Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zrádný otisk

13.12.2009 (14:00) • Elliri • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1619×

Seděla jsem v autě a jela. Jela jsem ke své sestřenici Lee. Pozvala mě na týden, a já se na to setkání těšila. Prý mi ukáže svého přítele Sama. Dlouho už jsem ji neviděla, bude to asi půl roku. Měli jsme se setkat u lesa před rezervací. Hned jak mě uvítala velká tabule „Welcome to Forks“  už jsem tam skoro byla. Bylo to malé město, tak jsem po chviličce zastavila. Už z auta jsem viděla svojí sestřenici.

„Emily!“ rozběhla se ke mně a objala mě.

„Leo!“ objetí jsem opětovala, byla jsem vážně ráda, že jí vidím.

„Pojď, musím ti všechno ukázat, Sam přijde až večer.“

Při vyslovení jeho jména se nadmula pýchou. Byla zřejmě pyšná na to, že si vybral právě ji. Nejprve jsme šli k ní domů, abych si vybalila všechny věci a převlékla se do něčeho lepšího na dovádění v rezervaci. Zavedla mě na pláž, kde jsme si sedli na zem. Musela jsem jí vyprávět úplně všechno, co se dělo u mě ve městě. Ona mi zase vyprávěla o svém bratrovi Sethovi, se kterým jsem se měla setkat hned, jak přijdeme domů. Na něj jsem si také pamatovala, byl mladší než Leah, a plný energie. Vyprávěla mi o skupině kluků, ke kterým patří i Sam, jak je všichni nemají rádi, ale i ti, kdo je nenávidí, se k nim jednou přidají. Přišlo mi to zvláštní, ale nezmiňovala jsem se o tom. Hned jak jsme si všechno vypověděli, zavedla mě znovu k sobě domů, kde už čekal Seth.

„Ahojky sestřenko!“ zahulákal snad na celé La Push a objal mě.

„Čauky, Sethe,“ pozdravila jsem ho. „Nechceš se chvilku procházet s námi?“

Měla jsem pocit, že odmítnul jen kvůli pohledu své sestry.  Tak jsme se s Leou procházeli sami. Prý, kdyby nebyla taková zima, tak bychom se i mohli koupat. Měla jsem pocit, že je tady takováhle zima pořád, ale radši jsem nic neříkala, jen jsem se usmála. Ale to už pomalu přicházel večer. Lea mě chtěla Samovi představit u ní doma, takže když se už začalo stmívat, šli jsme s Leah pomalu k ní. Úplně zářila, nemohla se dočkat, až mi ho představí. Sotva jsme k ní dorazili, už někdo klepal na dveře a Lea se s obrovským úsměvem hrnula dolu otevřít.

„Ahoj miláčku,“ pozdravil ji a políbil.

„Takže, Same, tohle je moje sestřenice Emily.“

A když Lea pronesla tuhle větu, změnilo se úplně všechno. Sam zvedl hlavu, aby se na mě podíval. Chtěla jsem mu podat ruku.

„Ahoj, jsem Emily.“ Řekla jsem s váhavým úsměvem.

„Ahoj,“ pronesl Sam fascinovaně a pořád na mě zíral. Ale nebylos to nepříjemné, zíral na mě… jak na něco posvátného, jako matka na svoje nově narozené dítě.

Já na něj koukala váhavě, on na mě… zamilovaně? Nevěděla jsem přesně, co je to za pohled.

„Same, co kdyby si už šel, potřebuji Emily ukázat ještě spoustu věcí.“ Řekla Lea.

Vypadala hodně naštvaně, a já se jí ani nedivím.  Kdyby můj přítel takhle zíral na mou sestřenici, taky bych se netvářila zrovna nejveseleji.

„Dobře,“  řekl Sam a pustil mou ruku.

Leah ho z těch dveří skoro vystrčila. Po zbytek dne se ke mně chovala odtažitě a ani se moc nesmála. Byla jsem ráda, když už jsme šli spát, ale ten Samův pohled mi stále vrtal hlavou. Když už jsem konečně usnula, neměla jsem žádné sny. Ráno jsem se probudila asi v devět. Leah ještě spala, Seth taky, tak jsem se oblékla a šla se projít na pláž. Tam jsem potkala Sama a ostatní. Hned jak jsem je uviděla, zmocnila se mě nejistota. Sam se na mě zase koukal tak zvláštně, tak jsem radši odešla.Ne, že by mi to bylo nepříjemné, ale nechtěla jsem ublížit Lee. Když jsem přišla, Leah už byla vzhůru.

„Ahoj Em, kde jsi byla?“

„Probudila jsem se dřív, tak jsem se šla projít.“

„K snídani jsou palačinky. Dáš si?“

„Jo, jasně.“

Měla jsem vážně hlad, takže jsem spořádala hned tři. Lea mě chtěla ještě někdy provést, když někdo zaklepal na dveře. Z okna jsem viděla, že je to Sam, tak jsem radši šla nahoru. V půli schodů jsem se ale zastavila.

„Ahoj Leo, hele, musíme si promluvit.“ Řekl Sam.

Začal jsem tušit katastrofu, tohle když řekne jeden z páru, nevěstí to nic dobrého.

„Dobře.“ Leah zněla sebevědomě a klidně, ale bylo na ni vidět, jak je nervózní.

„Víš… Leo, pořád tě miluji ale…“

„Ale?“ Leah začínala být hysterická.

„Ale nemůžu s tebou dál chodit, promiň.“

„Cože? To snad nemyslíš vážně? Ty se se mnou… rozcházíš?“

Sam jen přikývl.

„VYPADNI!!“  Leah křičela, jakoby jí šlo o život. Vypadala vážně nebezpečně, tak se Samovi nedivím, že ji bez váhání uposlechl.

Měla jsem zvláštní tušení, že já jsem ta, kdo to všechno zavinil. A to tušení na mě svalovalo pocit viny. Lea kolem mě proběhla nahoru do svého pokoje. Zjevně nechtěla s nikým mluvit, tak jsem tam ani nešla. Takhle to bylo až do konce dne, kdy jsem šla plná pocitu viny spát.

Ráno mě vzbudilo klepání na dveře. Hodila jsem přes sebe župan a šla otevřít. Ve dveřích stál Sam.

„Ahoj Emily.“

„Mysím, že s tebou teď Lea mluvit nechce.“

„Já tady také nejsem za Leou. Můžu dál?“

„Dobře.“

Byla jsem z toho celá vyjevená. Proč by za mnou chodil?

„Hele… Em… můžu ti tak říkat, že?“

Jen jsem přikývla.

„ Vím, že je to divný a vůči Lee to není fér ale… nechtěla bys se mnou zítra jít do kina?“

V první chvíli jsem byla připravená ho odmítnout, ale tomu jeho oddanému obličeji nešlo odolat. A tak jsem mu na to kývla. Najednou už nebyl nejistý, ale hrozně šťastný.

„Na co chceš jít?“

„Vyber to ty, mě je to tak nějak jedno.“ Řekla jsem a usmála se.

„Dobře. Vyzvednu tě tady zítra v sedm hodin, jo?“

Normálně bych souhlasila, ale kdyby mě Leah uviděla nastupovat k němu do auta, asi by mě na místě zabila.

„Ne, to je v pohodě, já tam pojedu sama, setkáme se až tam.“

„Dobře, takže v sedm.“

„Jo.“ Přikývla jsem. Pak už odešel.

V tu chvíli jsem už najisto věděla, že jsem to byla já, kdo jim zkazil vztah. Rozum mi říkal, že bych co nejdřív mela odjet a už se jim do toho dál nemíchat, ale srdce říkalo něco jiného. K Samovi mě něco neuvěřitelně přitahovalo, tak jsem, jak bývá mým zvykem, poslechla své srdce. Rozhodla jsem se zůstat aspoň do zítřka.

Lea zatím trávila den ve svém pokoji a brečela. To jen dál a dál prohlubovalo moji vinu. Snažila jsem se jí tam donést nějaké jídlo, ale odmítala se odemknout. Když už ale konečně nadešel ten den, a ta hodina.

Vzala jsem si to, v čem jsem přijela, protože nic lepšího na sebe jsem neměla a mírně jsem se nalíčila. Lee jsem řekla, že se jdu projít, ale ani mi neodpověděla, takže jí to asi bylo srdečně jedno. Došla jsem ke svému autu a odemkla. Vlezla jsem tam, a vyjela směrem kino. Před kinem už stál Sam, a v ruce držel kytici růží. Hned jak jsem přišla, pozdravil mě, a dal mi ji. Začala jsem se červenat, jako patnáctiletá puberťačka. Jako film vybral nějakou romantickou komedii, a já jsem se vážně bavila. Bylo zvláštní, že v kině se o nic nesnažil. Jiní kluci by mi už dávali ruku kolem ramen a snažili se mě políbit. Ne. On se na mě jen díval. Když jsme vyšli z kina, pozval mě ještě na večeři. Byla to docela luxusní restaurace, ale on to všechno zaplatil. Pomohl mi svléknou kabát, odsunul židli, podržel dveře… byl to opravdivý gentleman. U večeře se mě vyptával na věci o mě, kde bydlím, jestli mám přítele, kde pracuji. Na všechno jsem mu odpovídala, ale sama jsem se taky párkrát zeptala. Když jsme dojedli, chtěl mě odvést domů. Já jsem souhlasila, aniž bych domyslela, že moje auto bude stát na parkovišti před kinem, a aniž bych si uvědomila, co řekne Lea, až mě uvidí vystupovat ze Samova auta.

Přivezl mě tedy před dům a já jsem vystoupila. Rozloučili jsme se spolu, a já celá šťastná napochodovala k Leah do domu. Lea už ale čekala v kuchyni (a díky bohu nedržela váleček).

„Emily, to si ze mě děláš srandu?“

„No… já…“

„No, jen to obhajuj! Obhajuj to, že hned jak se se mnou rozešel, ty už si na něj brousíš zuby!“

„Leo, to není tak jak si myslíš.“

„Jak ty můžeš vědět, co si myslim? Emily Youngová, tohle je velezrada!“

Její křik jsem snášela v klidu, protože jsem věděla, že má pravdu.

„Vždyť jsi moje sestřenice, jak jsi to mohla udělat? Kam až jste zašli?“

To už mi ale ruply nervy.

„Nezašli jsme vůbec nikam! Mohla bys mě aspoň chvíli poslouchat? Pozval mě do kina, tak jsem na to kývla. Nic víc, nic míň!“

Když jsem jí tohle řekla, trochu se zklidnila, protože mi věřila.

„Dobře. Fajn. Choď si s ním, kam chceš, můžete spolu třeba odletět na Mars, a bude mi to fuk! Jen, ať to nevidím!“

Pak odkráčela do svého pokoje. Mám tohle brát jako svolení? Rozhodla jsem se, že ano, ale moje svědomí nepřestalo. Věděla jsem, že je to špatné, ale nemohla jsem jinak. Lea se mnou další den nepromluvila, takže jsem se musela zabavit sama. Rozhodla jsem se, že půjdu na pláž, tak se mi to líbilo. A tak jsem tam hned po obědě vyrazila. Byla jsem tam až do večera, bavilo mě poslouchat šumění vln, a zpěvu ptáků. Bylo to lepší, než ve městě. Už zapadalo slunce, když se na pláži objevil Sam.

Zamávala jsem na něj, a on ke mně přišel blíž. Sedl si vedle mě a začali jsme si povídat. S ním jsem vždycky našla téma k diskuzi. Smáli jsme se spolu, diskutovali jsme i o vážnějších věcech. S ním jsem se nikdy nenudila. Když pláž obklopovala oranžová záře od skoro zapadlého slunce,sam zvážněl. Přestali jsme se smát, a dívali jsme si do očí. Věděla jsem co přijde, a on věděl, co má udělat. Opatrně se ke mně přiblížil, a přitiskl svoje rty na ty mé. Pak už mi mohl všechno říct.

SHRNUTÍ

Autor: Elliri (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Zrádný otisk: