Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Krásná pravda, aneb kousek ze mě! (JEDNORÁZOVKA)

18.04.2009 (11:24) • Slecinka • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 5848×

Dneska byl zase jeden z těch dnů, kdy já- dokonalá dceruška Nessie kazila dokonalou rodinu a dělala problémy. Chápu někdy je moje chování „trochu“ přehnané a „mírně“ zbytečné, ale někdy to prostě jinak nejde.

Miluju svou rodinu to jo. Všichni jsou úžasní, ale jak by bylo vám, kdyby byl váš taťka stejně starý jako vy a mamka pouze o rok starší?! Moje kámošky a kámoši po nich touží. Jsou to jejich vzory, vysnění partneři a já se mám tvářit, jakože nic?

Na papíře je můj otec Carlisle a mamka Esme, jinak jsou to babička a děda, vcelku komické. A moje tety a strejdové jsou pro ostatní sestry a bráchové. Celá naše rodinka se skládá z krásných, dokonalých a tajemných  upírů. Jenom já jsem zase jiná, poloviční upír. Neříkám, že nejsem krásná to naopak.

A co byl dnešní důvod konfliktu? Stěhujeme se. Zase. Bydleli jsme v londýně. A předtím v New Yorku, a předtím ve Forks, tohle období si, ale vůbec nepamatuju, máme sice fotky a taky mi dost vyprávějí, ale přijde mi jako by přede mnou něco tajili.

No a teď jedeme na Aljašku, docela dálka, řekla bych.

Ostatní stěhování neřeší, buď je to tím, že si na to zvykli. Nebo že si prostě nedělají přátelé jako já. Já si tady našla jednu dokonalou partu lidí, které miluju a nechce se mi je opouštět. Je to tak vždycky, ale teď je to ještě horší, poněvadž jsme tu byli asi nejdéle a já měla skvělou možnost se s nimi poznat.

Ostatní nemají takové potřeby dělat si přátele. Mají sami sebe navzájem, ale já ne. Jo už jsem měla nějaké kluky, ale bylo to spíše, abych nebyla ta divná Nessie, nikoho jsem nikdy nemilovala.

Což mě přivádí k dalšímu důvodu, myslet si, že přede mnou něco tají. Vždycky, když jsem s někým chodila, všichni doma se mě ptali, jak se jmenuje, jak vypadá. Jakoby se něčeho báli, nebo něco čekali. Nebyly to otázky ze zvědavosti, spíše obezřetné.

A tak jsem začala dělat problémy, občas jsem si zahrála na černou ovci rodiny. Dělala jsem alkoholové večírky se svou partou. Alkohol na mě působil stejně jako na lidi. Zkoušela jsem kouřit, později i trávu. Chtěla jsem vědět odpovědi na nevyřčené otázky, myslela jsem, že když na sebe budu takhle upozorňovat, pochopí, že mi něco chybí a že by mi měli říct celou pravdu.

Před pár měsíci jsem se zklidnila a rozhodla se to neřešit. Když budou chtít, sami mi to řeknou. A tak jsem byla zase ta vzorná Nessie, a byla jsem i vcelku šťastná. Kdo by nebyl. Měla jsem vše, vše, co jsem chtěla a k tomu ještě mnohem více. Například: dvě nejlepší kamarádky a tety zároveň, jednu skvělou mamku, která pro mě byla taky jako kamarádka. Zábavné strejdy, které mi každá holka záviděla. Úžasného taťku, kterému jsem mohla cokoliv říct. A nakonec: autoritativního dědu Carlislea a starostlivou babi Esme, udělali by pro mě cokoliv. To asi každý. Pořád mi ale chyběl můj princ, ve kterého už ani nedoufám. Pořád mám pocit, jako bych už někoho milovala, někomu patřila, ale nevím komu.

Za necelý rok mi bude sladkých osmnáct. Nebo bych spíše měla říct, věčných osmnáct? Asi jo. Podle toho, co říkali naši, bych se na tomhle věku měla s růstem zarazit a stát se plnohodnotným upírem, jako ostatní. Nebudu muset spát, Děda už mi nebude nutit lidské jídlo a mnoho dalších výhod.

Šla jsem si zabalit, svých pár švestek. Moc toho s sebou nebereme. Spíše jenom knihy, obrazy, CD, a fotky. Nějaké oblečení, než půjdu zase s Alicí nakupovat. Alice si v tomhle ve mně našla spojence. Milovala jsem nákupy a všechny možný hadříky a doplňky. Milovala jsem pocit, že si cokoliv můžu koupit, protože naše konto je nekonečné. Milovala jsem nákupy s Alicí.

Když jsem si naskládala do tašky všechny své věci, nalíčila se, učesala. Vyrazila jsem pomoct Esme, protože se k tomu nikdo neměl. Všichni se radši vypařili na lov. Zrovna jsme balily fotky, když jedna vypadla z alba, které jsem ještě nikdy neviděla. Esme ji chtěla chytnout, ale já si jí všimla dřív, tudíž ji i dříve chytla.

Obrátila jsem ji a naskytl se mi obraz na nějakého nádherného kluka, který mě držel v náručí a já se na něj usmívala. Jemu z očí přímo kypala láska a štěstí a mě taky. Srdce mi při pohledu na něj začalo silně bušit. Dívala jsem se na fotku a pohladila toho kluka po obličeji. Byl tak krásný, teď už mu bude určitě kolem 30, tam vypadá tak na 20 let. A já vyrostla do sedmnácti za osm let, takže 28? Nad čím to tu uvažuju, ach jo proč si jenom nepamatuju kdo to je. Než jsem se stihla pořádně podívat Esme mi ji vyrvala z ruky a roztrhala.

„ Co si jako myslíš, že do prdele děláš?“ zařvala jsem na ni hystericky, už se slzami v očích, které jsem nechápala. Vůbec jsem nešetřila mým bohatým slovníkem a taky nelitovala toho, co jsem řekla. Do pokoje vběhl Carlisle, který tady s námi jediný byl.

„Můžeš mi vysvětlit, s kým takhle mluvíš, mladá dámo“ Jo jeho oblíbené oslovení. Tuhle větu pronesl, když procházel dveřmi. Když viděl, jak brečím, na chvíli se zarazil. Ale hned se zase vzpamatoval po mých dalších slovech.

„S ní“ řekla jsem rozzuřeně, ukázala na Esme. A sesunula se podél zdi. Esme se tvářila omluvně, nešťastně a rozzlobeně najednou.

„Můžete mi laskavě vysvětlit, co se tu děje?“ řekl po chvíli Carlisle, který sledoval můj nenávistný a Esmiin smutný pohled.

„Vzala mi ho“ zařvala jsem jenom. Svoje chování jsem vůbec nechápala, ale bylo mi hrozně. Došlo mi, že to velké tajemství souvisí s chlapcem na fotografii. Potom, co jsem to zaječela ke mně Esme přiběhla a objala mě. Nechala jsem se. A pozorovala Carlislův nechápavý pohled.

„Promiň Nessie, omlouvám se, netušila jsem, co to s tebou udělá…“ říkala smutně a kolébala mě tam a zpátky, jako malé dítě. „…už je nebudu poslouchat, musíš vědět, kdo to byl“ řekla už mírně nasupeně. Pustila mě a koukla se mi do očí.

Naznačila jsem Carlislovi, ať si jde sednout k nám na zem. Dotkla jsem se jeho tváře a ukázala mu, co se stalo, za jeho nepřítomnosti.

„Promiň Esme, nechtěla jsem být sprostá, já jen, hrozně mě to vzalo. Nevím proč.“ Ona se na mě usmála a řekla, že to nevadí.

„Tak začnem miláčku?“ zeptala se Carlislea. „Nemyslím si, že jsme ti praví, co bychom…“ nenechala jsem ho to doříct a zavrčela jsem, asi poprvé.

„Mám právo vědět to“ řekla jsem mu. Jenom kývl a naznačil Esme ať podá to album. Jmenovalo se „Nessie“. Každý si sedl, z jedné strany, položili na mě tlusté album a začali vyprávět. Přitom ukazovali fotky.

Byl jednou jeden Jacob Black, který žil kousek u Forks. Konkrétně v La Push- indianské rezervaci. Když se Bella, tvoje mamka přistěhovala k jejímu otci. Důvody znáš. Jako dárek od svého otce dostala červený náklaďáček, ze kterého si Edward často dělá srandu. No, a aby ten náklaďáček jezdil, vylepšil ho kvůli Belle již zmíněný Jacob Black. On taky pomohl tvojí mamce zjistit, že jsme upíři. Říkal jí totiž staré legendy svých předků, ve kterých o nás byla zmíňka. Tyhle legendy by správně neměl nikomu vyprávět, ale jelikož tvoje matka podváděla a flirtovala s ním, a on je považoval pouze za staré, strašidelné historky. Potom se  odvíjelo všechno, co už znáš a Jacob se znovu objevil když….“

Řekli mi všechno o Jacobovi, o vlkodlacích o otisku. Dozvěděla jsem se, že rodiče nebyli vždycky dokonalý pár, a když taťka mamku opustil, byl s ní Jacob. On ji totiž miloval, jako teď údajně mě. Ne mě víc, já jsem jeho osud, jeho věčnost, jeho kouzlo, jeho otisk. A on je jen můj. Už vím, co mi pořád tak chybělo, když tu není semnou není tu ani část mě. A proč mi o něm naši neřekli? Údajně mě chtěli chránit, nechtěli, abych si myslela, že s Jacobem musím být a navíc nevěřili síle toho otisku. Nechápou, co cítím, když tu není. Chápu, že to mysleli dobře, ale neměli ho vyhánět. Však já si ho najdu. Navíc není mu 28 let, je stále stejný a je mu 16.

„Děkuji, že jste mi řekli pravdu“ řekla jsem šťastně a dojatě.

„Nemáš zač Nessie, to jsme měli udělat už dávno“ řekli společně.

„kde je teď? Zeptala jsem se s doufáním, že to vědí.

„Zavolám mu“ řekl Carlisle a Esme se na něj udiveně koukla.

„Ty máš jeho číslo?“ zeptala se nevěřícně a já jen zářila radostí.

„Dal mi ho pro případ, že by si to Edward a Bella rozmysleli“ Chápavě jsme se koukli na Carlisleho. A já už se nemohla dočkat. Vzal mobil, vytočil nějaké číslo. Ozvali se 2 pípnutí.

„Haloo“ Ozval se nejkrásnější hlas, co jsem kdy slyšela. Byl tak roztomilí a zároveň tak mužský a smutný.

„Ahoj Jacobe, tady Carlisle“ řekl a můj vlček se hned ozval.

„Dobrý den Carle, znamená to, že, že můžu?“ zeptal se šťastně a já už hopsala po pokoji.

„Ne Jacobe (Vzdych Jacoba) , ona přijede za tebou, kde jsi?“

„V Dánsku, v Kodani“ řekl. A já už se chtěla jít balit, ale najednou se otevřeli dveře, a v nich stál zbytek rodiny. To je špatné.

„Počká Tě tam na letišti“ řekl Carlisle rychle. A potom změnil strategii: „Ne, nemohu už do nemocnice přijet, za chvíli odjíždíme. Vážně je mi to líto“ vypnul to. Chytrý děda. Mamka s taťkou se zamračili. Ostatní si ničeho nevšimli.

„No teda, vy jste lenoši. Myslel jsem, že když přijdeme, bude všechno zabaleno a připraveno. A vy si tady vysedáváte.“ Řekl Emmett.

„My ti chtěli něco nechat, ať se nenudíš“ řekla jsem a nenápadně dala album pod polštář, něž si ho někdo všimne. Přitom jsem ještě stihla vypláznout jazyk.

„Nessie, pojď mi prosím s něčím pomoct“ řekl Carl a já ochotně šla.

Když se za námi zavřeli tlusté dveře, pošeptal mi: „Letadlo ti letí za hodinu, tady máš kreditku, pin znáš. Buď opatrná a hlavně se vraťte co nejdřív, Ať mě máma nezabije. Mám Tě rád Nessie“

„Děkuji ti, za všechno“ pošeptala jsem mu na zpátek a dala mu pusu. A vyšla z pokoje jako by se nechumelilo. Kartu dala do kapsy.

„Jdu se proběhnout a rozloučit se s kamarády.“ Řekla jsem všem a poslala jim vzdušný polibek. Vůbec mě nemrzelo, že jim lžu. Oni lhali celou dobu.

Oběhla jsem nejbližší přátele a rozloučila se s nimi. Pro každého jsem měla na památku dáreček. Bylo to dojemné, ale nemám čas. Na letiště jsem doběhla tak, tak. 10 minut na to už jsem seděla v letadle.

Asi se ptáte, proč to Alice neviděla? Mamka dělá všem štít, aby taťka nemusel poslouchat myšlenky. A tak to působí i na naši budoucnost.

Seděla jsem v letadle a uvažovala, co mu řeknu. Že ho miluju? Na to je trochu brzy ne? Ale vzhledem k naší situaci, by to ani moc divné nebylo. On mě miloval už v plenkách. A já ho. Sice jinak, ale ano. Tohle už nebudu řešit, myslím, že to půjde samo. Teď by mě spíše zajímalo, co se děje doma.

Za nějakou dobu jsem přistála v Kodani, bylo fajn, že je tak blízko a taky fajn, že mi zrovna letělo letadlo. Náhoda nebo osud? Nevím.

Procházela jsem dlouhou letištní halou a těkala očima, ve snaze zahlédnout ho. Potom jsem ho uviděla. Byl pořád stejný, ale ještě krásnější než na fotce. Měl na sobě volné rifle a volnější triko s krátkým rukávem, ze kterého mu vylézali svalnaté ruce. Tak tohle má být můj Jacob?! Chtělo se mi brečet štěstím, že ho vidím, že je můj, NAVŽDY.

Rozběhla jsem se za ním. Už nás dělilo jenom pár metrů. Naše pohledy se střetli, pochopil, že jsem to já. Blížili jsme se k sobě, už pomalým, dramatickým krokem. Dělilo nás jen pár centimetrů a on se zářivě usmál, já mu úsměv oplatila. Už chápu, proč ho máma měla tak ráda. Kdo by neměl. Najednou jsme se objali. Bylo to dokonalé. Cítila jsem jeho horké, svalnaté tělo na mém podchlazeném.

„Jsi nádherná“ zašeptal mi do ucha a já myslela, že mu tam zkolabuju. Voněl tak fantasticky. A to mi říkali, že bude smrdět. Nemohla jsem se ho nabažit.

„Miluju Tě“ vylítlo mi. Nechtěla jsem to říct tak brzo, ale srdíčko mi poručilo. On si mě trochu odtáhl a podíval se mi do očí. Skenovala jsem si jeho obličej a dokonalý úsměv do hlavy.

„Vážně?“ řekl nejistě a já začala zuřivě přikyvovat.

„Ani netušíš jak já tebe. Hrozně si mi chyběla“ Tohle byla ta nejkrásnější slova pod sluncem. Teď jsem byla ráda, že je to, tak jak to je. Postavila jsem se na špičky. Dotkla jsem se jeho jemného obličeje a ukázala mu vzpomínky, jak jsem to tu bez něj přežívala. A jak jsem se o něm dozvěděla. Výraz obličeje se mu střídal z pobaveného až po káravý.

„Ach Nessie“ řekl nakonec. Trošku mě nadzvedl a políbil. Oo, můj bože. To by mu měli zakázat. Příště se na tu musím psychicky připravit.

Stáli jsme tam asi 20 minut, než Jacob usoudil, že bychom asi měli jít trochu bokem. Sedli jsme si na lavičku, ale ještě předtím si zjistili, že další letadlo do Londýna letí až zítra. Posadil si mě na klín a já ho pevně objala. Byla jsem si jistá, že ho už nikdy neopustím. Byla jsem teď extrémně šťastná a bylo mi jedno, co bude doma. Mohli by mě teď klidně trhat na kusy, ale já bych se u toho usmívala.

„Už nikdy od tebe neodejdu“ řekl pevně. A já se na něj usmála a dala mu pusu na nos. Už teď vím, že s ním bude věčnost dokonalá.

Jacob:

Od té doby co mi Cullenovi naznačili, že mám držet tlapy od Nessie, se mi zhroutil život. Odešel jsem ze smečky Alpha, NE-Alpha. Bylo mi všechno jedno. Bez jejich zářivých očí už jsem to prostě nebyl já.

Je to už asi devět let, co se sám jako strašidelný vlkodlak toulám po lesích s nadějí, že na Cullenovi narazím. Že zase někdy uvidím svojí Nessie. Kolik je ji teď asi let? Vzhledem k tomu, že roste rychleji typl bych tak 18? Jak asi vypadá?

Trápí mě, že o mně ani neví, nemá možnost se o mně dozvědět. Pořád jen doufám, že se doktor tesák ozve. I když pochybuji. Stále nemůžu uvěřit tomu, že, mi to Bella udělala. Prostě se rozhodla to tak udělat „Edík“ souhlasil a už nemysleli na to, že mi zničí život.

Pořád mě utěšuje pocit, že mám věčnost na to, abych si ji našel. Ale hrozně mě rozčiluje, že nemůžu být s ní, že jí nemůžu chránit, být její nejlepší kámoš, když nebude chtít víc, nebo ji aspoň vidět. Jednou.

Žiju jenom ze vzpomínek, když byla malá. Její velké hnědé oči po Belle. S zářivými jiskřičkami, které ji vlastně zachránili život. Její něžné, kudrnaté, bronzové vlásky, které se ji vlnili podél roztomilého kukuče. Plné růžové rtíky, bledá tvář. Byla, je a bude to vždycky jenom moje princezna. A já si ji najdu.

Byl jsem teď zrovna v Dánsku v Evropě. A procházel se po lese, když mi zazvonil můj mobil.

„Haloo“ řekl jsem mrzutě.

„Ahoj Jacobe, tady Carlisle“ Doktor tesák?

„Dobrý den Carle, znamená to, že, že můžu?“ zeptal jsem se šťastně a nejistě zároveň. A usmál se. Za celých devět let jsem se usmál.

„Ne Jacobe „ Ach, povzdychl jsem si. Tak co mi sakra chce. „ ona přijede za tebou, kde jsi?“ řekl a já se zase rozzářil. Kdyby mě teď někdo sledoval, asi by pochyboval o mém duševním zdraví.

„V Dánsku, v Kodani“ plácl jsem rychle.

„Počká Tě tam na letišti“ řekl už poněkud tišeji a mi to došlo. Někdo přišel, už nebyl sám. Takže o tom ostatní neví. Aby to zakryl, začal vykládat něco o nemocnici, ale já už neposlouchal. Za chvíli to vypnul. No neuškodili by přesnější informace.

Za chvíli mi přišla SMS. Tak vážený doktor SMSkuje?

Jacobe, za hodinu ji letí letadlo, za dvě hodiny už by tam mohla být. Tak na ní počkej. Varuji Tě, jestli se jí něco stane. Mimochodem, nikdo o tom neví. Buď na ni hodný a brzy se vraťte! Carlisle.

Přišlo mi slušné mu na to něco napsat: Jako bych jí někdy mohl ublížit, nebo dovolit aby to udělal někdo jiný. A neboj, poletíme prvním letadlem za vámi. Pokud bude chtít! Moc děkuji Carle, važím si toho a o Nessie se rád postarám.

Tsss. Urazilo mě, že si myslí, že by se jí mohlo něco stát! Se mnou! Ale jsem mu vděčný, sice nevím, jak to u nich proběhlo, ale vím, že Carlisle má můj dík, za to, že jí to řekl.

Došel jsem na letiště a měl ještě hodinu čas, tak jsem ji v předraženém letištním obchodu koupil náhrdelník s velkým srdcem, do kterého jsem nechal na rychlo vytesat „J+R“. Sice nevím, jestli jí ho dám, ale nechci přijít s prázdnou. Sedl jsem si na lavičku a přemýšlel, dokud se neozvalo, že přiletělo letadlo, na které čekám, s mojí princeznou uvnitř. Prudce jsem vstal a rozhlížel se po hale. Pomalu jsem šel jejím směrem a každého prohlédl.

Pak jsem ji uviděl, běžela mým směrem. Byla dokonalá, hodně vyrostla a dospěla. Její oči měli pořád stejnou jiskru, a vlasy se nádherně leskly. I když z ní už byla krásná žena, pořád jsem v ní viděl malou nevinnou Nessie.

Pomalu jsem se k ní blížil, stále jsem nemohl uvěřit, že tenhle anděl patří mně. Usmál jsem se na ní a měl pocit, že štěstí ze mě přímo stříká. Měl jsem v sobě tolik endorfinu, že by to moje tělo nemuselo vydržet. Vrátila mi úsměv, už jsme byli kousek od sebe a objali se. Ach jak já ji miluju.

„Jsi nádherná“ zašeptal jsem ji něžně do ouška. Tahle chvíle byla naprosto dokonalá. Po tolika letech ji držet v náručí.

„Miluju Tě“ vydechla najednou. A já myslel, že mi radostí vybuchne hlava. Snad jsem neslyšel špatně. Musel jsem se ji kouknout do očí. Tak jsem trochu povolil sevření, a odtáhl se jenom na vzdálenost potřebnou k vidění do obličeje. Musel jsem se sklonit. Byla oproti mně tak drobná.

Koukl jsem se jí do očí, vypadala šťastně. Asi mě vážně miluje.

„Vážně?“ zeptal jsem se nejistě. Ale ona jenom přikyvovala.

„Ani netušíš jak já tebe. Hrozně si mi chyběla“ Řekl jsem, co jsem cítil. Ona se mezitím postavila na špičky, dotkla se svoji drobnou ručkou mého obličeje a ukázala mi svůj předešlý život. No musím uznat, že zase tak nevinná jak vypadá, není.

„Ach Nessie“ řekl jsem nakonec. Nadzvedl ji, a políbil. Byly jen dvě holky, co jsem za život políbil. Bella a Nessie. Bylo to tak dokonalé, a bylo to z lásky, z opravdové lásky. Ne, jako s Bellou, né že by líbala špatně. No nebudeme se o tom bavit.

Stáli jsme tak ještě pěkných pár minut. A já někdy zahlídl znechucené pohledy kolemjdoucích. Tak jsem radši Nessi vzal za ruku a šli jsme se společně podívat na let zpátky do Londýna, odkud má princezna přiletěla. Bude to, až zítra ráno. Šli jsme na nejbližší lavičku vymyslet, co dál. Posadil jsem si ji na klín a objal ji, ona se mě taky pevně chytla.

„Už nikdy od tebe neodejdu“ řekl jsem odhodlaně. A ona mi dala pusu na nos. Byla tak roztomilá. Seděli jsme tam takhle ještě hodinu, než jsme se domluvili, že půjdeme do hotelu a ráno se tu vrátíme.

Vyrazili jsme a koupili si jeden pěkný pokoj s manželskou postelí. Sice jsem váhal, ale jí to očividně problém nedělalo. Takže jedna postel. Myslím, že kdyby to věděl Edward, byl bych už minimálně bez nohy.

Pustil jsem Nessie, vysprchovat se jako první. A já se zatím natáhl na postel. Přišla v pyžamu?! Jo ona vlastně spí. To mě těší, že nebude muset poslouchat věčně moje chrápání.

„Můžeš“ řekla a ukázala na koupelnu. A já se jen usmál, vzal si čisté věci= triko a trenky a odebral se do sprchy. Sundal jsem si tričko a vzpomněl si na náhrdelník, co jsem jí koupil. Rychle jsem vyběhl z koupelny a ona si mě s úsměvem sjela. Na chvíli jsem se zastavil, ale potom pokračoval.

„Něco pro tebe mám, zapomněl jsem ti to dát, no snad se ti to bude líbit“ řekl jsem a nervozně přešlapoval z nohy na nohu. Podal jsem jí nezabalený řetízek. Vykulila oči.

„ J+R, to je nádherné, Jacobe. Děkujii“ Objala mě.

„Nemáš zač, jsem rád, že se ti to líbí“ řekl jsem a konečně se odešel sprchovat.

Když jsem se vrátil, Nessie už spala. Opatrně jsem si vlezl do postele k ní. Snažil jsem se jí ani nedotknou. Když jsem si konečně co nejtišeji lehl. S pocitem, že jsem ji nevzbudil, začala se převalovat. A přitulila se ke mně.

„Dobrou noc, Jackie“

„Dobrou noc, Nessie“ odpověděl jsem jí a jednou paží jí objal.

Okamžitě jsem usnul.

Ráno mě vzbudilo moje vlastní chrápání. Nessie už byla vzhůru. Ani se jí nedivím, ale za svoje chrápání fakt nemůžu.

„ No dobré ráno ospalče, už je půl jedenácté. Za hodinu nám to letí. Za chvíli už bych Tě vzbudila“ Ty jo, to už jsem spal tak dlouho musíme si pospíšit. Ještě, že je hotel hned vedle letiště. Rychle jsem vyskočil z postele, provedl ranní hygienu a valili jsme ruku v ruce na letiště.

Byli jsme tam tak akorát. V letadle jsme si povídali a představovali si, jak to asi vezmou ostatní.

Přistáli jsme asi za hodinku a Nessie mě už vedla k nim domů. Začínal jsem být nervozní a třásl jsem se. Nevím proč, asi je to tím, že ke Cullenům pořád cítím vztek.

„neboj, nejsou tak hrozní“ řekla sama nervozně.

Došli jsme ke dveřím, pevně jsem jí zmáčkl ruku. Chtěla otevřít, ale už to udělal někdo za ní. Konkrétně Edward a za ním stála Bella. Vůbec se nezměnili. Ne asi.

„Renesmee Cullunová, jak se opovažuješ odejít bez zeptání, do cizí země.“ Řvala hystericky Bella, kterou doplňoval vytočený Edward.

„Ptala jsem se Carla a Esme to taky věděla, tak v čem je problém. Mimochodem tohle je Jacob, ale ho už asi znáte, co?“ řekla na to Nessie velmi, velmi naštvaně.

„Rád Vás vidím“ řekl jsem, když mě Nessie, cpala do bytu.

„ My Tě taky, i když tomu možná nevěříš“ řekl Edward a Bella mě objala.

„Omlouvám se, byl to blbý nápad. Už Vám nebudeme bránit, že?“ řekla Bella a koukla se na Edwarda. Ten přikývl. Pevně jsem Nessie objal a dal ji pusu do vlasů.

Potom jsme si dlouho povídali. A já věděl, že už nám nikdo bránit nebude. Cullenovi mě přijali docela bez problému, až na Rose, která mě šikanovala, šikanuje a vždy šikanovat bude. Ale bylo to vzájemné a my oba jsme si to užívali. Už jsem se těšil na věčnost strávenou po boku osmi smradlavých upírů a jednoho extra voňavého a jenom mého. Tentokrát na Aljašce v Denali, jak měli v plánu.

Autor: Slecinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Krásná pravda, aneb kousek ze mě! (JEDNORÁZOVKA):