Tento příběh je o Jane a její přeměně. Příjemné čtení!
11.08.2010 (16:30) • LenicQa1996 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1527×
Ahoj, jmenuji se Jane. Je mi 15 let a žiji s rodiči v Itálii.
Byl večer a já se šla projít kolem řeky, která byla kousek za městem. Zase jsem se pohádala s rodiči a ještě více jsem se pohádala s Alecem.
Alec je moje dvojče, je moc hezký a hodný. To se o mně říct nedalo.
Místo u řeky bylo moje nejoblíbenější místo. Vždy, když mi bylo smutno, šla jsem tam a sedla na malý pařez, který tam byl.
Dnes jsem měla divný pocit. Něco mi říkalo, že se dnes stane něco, co mi zůstane do konce života, ale byl to jenom pocit. Byla jsem už na odchodu, ale zakopla jsem o kořeny stromu a když jsem vstala, uviděla jsem před sebou tři muže. Nevypadali jako zlí lidé. Tak jsem kolem nich prošla a pozdravila je, ale jeden mě chytil za ruku a řekl: „Copak tady děláš tak pozdě večer?“
Řekla jsem, že nic a že už musím domů.
„Tak mi tě doprovodíme,“ řekl jeden z nich.
„Ne díky,“ řekla jsem a rozběhla se pryč.
To je ale naštvalo a rozběhli se za mnou. Byli ožralí.
Utíkala jsem, co jsem mohla, ale zabloudila jsem v lese, který byl podél řeky. Rozběhla jsem se jím a myslela si, že jsem je setřásla, ale to jsem se šeredně spletla. Otočila jsem se a viděla je, jak stojí asi dva metry za mnou. Zkusila jsem znovu utéct, ale byli rychlejší a chytili mě.
Zkoušela jsem křičet, ale jeden mi zacpal pusu rukou, kousla jsem ho a on mi vlepil facku a já se svalila na zem. Nevím, co je to popadlo, ale začali do mě zuřivě kopat a řvát. Nepřemýšlela jsem a otočila jsem se na ně a některý z nich mě kopnul přímo do obličeje. Poslední, co jsem řekla před bezvědomím bylo, Alecu pomoz mi.
Nevím jak dlouho jsem byla v bezvědomí, ale probudilo mě hrozné pálení. Byl večer. Otevřela jsem oči a nevěděla kde to jsem. Byla jsem na nějakém hnusném starém hradě. Pálení přestalo a já mohla po těch příšerných křečích vstát. Chtělo se mi křičet, ale kvůli hrozné žízni jsem nevydala ani hlásku. Přede mnou na třech trůnech seděli tři muži. Měla jsem dvě otázky. Kde to jsem? A kde je Alec? Na první otázku mi odpověděli, že jsem na hradě. Víc mě nezajímalo. A na druhou otázku mi odpověděli, že nevědí o čem to mluvím.
„Alec je moje dvojče,“ řekla jsem.
„Aha,“ řekl jeden z nich. Měl blonďaté vlasy a bledý obličej.
„Jsi upír,“ řekl ten uprostřed. „Jmenuji se Aro,“ mluvil. „A tohle jsou Caius a Marcus. Tvého bratra také přeměníme, ale až bude čas.“
„Kdy bude čas?“ zeptala jsem se.
Aro vstal a řekl: „Nevím, zítra, pozítří, za pár měsíců. Záleží na něm, jak se rozhodne kdy.“
„Dobře,“ řekla jsem. Bála jsem se ho. Byl vysoký, bledý a měl rudé oči. „Budu čekat, dokud můj bratr nebude chtít být upír.“
Jestli chcete napíšu pokráčko jak to dopadne. Podle vašich komentářů.
Autor: LenicQa1996 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Život před smrtí:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!