Tak vám přináším další jednorázovku mé tvorby. Jediné co vám o ní řeknu že, je z pohledu Edwarda. Co by stalo, kdyby všechno byl jen sen? Zase budu moc vděčná za komentáře
06.10.2009 (16:00) • Crystal • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 4510×
Seděl jsem s Bellou na naší louce. Tohle byl jeden z mála slunečných dní, dní kdy byl vidět západ slunce. Bella byla nádherná a sluneční paprsky, které jí dopadaly na kůži, její krásu ještě více podtrhovaly. Dívali jsme se navzájem do očí. Teď byla vhodná chvíle. Vyndal jsem si z kapsy malou, tmavě modrou krabičku a klekl si na koleno. Pídíval jsem se jí do očí. Byly nádherné. Topazově zlaté a tak hluboké, že bych se v nich dokázal utopit.
„Bello, Miluji tě jako nic jiného na světě. Chtěl bych s tebou strávit zbytek věčnosti a proto se tě ptám,
Isabello Marie Swanová staneš se mojí ženou?“ žádal jsem. Ale v očích mé lásky jsem viděl smutek.
Moc ráda bych se stala tvojí ženou, ale já … nemůžu. Poslala mi myšlenkou.
Poté vstala a šla směrem k lesu. Po pár metrech se zastavila a podívala se mi do očí.
„Milovala jsem tě, miluji a vždy milovat budu. Sbohem.“ Řekla smutným hlasem a … a ona, pomalu se začala vytrácet. Zmizela, jako by byla duch. Už jsem ji neviděl, necítil její vůni. Jako by nikdy neexistovala.
Je mi to moc líto… slyšel jsem.
V ten moment mi skončil život. Všechno začalo černat. Začal jsem zrychleně dýchat, i když jsem neměl potřebu.
Jo se tu děje? Kde je Bella? Kde jsou všichni? ptal jsem se v duchu. Zavřel jsem oči a padl na kolena.
Když jsem je otevřel, byl jsem jinde. Nebyl jsem na louce s Bells, ani v „černu“.
Všechno bylo rozmazané, ale rozeznával jsem tvář osoby, která se nade mnou skláněla.
„Tak rád tě vidím Carlisle! Kde jsou ostatní? Esme, Alice,Jasper, Emmett a Rose? Kde je Bella?“ ptal jsem se a stále viděl rozmazaně.
„Netuším o kom to mluvíte pane Masene. Byl jste v bezvědomí přes měsíc.“ odpověděl Carlisle.
Řekl mi Masene? Nebo se mi to jen zdálo? myslel jsem si v duchu.
„Ty si je nepamatuješ?“ ptal jsem se nevěřícně.
„Neznám nikoho těchto jmen. Omlouvám se.“ vydechl. „ Musím zkontrolovat pacienty, brzy se vrátím“ řekl a odešel.
Pomalu jsem zaostřoval na předměty kolem sebe. Ležel jsem na nepohodlné postel a ve vzduchy byla cítit dezinfekce.
Ne! To nemůže být pravda. Bella nemůže být pryč! Vždyť se to stalo, bylo to tak živé. Ne tohle se mi musí zdát. Ale co když toto je skutečnost, co když jsem se nikdy nestal upírem…. nikdy nepotkal Bellu a ani nikoho z mé rodiny.
Z přemýšlení mě vytrhlo vrzání dveří. Podíval jsem se tím směrem. Vcházel Carlisle.
„Už jsem zpátky pane Masene.“ řekl sáhl mi na čelo. Ruku měl jako z ledu.
„Životní funkce máte v normálu. Víte, je to skoro zázrak. Ještě před měsícem bych si byl jistý, že zemřete. Pak jste upadl do bezvědomí. Už vás chtěli odvést do márnice. Zabránil jsem jim v tom.Teď vím, že jsem udělal správně. “
odmlčel se „Máte ohromné štěstí, chřipka je téměř pryč. Přežijete.“
„Děkuji vám doktore.“ řekl jsem.
„Vaše matka Elizabeth nemoci, bohužel, podlehla. Je mi to líto, ale nemohl jsem už nic dělat.“ omlouval se.
„Moje matka….“ řekl jsem polohlasně. Ucítil jsem jak mi po tváři stéká slza.
Musím zjistit jestli je upír nebo ne.
„Víte, doktore.“ začal jsem „Měl jsem sen… byl o vás“ dodal jsem
„Opravdu? Pokračujte, poslouchám.“ řekl.
„V tom snu jste byl, bude to asi znít absurdně, byl jste upír.“ řekl jsem a sledoval jeho reakci.
V jeho očích bylo překvapení a strach.
„Měl jste víc jak dvě stě let. Já jsem umíral na chřipku a moje matka chtěla, aby jste mě zachránil.Vy jste mě přeměnil kousnutím v upíra“ řekl jsem a usmál se.
„Myslíte si, že jsem blázen, že?“ zeptal jsem se.
„Abych řekl pravdu, trochu ano. Ale můžeš pokračovat.“ řekl a v jeho očích bylo vidět špatně skrývané zděšení. A já pokračoval.
„Po několika letech, jsme našli ženu která umírala. Jmenovala se Esme. Vy jste ji přeměnil a ona se stala vaší ženou. Pak přišla na řadu Rosalie. Přivedla si Emmeta, který po útoku medvěda taky umíral.
Pak nás jednoho dne navštívila Alice s Jasperem a přidali se do naší rodiny.
Někteří z nás měli schopnosti“ chtěl jsem pokračovat, ale Carlisle mě přerušil.
„Schopnosti?“ ptal se.
„Ano, Alice viděla budoucnost. Proto nás vyhledala. Jasper ovládal emoce a já četl myšlenky. Ale naše rodina byla zvláštní…“ řekl jsem.
„Jak zvláštní?“ zeptal se.
„My, my byli odlišní. Ostatní upíři pili lidkou krev. My pili zvířecí. Nazývali jsme se vegetariáni.Kvůli tomu jsme měli topazové oči“ zasmál jsem se. „Pak tu ještě ovšem byli Volturiovy, byli něco jako královská rodina. Hlídali abychom všichni dodržovali
pravidla.“ tím jsem skončil se snem.
„Pane doktore, jsem blázen?“ zeptal jsem se nevině.
„Myslím že ne. Jediné co ti můžu říct je to, že já nejsem upír a ty taky ne. Navíc to byl jenom sen“řekl a z jeho očí se nedalo nic vyčíst.
„Správně, jenom sen“ řekl jsem smutně – Bellu už nikdy neuvidím…..
Carlisle odešel..
Pohled Carlislea:
On je člověk, který toho příliš mnoho…..
__________________________________________________________
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Já nejsem upír a ty taky ne:
[.ei.ei.]smile33.gif" alt="Emoticon" />
[.ei.ei.]smile33.gif" alt="Emoticon" />
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!