Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Děkuji: Jak jsi mohla?

01.10.2009 (08:30) • BJana • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 6227×

2. část

Edward

Jak mi to Bella mohla udělat, něco mi přece slíbila. Moje Bella, moje milovaná Bella skočila z útesu. Spáchala sebevraždu. To se nemělo stát, to jsem nechtěl. Slíbila mi, že dá na sebe pozor. Měla na mě zapomenout a žít, jako bych nikdy nebyl. Proč to nemohla udělat?.

Bolelo by vědět, že je s jiným, ale nebylo by to nic, proti tomu, co cítím teď. Už nikdy ji neudím, jak to mohla udělat? To nemyslela na Charlieho a René. Jak to mohla udělat jim. Moje Bella, moje jediná láska navždy odešla a mě tady nechala.

Proč jsem se nevrátil ji zkontrolovat, mohl jsem tomu zabránit. Mohl jsem to vidět a přiznat se, že jsme ji lhal. Mohl jsem tomu zabránit. Proč jsem na ni nedohlížel. Měl jsem ji hlídat. Neměl jsem dovolit, aby se to stalo je to moje vina, jenom moje vina.

Neměl jsem dovolit, aby se do mě zamilovala. Měl jsem tehdy v té Denalli zůstat. Nic by se nestalo. Bella by žila dál beze mě. Byla by s někým jako je Mike, nebo Eric. Neměl jsem si ji nikdy k sobě pustit. Neměla o nás zjistit pravdu. Neměl jsem s ní mluvit. Kdybych to neudělal, žila by teď.  Byla by s Charliem doma a měla šťastný život. Co jsem to udělal.

Proč jsem nemohl zemřít místo ní já? Proč ona? Byla hodná. Nikdy by nikomu neublížila. Měla všechny ráda. Byla ten nejlepší člověk na zemi. A já jsme ji zabil.

JÁ, jenom díky MĚ je mrtvá. Měl bych taky zemřít. Půjdu se podívat na její hrob a pak pojedu do Voltery, požádám o smrt. To je to co mi patří. Nic jiného si nezasloužím. Nemám nárok ani přežívat. Ne když jsem ji vzal její život. Zabil jsme ji. Moji jedinou lásku, lásku mé existence. Jsem ta největší zrůda na světě. Nic si nezasloužím. Jsem hoden smrti. Nic jiného. Za to co jsem ji udělal nemůžu žít.

Seděl jsem na její posteli v jejím pokoji. Nic se tu nezměnilo, všechno bylo stejné. Pořád tady byla její vůně. Vůně, kterou už nikdy neucítím. Jenom pro svoji sobeckost. Jsem stvůra. Vezmu si svoje věci. Neměl jsem jí je tady nechat. Co jsme si myslel. Jak by mě mohla milovat, takou sobeckou hnusnou zrůdu.

Zvedl jsem uvolněné prkýnko v podlaze a vytáhl zpod něj letenky, fotky, CD a dopis.  Dopis co nejdříve zničím. Musím ho roztrhat. Chtěl jsem ho roztrhnout, ale něco mě zarazilo. Na obálce nebylo Pro moji milovanou Bellu, jak jsem napsal, ale Pro Carlisla, Esme, Rosalii, Emmetta, Jaspera, Alici a mou lásku Edwarda. Bella tu skrýš objevila? Jak je to možné? To přece neměla. Rychle jsem se rozeběhl domů k ostatním. Musel jsme si ten dopis co nejrychleji přečíst. Přečtu si ho, zajdu se podívat na její hrob a  pojedu do Itálie. To je jediné, co si zasloužím. Smrt.

„Pojďte všichni  dolů prosím.“ zašeptal jsem, když jsem přišel domů a začal vytahovat dopis z obálky.

Když všichni přišli začal jsem číst.

„Moje milovaná upíří rodinko,

Vy čtete tento dopis a já jsem tady s Vámi. I když mě nevidíte. Nechtěla jsem se při skoku s  útesu zabít. Stalo se to omylem. Zálibu v adrenalinových sportech jsem si našla, když jsem zjistila, že slyším Tvůj hlas, Edwarde, když dělám nějakou blbost. Stalo se to moji drogou. Chtěla jsem Tě jenom zase slyšet, proto jsem skočila. Neklaď si to za vinu. Nelituji toho. Dík tomu jsem zjistila pravdu.

Stal se zázrak a já Vám mohu napsat tento dopis. Řekněme, že jsem se mohla podívat do budoucnosti a viděla jsem něco, co se mi ani trochu nelíbilo a proto

Jaspere,

nechci, abys sis vyčítal, co se stalo. Jedno by se něco podobného stalo a Edward by mě stejně opustil, jsem přece člověk a ti se někdy říznou, bouchnou, a prostě jim ta kapka krve ukápne. Stalo se, co se stát mělo a vrátit se to nedá, jsem ráda, že Edward opustil teď a ne později, to bych asi nevydržela. Všechno zlé je pro něco dobré a já teď díky tobě můžu být s Vámi navždy, to by Edvard niky nedopustil. Takže jsi to nevyčítej. Vím, jak Tě to užírá chci Tě toho zbavit. Není to tvoje vina. Mám Tě ráda, brácho.

Rosalie,

neměli jsme spolu zrovna ukázkový vztah, ale přesto Tě mám velmi ráda. Jsi pro mě sestrou a kamarádkou. Věřím, že jednou by jsme zvládli se přes to přenést a normálně spolu vycházet. Mám Tě moc ráda a i když to možná nevíš ráda bych Tě znovu potkala a začala od začátku. Mimochodem, nikoho krásnějšího jsem neviděla, Emmett si umí vybrat.

Emmette,

jsi ten nejšílenější, nejpraštěnější a nejlepší brácha na světě. Ty tvoje blbiny jsem někdy vážně nemusela, ale bez nich by jsi to nebyl ty a pak by na světě byla hrozná nuda. Buď takový i dál. Umíš to skvěle, za lezení na nervy by jsi měl dostat titul Největší otrava světa. Věř, že i kdybys chtěl Edwarda zastavit, nešlo by to. Jeho čtení myšlenek by Ti v tom zabránilo. Mám tě ráda a chci tě o něco poprosit, nech nějaké medvídky žít, někteří jsou hodní. A přece by jsi nechtěl, aby lidé zapomněli, že nějací medvědi byli.

Esme, mami,

jsi ta nejlepší máma jakou znám. Starala jsi se o mě vždycky a vařila mi, i když jsi to dlouho nedělala. A vaříš opravdu výborně. Nesmírně si toho vážím a děkuji Ti za to. Nezapomeň, že jsi v mém srdci navždy, stejně jako ostatní. Buď i dál takovou mámou, oni to potřebují, zvláště Emmett, ale pšššt. To je jenom mezi námi.

Carlisli, tati,

nemohla jsem si přát lepšího otce, děkuji Ti za všechno. Stvořil jsi úžasnou rodinu, která se mi stala oporou a druhou rodinou, našla jsem v ní bratry, sestry, matku i otce. Díky Tobě jsem mohla poznat nadlickou krásu a lásku. Obdivuji Tě za tvou práci v nemocnici. Vždy Tě budu mít ráda. Starej se dál o ně dál a nedovol, aby udělali nějakou blbost.

Alice,

moje milovaná sestřičko. Nic z toho co se stalo není tvoje vina. Nemohla jsi předpokládat co se stane. I tvůj dar je omezený. Doufám, že budeš pořád stejný manik do nakupování, jaký jsi byla. Sice to všem leze na nervy, ale co by jsme bez tebe počali. Sama teď budu v koncích. Nebudu vědět, co si obléknout. Byla jsi tady pro mě vždy a za to Ti děkuji. Nikdy mě nenapadlo, že potkám tak dobrou kamarádku, jako jsi mi byla ty. Ukázala jsi mi, že ani ta nejdelší a nejhorší hodina není nic proti deseti minutám u tebe v pokoji.  Jsi úžasná malá, otravná, věčně veselá a nejmodernější věštkyně na světě. Kterou mám hrozně moc ráda a trápí mě, že se trápí. Protože ona za nic nemůže. Nemohla to vidět, protože jsem se nerozhodla utopit, ale jenom skočit a zaplavat si.

Edwarde, lásko,

vidět, jak se trápíš mě bolí více, než tvůj odchod.  Vím, že jsi mi nechtěl ublížit. Chápu Tě, chtěl jsi pro mě to nejlepší, tak jako každý pro toho koho miluje. Jenom jsi neodhadl co je to nejlepší. Vím, že by jsi mi nikdy neublížil. Nedokázal by jsi to. A to je důkaz, že i upíři mají duši. Pamatuješ si na den, kdy mě málem srazilo Taylerovo auto? Víš co by se stalo, kdybys tam nebyl? Zemřela bych, měla jsem své dny na tomto světě sečtené. Ty jsi mě ale zachránil a díky tobě jsem mohla ještě žít. Taky jsi mi ukázal nádherný život po tvém boku. Dovolil jsi, abych tě milovala. Seznámil jsi mě s ostatními. S Carlislem, Esme, Alicí, Jasperem, Rose a Emmettem. Nikdo mi nedal více. Když jsem byla s Tebou nic jiného pro mě neexistovalo. Udělal si ze mě nejšťastnějšího člověka na světě. Kdybych takhle šťastná byla pořád, musel by to být jen sen a Ty by ses potom rozplynul a to já nechci. Jen díky té největší bolesti poznáme tu největší lásku. A tu díky Tobě znám. V životě je jednou člověk šťastný a jednou ne. Tak už to je. Miluji Tě a budu na vždy to si pamatuj. Nemůžeš se z ničeho obviňovat. Díky tomu, co se stalo znám pravdu o Tvé lásce.  A díky Tobě jsem umřela šťastná s tvojí láskou a teď za Tebou budu chodit a budu s Tebou navždy. Nesmíš udělat žádnou blbost, to si pamatuj.  Dala bych Ti to nejcennější, ale to už máš. Své srdce Ti  už dávno patří a mou duši sis vzal sebou. Dej na sebe a na ostatní pozor. Nedovol, aby se vám něco stalo. To bych asi nevydržela a umřela podruhé.

Vy ostatní mi prosím pohlídejte Edwarda, znám ho a dokážu si představit, co bude dělat. Prosím nedovolte mu to. Nelituji ničeho, co jsem udělala. Kdybych si měla vybrat, jestli žít tu chvíli s Vámi, nebo dlouhý život bez Vás neváhala bych.

Miluji Vás, jste to nejlepší, co mě potkalo. Nedovolte, aby vás někdo opustil.

Ráda bych Vás požádala, abyste dohlédly na Charlieho. Nevím, jak to snese a nechci, aby se mu něco stalo.

Navždy budete v mém srdci.

S věčno láskou

Navždy vaše Bella

P.S. Taky Tě miluju Edwarde, můj anděli.  Na to nikdy nezapomeň. Nikdy to nemohlo být, jako kdybys neexistoval, protože pak bych neexistovala ani já. Bez tebe bych byla nic.“

Díval jsem se na dopis. Pořád dokola jsme si ho předčítal. Nedokázal jsme tomu uvěřit. Kdyby mi mohli téct slzy, tak se v nich utopím. Všichni mě bez dech u poslouchali a vzlykali stejně jako já.

Všechno mi vrtalo hlavou. O jakém zázraku mluví? Jak může znát pravdu? Opravdu nechtěla skočit? Chtěla slyšet můj hlas? Ví, že ji miluju? Nemám se z ničeho obviňovat? Jak to může říkat.

Postavil jsem se, musím jít k jejímu hrobu. Tam ji budu nejblíže. Šel jsem ke dveřím.

„Počkej Edwarde, půjdeme s tebou, taky chceme vidět jjjje, jjjjje, jejjjj, jjejí…………...…její“

Alici se zlomil hlas, trpěla stejně jako já.

Neznatelně jsem kývl a běžel ke hřbitovu. Už jsem ignoroval jejich myšlenky. Vypnul jsme svoji schopnost. Hřbitov byl na kraji města obklopen stromy. Takže jsme mohli běžet lesem a nikoho nepotkat. Na kraji hřbitova jsem se zastavil. Na hřbitově byl jenom krátkovlasý svalnatý kluk, indián. Už ke mně došel i jeho pach. Byl to vlkodlak.  Klečel u jednoho hrobu.

Zaposlouchal jsem se do jeho myšlenek.

Vzpomínal.

V jeho myšlenkách jsem viděl Bellu.

Pamatuješ, jak si spadla s té motorky? Divím se, že ti Charlie na skočil. I když za tvoje šikovnost. Mohli jsme být rádi, že to byl  jenom ten škrábanec.

Nebo jak jsme byli spolu v kině a Mikovi bylo tak hrozně. To byla sranda.

Ten kluk dál vzpomínal a já jsem sledoval Bellu v jeho myšlenkách. Nebyla to ta stejná Bella jako jsem znal. Co jsem jí to udělal? V jejích očích se odrážela bolest a utrpení. Její smích už nebyl tak krásný. Jakoby se musela snažit smát.

Stál tam už půl hodiny a vzpomínal. Najednou se vedle něj objevili dva ohromní vlci. Jeden ho šťouch do čumáku a chlapec se probral. Vlk ukázal směrem k nám. Chlapec vzhlédl a podíval se tím směrem. Když nás uviděl začal se třást. To už ale odněkud přicházeli tři vysocí, svalnatí indiáni.

„Pojď Jacobe, přece neuděláš nějakou blbost.“ Řekl ten menší.

Jacob,

to je přece ten kluk, který o nás řekl Belle.

Ty hnusná pijavice, nemůžeš ji nechat v klidu?! Už jsi ji ublížil dost. Vypadni odtud. Táhni. Jestli ti šlo o její neštěstí a potřeboval sis něčím zpestřit tvoji nudnou věčnost, tak se ti to povedlo skvěle.

Křičel na mě Jacob v myšlenkách a ukázal mi zničenou, zmučenou Bellu bez života. Nedokázal jsem snést ten pohled. Sžíral mě. Trhal moje tělo na kousky a ty na ještě menší.

Když odešli, tak jsme se šli podívat k jejímu hrobu.

Stálo na něm: Isabella Swan, Milovaná dcera, kamarádka a přítelkyně. Dole bylo dopsáno: I když jsi opustila tento svět, v našich srdcích budeš napořád.

Díval jsme se na její hrob a vzpomínal na naše chvíle. Na náš první polibek. Jak její srdce začalo být. Tolik mi chyběl tlukot jejího srdce. Ten zvuk bych poznal kdekoli. Nebo její červenání. Byla tak roztomilá, když se červenala. Když si všimla, jak ji pozoruji přidalo ji to ještě barvu. Její úsměv. Nejkrásnější úsměv na světě. Rozzářil ji celý obličej. Její oči, které se dívali do mých. Ta jiskra, která v nich vždycky zazářila.

Už nikdy nic s toho neuvidím. A to všechno díky mě.

Pomalu všichni odešli a já jsem dál vzpomínal.

Bylo už ráno dalšího dne, když jsme se vracel domů. Se všemi se rozloučím a potom pojedu do Itálie.

„Edwarde Cullene. Na to ani nemysli. Bella by to nechtěla. Sama to napsala. Nemůžeš nám to udělat.“

„Můžu Alice, můžu. Dokonce to musím udělat. Je to moje vina. Jenom díky mě se to stalo.“

Alice se na chvíli  zamyslela a potom se otřásla.

„Oni ti nevyhoví. Nechají tě zavřeného. Nevyhoví ti, jsi pro ně důležitý. Nezabili by tě.“

Sakra.

Napadlo mě něco jiného.

„To neuděláš. Edwarde, to  nemůžeš. Neubližuj nám ještě více.“

„Alice, od doby, co jsme ji poznal jsme žil pro ni. Teď nemám pro co a je to jenom moje vina. Nedokážu s tím žít.“

„Ale….“

BELLA

„Jak by bylo tobě, kdyby Jasper tvojí vinou umřel?“
Po tom co to Edward řekl bylo ticho.
Seděla jsem u nich v obýváku dlouho a nelíbilo se mi co Edward chce udělat. Nemůže umřít to nemůžu dovolit. Musím něco zkusit.
Snažila jsme se úplně uvolnit.

Na nic nemyslet.

Moje obavy o něj jsem dala stranou. Vůbec se mi to nedařilo, ale nepřestávala jsem.
Musím se sakra snažit.

Musím je zachránit, když jsem to tak pokazila.
Pomalu se mi povedlo dát myšlenky stranou.
Musím se soustředit.

Edwarde nedělej to, miluju tě a nechci tě ztratit.

Myslela jsem jenom na tohle snažila se tu myšlenku poslat Edwardovi.
Myslela jsem na něj a v myšlenkách to na něj řvala.
Ze snažení mě vyrušil Edwardův hlas.
„A myslíš si, že tohle by Bella chtěla?“
Sakra, já chci jenom aby žili dál,
„Edwarde, bez tebe a Belly to už nebude ani to přežívání. Ze všech se stanou jen chodící duchové.“
„Ale to nejde, ty máš Esme, Alice Jaspera, Rose Emmetta. Máte důvod tady být šťastní.“
„Edwarde, bez tebe a Belly to nepůjde. Když půjdeme z tebou můžeme ji ještě vidět. Je tu šance, že ji alespoň zahlédneme. A to je více než celá věčnost. Mohli jsme žít dlouho. Byli jsme šťastní a teď je ta chvíle, kdy máme jít dál. Nic netrvá věčně.“


Edward

Tohle bych zrovna od Rose nečekal. Proč ale chtějí taky umřít?
„Nemůžeme ale od jet do Voltery. Aro nám nevyhoví, nezničí Alici, Jaspera ani Edwarda. Máte pro něj výhodné dary.“
„Tak půjdu do La Push, ti nám rádi vyhoví.“
„Půjdeme.“ Opravili mě hned všichni.
Alice s podívala do budoucnosti. Zajímalo mě, co uvidí a tak jsem se díval s ní. Viděl jsme náš dům hořet a uvnitř byly čtyři siluety.
„Co jsi viděla?“

„Celý náš dům hořel a my jsme stáli uvnitř.“

„Do je dobrý nápad.“ Všichni kývli.

Rozlévali benzín po domě.

Pořád jsme to nechápal. Jak se mohlo všechno změnit za tak krátkou dobu. Byl jsem šťastný s Bellou a teď pro ni truchlím a umírám.
„Opravdu to chcete udělat?“
Všichni kývli.
Naposledy jsme se objali.
Všichni stáli jako sousoší.
Najednou jsme hodily zápalku na zem a celý dům začal pomalu hořet.

NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ

Uslyšel jsem něčí výkřik.

Nebyla to Alice, Rose ani Esme.
Byla to Bella. Byl jsme si tím jistý.

Nedokázal jsem tomu uvěřit, ani to vysvětlit.

Ale cítil jsme to.
Bolest, kterou jsem teď cítil, když oheň ochutnával moji kůži, nebyla nic v porovnání s bolestí po ztrátě Belly.
Ucítil jsem něčí ruku na tváři. Tam, kde mi Bella vždy dávala tu svou.

Miluju tě Bellinko.

To byla myšlenka, se kterou jsem opustil tento svět.

Ahoj lidi,

děkuji za ty krásné komenty k první části. Slíbila jsem, že se tady dozvíte, proč Bella zkočila z útesu, ale bude to až v další a asi poslední části. Ta bude asi až o výkendu, nevím. Musím se učit.

Myšlenkou téhle povídky byla úvaha o tom, co by se stalo, kdyby Bella opravdu zkočila a Aro vyhověl Edwardovi. Jestli by Alice, Jasper, Emmett, Rose, Esme a Carlisle dokázali žít dál. Na tohle téma jsem povídku nečetla, tak jsem to chtěla zkusit.

NikkiR:Do psaní povídek se dám naplno 21. 10 vyhlásila jsme si ve škole třídení volno. :-D Jdu k doktorce a pak nesmím chodit ven, takže budu psát. Prvák je děs, ale tak moc, takže to snad stihnu dříve. Už se na to těším. Chybí mi to a proto vzniklo tohle:-) Vaše komenty jsou jako droga a já jsem potřebovala další dávku:-D:-D:-D:-D

3.část

1.část

Shrnutí mých povídek

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Děkuji: Jak jsi mohla? :