Život vs. smrt 2. část. Tato část je o boji, jak se vyvíjel a kdo v ní umřela kdo přežil. Skončilo to přeci jenom šťastně?
31.05.2010 (08:30) • MetlosCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2046×
Život vs. smrt 2. část
„Ahoj, Isabello,“ pozdravil mě otec, „doufám, že jsi připravená,“ dokončil.
Přikývla jsem a zaujímala jsem přitom přední pozici.
Rumuni už byli na dohled. Napínala jsem štít na všechny z gardy. Povedlo se. Aby taky ne, tohle umím už dost dlouho.
Soustředila jsem se na štít. Rumuni se zastavili.
„Aro zvaž to ještě jednou, šlo by to i bez boje.“ Aro chtěl asi ještě stihnout nějakou tu večeři, tak to nechtěl prodlužovat.
„Na co čekáme? Já chci bojovat za Volterru!“ řekl prostě a připravoval se k rozběhnutí.
Rumuni dostali pokyn a rozběhli se. My si na chvíli počkali. Rumuni zkoušeli dary, ale nefungovaly. Hodně mě nebo spíš štít zeslabovali.
Garda se rozběhla. Byla jsem teď vzadu, abych se mohla, co nejvíc soustředit.
Rumuni s gardou se střetli. Bylo to, jako by do sebe narážely balvany.
V ten moment mi málem vyklouzli ze štítu hlavní členi gardy. Naštěstí to trénuji už dost dlouho.
Naši zlikvidovali asi 5 upírů zatímco oni pouze 2 naše. To bude tím Volterrským výcvikem.
Jich bylo teď 35 a nás asi 20. Přesto jsme jim to nandávali. Alec si krásně podal jednu bloncku, co se mu chtěla vrhnout na krk, ale on hravě uhnul a jak byla ve vzduchu, chytil ji za krk a zakroutil s ním a pak bylo slyšet jen KŘUP. Jane zase nějakou brunetu, co se culila na jejího bratra Aleca, to jí nedarovala a byla na onom světě rychleji než by to kdo čekal. Oba využívali boje, protože za chvíli, už to budou mít jednodušší. Aro si podal 2 najednou a Caius s Marcusem, dva svalnaté upíry. Týmová práce to se mi líbilo.
Můj štít zeslaboval tak jako já, ale silou vůle, že chci ještě někdy vidět Cullenovi a chci, aby upíři zůstali v tajnosti, jsem ho rozepnula ještě víc.
Jane a Alec použili svoje schopnosti, až teď. Což je vyvedlo z míry a ostatní si je hravě podali. To byla naše tajná zbraň. Už jsme skoro vyhráli, když se stala jedna osudová věc. A za ni jsem mohla jen já.
Zezadu, na nás zaútočilo asi 5 upírů. Než jsem se, ale vzpamatovala z jejich tajné zbraně, jeden z těch upírů na mě zaútočil a ukousnul mi ruku a já povolila štít. Na tohle čekali Rumuni a použili na gardu dary. Snažila jsem se napnout štít. Skoro se mi to povedlo, ale ten upír mi utrhl hlavu od těla. Už jsem neměla šanci nic dělat. Nepomohla jsem gardě. Kvůli mně garda lehla. Rumuni házeli gardu do ohně. Slyšela jsem v dálce to nejkrásnější, co bych mohla slyšet.
Hlas mé lásky, ale slova už nebyli nejkrásnější.
„Bello, né prosím neumírej, slíbila jsi to,“ hlas Edwarda. To bylo to poslední, co jsem chtěla v životě slyšet, akorát, že v tom hlasu bylo plno smutku, beznaděje a byl naplněný vzlykem.
Ze všech posledních sil a než mě hodili do ohně, jsem vyřkla ta nejkrásnější slova na světě.
„Miluji tě Edwarde, promiň mi to.“ Upír mě odhodil do ohně a já ucítila pálivou bolest, která byla skoro totožná, jako při přeměně.
Už jsem věděla, že vše je možné.
Nedodržela jsem slib a taky jsem lhala všem Cullenům a já už jim to nikdy nebudu moct říct…
Pohled Nikoho:
Rodina chtěla zachránit to, co přišlo do jejich rodiny jako poslední a to, co je nakonec udrželo pohromadě. Chtěli přijít na pomoc. Sedli do letadla asi hodinu poté, co odletělo těch 5 osob. Do Rumunska dorazili hodinu poté, co 5 osob. Šli po její stopě. Už ji měli na dosah, když ji viděli, jak ji trhají na kusy. Chlapec s bronzovými vlasy uvzlykaně zařval s plných sil.
„Bello, né prosím neumírej slíbila jsi to.“ Oba se dívali láskyplně a přitom zmučeně do očí.
Jeden muž vzal hlavu dívky, na kterou chlapec zvolal slova. Dívka řekla ty nejkrásnější slova na světě.
„Miluji tě Edwarde, promiň mi to.“ A muž jo hodil do ohně a už byla, na onom světě a jestli v nebi nebo v pekle, to už se nikdo nedozví.
Rumuni celou dobu pozorovali rodinku, která přišla o kousek, který je dával dohromady. O kousek, o poslední kousek puzzle, který zbýval dát do obrázku a když nejsou všechny dílky puzzle, není obrázek. Tak, to platilo u téhle rodiny.
Rumuni tohohle využili a uvrhli Cullenovi do kopky, kde je nechali.
Po čase se stali agresivními blázny, kteří prosí o smrt a kteří se utápějí v bolesti nad smrtí dívky a nad jejich koncem v kopce.
Svět ovládají Rumuni a nikdo se jim nedokáže postavit a mnoho upírů potkal nakonec osud jaký Cullenovi a občas slyší chechot Rumunů nad kopkami.
A chlapec si dává celou věčnost za vinu, že ji pustil, že ji roztrhali Rumuni, že ztratil to nejdůležitější na světe, na to, na, co čekal 100 let, na to bez čeho mnoho lidí a upírů nedokáže žít, ale chlapec s dívkou měli neobyčejný vztah a tato láska nebyla nikdy daná, takže taky skončila náhodně.
Z šťastné rodinky se stali agresivní blázni, kteří prosí o smrt z kopky a proto vzniká hodně pověr.
Doufám, že se vám líbila i tato část :D a prosím o komentíky. Takový smajlík a uložit, to vás snad nezabije. :D
Autor: MetlosCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Život vs. smrt 2. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!