnost, ale nakonec se po dlouhých minutách, zastavili. Otočili se ke mně a zakroutili hlavami. Po jejich odchodu Sue zajela na příjezdovou cestu. Zhluboka jsem se nadechl, abych uklidnil sám sebe. Měl jsem tolik věcí, které jsem jí potřeboval říct.. Potkal jsem ji u vchodu u dodávky a ona poznala hned podle mého výrazu, že se stalo něco hrozného.

Řekl jsem jí o Harrym a Leah - bez spojitosti- když brečela na mém rameni. Seděl jsem s ní celou noc, pokoušející se ji utěšit. Chtěl bych se sejít se smečkou zítra a všechno vysvětlít. Dnes v noci jsem měl důležitější věci na práci. Jak jsem seděl se Sue, přemýšlel jsem o důsledcích, že Leah teď bude ve smečce. Pro ni to bude mnohem horší než pro kohokoliv jiného.

Věděl jsem, že nic nemůže nikdy vynahradit, to čím si projde jako člen smečky, zvlášť se mnou jako s Alfou, ale chtěl bych zkusit zmírnit její bolest, jak jen budu moci. Udělal bych všechno, co je v mých silách, abych nikdy nepřemýšlel o okolnostech smrti jejího otce, když budu přeměněn. Nebyl žádný důvod, aby se dozvěděla, co se stalo. Rád bych zachoval svůj slib, že se jeho tajemství pohřbí i s ním.

Autor: Lillith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Never Enough: