Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Dokonalost sama - Stmívání

14.08.2009 (09:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3925×

Sledovala jsem, jak Rosalie pomalu schází dolů ze schodů. Všichni v místnosti ji sledovali. V místnosti by byl slyšet i špendlík dopadající na zem.

Její nádherné blonďaté vlasy měla sepnuté do ohonu, konečky se jí rozcházely do několika stran. Pohlížela dolů, vědoma si své dokonalosti. V normální den se jí dalo nazvat bohyní, ale dnes byla něco víc.

Její šaty splývaly s jejím dokonalým tělem. Hladké šaty byly až na zem, neměly žádné zdobení, protože Rosalie byla ta ozdoba, kterou se šaty pyšnily. Ramena a záda měla holá, šaty byly bez ramínek. Hedvábná látka od nich odrážela zářivé světlo. Ipřestože jednoduchost byla tajnou přísadou šatů, na Rosalie vypadaly dokonale. Rosalie si tu pozornost užívala, ale jakmile se podívala na Emmetta, její pohled zjihl. Milovala ho.

Carlisle jí vedl hrdě, ale vedle ní zanikal. Byl nádherný, ale Rosalie tady byla královnou. Černý smoking kontrastoval s jeho pokožkou a dělal ho ještě bělejším.

Sešli pár posledních kroků a za Edwardova hraní procházeli uličkou. Rosalie se nedívala na cestu, jako bych se dívala já. Dívala se Emmettovi do očí. Její zlaté oči byly plné štěstí, přestože neměla svatbu poprvé.

Carlisle položil její ruku do Emmettovi, který se pobaveně ušklíbl, ale když se dotkl Rosalie v jeho pohledu byla také láska. Takhle jsem ho ještě neviděla, láska dělala i s upíry zázraky.

Hudba dohrála a já vedle sebe ucítila Edwarda. Radši jsem se na něj nepodívala, mohla bych upustit kytici a to jsem si netroufala. Do očí mě praštila jeho vůně a měla chuť ho vzít za ruku, ale udržela jsem se.

„Dnes jsme se tu sešli, abychom požehnali lásce těchto dvou mladých lidí,“ začal oddávající, Angelin otec.

Rozhlédla jsem se po hostech. Všichni zbožně sledovali Rosalie. Jessica se tvářila závistivě. Hádala jsem, jestli záviděla Rosalie krásu nebo Emmetta. I přes tu dokonalost v očích, se všichni tvářili trošku vystrašeně. Normální člověk se v blízkosti několika upírů necítí příjemně.

Na obřad přijeli i přátelé Cullenových z Denali, seděli v první řadě po straně Emmetta. Všichni se potěšeně usmívali, byli rodina. Přijeli už před několika dny, měla jsem šanci se s nimi setkat. Byli všichni velice milí. Bála jsem se jich v porovnání s Cullenovými, ale neznala jsem se.

„Ano,“ řekla hrdě Rosalie a zářivě se usmála.

„A vy, Emmette Dale Cullene? Berete si, Rosalie Lillian Hale, a přísáháte, že jí budete navždy milovat, dokud vás smrt nerozdělí?“ Emmett tam chtěl hlavně tu část dokud vás smrt nerozdělí, protože to považoval za velkou zábavu.

„Ano,“ odpověděl stejně hrdě Emmett.

Jasperův obvyklý výraz vystřídal úsměv. Pocity lidí ho ovlivňovali, ale upíří pocity ho ovlivňovali silněji. Alice vedle něj přímo zářila. Také si vzala celou záležitost se svatbou na svá bedra, což jí dělalo velikánskou radost. Esme a Rosalie chtěly občas něco říct, ale nedala jim šanci, byla k nezastavení.

Její práce ovšem stála za to. Celá cesta od silnice byla zdobena lampionky, aby hosté našli cestu. Už z dálky působil dům slavnostně. Venku byly vyvěšené balónky a všude byly květiny. Ať už řezané nebo ve velkých bílých květináčích. Všechny květiny musely být sladěné, takže všechny květiny byly růžové. Všechno ostatní mělo stejné barvy. Jediné co nebylo růžové, byl klavír, to Edward Alice nedovolil.

„Prohlašuji vás za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu,“ ukončil obřad oddávající a probudil mě z přemýšlení. Nevšimla jsem si jak, ale moje ruka se najednou ocitla v Edwardově.

Emmett se naklonil a zuřivě líbal Rosalie přede všemi. Když se ani po více než minutě od sebe neodtrhli, začal si oddávající odkašlávat, ale nic nezmohl. Museli zasáhnout Edward s Jasperem, jinak by hostům přišlo divné, jakto že nepotřebují kyslík.

Nespokojeně se od sebe odtrhli a zamračili se na Jaspera a Edwarda. Oba se vrátili na svá místa a nechali Emmetta s Rosalie odejít ven, aby se jim mohlo pogratulovat. Dav se vyvalil ven až na mě a na Edwarda. S úsměvem se díval za nimi, ale pak se obrátil na mě.

Zvedl ruku, ale než mi mohl udělat něco s vlasy dovnitř vběhla Alice: „Jen se pokus!“ a vyběhla hned ven.

Edward se tiše zasmál, dal mi ruku aspoň na rameno, krásně studila.

Stála jsem rovně, noha se mi už skoro vyléčila, stejně tak všechny modřiny. Edward se na mě už nedíval a nevyčítal si při tom, co se mi stalo. Opět měl v očích jiskřičky a jisté kouzlo, které mě očarovávalo.

Sklonil se, aby mě měkce políbil na rty. Mé srdce bylo na druhé straně Forks, ale ať si jde, kam chce, já jsem tady.

Odklonil se a za ruku se mnou šel ven. Fronta k Rosalie a Emmetovi už se v podstatě vyprázdnila. Šli jsme jim pogratulovat spolu s ostatními členy.

Alice se odklonila od Rosalie, velice opatrně a pomalu.

„Pojď na mou hruď,“ zasmál se Emmett a objal se s Edwardem, který pustil mou ruku.

Nervózně jsem přistoupila k Rosalie. Lehce se na mě usmála a nechala se obejmout.

Vyměnili jsme se s Edwardem a já přišla k Emmettovi, ten mě podle očekávání vyzdvihl do vzduchu. Slyšela jsem Edwardovo zavrčení. Emmett se zasmál, ale postavil mě na zem. „Nikdy na mojí svatbě nebyla, musím jí říct o co přišla.“

Edward si mě majetnicky přitáhl k sobě a chránil.

„Stejně jí jednou čeká svatba v Cullenovic stylu, Edwarde,“ zasmál se a smál se mému ruměnci. Pak ho Rosalie zatáhla na taneční parket.

Všichni sledovali dookonalý pár točící se na tanečním parketu. Po chvíli do parketu přišli Esme s Carlislem, vypadalo to zvláště, když oba dva byli jejich děti, ale v této dokonalé chvíli to bylo jedno. Esme vypadala vedle Emmetta ještě více jako malá panenka, ale Carlisle s Rosalie vypadali jako skuteční příbuzní. Lekla jsem se, že by si někdo mohl všimnout něčeho, ale to se nestalo.

Po dvouch písních se na parket vřítil dav. Edward dal před mé oči ruku, aby mi dal najevo, co mě čeká. Prosebně jsem k němu vzhlédla. Vypadal tak nadšeně, jako kdyby byl malý kluk a čekal až si rozbalí dárek. Zaskučela jsem, ale ruku jsem přijala.

Edward mě něžně vzal za ruku a s rukou kolem mého pasu šel na parket. „Staneš se někdy paní Cullenovou?“

Ovinula jsem mu ruce kolem pasu a nechala se vést. Otázku jsem nechala nezodpovězenou, musel tušit odpověď.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalost sama - Stmívání: