Poslední část této jednodílné povídky. Chtěli jste pokračování, tak tady ho máte! Koho může Bella potkat na hřbitově? Byla to náhoda? A jaký bude mít tento příběh konec?
01.10.2011 (16:00) • Jurrinka • FanFiction jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 1215×
„Maxi, já se nezlobím! Bojuj, ty to zvládneš!“ volala jsem znovu. Nepomohlo to. Nepomohlo vůbec nic. Rudá skvrna na jeho triku se jenom rozšiřovala a já se dál skláněla nad mrtvým tělem…
O tři roky později…
Dnes se psal dvacátý prosinec. Den, kdy uplynuly tři roky od jeho smrti. A taky den, kdy jsem se vydala zapálit svíčky na jeho hrob.
Pomalu jsem kráčela k šedivému pomníku s černou náhrobní deskou, kde bylo vyryto jeho jméno a datum narození a úmrtí. Měla jsem na krajíčku. Moje srdce jakoby se zase rozletělo na desítky kousků. Já si omílala to, co se tenkrát stalo. Všechno jsem to prožila znovu.
A slzy přetekly přes okraj. Ignorovala jsem je. Třesoucíma rukama jsem zapálila svíčky, které jsem tam společně s věncem položila. Zadívala jsem se do těch maličkatých ohýnků, které tam samovolně plápolaly. Viděla jsem tam Maxovu tvář. Mluvil na mě, ale já ho neposlouchala. Moc dobře jsem věděla, že to není skutečné, ale je to jenom moje fantazie a přání.
„Slečno, slyšíte mě…?“ zeptal se někdo. Neotočila jsem se. Stále jsem se dívala do plamínků a tiše vzlykala.
„Halo?! Slečno…“ řekl někdo znovu. Ten někdo měl božský hlas, přejel mi z toho mráz po zádech. Otočila jsem se a uviděla toho nejskvostnějšího muže. Muž snů… Srdce se mi už zase rozbušilo šílenou rychlostí. Začala jsem se červenat.
„A-ano? Co p-potřebujete?“ Hlas se mi nepřirozeně chvěl. On se zasmál. Bože, i ten smích přímo hladil na duši! Teď už jsem byla určitě rudá jako rak.
„Rád bych tu taky zapálil svíčky, ale…“ Hned jsem to pochopila. Překážela jsem mu v cestě. Nemotorně jsem se zvedla a posunula se trochu dál. Hrozně jsem se v tu chvíli styděla… Takový trapas! Bello, prober se!
„Znala jste ho?“ začal rozhovor. „Byl to můj kamarád.“ Nespouštěla jsem z něj oči. On přitom zapaloval další svíčky.
„No jo,“ kývla jsem. „Vlastně jsem ho poznala těsně před tou nehodou. Byl to skvělý kluk.“
„To máte pravdu. Škoda, že už tu s námi nemůže být… Tak mě napadlo, jestli byste potom nechtěla zajít třeba na kafe,“ navrhl. Nejradši bych z plných plic zakřičela na souhlas, ale to by asi nedopadlo moc dobře. U tohohle muže nemůžu dělat chyby. Mohl by si ženské vybírat. Mám to ale zatracené štěstí, že jsem ho potkala zrovna já. A ještě větší, že zrovna mě pozval na kafe. To je k neuvěření…
„Jasně, zajdu ráda. Stejně bych se doma jenom nudila,“ poznamenala jsem. Zadíval se mi do očí. Nevím, co mi ten pohled připomněl, ale věděla jsem, že minulost se z části opakuje. Vzpomněla jsem si na Maxe… Ten muž mu byl tak podobný, že mně v jednu chvíli připadalo, že tu se mnou stojí on. Když bych je měla srovnávat, asi by měl navrch tento neznámý… Neobyčejná krása.
„Chápu, aspoň nějak zabijete čas,“ prohodil se smutně.
„Ne!“ nesouhlasila jsem. „Tak jsem to nemyslela. Bude mi velkou ctí s vámi jít na kafe.“ Nevybrala jsem dobrá slova. Bude mi velkou ctí s vámi jít na kafe… Znělo to příšerně. Zdálo se mi, že i dost formálně. Žijeme přece v jednadvacátém století!
„To budu jedině rád,“ usmál se. „Já jsem Cullen. Edward Cullen. Vlastně jsem Edward Anthony Masen Cullen, ale klidně mi říkejte třeba Edward.“ Byl roztomilý. Možná i kapku nervózní, ale jestli on kapku, tak já bych z nervozity utvořila klidně oceán.
„Já jsem Isabella Swan, ale říkejte mi Bella.“ Edward se znovu usmál. Rozzářil se jako sluníčko.
„Já vím,“ zamumlal téměř neslyšitelně. Řekl to vůbec doopravdy? Možná se mi to jenom zdálo. Asi jsem zase měla halucinace.
Chvíli jsme tam jen tak mlčky stáli; měli jsme takovou minutku ticha. Líbilo se mi to. Cítila jsem se v bezpečí. Moje myšlenky rychle změnily tok proudu a místo toho, aby se soustředily na Maxe, byly u Edwarda. V hlavě mi rostly otázky typu: Jak to dopadne? Je on ten pravý? Co skrývá pod tím tričkem…? To by stačilo.
„Můžeme jít?“ otázal se. Souhlasně jsem přikývla a nechala se vést. Za minutu jsem seděla v jeho stříbrném Volvu a my se rozjeli do centra města.
Po dalších třech letech později…
Od doby, kdy Max zemřel, jsem si kladla dokola tu samou otázku každý den. Kdo byl ten dotyčný, kterému Max pomáhal?
To, jestli to byl Edward, už asi nezjistím. To se jenom můžu dojímat. Ale zjistila jsem plno dalších zajímavých věcí. Mezi ně patří to, že Edward je skvělým mužem i otcem, se kterým jsem nadmíru spokojená. A že spolu máme nádhernou poloupíří holčičku…
Věnováno DarkFireflies. Však ty víš svoje... ;)
Autor: Jurrinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Vzpomínám si, tenkrát padaly vločky... - 3. část:
Ahoj, tahle jednorázovka skončila kouzelně, i když mi je líto Maxe. A ještě si říkám, že to mohlo být o něco delší.
Bylo to krásný
Páni.
Vím, nějak jsem zazdila komentování u druhé části, ale... Ale po tom, co jsi ho zabila, jsem prostě musela číst dál .
Už na začátku mě zaujal ten název. Je opravdu pěkný. Když jsem to poprvé viděla v přehledu, nevěděla jsem, co si mám pod tím představit. A to mě donutilo si to přečíst...
No, ze začátku, v první části, jsem si nedokázala představit, proč by tvrdil, že je Bella jeho matka. Nebýt toho Maxovo odhalení pravdy v druhé části, nikdy by mě něco takového nenapadlo. To, jak to s Maxem dopadlo... Na jednu stranu toho lituji, ale z té druhé... Bella poznala člověka, který ji opravdu miluje, svou spřízněnou duši. Jsem přesvědčená, že člověk (nebo upír, že ú, kvůli kterému Max uvedl Bellu jako svou matku, byl Edward. Možná se pletu. Ale co Alespoň nezemřel tak úplně zbytečně, i když je samozřejmě tragedie, když zemře člověk, natož tak hrozně mladý člověk, který ještě neměl ani možnost začít pořádně žít.
Ta povídka... Jako celek byla opravdu skvělá ( ) a já doufám, že co nejrychleji vydáš něco dalšího, co by si mohl Světelný palomet (eh, neber mě vážně ) přečíst. Rozhodně, bych to netipla na tvou prvotinu (ehm).
Bylo to krásné, skvělé, nádherné a poutavě napsané. Smekám.
EDIT: doufám, že se pustíš do psaní co nejdříve, protože jak mi kdysi někdo napsal, jde hlavně o to, jestli tě to baví.
WoW!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!