Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nebudeš monstrum

30.06.2009 (19:45) • NikkiR • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 4126×

Když jsme přišly na školní ples všichni tančily a bavily se, všichni se trochu divily když tam přišly Cullenovi ale i tak se bavily. Chvíli jsme s Edwardem procházely mezi studentami a potkaly jsme všechny Jessicu a Angelu a jejich partnery. Šly jsme se projít ven protože tolik hudby a lidí bylo to strašný, šly jsme do altánku kde pár lidí tančilo.
„Smím prosit?“zeptal se mě Edward.
„Děláš si srandu neumím tančit“řekla jsem a na jeho obličeji se objevil úsměv.
„Umíš“řekl a přitáhl si mě k sobě a postavil na nohy.
Začaly jsme spolu tancoval a já se cítila strašně štastná ale něco mi k mému štastí chybělo a vím co to bylo. Kolem nás lidé začaly postupně odcházet a mi jsem stále tancovaly.
„Edwarde chci být s tebou“řekla jsem mu a zase se usmál ale já věděla že nemyslel na to stejné co já.
„Jsme spolu“odpověděl mi a díval se mi do očí, stále jsme tancovaly a držel mě tak že aji kdybych chtěla nedokázala bych tedˇ spadnout.
„Já...chci být jako ty“řekla jsem a uviděla jsem v jeho tváři nesouhlas, kdyby byl člověk byl by určitě rudý vzteky.
„Nikdy neudělám z tebe monstrum“řekl a bylo vidět že ho to bolí tak strašně moc.
„To se budeš dívat jak umírám“představa jak ležím na smrtelné postely a vedle mě Edward furt sedmnáctiletý, mladý, krásný.
„Nemám v úsmyslu žít dlouho bez tebe“věděla jsem že tohle myslel vážně, než by mě připravil o moji duši, radši potom příjde za mnou ale to bude bolet všechny.
„Víš že tohle nemůžeš, ranil bys všechny kolem sebe“nadechla jsem se a pokračovala ,, Možná Carlisle by mě mohl přeměnit už to udělal mnohokrát...neby-“nestihla jsem to dopovědět protože my skočil do řeči.
„Nikdy tě nepřemění, ani on ani nikdo z rodiny!“Ještě štastí že nejsme uvnitř protože by se po nás všichni otáčely.
„Necháš mě umřít jednou?“zeptala jsem se ho, přestaly jsme tančit a stály jsme naproti sobě.
„Jo“Tohle slovo bolelo tak strašně jako kdyby mi někdo bodl díku do srdce, nevydržela jsem to a běžela jsem od něho pryč. Běžela jsem přes budovu kde se všichni bavily a chvíly se dívala, Rose s Emmetem a Jasper s Alicí tancovaly nádherně strašně jim to šlo. Všichni se na ně dívaly a ani jsem nepotřebovala číst myšlenky abych věděla že jim závidí. Potom jsem se šla nadýchat čerstvého vzduchu protože jsem se nemohla koukat jak jsou všichni spolu. Sedla jsem si n lavičku nedaleko jeho Volva a přemýšlela a představovala jak to asi bude až bude vrásčitá a stará, budou si myslet že jsem jeho babička nebo prababička. Z přemýšlení mě vytrhlo až když si vedle mě někdo sedl, jenom jsem doufala že to není on nezvládla bych to, byla to Alice.
„Bells nebudˇ smutná tvůj život je ještě dlouhý, užijete si ho společně“řekla mi a dala mi ruku kolem ramen, ale já jsem ji hned setřásla.
„Dáš mi prosím klíčky od porsche?“zeptala jsem se a podala mi klíčky.

„Díky“řekla jsem a nasedla do žlutého porsche a vydala se na cestu, moje rychlost byla stejná jako kdybych měla svůj nákladáček. Jela jsem do zatáčky když jsme uviděla že se na mě řítí nějáké auta snažila jsem se vyhnout ale marně, najel přimo do mě a já ucítila velkou ránu. Bolelo mě celý tělo, nemohla jsem se hýbat protože to nešlo. Snažila jsem se s toho auta dostat ale nemohla jsem a moje mysl myslela jenom na to že kdybych zůstala na tom plese tohle se nemuselo stát. Ale bylo to jako znamení že mě měl proměnit, moje nešikovnost se zvětšuje. Cítila jsem jak se mě něco studeného dotýká ale pak nic a já věděla že tohle je konec.

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nebudeš monstrum: