V tom se objevila stříbrná záře a já viděl anděla s krvavýma očima. Ne, to nebyl anděl. Bylo to něco lepšího. Byla to Bree. Kraťounká jednorázovka z pohledu Diega, kterého známe z "Krátký druhý život Bree Tanner". Diego přežil, ale Bree ne. Riley ho zradil. A on by teď udělal cokoli, aby opět viděl Bree. Daroval by i svou duši. Nevím, jestli je to šťastný konec, ale myslím, že není ani nešťastný. Tak si jí užijte. Vaše MoonLove.
28.12.2010 (15:15) • MoonLove • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1993×
Pohled Diega:
Měly to být ty nejlepší Vánoce. Nebyly. Doufal jsem, že se nestane to, co se stalo. Že nebudu opět smutný. Jak se má člověk vyrovnat se ztrátou? Jak se má člověk vyrovnat s tak velkou ztrátou? Když někdo ztratí půlku své duše, neměl by existovat. Pokud ten člověk duši má. Já ji třeba nemám. A přesto se cítím, jako bych ji ztratil až teď. Nenávidím ho. Nenávidím Rileyho za to, co provedl Bree. Měl bych být rád, že mě pustil, ale nedokážu to. Nedokážu mu odpustit. Vlastně ani nemusím, když je taky mrtvý. Dobře mu tak. Neměl mě zradit. Pamatuji si ten večer přesně.
„Diego? Co tady děláš?“ vyštěkl Riley, který se právě odtrhl od té čůzy Victorie. Od mé stvořitelky. Nenávidím ji možná víc, než jeho.
„Riley, přišel jsem ti říct, že ses mýlil. Upíři mohou normálně vycházet na slunce i ve dne,“ řekl jsem mu. Byl jsem tolik naivní.
„Zabij ho, lásko. Je nebezpečný,“ zašeptala mu ta Victorie. Ale on ji neuposlechl. Jakmile odešla, nezabil mě. Nechal mě jít a řekl, že nechá jít i Bree.
Lhář. Kdyby mu hlavu neurvali ti žlutoocí, udělal bych to sám. Chudák Bree. Zemřela tak mladá. Dnes jsou Vánoce a já jsem již dlouho plánoval, že je budeme trávit s Bree. Ještě před tou bitvou. Ale ne. Riley mě zradil. Proč? Proč jsem mu tak naivně věřil? Bree mě varovala. Ach, Bree.
Místo společných Vánoc tu teď sedím a čekám, až odbije půlnoc. Kdybych zemřel, mohl bych jít za ní. Ale neměl jsem tušení, jak se zabít. Vánoce mají být šťastným dnem, dnem splněných přání a slibů. Riley mi slíbil, že pustí Bree na svobodu. Nesplnil svůj slib. A já si přál vidět naposledy Bree. Bylo to možné? Nebylo. To jsem věděl předem. Ona byla mrtvá, zemřela, protože byla statečná. Vzdala se, ale k čemu jí to bylo? Já jen vím, že zemřela zbytečně. Ale zachovala si hrdost. Věděla o té blondýně, a já vím, že to žlutookým nějak řekla. Věděl jsem, že… Náhle jsem zaslechl zvonivý hlas. Říkal jednu pouhou větu. Přej si něco, Diego. Nevěděl jsem, jak zareagovat. Ale rozhodl jsem se ten hlas poslechnout.
„Přeji si vidět Bree. Vidět ji, naposledy,“ řekl jsem.
V tom se objevila stříbrná záře a já viděl anděla s krvavýma očima. Ne, to nebyl anděl. Bylo to něco lepšího. Byla to Bree. Ach bože, opravdu to byla ona.
„Diego,“ promluvila na mě nadpozemským hlasem. Ten hlas byl dokonalý.
„Bree,“ vydechl jsem a nevěřícně na ni civěl. Byla tak nádherná a úchvatná. Neměla na sobě žádný šrám. Vlasy měla upravené a byla tu jen v krátké bílé košilce. A měla křídla. Zamrkal jsem. Opravdu je měla.
„Diego. Ty jsi naživu. Myslela – myslela jsem, že jsi mrtvý. Divila jsem se, kde jsi,“ říkala Bree zoufalým, ale přesto dokonalým hlasem. Topil jsem se v jejích krvavých očích.
„Riley mě nechal jít. Slíbil mi, že nechá odejít i tebe. Lhal. Nenávidím ho,“ řekl jsem. Ona se na mě podívala a snesla se níž, blíže ke mně. Pak se dotkla mé tváře. Pro ten dotyk bych byl schopný položit život.
„Zažeň tyhle pocity, Diego. Já jsem mrtvá a Riley je v pekle,“ pravila a dotkla se mé ruky. Přisunul jsem se k ní blíž a políbil ji. Naše rty se spojily a my byli jako jedna duše. Ano. Ta moje teď byla opět celá. Bree to ukončila.
„Diego, tohle nemůžeme. Přál sis mě vidět. Teď se musím vrátit. Musím odejít zpět. Už se neuvidíme,“ řekla. Ne. Zatočila se mi hlava a já se divil, že ještě stojím na nohou. Jak mě může znovu opustit? To nesmí. Nedovolím jí to.
„Bree. Není nějaká možnost, abys byla opět živá? Nechci se tě vzdát,“ řekl jsem. A ona odvrátila hlavu. Došlo mi to. Možnost byla. Ale ona mi to nechtěla říct.
„Je možnost, že, Bree? Řekni mi, co mám udělat?“ zeptal jsem se. Ona na mě pohlédla. Byla smutná. Ale já jsem věděl, že mi řekne pravdu.
„Někdo by se za mě musel obětovat, Diego. To nemůžu udělat.“
Pochopil jsem. Ona již nemá duši. Já ji mám. A dokážu jí ji dát. A udělám to. Představil jsem si to nejhorší, co šlo. Mrtvá Bree a nad ní Riley. Moje noční můra. Bylo to tak hrozné. Cítil jsem, jak mi to trhá duši. A také jsem cítil ještě něco. Duše se zase spojovala, ale mimo mé tělo. Spojovala se v těle Bree.
Pohled nikoho:
Krásná hnědovlasá dívka se skláněla nad hrobem a dávala na něj květiny. Její žluté oči ve tmě zářily.
„Bree! Pojď už,“ zavolal Carlisle, její opatrovník.
„Veselé Vánoce, Diego,“ řekla dívka a přejela prsty po náhrobku. Pak se vydala za Carlislem a celou její rodinou. Nebyla již Bree Tannerová. Byla Bree Cullenová.
Tak, snad se Vám to aspoň malinko líbilo. Budu ráda za jakýkoli komentář.
MoonLove, Vaše začínající spisovatelka.
Autor: MoonLove (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Výměna duší:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!