Jednorázovka, mírně depresivní. Njn depka se projevuje xD PS: Kdy bude další díl Rozdvojené nevím, pracuju na něm, ale nejde mi tooo...
30.05.2009 (19:15) • Ufiismee • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2326×
Anděl mě navštívil
Sedím tu, v temné cele. Sedím tu už dlouho. Sedím tu už 300 let. A nemůžu si nijak pomoct, ani zemřít nemůžu. Může za to Tanya. Ta prolhaná nána. Nechápu, jak to mohla udělat. Jak to mohla udělat zrovna mě. Své nejlepší kamarádce. Sedím tu, připoutaná, a pláču. Neviditelné slzy mě mučí a nutí vzpomínat. Bylo to takhle.....
Žila jsem si šťastně s mou rodinou. Mou dcerkou Anath, mým mužem Alexem a hlavně tam blízko bydlela i má nejlepší kamarádka, Tanya. Byly jsme už od našeho „znovuzrození" nerozlučné. Byly jsme spřízněné duše. Chodily spolu všude: nakupovat, do kina, do divadel, pro Anath do školky(později do školy), no prostě všude. Bylo to už 70 let od mé i její proměny, byly jsme stvořeny omylem. Ale já v té době už byla těhotná, a porodila jsem zdravou, krásnou poloupírku Anath. A pak jsem našla Alexe. Byl úžasný a úchvatně božský. Tanya si našla přítele Philipa a vše bylo dobré. Ale posledních pár let před mým uvržením sem se něco změnilo. Tanya už byla uvnitř jiná, nedala to na sobě znát, ale byla. A pak mě jednou odvedla na krásnou louku, že si uděláme piknik. Šli jsme tam všichni, celá naše „vegetariánská" rodina. Ano, nepijeme lidskou krev. Alespoň jsem si to myslela. Když jsme došli na místo, čekali tam na nás Volturiovi. A začala krutá bitva.
Bojovala jsem já, má dcera i můj muž, a vypadalo to, že i Tanya a Philip. Ale pak jsem zjistila, jak je to doopravdy. Bojovali proti nám. Tanya se nejdříve vrhla na mou dceru a rozcupovala jí na kousky. Začala jsem hrozně křičet, trhalo mě to. Hned založili oheň a mou malou Anath spálili. Řvala jsem, jako bych si do toho ohně stoupla sama.Bylo to strašné. Pak se vrhli na Alexe. Byl silný, ale šanci neměl. Skončil stejně jako má dcera. Nervově jsem se zhroutila a křičela a řvala a zmítala sebou. Řvala jsem na ně „Zničte mě, zničte! Prosím!", ale to oni neudělali. Vzali mě a zavřeli sem. Tanya za dveřmi krutě křičela a pálila mě jejíma, karmínovýma očima. Bolestně do mě ryla svá slova. „Bello, ty chuděro!" krutě se zasmála. „Za toto můžeš vděčit mě, luxus to není, ale po zbytek své existence tu budeš žít! Tak si to tu snaž oblíbit!" a zase se krutě smála. Křičela jsem na ni. „Proč? Proč? Proooooooooooooooooooč?!" a poprvé mě zmáčely mé suché slzy. Bolestně se na mě podívala. „Proč? Proč? No nejen proto, že jsi hrozná nána, ale máš..promiň, měla jsi vše, co jsem si kdy přála! Vše! Ale hlavně to krásné děcko, malou Anath. Myslela jsem, že ji ušetřím, ale ne, to by ě tak nebolelo. Nezžíralo by tě to tolik. Já chtěla pomstu, pomstu! Pomstu za to, za co si sice úplně nemohla, ale přispěla jsi tomu! Pomohla! Už od tvého porodu jsem tě nenáviděla. Neunesla jsem to." Vypadalo to, že se rozpláče, ale její pohled zůstal rozzuřený. „Toto je má pomsta! Tohle! Zničila jsem, co ti bylo v životě nejdražší, abys poznala, jak jsem se těch 65 let cítila! Aby ses mi vcítila do role. Teď už tu budeš napořád! Napořád!!!!!!" Krutě se rozesmála a odešla. Někdo přišel, myslela jsem, že mi něco nese. Ale byl to jen strážník, který mě hlídal. Jídlo jsem ani nečekala, ale stejně.. Propukla jsem v bolestný, suchý pláč, co rval srdce. Ale když ho nemáš, nebolí tě to. Nejspíš...
Od té doby mi sem jen občas hodí nějakou jetou srnku. Nebo zbytek lidského těla, ale této krve se napít nedokážu. Tak radši hladovím, a čekám, kdy padnu.
Sedím tu, v této temnotě už přes 300 let. Sedím, pláču, vzlykám, řvu, a v tom se mi něco zjeví. Je to má dcerka a povídá, spíše šeptá. Já na ní jen zírám. „Maminko, má maminko, neboj se, brzy nás zase spatříš, jen vydrž. Časem to přijde." A zmizela.
Seděla jsem tam takhle, neschopna pohybu, další století. A v tom to přišlo. Ucítila jsem malou bolest, menší tlak na místo, kde jsem měla srdce, a hroznou tendenci spát. Tak jsem usnula. Zase jsem spatřila jejich božské tváře a konečně jsem přestala suše plakat. Dokonce se na mé tváři, po skoro 500 letech objevil úsměv. Věděla jsem, co znamená, že je zase vidím. Ale nevadilo mi to. Hlavně, že jsem s nimi.
Už je to pár let, co jsem zase s nimi, ale jasně jsem si pamatovala tu chvíli, co jsem skoro po 400 letech spatřila mou dcerušku. Co se tenkrát stalo. Anděl mě navštívil....
Autor: Ufiismee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Anděl mě navštívil - Jednorázovka:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!