Tenhle nápad mě celkem uchvátil, když mě napadl před spaním. Musím přiznat, že mi u toho ukápla nějaká ta slza, ale co, život není sparavedlivej! Je to z konce Zatmění. Tak co na to příkáte? Pls komentíky :)
01.08.2009 (13:32) • Nikysek17 • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3777×
Edward
,,Ne“ to nemůže být pravda. ,,Bello, lásko probuď se“ křičel jsem a poddal jsem se tichým vzlykům zatím co jsem svíral její bezvládné tělo. Nevnímal jsem čas. Nevím jak dlouho jsem tam seděl u ní a hladil jí vlasy a pobrukoval ukolébavku, kterou už nikdy neuslyší. Možná den, možná hodinu, možná uběhlo jen pár minut. Co já vím? Nezáleží na tom. Všechno pro co jsem existoval zemřelo. Existoval jsem jen pro ni.
Ani nevím jak se to pořádně stalo. Bojoval jsem s Victorií. Jenže na chvíli pomyslela na něco jiného než boj a já ztratil zájem. Kouknul jsme se jestli je Bella v pořádku a v tu chvíli mě dostala. Udeřila mě do břicha tak silně , až jsem odletěl do lesa a zastavil jsem se o nějaký veliký kámen.
Když jsme se vrátil na místo dění, už byla u ní a svírala jí krk.Victoria zvedla Bellu do výšky a upírala na ni nenávistný pohled. Bella byla zády ke mě, ale Victoria -poté co mě spatřila- se na mě usmála a pak jedním trhnutím Belle zlomila vaz. Pocítil jsme takovou nenávist, jenže moje bolest byla tak veliká, že jediné co na co jsem se zmohl bylo dojít k jejímu tělu. Mezitím Victorie utekla a Riley taky. Ještě jsem zaslechl v jejích myšlenkách tu radost a pak jsem neslyšel nic kromě zavytí od Setha. Sedl si vedle mě a čumák mi položil na rameno. Pak jsem v dáli slyšel myšlenky. Byl to Jacob. Běžel sem v lidské podobě a byl rozzuřený. Uběhl další čas a slyšel jsem za sebou ,,to ses i ni nedokázal postarat a to jsi ji miloval? Kecy, kdyby jo, byly by živá a těšila by se zdravý. Byla by živá, protože bys ji ochránil. Blbče“ křičel na všechny strany.
To co řekl byla pravda, která mě velice ranila, proto jsem se ohradil
,,nech mě být psisko. Kdybys byl rychlejší taky bys ji mohl zachránit, nezvládli jsme to.“
Nevím co mě to popadlo, ale vrhl jsem se po něm. Byl jsme jen pár centimetrů od jeho krku, ale pak můj útok odrazil. Vyjeveně se na mě podíval a pak se proměnil. Nikdy jsem transformaci neviděl, ale abych pravdu řekl nic na tom moc není. Jakoby z jeho těla vybouchlo 10x větší zvíře. A pak už tu stojí s vražedným výrazem obrovský vlkodlak.
V tváří v tvář smrti.
Jacob:
Byl jsem tak vyvedený z míry když na mě zaútočil, že jsem se proměnil. Pak jsem věděl co udělat. Pro Bellu, která mohla žít a být šťastná.......se mnou. Měli bychom malé děti a domek na samotě a psa.............. Můj nával myšlenek zastavil krvežíznivec, který na mě zase zaútočil. V jeho tváři se odrážela ohromná bolest, ale co je mi potom? Já chci Bellu, ale ta už se nevrátí. Postavil jsem se do útočné pozice a vycenil zuby. On moje chování napodobil a vydal takový hněvivý zvuk. Něco jakoby zasyčel. Potom se proti mě rozběhl a scvakl zuby těsně u mého krku. To mě rozzuřilo a já se ohnal. Nevěděl jsem, že stojí tak blízko a zaťal jsem zuby do jeho krku. Vyvalil na mě oči a pak jsem jeho pohled ztratil, když jsem stisk povolil. Bylo hrozné pozorovat, když se jeho hlava po chvíli dala zase dohromady. To mě podráždilo. Už měl být konec a moje odplata za mnou, ale nestalo se nic. Budu muset být rychlejší. Krvežíznivec se na mě usmál, ale bez stopy humoru. Tak jsem se proti němu rozeběhl a tlapou jsem mu oddělil pravou nohu a ruku. Bolestně se na mě podíval a pak se skácel k zemi. Nezbýval mi čas. Proměnil jsem se do lidské podoby a rozdělal oheň. Chvíli mi to trvalo, ale pak se mi to podařilo hodil jsem tam napřed ruku a pak hned nohu. Zbytek těla neležel, kde jsem myslel, ale u těla Belly. Na jeho tváři byl lehký úsměv a oči zamlžené....
Edward
Když jsem ztratil Bellu, tak co mi záleží na ruce a noze? Jacob byl zaneprázdněný ohněm, tak jsem využil situace a chtěl jsem se ještě rozloučit s mojí Bellou. S jednou nohou a rukou to bylo těžké, ale došel jsem. Lehl si k ní a vdechl jsem její už vyhasínající vůni.Náhle zafoukal slabý větřík a s ním přišel i Bellin hlas, který říkal,,už na tebe čekám“ Její tvář byla vysoko nade mnou, na nebi. Slunce se rozzářilo. Otvírala mi svou náruč a čekala na mě. Přivítala mě svým polibkem a usmívala se. A já nepochyboval, že už budu šťastný s mou Bellou napořád....
Autor: Nikysek17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Miloval jsem tě, Miluji tě a budu tě Milovat:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!